pátek 30. července 2010

Vinná podprsenka, dopis pinotu, oběšený vyděrač, krávy na víně, …

Pivní podprsenka tmavovláskaJe tu pátek, tak trochu odlehčíme, tedy většinou. Na úvod něco pro přítelkyně vinných nadšenců, spíše ty s menším poprsím. Jistá americká firma začala prodávat podprsenku, která vám zvětší objem tak o dvě čísla, jako výplň je použit obsah lahve vína. Prostě takové bag-in-bra to je :o) Nápoj lze samozřejmě následně servírovat, technologicky to není řešeno nakojením skrze ventil ve falešné bradavce (návrh na vylepšení, ty jsou totiž teď populární), ale trapně jen pomocí připojené hadičky. I tak myslím večírkový hit! Firma je genderově vyvážená a pro pány zase nabízí umělý pivní pupek. Obejdu se bez obou variant, ale musím uznat, že třeba do kin, která zakazují nošení vlastního pití a jídla, by to bylo hodně praktické :o)

Pivní podprsenka blondýna

Novinář zabývající se vínem, W. Blake Gray, sepsal poměrně dost povedený dopis na rozloučenou Pinotu Noir (anglicky). Ač prý vždy bude tuhle odrůdu milovat, musí se s ní rozejít, protože od dob, kdy se seznámili, se hodně změnila. Přibrala, spává se Syrahem a vůbec. Prý je to možná tím, že na svých cestách po světě potkala Cabernet a chtěla být tak trochu jako on. No prostě se to hezky čte a jistě pobaví milovníky burgundského pinotu, kterým uniká smysl jeho novosvětských přezrálých variant. A pro ty ostatní je tu i povedená odpověď.

Vesnička Vosne-RomanéeA když už jsme u pinotu… není to dlouho, co jsem tu psal o jak z filmu vystřižených problémech legendárního vinařství Domaine de la Romanée-Conti (a také Domaine de Vogüé, stejný pachatel i postup), které se kdosi pokusil vydírat a požadoval milion euro, nebo jim otráví jejich vzácnou vinnou révu. Zločinec byl dopaden, stylově na místním hřbitově při přebírání (falešných) peněz. Další rozměr celá kauza dostává posledními zprávami, vyděrač se ve své cele oběsil. Před soudem stane jen jeho syn jakožto spolupachatel. Teď už se na scénáři pracuje skoro jistě, dovolil bych si tipovat.

Modern and oily Gewurztraminer. Begins with orange peel, underdone raisin and cedar. Drink now through 2012.“ (Moderní a olejovitý Tramín. Začíná pomerančovou slupkou, nedovařené rozinky, delikátní cedr. Pijte nyní až skrze 2012). Na adrese http://www.gmon.com/tech/output.shtml najdete webovou aplikaci, která si dělá srandu z degustačních poznámek k vínu. Je postavena na velmi jednoduchém principu šablony (odrůda, přídavné jméno, silný výraz, vůně, chuť atd.), do které se doplňují náhodná slova. Lze si vybrat z režimu „běžně hloupých“ a „extra hloupých“ výsledků.

A na závěr krávy. Co pijí víno. A pak po něm na sebe více bučí a vůbec jsou víc v pohodě… článek na tohle téma objevil Dr.Vino. Farmář v kanadském Okanagan Valley dává svému skotu plemene Angus tak litr místního červeného denně, někdy přímo a jindy v jídle. Prý jim chutná a když se blíží čas napájení, přicházejí rychleji než bylo dříve obvyklé. A kdo by se divil, že! Resveratrol ve víně může pomáhat jejich zdraví a navíc prý produkují méně metanu, prostě asi míň prdí, takže to má i ekologický přínos (a ekonomický, krásně tím půjde zlikvidovat neprodejné přebytky třeba francouzské vinné produkce, pokud se metoda rozšíří). Výraz „hovězí na víně“ tak dostává úplně nový rozměr, krávy jsou v podstatě už předmarinované. Připomíná mi to slavné japonské hovězí z Kobe, kde zase krávy prý dostávají masáže (a říká se, že i pivo a saké, ale tomu nevěřte už vůbec) :o)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 29. července 2010

Když je terroir plný manga a papáji

proqin_neuburske_2008 Včera večer jsem otevřel hodně povedený, trochu exotický Sauvignon. V zelené lahvi burgundského tvaru, s plným kvalitním korkem a fajn vinětou. Barva spíše zelenkavě žlutá. Hodně intenzivní, velmi svěží, slinosbíhavá vůně s lehce vegetativní linkou, kupou rybízového listí a angreštu, fajn. Výrazná příjemná kyselina až do grepu maskuje trochu zbytkového cukru, víno je krásně živé, šťavnaté, vyvážené a perfektně pitelné, s delší dochutí sladkého exotického ovoce, je tam mango a snad i papája. Aromatické, příjemné pití, které zmizí velmi rychle. Průšvih je v tom, že na vinětě není napsáno Sauvignon z Nového Zélandu, ale jde o kousek s „citlivým přístupem ke školení, aby si víno uchovalo nenapodobitelný charakter a originalitu terroir“, konkrétně pak Neuburské 2008 pozdní sběr z vinařství Proqin a původem ve vinici Punty u Velkých Němčic. A to mne trochu trápí…

To víno mi přišlo s poněkud „sauvignonovým charakterem“ už na degustaci, kdy ale bylo čerstvě po nalahvování. A v posledních letech jsem narazil hned na několik vín, a to i z vyloženě přírodní a nemanipulované produkce, která měla v tomto mladičkém stádiu velmi podobný štych, do pár měsíců je ale opustil. Takže jsem opatrnější s výkřiky o aromatických kvasinkách a fermentacích za nízkých teplot. Tohle víno ale už mělo rok a půl na lahvi a žádná změna, vzhledem k popisu na webu producenta takhle exoticky vypadat dokonce má. Jistě, Neuburské může některé ty sauvignonové znaky (kopřivy, broskve) mít, ale pokud vypadá jako tohle, prostě mne nutí přemýšlet spíše nad technologií výroby, než kde asi vyrostlo. A to jsem ochoten tolerovat spíše u vín supermarketového střihu a ne ambiciozních záležitosti za 275,- Kč přímo od vinaře.

Víno však mělo jedno pozitivum (krom toho, že při odmyšlení odrůdy bylo opravdu moc fajn), nakoplo mne vrátit se k přípravám „bio“ článku, se kterým se peru už dlouho. Připomnělo mi totiž nedávné rozhodnutí Evropské komise, která uložila k ledu novou regulaci k bio vínům. Dnes totiž „bio“ znamená v zásadě jen způsob pěstování hroznů a už moc neříká, co s nimi vinař udělá potom ve sklepě. A to je podobné i u „terroiru“, technika zpracování hroznů ho může podpořit i zamaskovat. Regulace měla omezovat použití některých technologií a možných „aditiv“ (včetně nového limitu síry), ale neprošla. Ovšem o tom více později. U nás je zase takové počasí, že na vinicích hnije co může a Svaz vinařů České republiky žádá o zvýšení počtu postřiků a dávek mědi pro hospodaření v integrované produkci. A já tu piju údajně „terroirový“ neuburk a přemýšlím, že je někde něco děsně špatně a jestli jsem jen já zbytečně přecitlivělý, nebo s tím mají problém i jiní…

Zobraz celý článek...

středa 28. července 2010

Fascinace bublinkami z Les Vignes de Vrigny

vignes_de_vrigny_egly V minulých týdnech jsem se tu rozepisoval hlavně o vínech, která vám jen těžko rozproudí krev v těle, zato u žaludečních šťáv se jim to může podařit velmi snadno. Dnes odskočím od supermarketů k velmi prestižní oblasti původu, jednomu z nejlepších producentů a jeho asi nejzvláštnějšímu (ale zároveň nejlevnějšímu) vínu. Dům Egly-Ouriet sídlí v jedné ze slavných Grand Cru obcí Champagne, Ambonnay, a specializuje se na svébytná, plná a suchá šampaňská (a jedno tiché červené) postavená dominantně na modrých odrůdách a Pinotu Noir především. Většina světových kritiků, kteří se o Champagne zajímají, jej řadí mezi úplnou šampaňskou špičku. Jde o takzvané „growers champagne“, rodinný podnik Francise Eglyho a jeho otce Michela, který si na necelých deseti hektarech pěstuje hrozny sám, žádné nenakupuje a má plnou kontrolu nad jejich kvalitou. Původ jen v Grand Cru polohách (Ambonnay, Bouzy a Verzenay), staré keře (30-50 let), minimalizace chemie ve vinohradu (netvrdí, že v případě krize nestříknou, ale jinak se tomu vyhýbají), výrazná zelená sklizeň (jejich vína mají obvykle vyšší alkohol než je v Champagne obvyklé), fermentace čistě v dubových sudech, bez filtrace a čiření před lahvováním, minimalizace síry, dlouhé zrání ve sklepě (3-4 roky minimálně), uvádění doby zrání i data degoržování na vinětě … zní to lákavě, co říkáte?

Já otevíral jejich Les Vignes de Vrigny, což je jediné „pouze“ 1er Cru v jejich nabídce, z jihovýchodně situované výrazně křídové vinice u Vrigny v Petite Montaigne de Reims. To nejzvláštnější je ovšem odrůda, jde o čistý Pinot Meunier (a víno je tedy Blancs de Noir). Tahle odrůda sice často tvoří podstatnou část šampaňských, ale nedosahuje slávy a kvalit Pinotu Noir a Chardonnay a moc se o ní nemluví a už vůbec se nezpracovává samostatně. V tomhle víně jde o staré keře (40+ let) v kombinaci s velmi nízkými výnosy a pozdním sběrem, prostě pokus udělat z otloukánka něco víc. Daří se to?

vignes_de_vrigny_back
Těžká zelená šampaňská láhev, povedená viněta s údaji o době zrání na kvasnicích a datu degoržování, příjemné. Víno se po nalití prezentuje tmavou, zlatou barvou, hustou pěnou a pěkným perlením středně velkých bublinek. Aromatika je bohatá, zralá a velmi efektní. Mísí se v ní ovocitost, opečený toast s džemem, tvarohový koláč (hrozně mi to připomínalo takovou tu mřížku, kde je v jednom okénku džem a v druhém tvaroh a takhle se to střídá), fíky, trochu kouře. V chuti hodně suché, uleželé, zralé a dlouhé a pěkně zaplňující ústa pěnou. Ovocitost do opečeného jablka, povedená struktura, krásná kyselina, hodně minerality. Velmi „vinné“, jako by perlení byl jen další rozměr navíc k výbornému tichému vínu (vsadil bych si, že i vybublané by to bylo moc dobré). Prostě moc povedené. A přitom považováno za méně komplexní pití, než i jejich základní neročníkový brut a spíše zajímavost, čemuž se mi nechce moc věřit. Bohužel zkoumání dalších vín tohoto domu není zrovna snadné, dostupnost je spíše horší (malá produkce a kupa nadšených obdivovatelů) a i tenhle jejich nejlevnější kousek mne přišel na zhruba dvanáct stovek. Nelituji ani v nejmenším. Snad se mi časem poštěstí alespoň nějaká průřezová ochutnávka.

Unikají vám některé výrazy/postupy výroby v článku? Co takhle si přečíst Jak vzniká šampaňské v obrazech? :-)

Zobraz celý článek...

úterý 27. července 2010

Mléčná benzínka a zbylá vína chlazená v potoce

svetla Jaké je nejlogičtější místo pro propagaci unikátních regionálních produktů? Kde se často zastavují lidé krajem jen projíždějící, kteří nemají vyloženě v úmyslu odbočovat do menších obcí a městeček a hledat, co oblast nabízí? No jasně, benzínové pumpy! Není to žádná originální myšlenka, pokusy s regionálními koutky na unifikovaných pumpách probíhají v Itálii, Francii i Německu, s větším i menším úspěchem. Má to svoji logiku. Jakožto vinný nadšenec či milovník sýra projíždíte nějakou oblastí a vidíte svahy pokryté révou či pasoucí se ovce/krávy/kozy, ale nemáte čas začít zkoumat, kde kdo co vyrábí. Ale palivo dost možná brát budete, nebo se zastavíte na kafe či vyčůrat na pumpě. A tam, hezky viditelně, bude stojan. A v něm prezentace místních „apelací“ (ať už se to v tom státě jmenuje jakkoliv), přehledné info o tom, jaké sýry tam vznikají a které odrůdy či jména si s oblastí máte asociovat. Zakoupíte, doma ozkoušíte a příště se třeba zastavíte na delší dobu a z dálnice odbočíte. Jednoduché, funkční. Možná, někdy. Ale vlastně to píšu kvůli pumpě, kde už dost fajn sýry koupit jde :o)

syr_vlci_samet
Ta pumpa je trochu obskurní, je totiž „rocková“, na místním parkovišti pravidelně pořádají koncerty. Vystupují tam i kapely jako Smokie, Slade či Nazareth, prostě drobátko úlet :o) No a krom toho nabízejí sýry, pravidelně každou středu zaváží čerstvé a bohužel to tu výše zmíněnou funkci už neplní úplně beze zbytku, protože část je na objednávku a vykoupí ji místní, je z toho spíš distribuční než propagační centrum. Ale nám se opakovaně poštěstilo. Sýry jsou z mlékárny na farmě Vlčí Jámy poblíž Volar, již v CHKO a NP Šumava a nadmořské výšce okolo osmi stovek metrů. Na několika stovkách hektarů tu se svým stádem plemene Chester (čestr, krycí termín pro „český strakatý“) hospodaří rodina Hošnových. Původně šla většina mléka do Madety, dnes už i do jejich vlastních sýrů (a mlékárny v Německu). Díky podmínkám CHKO (např. omezení hnojení) by asi neměli větší problém přejít na bio, tohle označení ale nenesou (zdůrazňují zdravost a čerstvost a to prý stačí). Farma spolupracuje s Jihočeskou univerzitou (studenti zde analyzují pastviny i mléko, učí se sestavovat krmné dávky a tak) a vůbec působí sympaticky. A sýry mají povedené! Chutnal jsem jen čerstvý nezrající ochucený sýr Viktorie, nadprůměrný. A výtečný Vlčí samet, prostě hodně dobrý hermelín s tlustou sametovou vrstvou plísně, ovšem za výrazně nižší cenu. Jen tak dál!

muller_sedlec Sýry z Vlčích jam jsou letošní „táborový“ objev, loni jsem tu psal o pstruhařství v Mlýnech. U vína asi v téhle oblasti žádné zásadní objevy neučiním, byť je kousek od Strakonic obec jménem Mutěnice. A stále budu odkázán na sortiment místních marketů a sámošek. V zápiscích přímo z tábora jsem pár fajn vín našel a narazil i na několik zrůdností. O dalších vínech jsem se zmínit nestihl, něco napravím teď. Kupříkladu je zřejmé, že v těchto obchodech často končí jinak problematicky prodejné zboží, není problém narazit na „starší ročníky“ vín, která měla být už dávno vypita. Ukázkovým příkladem byl jakostí Müller Thurgau 2006 ze ZD Sedlec, naprosto odporně zoxidovaná záležitost. Brrr. Ač normálně mám rád vína s trochou toho lahvového zrání, při krizových marketových nákupech radím sahat po vínech co nejmladších.

vlasak_diana_moravia Obavu, že půjde o naprostou katastrofu, jsem měl z Ryzlinku Vlašského 2008 polosladký pozdní sběr značky Diana Moravia, původ v mikulovské podoblasti. Podle všeho jde o „nízkonákladovou“ řadu přívlastků typických pro tu či onu oblast od producenta zastupovaného v distribuci Moravskými vinařskými závody Bzenec. Čirá bordeaux láhev, plastová záklopka, korek lepený z drti s pevnou dvojploškou. Spíše bledší barva, výrazná odrůdová vůně do kořenitého medu, lehce citrus, dost příjemné a veskrze slušné, naslepo snadno zařaditelné. V chuti středně plné, sladší ale kyselinou dobře držené, medové, slušná délka, dobře pitelné. Za 87,- Kč v Sparu hodně příjemné překvapení. A jedna z výjimek pravidla, že levná marketová vína jsou obvykle suchá.

chardonnay_mvz S vína různých řad od MVZ Bzenec jsem z marketových nákupů slavil nadprůměrné úspěchy, ale ne vše se vydařilo. Kupříkladu jejich jakostní Chardonnay 2008 zklamalo divným mixem „umělého“ tropiko ovoce, lehké oxidace a nevyváženosti, v chuti byl znát zbytkový cukr a vůbec z ní čouhala kupa věcí. Pitelné, ale naprosto nezajímavé. Upřímně… mohu od vín okolo osmdesáti korun čekat víc? Mohu, ale nepříliš často v obchoďáku dostanu.

sedlak_rulandske_sede Po příjemném zážitku s Cabernetem Moravia od Vinařství Sedlák jsem ozkoušel jejich polosuché zemské Rulandské šedé 2009 (cena 108,-, tedy více než přívlastky a na sámošku v „exkluzivní“ kategorii). Zelená bordeaux láhev, plastová záklopka i špunt. Výrazná ovocitá vůně do exotických plodů, třeba dost manga. V chuti spíše lehčí, dotyk zbytkového cukru ale dost kyseliny, fajn délka a ovocitost opět do tropika, manga a žlutého melounu. Slušně pitelná „moderní“ líbivka.

Další letošní „táborové“ zápisky: Chlazeno v potoce, odplaveno, poštípáno | Čtvero vín z večerek a supermarketů | Kvalita měřená na můry | Portugal, Zweigelt a Muškát

Zobraz celý článek...

pondělí 26. července 2010

Výsledky ankety „Když ne sklo, tak...“

bag-in-box_titulka Společně se zápiskem Krabice, plechovky a pytle na víno jsem zde uveřejnil anketu na téma alternativ ke klasické skleněné lahvi. Hlasovalo v ní vysokých 114 vínomilců a výsledky vyznívají jako dost přesvědčivá podpora „pytle v krabici“, tedy bag-in-box balení. To by volilo (či volí) 84 (73%) hlasujících. Druhá nejčastěji podporovaná varianta, tvrdá plastová láhev (současný významný trend v mnoha vinařstvích pro vína nižších cenových kategorií), skončila s velkým odstupem a zvolilo ji jen 23 (20%) hlasujících. S nepříliš velkým rozdílem, pro mne hodně překvapivě, ji následovala běžná PET láhev, kterou zvolilo 16 (14%) z vás. Výsledky Tetra-paku či plechovky najdete v tabulce níže.

anketa_obaly
Novou anketu jsem si dovolil na téma cen zahraničních vín na našem trhu. Hodně časté jsou nářky, jak jsou tu předražená a že v okolních zemích je lze zakoupit mnohem levněji (i při běžné e-shopové objednávce do ČR). Máte pocit, že jsou ty ceny opravdu tak strašné či se dokonce neustále horší? Nebo se snad blýská na lepší časy a ceny lepší (neřkuli srovnávají s civilizovanými zeměmi)? Hlasujte!

Zobraz celý článek...

čtvrtek 22. července 2010

Portugal, Zweigelt a Muškát

portugal_habani Dnes to musím vzít hodně stručně, baterka v notebooku už poběží jen pár minut a spoustu šťávy sežere konverze fotek. Vynechám táborové vinné teorie (viz předchozí zápisek) a vrhnu se rovnou na vína. Pro začátek něco dobrého, základní jakostní Modrý portugal 2008 z Habánských sklepů. Protáhlá fajn láhev, plastová záklopka a korek lepený z drti s pevnou dvojploškou. Hezká rubínová barva, čistá příjemná vůně do červených peckovin, jednoduché ale přitažlivé. Ve středně plné chuti se vše opakuje, víno má dost kyselin ale je vyvážené a skvěle se pije.
Zdroj: Spar | Cena: 73,- Kč | Verdikt: příjemný moc dobře pitelný portugal, dobrý nákup

wegenstein_zweigelt_rose A teď jeden odskok do Rakouska, ve sklenkách nám skončil Wegenstein Zweigelt Rosé a byl to děs. Čirá láhev se šroubovým uzávěrem má dost nevkusnou vinětu, na fotce jsem se to snažil trochu maskovat, ale kombinace barev působí fakt divně. Samotné víno se projevuje velice divnou ovocitostí, trochu maliny, ale vše v podobě jako z šumivého nápoje z vitamínové tablety. Ani můra to nechtěla. Vzhledem k jemnému perlení bych si tipnul, že víno mělo lehký zbytkový cukr a ve vedrech dní minulých se rozkvasilo. Kdo ví, kolik dalších takových je v prodeji.
Zdroj: Billa | Cena: zhruba 80,- Kč | Verdikt: divně rozjeté rosé, možná vadná láhev

bzenec_muskat_2009 V košíku nám skončilo Zámecké vinařství Bzenec (Moravské vinařské závody Bzenec) s jakostním Muškátem moravským 2009. Čirá bordeaux láhev, plastová záklopka, korek lepený z drti. Výrazné muškátové aroma, trochu zemitosti, lehce ovocitá citrusová linka. V chuti suché, výraznější kyselina, svěží a lehké, dostatečně dlouhé. Aromatické, bezproblémově pitelné bílé jak dělané i do střiku.
Zdroj: Vietnamská večerka| Cena: 70,- Kč | Verdikt: voňavka na pití ve větším

Dochází baterka, pro dnešek to musím ukončit a další zprávy až v týdnu v Praze, několik vín jsem ještě zpracovat nestihl. Skoro mám ale pocit, že pokud chci nenáročné lehké a pitelné víno za rozumnou cenu, mohu celkem s klidem sahat po marketových řadách větších výrobců z Moravy, což je potěšující. Zvláštní je, že u jejich vyšších řad z testování doma mám dojem, že nejsou vyvážené (hon po vysokých přívlastcích) a stále z nich někde čouhá to či ono. A vína někde uprostřed se hledají čím dál hůř. Téma pro bližší zkoumání...

Zobraz celý článek...

úterý 20. července 2010

Kvalita měřená na můry

motyl Kdo četl minulou zprávu z lesa, nejspíš si všiml, že s vínem z nejbližších místních zdrojů (aktuálními dodavateli našich zásob jídla i pití jsou vietnamská večerka, COOP / Jednota a malý Spar) jsem si zrovna moc neužil. Od té doby se zadařilo objevit pár fajn kousků, pravda i za cenu několika příšerností. Ale dnes hlavně o tom dobrém. Statisticky lépe v levných kouscích (protože prakticky nic drahého tu ani nemají) vycházejí vína z Moravy, zahraničí zklame spíš (= Morava je možná jednoduchá a obyčejná, ale alespoň pitelná). A taktéž jsem si vystavěl několik čistě nevědeckých a v laboratorních podmínkách nejspíš jen těžko ověřitelných teorií. Vezmu to rychle, baterka v notebooku mizí a rád bych napsal ještě něco koncem týdne...

housenka
duna Nejprve ty můry z titulku. Jakmile dorazí tma a stůl osvětluje jen petrolejka, mají tendenci se ve víně topit v množství větším než malém (a ve dne po všem lezou jejich housenky). Zvláštní je fakt, že více jsem jich vždy vylovil z těch vín, která zároveň hodnotil kladněji. Minule navrhovaný index pitelnosti by tedy mohl být v jednotkách „můr v hodině“. Kupříkladu nedávný Merlot z Francie by měl nula, roséčko z Kounic se dostalo na sedm a rulanda ze znovínu získala vysokých dvanáct (přepočteno ze dvou můr v deseti minutách). Index můrovatosti by tento blog jistě odlišil od konkurence se sto či dvacetibodovkou, od plných či prázdných skleniček, hvězdiček a dalších abstraktních stupnic neukotvených v nezávislém měření :o)

svijany Už loni jsem si všiml, že víno zde v přírodě odchází nějak rychleji, než se tomu děje v Praze. Logickou a odvážnou teorií je to, že zkažený vzduch ve velkoměstě, narvaný oxidem uhličitým z aut, působí jako konzervant. A nebo je to taky úplně jinak, že jo. Berte tyhle táborové zápisky s humorem, ještě více než obvykle. Ostatně mám čím dál větší pocit, že v odpudivých vedrech dní minulých (když nepočítám jeden celý den deště, kdy dokonce uprostřed noci dorazila policie „pomáhat a chránit“ traktorem až k našim týpí, když předtím odtáhla několik set metrů vzdálená auta dál od rozvodňující se říčky... takovéhle služby bych z daní platil rád), ve kterých se mi opravdu dobře četla pouštní Duna, má nejlepší poměr cena/kvalita vychlazené pivo. Zkoušíme všechna zde dostupná v cenové kategorii okolo deseti korun a slavíme rozhodně větší úspěchy, než s víny do stovky. Ale teď už k těm vínům...

sedlak_cabernet_moravia Objevem se stalo Rodinné vinařství Sedlák z Velkých Bílovic, mají je ve Sparu i ve večerce (oba obchody tu očividně sdílí dost sortimentu). Prvním ochutnaným vzorkem byl zemský Cabernet Moravia 2008, v zelené bordeaux lahvi, pod plastovou záklopkou a korkem lepeným z drti s pevnou dvojploškou. Hlubší barva do fialové, příjemná výrazná vůně, ovocitost, kořenitost, odrůdový sladký makový koláč a trocha červené papriky. Suchá, středně plná chuť, ovoce, kyseliny, sťavnaté, dobře postavené a výborně pitelné, delší doznívání s dotykem kávy. Moc dobře udělané, bavilo by nejspíš na pití i doma. Mám tu od nich ještě Portugal a Rulandské šedé.
Zdroj: Spar | Cena: 130,- Kč | Verdikt: moc fajn morávka a víno doporučeníhodné

znovin_rulandske Druhým vyloženě fajn červeným je jakostní Rulandské modré ze Znovínu Znojmo, z marketové řady bez uvedení ročníku. Zelená bordeaux láhev, kratičký korek lepený z drti. Barva spíše hlubší švestková. Vůně nezaměnitelná, čistá a efektní, znát odrůda i producent, takže pokud jejich styl pinotu můžete, jste doma. Ovocitost do červených peckovin, lehce živočišné tóny v takovém tom gulášovém stylu, na kategorii vína poměrně bohaté a rozvíjející se ve sklence. V chuti středně plné, trpčí peckoviny, vyvážené, dobře pitelné a delší víno. Moc fajn! Skoro bych podezříval Znovín, že takhle do základu nalahvoval některý ze svých přívlastků, aby obsáhl větší část trhu. Nebylo by to poprvé. Třeba k odhalení pomůže číslo šarže 93-2009/50.
Zdroj: Spar | Cena: 78,- Kč | Verdikt: fajn znovínský pinot za směšnou cenu, další nákup jistý

bzenec_ryzlink Příjemné bílé překvapení zastupuje Zámecké vinařství Bzenec (tedy vlastně Moravské vinařské závody Bzenec) a jejich jakostní Ryzlink rýnský 2007. Čirá bordeaux láhev, plastová záklopka a korek lisovaný z drti. Příjemná, tak akorát výrazná vůně s dominancí lipoviny a trochou „tramínových“ odkvétajících květin, něco medu, fajn. V chuti suché, s jemnou perličkou na jazyku v úvodu, spíše lehčího střihu ale vyvážené, čisté a s dobrým dozníváním. Med, lípa. Jednoduché, ale odrůdu nezapře a pilo se moc dobře.
Zdroj: večerka | Cena: 75,- Kč | Verdikt: naprosto v pořádku základní ryzlink za fajn cenu

kounice_frankovka_rose A na závěr růžové, Frankovka 2009 z Víno Kounice. Láhev čirá tvaru flétna, plastová záklopka a celokorek. Lososová barva, čistá jednoduchá ovocitá vůně do kompotovaných jahod. Čisté a svěží i v chuti, opět do jahod, dostatek kyselin, moc dobře se to pije. Roséčko bez větších ambicí, podvečer však zpříjemnilo a nebál bych se ho ani v netáborových podmínkách.
Zdroj: COOP | Cena: 99,- Kč | Verdikt: korektní dobře pitelné rosé v líbivém obalu

Baterie hlásí zbývající energii na 48 minut, takže pokračování snad ještě i příště...

Zobraz celý článek...

čtvrtek 15. července 2010

Čtvero vín z večerek a supermarketů

vdp_merlot_2008 V nedávném zápisku „z divočiny“ jsem předeslal, že tu hodlám vyzkoušet vína z nabídky přilehlých sámošek, večerek a dalších podobných zdrojů, protože vinotéku tu prostě nemají a od loňska zkrachovalo i květinářství, které mělo v nabídce pár fajn lahví a stáčelo sudovku. Dnešní článek je shrnutí poznámek k prvním čtyřem ukořistěným lahvím. Většinu vzorků dovážejí další účastníci tábora, kteří mají za úkol „koupit slušné víno“ během nákupu běžných zásob, takže dostávám myslím docela pestrou přehlídku standardní nabídky zdejších prodejců a otevírám i lahve, kterým bych se nejspíš za běžných okolností vyhnul. Začněme rovnou tou suverénně nejhorší...

Chevalier de Fauvers VdP Merlot 2008 je jakési základní červené z (nejspíš) jihu Francie, uzavřeno v lehké lahvi tvaru bordó se šroubovým uzávěrem. Víno má neutrální, nijakou vůni, nepopsatelně nudnou. V chuti suché, dost kyselin, řídké, trpké, nudné. Prostě úplně nanic.
Zdroj: Vietnamská večerka | Cena: 60,- Kč | Verdikt: vyhnout se obloukem

moldavske_chardonnay Druhou lahví je Chardonnay (ročník neuveden) z podniku Vinaria Bostavan, původ hroznů je v Moldávii, konkrétně oblasti Onesti. Víno je v tvarově dost netypické lahvi, která na zákazníky očividně funguje, ale já mám vždy pocit, že tím výrobce maskuje špatný obsah. Pod plastovou záklopkou se skrývá krátký korek lepený z drti.Víno má velmi typickou (pro „trendy“ novosvětské Chardonnay let minulých) a výraznou vůni do exotického ovoce v kombinaci s decentní oxidázou. V chuti suché, lehké, ovocité, hodně vysoká kyselina, překvapivě čisté a slušně pitelné. Jednoduché, technologické, ale neuráží.
Zdroj: Vietnamská večerka | Cena: 159,- Kč | Verdikt: vzhledem k ceně druhý nákup neplánuji

Ještě cestou z Prahy jsem v Bille ve Strakonicích zakoupil dvě lahve Cuvée 2008 z Vinných sklepů Velké Bílovice, ovšem jak v případě červeného tak bílého jsou hrozny ze Strážnice (podoblast Slovácká), což je tak trochu divné. Obě vína jsou v zelené bordó lahvi, pod plastovou záklopkou je korek lepený z drti s pevnou dvojploškou. Bílé je směs Chardonnay & Sauvignon v přívlastku výběr z hroznů, při ceně 90,- Kč to docela vzbudí pozornost. Mne zaujalo, že víno je to suché. Po nalití nepotěší tak trochu zatuchlá vůně jak z nevymytého sudu, to bych u supermarketového vína nečekal. Z toho se vylupují květiny a kořenitost. V chuti suché, zemité, plnější. Výrazně se projevuje alkohol, víno je hodně neharmonické a až pálí v krku, je tam znát i vyšší síra. Vypít toho víc, mám pěkné pálení žáhy. Skoro mi to přijde jako nějaké nepovedené víno, které se někdo snažil zachránit smícháním s jinou odrůdou a přisířením.
Zdroj: Billa | Cena: 90,- Kč | Verdikt: neharmonické, divné, nedoporučeno

bilovice_cuvee_2008 Červené ze stejné řady je směsí Rulandské modré & Modrý Portugal a uveden je tentokrát přívlastek pozdní sběr. Projevuje se veskrze příjemnou ovocitou vůní nejvíce připomínající dobře udělaný chladnější lehčí pinot. Postupně lovím peckoviny, jahodový kompot a při lehkém zteplání i náznak vesnického dvorku a jemně těkavky. V chuti suché, lehké, s výraznější ale příjemnou kyselinou, trochu třísla. Vyvážené, pěkně se pije a mizí velmi rychle.
Zdroj: Billa | Cena: 90,- Kč | Verdikt: výborně pitelné jednodušší červené, klidně bych dal znovu

rybi_hlavy testoviny
teepee_v_noci Okolo tábora krouží neuvěřitelná kvanta světlušek, opakovaně se je snažím nějak efektně vyfotit, ale naprosto se mi to nedaří. Přemýšlel jsem taky, že k těm vínům hodnoceným odsud z lesů budu dávat nějaký „index pitelnosti“, stále tu sleduji index pravděpodobnosti srážek, výskytu klíšťat a tak, další číslo by bylo hezky do počtu :o) Vaříme jídla jednodušší i komplikovanější, ze surovin obyčejných i v táborových podmínkách nečekaných. Prostě je to pohoda.A vypadá to, že díky nějakým novým vinným úlovkům by ten další zápisek nemusel být tak depresivní jako ten dnešní :o)

Zobraz celý článek...

úterý 13. července 2010

Parádní Chenin Blanc a prokletí ochutnávek

vouvray_1995 Chenin Blanc je úžasná odrůda, ve své univerzálnosti v lecčems připomíná mnou nekriticky obdivovaný Riesling. Dokáže totiž vyniknout jak v podobě vín lehkých a snadno pitelných, kousků znatelně plnějších až mohutných, díky schopnosti udržet kyselinu zvládá sladké botrytické výběry a funguje bezvadně i v podobě sektu, často se připravuje na sudu či lehce oxidativním stylem a vůbec má mnoho tváří. Její domovinou je Francie a údolí řeky Loiry, slávu si ale získává i v poněkud odlišné podobě z Jižní Afriky (a obrovské výsadby jsou v USA, kde se ovšem v dobách největšího boomu používala spíše do všemožných levných směsek, díky schopnosti se adaptovat na různé styly vína a podivná spojení). Nedávná ochutnávka v baru Chambre Separée (a tedy ze sortimentu dovozce Domaine R&W) představovala formu tradiční, z apelaci Vouvray, Anjou, Bonnezeaux či Savennières. A ukázala krásně jednu vlastnost Cheninu, kvůli které píšu v titulku o „prokletí“ ochutnávek. Ta vína (řeč je o slušných producentech z Francie) se totiž neuvěřitelně mění nejen mnohaletým zráním, ale i nečekaně výrazně v otevřené lahvi a nalité sklence. Během pár desítek minut máte „jiné“ víno, především aromaticky často tak odlišné, až to vyvolává chuť přeškrtat většinu poznámek.

degu_sklo Ale doma je to vlastně stejné, píšete si poznámky k celé lahvi, ty bobtnají, víno se mění, ukládáte ho do chladničky a zkoušíte další den pro úplně nové zážitky. Tedy když máte dost silnou vůli, ta vína se obvykle skvěle pijí a je až příliš snadné láhev vyprázdnit dříve, než odhalí velkou část toho, co může nabídnout. Tahle „neuchopitelnost“ a mnohotvárnost mne na cheninech baví, v kombinaci se sem tam oxidativním stylem výroby je to ale prokletí pro dovozce, prosadit podobná vína do takových restaurací, kde si nelze úplně dobře představit dlouhé vysvětlování zákazníkovi, není snadné. A snad i proto tahle vína zrovna moc lidí nevozí a šancí je ochutnávat taktéž není mnoho. Už je to skoro rok, co jsem si absolvoval báječnou ochutnávku u Dobrých vín (šumivý Saumur, různá Anjou i Savenniéres, vína netradiční, biodynamické kousky od Domaine Juchepie… skvělé to bylo, ale nějak jsem se nedokopal dodělat zápisek a zkusím s tím ještě pohnout), a teprve nyní jsem si opět projel najednou více vzorků od výše zmíněných Domaine R&W. Tentokrát ale na článek došlo, takže hurá na devět vín ze čtyř různých vinařství, navíc v jejich vyzrálejší podobě…

chenin_blanc_2
Domaine Philippe Foreau – Vouvray Méthode Traditionel Brut Réserve 1995
Toto rodinné vinařství sídlící ve Vouvray se specializuje na šumivky a sladká vína, jeho novodobá historie se píše od roku 1919, kdy se vrátil z války a vinařit začal děda současného majitele. Starší vinice (zhruba 40 let), minimalizace chemie, nízké výnosy, ruční sběr a třídění a tak podobně, znáte to. Tvrdí, že na vinicích je důležitý mix křemene, jílu a vápence. To první dodává eleganci a drobné nuance, zatímco druhé dvě složky pevnost, sílu. Ve sklepě přichází na řadu dlouhá pomalá fermentace (bez dodávání šlechtěných kvasinek), mají raději vyšší kyseliny a brání se malolaktice, víno leží typicky na kalech 2-5 měsíců, jen staré sudy, sekundární fermentace samozřejmě v lahvi, degoržování po 4-5 letech. Žádné docukřování či dokyselování.

Na úvod ochutnávky docela rána, špičkový producent a vyzrálý sekt. Barva poměrně tmavá, do bronzové. Velmi nazrálá aromatika do květinového medu, sušeného ovoce a ovocného čaje, trochu oxidativní, něco ořechů s karamelem. Efektní, příjemné, evokuje dojem sladkého vína. V chuti je ovšem prakticky úplně suché (cukru spíše jen dotyk), hodně zapění ale následní perlení již spíše poskrovnu, plné až hutné, medové s perfektní kyselinou, velmi dlouhé. Najednou přímé a snadno uchopitelné, ale zároveň komplexní, lákající ke zkoumání a měnící se ve sklence každým douškem. Paráda!

chenin_blanc_1
Château de
Fesles – Anjou blanc 2002 „La Chapelle“
Jeden z nejstarších producentů v regionu Anjou (počátky château lze vystopovat do roku 1070) a vinařství považované za špičku ve sladkých vínech z Bonnezeaux (více o nich u posledního vzorku) a obecně ve zpracování Cheninu Blanc. Prošlo si těžkým obdobím v devadesátých letech (úpadek kvality), aby s novým majitelem, Bernardem Germainem, opět nabralo sil, byť některá rozhodnutí se neosvědčila (např. dočasně pozastavil cuvée „La Chapelle“ a chtěl se více soustředit na nejúspěšnější Bonnezeaux). Od roku 2008 je vinařství opět v nových rukou, tentokrát negociantské skupiny Grands Chais de France.

Hlubší, bronzová barva. Výrazná, příjemná vůně lákající k opakovanému zastrkávání nosu hluboko do sklenice. Ovocitost v lehce oxidativním stylu, ořechy, trochu karamelu. V chuti suché a opět decentně oxidativní, výrazná šťavnatá kyselina, lahvová zralost ve stylu vychladlého ovocného čaje, vyvážené, příjemně dlouhé. Po dvou hodinách v otevřené lahvi nabývá na komplexnosti a ve vůni i chuti se otevírají nová drobná zákoutí. Moc zajímavé pití.

chenin_blanc_3
Následovalo vertikální srovnání třech různých ročníků Savennières „Clos de Saint Yves“ z Domaine des Baumard. Tato doména vznikla již v roce 1634 a hospodařila na severním konci dnešní apelace Coteaux du Layon. Výroba vína zde byla přerušena po fyloxerové nákaze na konci 19. století (rodina se poté věnovala pěstování a prodeji a révy) a obnovena až v padesátých letech minulého století, dnes jde o jedno ze slavných místních jmen. Jean Baumard zakoupil vinice v apelacích Quarts de Chaume a Savennières, začal se specializovat na především suchá vína a sekty (Crémant de Loire, o jednom jejich ročníkovém jsem tu už psal), ale v nabídce mají i slaďáky. Základ produkce je logicky odrůda Chenin Blanc, ale mají i něco Chardonnay a odrůdy Verdelho  (spekuluje se, že oboje občas nelegálně končí v jejich Savennières a dotváří jeho charakter, oficiálně však Chardonnay jde jen do sektu a Verdelho do netradičního suchého stolního vína). Chutnané Clos de Saint Yves je jejich základní Savennières, které následuje Trie Spéciale (výběr toho nejlepšího z vinic) a vrcholem produkce je pak Clos du Papillon, z vinice ve tvaru motýla. Vinař je velkým propagátorem screw-cap (šroubového) uzávěru, který již nyní nasazuje i na svá nejlepší vína (chutnaná byla ještě pod korky).

chenin_saint_yves chenin_saint_yves_1
Ročník 2000 Clos de Saint Yves měl hlubší barvu a velmi nazrálé aroma, které mi stylem připomínalo staré ryzlinky (bylinky, med i trocha barev & laků). Podzimní ovoce, květy, zajímavé. V chuti suché, medové, plnější a kulaté, nazrálé, šťavnaté, efektní pití. Ročník 2001 je na první ovonění složitější, bohatší a komplexnější. Staré vysychající ovoce, lehce oxidativní styl, po nějaké době výrazná linka hub (hříbková polévka). Suché a čisté v chuti, opět kupa kyselin a med v celém průběhu chuti i dlouhé dochuti, pěkná struktura. Hodně příjemné pití. Ročník 2004 je pak očividně ještě mladé víno, svěží, s pěknou kyselinou, hravé a dobře pitelné, čerstvé. A se zajímavou jemnou linkou kozího sýra ve vůni. Tak odlišné, až působí nepravděpodobně, že by jednou dozrálo do podobného projevu jako starší ročníky. Nulačtyřku jsem chutnal už dříve a tenkrát mi ono kozí aroma přišlo až nepříjemně koncentrované, v téhle lahvi spíše dotvářelo dojem. Celá trojce ročníků takhle vedle sebe moc fajn zkušenost, škoda že se zde vertikálky (čehokoliv) nedělají častěji, jde o jeden z nejzajímavějších způsobů poznávání vína.

kroft_roche_aux_moines Château Chamboureau – Savennières 2002 „Roche aux Moines“
O tomto vinařství i víně jsem se obšírně rozepisoval už dříve. Od té doby jsem ho pil ještě dvakrát a vždy byl nadšen. Tentokrát mám v poznámkách hlubokou, měděnou barvu. Sofistikovanou, elegantní vůni, jemnou, zajímavou s výraznějším tónem lískových oříšků. V chuti ovšem méně živé než si pamatuji, již poněkud unavené a jakoby nejen oxidativní, ale i tak trochu naoxidované. Stále dobře pitelné, kulaté a ve sklence se dost měnící, ale chutí o kus zpět od kvality, kterou mám v paměti z lahví doma. Škoda.

chenin_blanc_4
Domaine Philippe Foreau – Vouvray Demi sec 2005
O vinaři již byla řeč výše. Apelace Vouvray, nápis Demi sec a burgundská láhev vyvolávají dojem, že půjde o šumivku, ve skutečnosti je to ale normální tiché polosladké víno. Hlubší zlatá barva, svěží, čistá chuť s oxidativním nádechem do hruškového a jablečného kompotu. Plnější, nasládlejší v chuti, kulaté, efektní a poměrně dlouhé. Ovocité, dobře pitelné, spíše jednoduché. Pro mne takové „proč?“ víno, neměl bych pro něj využití a při ceně 500,- Kč a tedy vyšší než všechny předchozí vzorky krom sektu mne baví ještě méně.

Domaine des Baumard – Coteaux du Layon 2006 Carte d
’Or
Opět jde o základní víno tohoto producenta, tentokrát v kategorii sladkých z Coteaux du Layon. Vyšší ambice mají Clos de Ste Catherine a  Cuvée Le Paon, specialitou je pak směs několika ročníků v podobě Cuvée Ancienne de Jean Baumard. Každopádně chutnáme Carte d’Or, které se projevuje překvapivě spíše bledou barvou a svěží vůni do až zelenějších tónů čerstvého angreštu, ovocnou, moderně nerezově líbivou. V chuti sladké, ovocité, nějaká ta kyselina se snaží udržet cukr na uzdě, slušně dlouhé… jednodušší dobře udělaná přímá líbivka, takové to „ano“ víno co určitou skupinu konzumentů vyloženě nadchne, ale mne dost míjí.

kroft_nalevani_1
Château du Fesles – Bonnezeaux 2000
Jednou ze dvou „cru“ oblasti Coteaux du Layon, rozkládá se na něco málo přes 100ha. Hodně kamenitá půda se spoustou břidlice, křemene a trochou jílu, přítomnost řeky a časté výskyty mlhy podporující vliv botrytidy, nízké výnosy, časté zrání dlouhou dobu v sudech… výsledkem jsou bohatá sladká vína. Tento konkrétní vyzrálý kousek má nádhernou zlatou barvu a komplexní, sladkou vůni plnou bylinek, citrusů, jasného vlivu botrytidy a ležení v sudech (až do koňakového „rancio“ dojmu). V lecčems připomíná opravdu dobré klasické (tj. oxidativní) tokajské. Sladká, kulatá, plná a neuvěřitelně dlouhá chuť. Je tam dost kyselin i alkoholu, aby se s cukrem spojilo v harmonii a vše působilo vyváženě. Špičkový nazrálý slaďák a dokonalá tečka za ochutnávkou.

Další Chenin zde na blogu: Biodynamické chrámové oblouky Nicolase Jolyho | Chenin Blanc ze Savennières

Zobraz celý článek...

pondělí 12. července 2010

Výsledky ankety „Cabernet nebo Merlot?“

cabernet_2002_wunderlich Těžké rozhodování, že? Co by byla ve spoustě legendárních vín jedna odrůda bez té druhé. Přesto bylo nutné zvolit. Bez upřesnění, zda je řeč o Francii, vínech z nového světa či třeba z Moravy (kde by byl, alespoň v to pevně doufám, výsledek přesně opačný). Vítězem klání se stal Cabernet (Sauvignon), který z celkových 86 hlasů získal 57%, tedy 49 hlasů. Jak je vidět, tak vítězství to nebylo nijak drtivé a Merlot na tom se svými 37 hlasy (43%) o tolik hůř nebyl. Ale to jsou jen čísla, za pár dní či na jiném webu by to třeba dopadlo přesně opačně. A proto se ptám…

ankleta_cabernet_merlot


Proč jste hlasovali tak, jak jste hlasovali? Váš oblíbený „čistý“ Cabernet a naopak Merlot? Preferujete směsky postavené spíše na jedné či druhé odrůdě a proč? A co takový Cabernet Franc?

Zobraz celý článek...

pátek 9. července 2010

Krabice, plechovky a pytle na víno

plastova_sklenka Bílé nebo červené? Z Moravy či Francie? Z lahve nebo plechovky? Vypadá to trochu jako zbytečné téma, všichni přeci víme, že nejlepší obal na víno je stará dobrá skleněná láhev uzavřená kusem kůry ze stromu, ale přesto… nepokročila doba dostatečně, aby bylo možné využívat spolehlivě i jiných variant? Tenhle zápisek se nechce snažit o nějakou hlubokou analýzu, spíš krátce představit několik variant balení vína, co mi na nich přijde (ne)sympatické a třeba i rozproudit debatu. Přichází i s anketou, ve které můžete rovnou hlasovat. Vlastně mne k sepsání nakoplo balení vína, které vidíte zde v titulce… plastové skleničky s jednou „porcí“. Zvěrstvo? Nesmysl? Skvělý nápad? Vítězství marketingu nad zdravým vinným rozumem?

Skleněná láhev se za ta staletí, kdy je používána, docela osvědčila. Sice jsem tu nedávno psal něco o těžkých lahvích, ale i přes tyhle ekologicko-logistické problémy je jasné, že především pro kvalitní vína a prestižní producenty tradiční způsob balení přetrvá. Lidé jsou totiž děsné konzervy. Na skleněné lahve se ovšem tlačí kupa jiných variant, zatím především u vín bez větších ambicí („spotřební“, „na pití“, jak tomu chcete říkat, prostě jednodušší záležitosti konzumované mladé a nevyžadující delší zrání) které jsem si pro sebe rozdělil do čtyř kategorií:

  1. Hnus odporný
  2. Smysluplná náhrada jedné lahve
  3. Fajn balení většího objemu vína
  4. Designové výstřelky, čistě marketingové experimenty co není třeba brát moc vážně (byť třeba někde slaví úspěch)

Problém je, že leckterá balení spadnou do více než jedné kategorie a navíc to každý bude mít jinak. Vezměte si třeba takovou dvoulitrovou PET láhev či ještě objemnější PET kanystry… v regálu obchodu je to hnus odporný, to se asi shodneme, ale pro stočení sudovky u vinaře a následné vypití s kamarády někde na grilovačce mne to neuráží a budu považovat za celkem fajn balení většího objemu vína. A tak je to se vším…

02_pouch_plastic_bottle
V poslední době se dost často začínají objevovat lahve z tvrzeného plastu, které jako by z oka vypadly běžné skleněné lahvi (už dříve se dělaly malé plastové lahvičky do letadel atp., nyní přicházejí větší objemy) a v regálech je na první pohled těžko rozeznáte. A není to jen otázka nového světa, tímhle stylem zkouší jet mladé Beaujolais, část jihu Francie, spotřební Itálie i další kusy starého vinného světa, tedy nejen Austrálie či USA. Výhoda těchto lahví je v tom, že jsou lehčí a menší než láhev skleněná při stejném objemu, litrová láhev z tvrdého plastu spíše velikostí připomíná běžnou bordó sedmičku. Na stole to vypadá skoro stejně, má dobře známý screw-cap uzávěr a celkově nijak vzhledově nevybočuje ze schématu, které dobře známe. Tohle řešení mi na vína pro krátkodobu spotřebu (zatím nejsou žádné dlouhodobější testy, jak se v tomto balení víno chová a kolik vzduchu do něj typicky proniká) přijde celkem v pohodě. Rozhodně víc, než plastový pytlík… ať už s brčkem nebo bez.

01_tetra_pak
Hodně se mluví o tetra-paku, prostě balení jako u mléka nebo džusů. Stejně jako plastové lahve se začíná objevovat nejen v novém světě, ale i v tradicionalistických baštách typu Francie. A to jak v litrových variantách, tak v „single serving“ krabičkách, třebas i s brčkem. Někde na piknik asi proč ne. Představa, že tohle otevírám doma, mi z nějakého důvodu nedělá dobře…

Docela mne baví bag-in-box balení, nedávno jsem o něm psal pro mimoblogový článek toto: „Zajímavou možností pro velké sešlosti, zahradní oslavy a podobné akce jsou vína v tzv. bag-in-box balení. Na první pohled jen podivná krabice s plastovým kohoutkem obsahuje flexibilní vak ze speciální fólie, který se při odpouštění vína pomalu smršťuje, víno uvnitř tak nepřichází do kontaktu se vzduchem a vydrží v kondici velmi dlouho po otevření. Bag-in-box lze koupit v objemech už od tří litrů, které lze bez problémů umístit do přihrádky v ledničce, ale běžně se prodávají i třeba patnáctilitrové varianty. Výhodou je, že v tomto balení lze nalézt i kvalitní a chutná vína, která se často prodávají i v běžných lahvích, jen v tomto „krabicovém“ balení jsou za výhodnější ceny a v množství dostatečném i pro velkou společnost. Ale nejen to, leckdy oceníte i možnost mít v lednici vždy připraveno lehké bílé vhodné na popíjení i k vaření bez nutnosti otevírat lahev. Na našem trhu lze v bag-in-boxech najít jednoduchá dobře pitelná vína z jihu Francie, Španělska, Itálie či Brazílie, ale také komplexnější a vyšší nároky splňující vína ze slavných apelací Chablis či Côtes du Rhône. Kouzlo tohoto balení, pro snadnost manipulace i rozumný poměr kvality vůči ceně, objevilo pro vína rozlévaná po skleničkách již mnoho restaurací a cateringových firem, nyní je následují i domácnosti.

03_bag_in_box
Bag-in-boxy mají občas i docela vtipný vzhled, dělají se pro ně i chladíci mašiny do restaurací (nacpete do nich několik krabic, napojíte hadičky a pak už jen snadno napouštíte sklenky vínem z  „automatu“, vypadá to lépe než točit přímo z krabice; zajímavou alternativou boxu mohou být i samochladící „kegy“, viz fajn video na Wine Library) a vůbec mi přijdou jako ekologické a sympatické řešení. A přesný opak bych naopak prohlásil o plechovkách, to mi přijde zrůdné, i kdyby mělo stokrát vzhled ručního granátu či v tom byl slušný sekt. Ani nevím proč, u piva či limonády mi to tolik nevadí (byť tohle balení nevyhledávám), proč by mne mělo štvát o nějakého obyčejného vína? Víc jsem se rozepisoval v článku Tesco víno v plechovce – „Coca-cola culture“.

04_cans
Jak to máte vy? Kde je pro Vás hranice obalu na víno? Dovedete si představit, že běžná vína na každodenní pití budete mít v tetra-paku? Či už máte v ledničce umístěn bag-in-box a sem tam si z něj odtočíte sklenku bílého? Zvedá se vám žaludek u plechovek? Nebo patříte do tak tradicionalistické skupiny konzumentů vína, že uznáváte jen skleněné lahve s korkem a domů vám nesmí ani šroubový uzávěr? Svěřte se! :o)

Další tematické články: Karafa i s vínem za sto | Výsledky ankety „Z alternativních uzávěrů vína preferuji…“ |Tesco víno v plechovce – „Coca-cola culture“ | Težká hlava z těžkých lahví

Zobraz celý článek...

středa 7. července 2010

Chlazeno v potoce, odplaveno, poštípáno

bile_u_potoka Jako každý rok touhle dobou sbírám modřiny, škrábance, kousance, štípance a další zranění v lese kousek od Šumavy. Spíme v týpí (nebo chcete-li tee-pee, stále nevím, co psát spíš), vaříme na starých zrezlých kamnech prostá jídla (předvčírem to byla svíčková) a vůbec se máme dobře. I letos jsem sebou přitáhl pár bag-in-box vín na popíjení a k tomu i dvě lahve, další mám v úmyslu získat z místních zdrojů. Prostě zkusit pít dobré věci bez luxusu nabídky Prahy. Mám obavu, že to bude nadlidský úkol, ale třeba mne COOP a květinářství překvapí. Preventivně jsem sebou vezl jeden můj oblíbený ryzlink a žena cestou ulovila Cabernet Moravia 2007 od Abrlových

cabernet_z_potoka_2 Tu morávku znám, měl jsem jí několik lahví a strašně moc mne bavila, zmiňoval jsem se ale jen v článku o pálavské potulce. Poměrně tmavá barva, ale nic hustého, skrz je vidět bez problémů. Příjemně sladce ovocité ve vůni, trochu švestky a tak podobně. Suché, zralé šťavnaté ovoce v chuti, spíše lehké, vyšší kyselina, úplně bez tříslovin, harmonické a skvěle pitelné. Pamatoval jsem si to víno „světlejší“, tady šlo ovoce spíše do tmavého a zralé, až lehce nakvašené, podoby. Každopádně moc fajn pití. Bio víno večer u potoka mezi stromy, pohoda. Jen je třeba dávat si pozor na můry a jiné potvory, mají tendenci nalétávat ke světlu a ve víně se topit, nechutnají dobře. A přes den se ve víně koupe zase jiný hmyz, loni jsem se takhle napil vosy a byl to bolestivý a opuchlý zážitek…

rozboureny_potok
Na ryzlink, Maidenburg 2006 z Reistenu, jeden z mých vůbec nejoblíbenějších domácích rýňáků posledního roku, už nedošlo. Stejně jako před pár lety přišla letní bouře a přívalový déšť, který zvedl hladinu klidného potoka a udělal z něj malou řeku (na fotce výše už je voda značně opadlá, lépe je to vidět na starším záběru), která smetla vše nepřipevněné poblíž břehu. Tedy i můj ryzlink, ale také mléka, sýry, nějaké to pivo a bohužel i dva jen lehce upité desetilitrové bag-in-boxy s bílým a červeným. Nepříjemná ztráta. Druhý den jsme prošli několik stovek metrů toku a část zásob se nám podařilo najít zakleslé do stromů či vyplavené na louce, většina zmizela nenávratně. Vína v pružných pytlích možná doplují až do Strakonic, jestli tam někdo bydlí, hlídkujte u mostu :o)

bag-in-box
Každopádně jsem je alespoň stihnul ochutnat. Už loni jsem tu psal o červeném a roséčku z družstva Cellier de Marrenon, tentokrát měl k dispozici i jejich bílé Vin de Pays de Vaucluse ze 70% odrůdy Roussanne doplněné 30% odrůdy Bourboulenc. Víno je to spíše bledé, ale aromaticky svěží, trochu citrusů, trochu muškátového charakteru, při vyšší teplotě táhne do umělých „candy“ tónů. V chuti lehčího stylu, dost kyselin, čisté, vyvážené a opravdu výborně pitelné. Jednoduchá a dobře zvládnutá záležitost na nějakou větší zahradní akci a zajímavá ukázka technologického vína, které může být vlastně cokoliv odkudkoliv, nechtěl bych to mít někde naslepo.

v_tee_pee V týdnech následujících tu čekejte (pokud technika nezazlobí) dva větší předpřipravené reporty z moc zajímavých degustací a při troše štěstí i vinné poznámky ze vzorků ulovených v místních prodejnách. Loni jsem měl s jedním ryzlinkem fakt štěstí, třeba se po povodni smůla vyčerpala a i letos narazím na povedené víno. Tak mi držte palce a příjemné léto přeji…

 

Táborové zápisky z let minulých: Relaxuji na Šumavě… s bag-in-box víny | Připravujeme hlemýždě – dějství první | Šnečí i vinný neúspěch | Domácí klobásky, Cuvée 6T a podzim … (fotky z táborového pečení buchet atp.) | Mizím do luhů a hájů Šumavy… | Třicetilitrový dopis z tábora | Nejen ryzlink v přírodě

Zobraz celý článek...