Český Pinot Noir, podzim a bublinky

Venku neodvratně zuří podzim, barví listí, míchá ostré sluníčko a zimu, ze které stoupá pára od úst, přináší mrholení a šero a doslova nás nutí schovávat se ke svíčkám či krbu, s lahví dobrého vína. Vlastně ani nevím, proč tenhle úvod, když o podobně stráveném víkendu v městě Tábor se chystám psát až zítra, v souvislosti s jedním gastronomickým objevem. Možná to je tím listím, po kterém jsem šlapal cestou do práce, okolo vinic v Gröbovce. A právě z těchto vinic pochází dnes hodnocené víno, zemský Pinot Noir (uváděno jako Rulandské modré) ročníku 2006.

Klasická burgundská láhev, plastová záklopka a krátký korek lepený z drti s pevnou dvojploškou, do poloviny prosáklý. Viněta obsahuje povinné informace, kresbu Pražského hradu a Viničního altánu (a asi čtyři různé typy a barvy písma), jako suvenýr ideální. Na kontravinětě najdete i nějaké ty reklamní texty. Barva vína je velmi tmavá, nepřirozeně hluboká do fialové. Tipuji, že Pinot byl seznámen s opodál rostoucím Dornfelderem. Vůně jest pak výrazná, mladičce ovocitá především do švestek, s nádechem pecek až mandličky a trochy koření, kmínu. V středně plné svěží chuti opět dostatek ovocitosti, kyseliny je dostatek ale není nijak ostrá, je tu nějaké to tříslo, jemná kořenitost, dochuť tak nějak běžná, nic zásadního. Jednoduše pitelné ovocité víno. Bohužel z něj mám pocit, a pan Bíza jež ho vinifikoval snad promine, takové nějaké falešnosti. Jako by původní surovina byla do této poněkud líbivé podoby „posunuta“ právě přídavkem další odrůdy a dosypáním nějakých těch „správných“ kvasinek. Tohle víno prostě asi není vyráběno pro nadšence, ale spíše jako snadno pitelná promo záležitost pro akce ve Viničním altánu a suvenýr z návštěvy Prahy. Za 210,- Kč je to asi lepší varianta, než nabídky sovětských beranic s rudou hvězdou v okolí Staroměstského náměstí…

Ostatně jako k promo předmětu jsem se k tomuto vínu dostal i já. Při svatbách v altánu je totiž tradicí, že si ženich s nevěstou po obřadu připije s oddávajícím a svědky buď sektem, nebo právě vínem z místní vinice. Je to sice stylové, ale přišlo mi poněkud divné, že si budu připíjet před davem lidí, který je tam nasucho. A tak byl tento přípitek (jako mnoho dalších tradic a zvyků) zrušen, láhev jsem si surově odnesl domů a vypil v klidu a z pořádných skleniček. A přípitek pořešil až na oslavě, lahví Crémant de Loire Cuvée Millesime Blanc 2000 Brut od Domaine des Baumard. Asi ještě někdy časem pořídím další lahve a rozepíšu se o firmě víc, ale dojem z tohoto ročníkového sektu (navíc v magnum lahvích, což mu jistě na trvanlivosti přidalo) byl dost příznivý. Vyzrálé jemné bublinky postavené na Chardonnay, stále velmi svěží do až limetkových tónů, elegantní, hodně suché a s výraznou mineralitou. Za sedm stovek příjemné překvapení, které pro mne porazilo i některá šampaňská takových těch „profláklých velkoproducentů“, která budou navíc stát o nějakou stovku víc a pouze v klasické sedmičce.

P.S. U první otevírané lahve jsem podcenil její rozklepání po převozu na oslavu a korek samovolně vyrazil ven hned po sundání agrafy. Ale alespoň jsou z toho docela dobré fotky (byť zde je uvádím trochu ořezané o lidi okolo)...