čtvrtek 31. prosince 2009

Objevy ročníku 2009 aneb výběr z jižního svahu

2009Jaké bylo nejlepší víno, které jste ochutnali v roce 2009? Bylo to víno výjimečné a těžko dostupné, nebo nějaké úplně normální, u kterého se ale dokonale sešly všechny další okolnosti – místo, společnost, nálada…? Na následujících řádcích se pokusím udělat takový malý výcuc z letošních 248 zápisků zde na blogu (další zážitky ještě na přepsání čekají) a doporučit ty, které si myslím stojí za přečtení. Zároveň pak vybrat vína, která bych moc rád ochutnal znovu (byť žádné „top 10“ určitě nečekejte), a restaurace, do kterých chci zase zajít. Prostě takový „profil ročníku 2009 na jižním svahu“ v několika různých kategoriích…

Téma, výpravy, průvodci
0_nalevani_tahajici_za_ociBěhem roku jsem se tu pokusil o několik „encyklopedických“ průvodců a snad v nich nenapáchal příliš mnoho z chyb. U vína to bylo především „Jak vzniká šampaňské v obrazech“, tedy jakási přiblížení celého procesu vzniku vín ze Champagne sepsané po výletu do této oblasti. Podobným obrazovo-textovým průvodcem je i Ze života whisky v obrazech – díl I. & Ze života whisky v obrazech – díl II., tentokrát je tématem pálení whisky ve Skotsku. Něco víc o různých vinných oblastech se jde dozvědět i z článků O velkých Beaujolais nad dvanácti víny, Jurský park – nebojte se vínosaurů! (vína z Jury, nejen ta slavná oxidativní), Roztodivné Pinoty z Nového Zélandu, Dvanáct destilátem posílených vín a pár řádků k Chablis najdete v Burgundský rok začal v Chablis a Christian Moreau a vína z Chablis.

Vína co chutnala nejvíce
la_Cabotte_gabriel_2006 Bylo jich docela dost a žebříček sestavovat nebudu :o) Rudou razancí potěšil Bandol Rouge „Longue Garde“ 2004 z Château Jean Pierre Gaussen. Otevřel jsem poslední láhev Rulandského modrého 1999 pozdní sběr z Vinařství Kovacs s.r.o. Novosedly a opět nadchla. Další víno je skvělé v různých ročnících, letos jsem spokojeně srkal ročník 2005 Mâcon-Milly-Lamartine „Clos de Four“ od Les Héritiérs du Comte Lafon. Uspořádat ochutnávku pinotů z Nového Zélandu mne nakopl nádherný Pinot Noir 2007 z vinařství Rockburn. Moc mi chutnalo (až tak, že jsem si ho v té restauraci dal později znovu) Massif d’Uchaux Côtes du Rhône Villages „Gabriel“ 2006 z vinařství La Cabotte / Domaine d´Ardhuy. O jiný pohled na Rioju se postaralo famózní bílé Remelluri 2006. Úžasné víno je pro mne i Pinot Noir 2007 z vinařství Stapleton & Springer. Vínem, které rozpoutalo vlnu shánění Beaujolais a uspořádání ochutnávky, bylo Beaujolais 2007 Fleurie „Poncié“ z Domaine du Vissoux. Vín od Leroy, které jsem měl možnost letos ochutnávat v rámci burgundského pásma v AdVivum, mne dostalo hned několik. Za všechny snad tedy Corton Grand Cru 1966 z Maison Leroy a Chambolle-Musigny „Les Charmes“ 2000 z Domaine Leroy, z bílých pak Auxey-Duresses 2004 z Domaine d’Auvenay. A pak též vánoční Chassagne-Montrachet 1er Cru „Morgeot“ 1997 de Maison Leroy. Nadchla mne Don Nuňo Oloroso Sherry producenta Emilio Lustau. Už několikrát jsem si více než užil Ryzlink Rýnský 2006 pozdní sběr ze Školního statku Mělník a od stejného vinařství i báječné Rulandské bílé 2006 pozdní sběr. Nadchlo mne hned několik vín vinařství Josmeyer, za všechny Riesling „Les Pierrets“ 2004 a Pinot Gris „1854“ Fondation 2002. A na závěr milerka – ETZA Müller-Thurgau ročníku 2007 vinařství Radoar. A ještě několik dalších vín, o některých jsem psal, další mám ještě v zásobě a možná se k tomu dokopu.

Vyloženě levná fajn vína
Každou chvíli se mne někdo z kamarádů ptá „a co bys takhle doporučil levného na běžné pití“, tak tady to máte přehledně :o) Hned na začátku roku 2009 mne uchvátila Mělničina z vinařství Kraus. Během roku jsem jí vypil kvanta lahví, otevíral návštěvám a tahal ji na různé akce. Tohle pití mne baví a stojí osmdesát korun. Dost mne baví především červená od Tomáše Čačíka, na webu jsem psal něco k Frankovce, ale báječné je i Zweigeltrebe a vlastně mi sedí i Modrý Portugal. Ta vína si na nic nehrají a moc chutnají. Strašně mne bavilo jakostní Neuburské 2005 od  Josefa Dobrovolného.

Malé degustační experimenty
Během domácích degustací jsem provedl dva malé experimenty. Jejich výsledky nejde brát nějak zásadně vážně, ale byla to zábava a něco o tom, jak víno vnímáte, prozradily. V článku Umíte popsat víno? Najdete výsledky pokusu s porovnáváním degustačních poznámek, tedy zda dokáží degustující vzít popisy vín od ostatních a přiřadit je k těm vlastním. V pokusu S vůní petroleje aneb ryzlinkový experiment jsem zase zjišťoval, jak hodně budou popisy podobné, pokud se k vínům dá jednoduchá zaškrtávací tabulky s parametry jako „květinové“ či hodnocením kyselosti na stupnici od jedné do pěti. V článku Ryzlinkový experiment i s vínografy je pak tento pokus doplněn i o hezké grafy :o)

Restaurace, do kterých bych chtěl znovu
Jedním z nejlepších „gurmánských“ zážitků letoška byl večer tří šéfkuchařů v Alcronu. Dost by mne zajímalo, jak tam vypadá „běžná“ večeře, tahle byla báječná. O tom, že skvěle vaří v La Dégustation Bohême Bourgeoise, asi nikdo nepochybuje. V loňském přehledu jsem se zmiňoval, že tenhle podnik musím navštívit znovu. Absolvoval jsem si tam narozeninovou večeři a prostě to nemá chybu. Krom té pekelné ceny, která z toho dělá záležitost na opravdu výjimečnou příležitost. Což se nedá říct o jiném podniku, kterému neustále dělám reklamu mezi přáteli. Jmenuje se Na Kopci a už mi bylo i řečeno, ať o nich raději nic dalšího nepíšu a neříkám, nebo to bude vypadat jako reklama. Psal jsem o nich v Na kopci a v Bugsy’s baru a též v Na Kopci a Arcade Bistro. Byl jsem tam už mnohokrát a vždy půjdu rád znova. Poměrem cena / kvalita jde o jedno z nejpříjemnějších míst v Praze. Jídelní i vinný lístek se neustále trochu mění (minule tam byl báječný německý ryzlink), každou chvilku nabídnou nějaký nový destilátový úlovek a vůbec. Nově se jim podařilo rozšířit podnik o další místnost, tak se vejde víc hostů, dost často bylo narváno.

Znovu jsem si ověřil i restauraci La Galerie, kterou doporučoval pro fajn jídlo a skvělý výběr vína, a tentokrát byl i z jídla dost nadšen. A objevil tam jedno dokonalé Chianti, ale o tom bude samostatný zápisek. S vínem tam umí pracovat perfektně. Což se nedá říct o podniku SaSaZu, kde jsem zase ale úplně hotový z jídla. I napodruhé mne dokonale dostalo. Štve mne, že se tam kouří. A že vína nejsou nic moc nebo nesmyslně naceněná (tuto výtku jsem jim i sdělil, ale dozvěděl se, že „jste přeci v luxusním podniku“… což je naprostá kravina, podobné marže nemají často ani zahraniční restaurace ověnčené hvězdičkami Michelin).

Bez obav doporučuji Hanabi Hibachi, které bylo i v loňském přehledu. Tenhle podnik se trochu změnil a více posunul směrem k suši baru, pravidelně mají čerstvého tuňáka a různé speciality z něj (jde o jedno z mála míst, kde jde za rozumný peníz dostat různé varianty tučného podbřišku a dalších speciálních částí téhle ryby). I jim se daří trochu upravovat vinný lístek, naposledy tam byl (ano, jsem s nimi otravný) skvělý ryzlink, který v lístku nahradil bílou Rioju. Hodí se tam o hodně víc :o)

Jen lehce jsem se zmínil o Café de Paris, ale opakovaně mám ověřeno, že tam vaří skvěle. Na výbornou plzničku a fajn hotovky si rád zaskočím do Lokálu, potěšila mne restaurace Como (i napodruhé při menu k Beaujolais), skvělé mušle a belgická piva mají v Les Moules. A taky bych rád něco sepsal ke dvěma podnikům, které jsem navštívil na dovolené ve Francii, snad se zadaří.

Úvahy, zamyšlení a tak podobně
saint_remi Letošek, ani nevím proč, byl docela bohatý na různá vinná zamyšlení a podobné záležitosti, kterých přibylo na úkor degustačních poznámek a recenzí vína. Ne že bych pil či ochutnával nějak méně, nepřepsaných poznámek tu mám kvanta, prostě to tak vyšlo. Ale i těch degustací a dalších akci bylo hodně. Ty označené hvězdičkou v mé současné náladě „za pozornost stojí nejvíce“, ale je klidně možné, že zítra bych ty hvězdičky dal úplně někam jinam :o)

Zajímavé degustace a další akce:

sklenka

Uf! Byl to náročný, ale (alespoň vinně) moc příjemný rok. Tak uvidíme, jak dopadne ten další. Už teď, při pohledu na chladničku přecpanou úlovky z cest a ochutnávek a pomalu přibývající položky v kalendáři degustací, se těším :o)

Odkazy: Objevy ročníku 2008 aneb malá rekapitulace

Zobraz celý článek...

středa 30. prosince 2009

Výsledky anekty „Do prokřehlých rukou patří“ aneb o svařáku

Skončila další anketa, nijak komplikovaná a příliš možností na výběr vám nedávala. Prostě jsem se ptal, který ze tří typicky zimních nápojů je podle vás nejlepším do prokřehlých rukou, ať už při bloumání městem nebo třeba po návratu z lyžování. Nejméně z celkových 79 hlasujících, pouhých 6 (7%) hlasů, si odnesl punč. Druhé místo patří grogu s 26 (32%) hlasy, holt tuzemák je již součástí našeho kulturního dědictví :o) No a první místo, s 47 (59%) hlasy, patří svařáku! Najdete ho všude, na náměstích u stánků, pod sjezdovkami, v každé restauraci i v průběhu roku. Nedávno dělala test jejich kvality MF Dnes a nedopadlo to zrovna ideálně. Vína na svařák a na vaření jsou vůbec zajímavé téma…

anketa_svarak
Stává se mi to taky, skoro podvědomě. Mám doma nějaké „jeté“ víno a první, co mne napadne, je že do svařáku to bude ještě dobré. Takové to „holt půjde na vaření“ slýchávám taky dost často. A moc nechápu. Jakou má logiku vzít víno, které vám nechutná, a zkoncentrovat jeho chuť na pánvi do nějaké omáčky? Co je to za kravinu vytáhnout z lednice měsíc staré naoxidované víno a říct si, že na vaření to ještě půjde? Seberete ze silnice měsíc starého přejetého zajíce? Budete připravovat salát z nahnilé zeleniny či připravovat jídlo na žluklém másle?

Jsem vinen, taky už jsem opakovaně zkoušel skrýt pachuť v nějakém víně tím, že ji v hrnci přefláknu kořením a cukrem. Je mi líto víno vylít. Jenže obvykle to nefunguje. Výsledkem je sice svařák, ale nedobrý. Přes prsty bych si zasloužil! A přitom jsou všechny obchody, malými večerkami počínaje a hypermarkety konče, úplně narvané kandidáty na svaření. Moderní vinařské technologie umožňují, že trh je zaplaven technicky bezvadnými víny, ovšem vyloženě technologickými produkty bez nějaké zásadní vazby na místo původu, které se na podobné hrátky skvěle hodí a stojí pár korun. Technicky slušné ale trochu „bezcharakterní“ víno, to je (alespoň tedy pro mne) svařáku kamarád. Ale samozřejmě… když vezmete nějaké opravdu dobré víno (a ne nutně drahé, prostě takové to na běžné pití co vám chutná), okořeníte jej jen decentně, vynecháte cukr… to je teprve svařák jak se patří!

Váš oblíbený svařákový recept? Panák rumu „ať to kope“? Z jakých vín děláte svařák nejčastěji? Dali jste si letos někde u stánku a jaký byl?

Zobraz celý článek...

úterý 29. prosince 2009

Keramický nůž v jablečném testu

jablko_keramika_titulka Dostali jsme k vánocům keramický nůž. Moc pěkný, v efektní krabičce a tak vůbec. Je to dneska moderní a „in“, protože keramické nože neničí vitamíny, nakrájené ovoce a zelenina zůstanou déle čerstvé a vypadají lépe, navíc nemají kovovou pachuť… taky jste to slyšeli, že? Nejsem vědec, moc tomu nerozumím a s potravinami nakrájenými poctivou japonskou ocelí jsem dosud neměl problém. A skepticky si říkám, že v době, kdy se prodávají „nože, co krájí jiné nože“, bylo prostě třeba přijít s něčím úplně novým a odlišným, aby lid nahradil své perfektně fungující kuchyňské náčiní. Ale stejně vás ta mediální masáž nahlodá. Jeden z výrobců keramických nožů nabízel, krom všech těch promo prohlášení, i jednoduchý test. Prostě si ukrojte kus jablka normálním nožem a jejich keramickým a sledujte, která část začne dříve oxidovat, hnědnout. Jednoduché a snadno proveditelné. Jaký byl výsledek pokusu?

keramicky_nuz
Nejprve jsem to zkoumal na běžném „supermarketovém“ jablku a to hnědlo velmi pomalu u obou nožů. První foto je hned po řezu, další po hodině, dvou a následně druhý den. Nechal jsem to jablko v místnosti několik dalších dní, ale prostě jen sesychalo.

jablko_rez_prvni
Pokus druhý zkoumal „bio“ jablko od dědy ze zahrady. Tady je první foto opět hned po řezu, druhé po deseti minutách, následně dvě hodiny a pak druhý den. Zde je již výsledek „průkaznější“ (tohle není žádný vědecký experiment, takže to moc vážně neberte; plus je tam „vada“, jablko bylo trochu ťuknuté), část říznutá keramikou zhnědla znatelně více a rychleji. Ale upřímně… nemyslím si, že jde o rozdíl v materiálu. Řez ocelí (nůž Global od Yoshikinu, ale menší varianta než v článku) je nádherné rovný a čistý, kdežto ta naše keramika tak perfektně ostrá prostě není, řež je hrubší a na povrch se jednoduše dostalo více šťávy.

jablko_rez_druhe
Vaše zkušenosti ocel vs. keramika? Používáte keramické nože pravidelně? Pozorujete nějaké otupování nebo máte problémy s jejich křehkostí? A je zelenina nakrájená keramikou opravdu chutnější a bez kovové pachuti (ne že bych ji někdy cítil)?

Zobraz celý článek...

pondělí 28. prosince 2009

Vánoční vinná skoropohádka

leroy_1997 Vzpomínám si na první setkání s tím vínem jako by to bylo dnes. Chassagne-Montrachet 1er Cru „Morgeot“ 1997 de Maison Leroy mne na ochutnávce před dvěma let zasáhlo tak, jako snad žádné jiné víno předtím. V článku jsem tenkrát přinesl řadu degustačních poznámek a vůbec se celý ten text nezvykle rozrostl, ale část pocitů jsem stejně zatajil. Žena by mohla vyprávět, co se mnou ta láhev udělala. Pocity, která vyvolala, jsou příliš osobní, než abych se tu o nich rozepisoval. Co je důležitá byla věta „tak si ho kup“, asi jako reakce na mé psí oči při pohledu do chladničky u AdVivum po jiné degustaci. A já ho koupil, za cenu šílenou, ale prostě to nešlo jinak. A od té chvíle čekal na správnou příležitost. Dvakrát to z různých důvodů nevyšlo a nakonec láhev padla letos na Štědrý den, už prostě nešlo déle čekat. Několik let si šetříte to „speciální“ víno, hodně drahé, hodně zvláštní, jedno z nejlepších, jaké jste kdy ochutnali. Pak ho obřadně přinesete na stůl a odříznete kovovou záklopku. Pod ní je nános plísně a nafouklého korku, příšerně to zapáchá. Pomalu opatrně korek vytahujete, je celý prosáklý vínem, takový divně houbovitý a vůbec nevoní hezky. Ke všemu se vám přetrhne na dva kusy. Opatrně lovíte druhou část. S klepajícími se koleny a knedlíkem v žaludku přivoníte k hrdlu lahve, ale cítit je jen ta plíseň. Je to jasné, jak jinak to taky mohlo dopadnout. Naléváte…

leroy_korek
Ve sklence se vlní zlatá tekutina, ale ještě než poprvé přičichnete, dech se zklidní. Aroma, které naplnilo místnost při přelévání do sklenky, rozhodně nepřipomíná vadné víno. Rychlé přivonění a první doušek před tím, než láhev půjde ještě na chvilku do chladna se pořádně nadechnout před podáváním, je již jen potvrzením. Víno nemá chybu! Expresivní vyzrálá aromatika, stále svěží a ovocitá, ale s kupou lehce dekadentních směrů směrem k starým vlakovým pražcům. Sušené ovoce, bylinky, krásná mineralita a kupa střelného prachu. V chuti suché ale se sladkým ovocem, výborná kyselina a opět mineralita, všechny složky dokonale vyvážené a více než dostatečná délka a přetrvávající dochuť křemenem nadrcených sušených bylin, které někdo na pánvi zkaramelizoval s cukrem. Komplexní, bohaté, zajímavé, fantastické pití.

chassagne_leroy_1997 Ale to jsou jen „technické“ poznámky. Vyvolávalo to víno stejné emoce jako poprvé? Ne, ale jsem za tu rád, ony vlastně často byly takové zvláštně smutné a jejich připomínání hraničilo s masochismem. Odpovídalo víno svým projevem a zážitkem, který mi poskytlo, ceně? Těžko říct. Podobně zajímavá vína seženu i znatelně levněji. Na druhou stranu bylo vědomí toho, co vlastně piju, součástí zážitku (a o tomhle problému jsem se tu rozepisoval). Už ten obřad, plesnivý zápach a vše okolo by bylo mnohem méně dramatické, kdybych otevíral víno snadněji nahraditelné než toto. Ale pohádka skončila dobře, víno nás po sklenkách provázelo dlouhou část večera a jsem rád, že tomu tak bylo. Většinou mi podobná „velká vína“ stačí ochutnat a užít si je na degustaci a necítím zásadní potřebu sahat do svých penzijních úspor, tentokrát to jinak nešlo. Doufám, že podobně výrazné „pocitovky“ nebudu potkávat nějak zásadně často. Vlastně od téhle lahve před dvěma lety si nevzpomínám, že by mne cokoliv zasáhlo stejně silně. Ještě že tak! Nervy mám jen jedny :o)

Zobraz celý článek...

středa 23. prosince 2009

Jižně svažité péefko…

Přátelé, kamarádi, tajemné přezdívky z komentářů i vy, co jen čtete a (zatím) nekomentujete…

Přeji všem příjemně strávené vánoční svátky, spoustu dobré poctivé domácí stravy, přírodních vín a bujarou oslavu konce roku. A v tom příštím nechť se vyplní všechna vaše (nejen) vinně-gastronomická přání a podaří udržet většinu novoročních předsevzetí.

pf2010

Zobraz celý článek...

úterý 22. prosince 2009

Dvě předsilvestrovská bublání

dekantovane_champagne Budete 31.12. o půlnoci otevírat nějaké pěkné bubliny, snad dokonce šampaňské? Už dlouho mám pocit, že vybrat nějaké opravdu pěkné víno na dobu, kdy je většina konzumentů často již poněkud „společensky unavena“ a navíc toto padne během pár minut a bez dostatečné pozornosti nemá smysl. Přesto je to pro spoustu lidí stále jeden z mála momentů, kdy bubliny otevírají. Taková škoda! Pijte je během roku, často dokáží nabídnout moc příjemný vinný zážitek. Já to dodržuji a v nedávné době dva kousky ze svých zásob otevřel – jedno z levnějších pravých Champagne a pak moc povedený růžový crémant z Alsaska.

castellane_brut Champagne de Castellane je středně velký podnik spadající do skupiny Laurent-Perrier, sídlí v Épernay a dovozce pro ně má vlastní web s dostatkem informací v češtině, které zde tedy nebudu opakovat – www.castellane.cz. Donedávna bylo jedním z nejlevnějších běžně dostupných šampaňských na našem trhu, když neuvažujeme různé speciální značky pro velké obchodní řetězce (hlavně Marks & Spencer a Tesco). Teď už je situace trochu jiná a v podobné cenové relaci, tedy do sedmi stovek za základní Brut Croix Rouge, mu konkuruje kupa dalších (a často i zajímavějších a od menších producentů) šampaňských. Viněty od de Castellane snadno poznáte podle červeného svatoondřejského kříže na každé vinětě, neplést s červenou stuhou vinařství Champagne Mumm :o) Základní neročníkový brut je sestaven ze všech tří základních odrůd – Pinot Noir, Chardonnay i Pinot Meunier. Ve sklepeních vinařství zraje nejméně dva roky a typicky je použito 15 a více procent rezervních vín pro zajištění konstantního stylu (více o celém procesu přípravy Champagne v samostatném článku). Měl jsem s odstupem času dvě různé lahve. Ta včerejší poměrně pěkně perlila, byť bublinky byly spíše větší. Vůně svěží, květinová s jablky, takový typický jednodušší základní styl s lehkým náznakem toastu a oříšků a zároveň i mírně únavy časem. V chuti výrazné kyseliny a slušná říznost, víno je suché s dosáží drženou dost pod limitem na brut. Objevují se trochu oříšky a lehká hořčina v závěru. Jednoduché, dobře pitelné ale spíše dost obyčejné Champagne bez nějaké výraznější charakteristiky. Takový korektní základ, rozhodně neurazí, ale tedy ani nenadchne. Láhev před nějakou dobou mi přišla o kus živější, bez oné hořčinky, ale jinak závěr velmi podobný. Na ochutnávce doma jsem otevíral ještě jejich ročníkový Brut Millésimé 2000, ze které je fotka s dekantérem v úvodu. U té jsme se neshodli (a i proto strávilo nějakou dobu v karafě na pořádné rozdýchání), zda jde o tak zvláštní projev nebo vadu lahve (k té se kloním já), musela by rozhodnout další láhev a tu jsem neměl.

lucien_albrecht_brut_rose O pořádný kus víc mne zaujal Crémant d’Alsace Brut Rosé z vinařství Lucien Albrecht, které se právě bublinami dost proslavilo. Už jsem tu o nich psal v článcích Gewurtztraminer Cuvée Martine Albrecht 2004, přímo o bublinách pak v Od Rossijskoe po Champagne…, Vína z Alsaska v hladomorně a 7x ryzlinkové překyselení žaludku. Rosé je sekt neročníkový, samozřejmě stejně jako šampaňské v lahvi kvašený, a postavený kompletně na odrůdě Pinot Noir. Barva je taková bledší jahodová, na úvod víno vytvoří opravdu bohatou pěnu, která ale rychle opadne a následuje ji velmi pěkné, jemné perlení. Aromatika byla nejdříve poměrně sevřená, spíše hodně jemně ovocitá s nečekanými květinovými tóny, žádný náraz vůni. Spíše decentní a elegantní. Později, po pár desítkách minut, se víno otevírá a trochu rozparádí, červená ovocitost zvýrazní. V chuti čisté, svěží, hromada kyselin a příjemná mineralita, ovocitost, slušná délka. Víno je to lehčí, krásně pitelné, moc dobře vyrobené a hodně „šampaňské“, byť tamní rosé bývají přeci jen trochu plnějšího a výraznějšího stylu (ač na stejném objemu alkoholu). Baví celý večer a stálo něco málo přes tři stovky.

Strašně mne mrzí, že průměrné ceny Champagne (ale co do činění s tím má i naše spotřební daň na šumivky) jsou tu vyšší než jinde v Evropě a nemyslím tím nákup přímo u vinaře ve Francii. Obzvláště patrné je to při srovnání s Velkou Británií, kde v běžných řetězcích a vinotékových frančízách najdete takhle před svátky v akci hromady lahví větších producentů od 10 do 25£ + samozřejmě ve speciálních prodejnách i malá zajímavá vinařství za lepší ceny než zde. Jenže kolik se toho vypije v UK a kolik tady, že… :o)

Zobraz celý článek...

pondělí 21. prosince 2009

Vinná zmrzlina a další drobnosti

vinny_sorbet V nedávných dnech jsem objevil dvě „vinné“ zajímavosti, které si úplně živě dovedu představit jako dárek… od čtenářů pro jejich oblíbeného vinného bloggera :o) V úplných začátcích blogu jsem tu psal o želé z Frankovky z vinařství Karel Válka a teď narazil na něco snad ještě zajímavější, byť tedy produkovaného v trochu větším množství a bohužel v USA. Vinné sorbety! Přírodní, nealkoholické, odrůdové a ročníkové! Pinot Noir, Riesling, Cabernet Sauvignon, Champagne…. uááá! Nevím jak vy, ale já zmrzlinu moc rád. Párování zmrzliny s vínem je občas dost velký oříšek, u těchto vinných bych si to zkusil moc rád. Máte rádi zmrzlinu? A přivezete mi z USA tuhle? :o) A celé mne to přivádí na myšlenku, že po internetu se povaluje kupa receptů na zmrzlinu z portského, kterou musím zkusit.

Druhý dárek je pro milovníky Champagne, Jamese Bonda a lidi s „neomezeným“ rozpočtem. Bollinger (psal jsem o nich loni před Silvestrem) totiž před nějakou dobou vypustil na trh velmi limitovanou (200 + 007 kousků) edici šampaňského La Grande Année 1999 v magnum lahvi a speciálním kovovém obalu ve tvaru kulky z pistole Walther PPK, který zároveň slouží k udržení teploty pro vaše další lahve do budoucna. Obal se otevírá kůží potaženým klíčem a všechno je ještě dodáváno v dřevěné bedničce se skleněným víkem. Doporučená maloobchodní cena sice žádné sedmičky neobsahuje, je to „příjemných“ 4.000£, ale nekupte to :o)


Moc jsem se pobavil u článku Práci si nosím domů o sommeliérce pro Tesco. Roztomilé PR, ve kterém padla i věta „Je to ale právě ona, kdo rozhoduje, jaká vína, sekty, vermuty a likéry budeme my všichni kupovat a pít.“ My všichni je kdo? Čtenáři Lidových Novin? :o)

Pro fanatiky do Bordeaux další pohled na ročník 2009. Včetně informací ve stylu „kvůli vyšším cukrům je nevyhnutelné použít selektované kvasinky“ či že ročník spojuje „aromatiku ročníku 2003 a strukturu ročníku 2005“. Už teď mi běhá mráz po zádech při představě, jak asi budou vypadat ceny.

U Jancis Robinson proběhlo nepěkné info, že v Kanadě většina konzumentů vína netuší, co znamená termín „Cellared in Canada“. Tahle vína, která jsou v obchodech umístěna v sekci „vína z Kanady“, však mohou obsahovat i část hroznů z dovozu. Velkým výrobcům to vyhovuje, protože mohou mít nižší ceny a vyšší produkce. Malé to zase štve, protože podle nich poškozuje jméno kanadského vinařství. No a vidíte, u nás je hromada vín míchaných kdo ví z čeho a prodávaných pod hlavičkou domácích a ani nemají speciální označení (jen se to, sem tam, povede vyřešit u soudu). A dost by mne zajímalo, kolik z tisícovky oslovených konzumentů vína (proporčně zákazníci supermarketů, vinoték atp.) by správně odpovědělo, co je to VOC či co značí přívlastek „výběr z hroznů“. To by asi byla švanda…

filler
A na závěr můj „oblíbený“ (nic jsem od něj nepil, ale aktivity sleduji alespoň virtuálně) vinař z Burgundska. Že když začne vinice obdělávat inženýr z Formule 1, tak se dějí zajímavé věci, jsem tu už psal. Tentokrát si sestrojil vlastní plničku lahví, protože žádná jiná komerčně dostupná nesplňovala jeho požadavky. Na webu má článek i s videem. Není to žádné super rychlé zařízení, ale oproti těm běžně dostupným plní láhev ode dna a navíc, což je snad ještě důležitější, není použito čerpadlo, lahve jsou plněny přirozeným vyrovnáváním hladiny s obsahem tanku.

Zobraz celý článek...

pátek 18. prosince 2009

Výsledky ankety „Kde nejčastěji piju víno...“

Další anketa je za námi, dotaz nebyl nijak komplikovaný, takže hlasovalo hned krásných 111 návštěvníků. Ptal jsem se, kde nejčastěji pijete víno. S přehledem zvítězila možnost „večer v týdnu doma“ s 63 (56%) hlasy, následováno variantou víkendů doma, které mají 27 (24%) hlasů. Ostatní možnosti už spíše paběrkují, pár z vás toho nejvíce vypije na ochutnávkách, několik dalších v restauracích, jiní v práci jakožto profesionálové z oboru a další v práci prostě proto, že se bez alkoholu neobejdou. Inu pěkné :o) Kompletní tabulka níže…

anketa_nejcasteji_kde_vino
Venku zuří období okolo svátků „s duchovním rozměrem trojnásobným oproti velikonocům, měřeno v hrubých tržbách“ (@tangero), čas stresu, chaosu, nesnášenlivosti a agresivity lidí v tlačenicích, zničující dopravní situace v Praze, často nesmyslných nákupů, požárů a v těch lepších případech katarze v podobně několika klidných svátečních večerů a především příjemných rodinných setkání. Sněží a když koukám na bílé pokrytý park, tak mám skoro pocit, že by to okolovánoční šílenství mohlo letos opadnout trochu dříve. Uvidíme.

zima zima_2 zima_3
V mezičase hlasujte v další anketě, kde se ptám, co podle vás patří do prokřehlých rukou při toulání zimním městem, případně po návratu domů z lyžování. Možností jsem dal jen málo a není to tedy nějaký vyčerpávající výběr, prostě zvolte tu vašemu srdci nejbližší :o)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 17. prosince 2009

Masové vánoční cukroví a trocha soufflé

tatarackove_zakusky_2 Na včerejší vánoční večeři s částí rodiny se nám stále nedařilo vymyslet nějaké zajímavé jídlo, ne úplně typické a přitom ne zas tak velký experiment, aby bylo riziko, že to poděláme. A pak nás napadlo takové to klasické „linecké kolečko“, ale v poněkud jiném duchu. Přiznávám, je to lehká inspirace famózním předkrmem z restaurace La Dégustation, ale to mi radost nekazí. Je to vlastně strašně jednoduché. Vykrajovátkem si připravíte potřebné tvary z tenkých plátků chleba (nějakého hutnějšího typu) a „ztopinkujete“ je v troubě. Vysušené chlebové kolečko, srdíčko, rybičku či co vás jen napadne pak stačí vložit zpět do vykrajovátka, vytvarovat v něm lžíci hovězího tataráku (naškrábané hovězí maso, trocha sekané šalotky a kaparů, něco málo hořčice, kapka worcesteru, olivového oleje a parmazán… ale těch variant je mnohem víc) a zalepit, stejně jako u normálního lineckého kolečka s marmeládou, dalším stejným tvarem. Výsledek vypadá pěkně a hlavně je strašně dobrý!

tatarackove_zakusky
Nám posloužilo se salátem jako předkrm, ale dá se to jíst jako chlebíček rukama a myslím, že by mohlo fungovat jako skvělá zábavná chuťovka třeba na silvestrovský večer, co říkáte? Což mi připomíná, že se u nás prý letos prodá mnohem méně šampaňského (ale ten článek je jinak poněkud divný). A parmezán v mase mi zase připomněl, že v Itálii jím jde ručit za úvěr, banky ho ukládají na zrání přímo do svých prostor. Moc zajímavé. Bych chtěl vidět, jak taková Jihočeská zlatá niva (která nově od EU drží chráněné zeměpisné označení) zraje svých šest týdnů někde na přepadené bankovní pobočce a lupič vypadá zmateně, když mu do pytle cpou hromady plísně :o)

souffle
Jo a ještě jedna drobnost. K té včerejší večeři jsem páchal dezert, u kterého se už při prvním pokus zařekl, že nikdy více. Čokoládové soufflé. Poprvé jsem ho pekl v rámci Pekelné výzvy od Cuketky, měl k němu na webu pěkně polopatický návod. Při pohledu na výsledky ostatních soutěžících jsem nakonec dopadl docela dobře, ale stejně si nejsem jist, zda ta zaprasená kuchyň stála za to. Ani nevím, proč jsem to zkoušel znova. Je to deprese. Rozpuštěná čokoláda vůbec nevypadá tak krémově jako na instruktážním videu, ale spíš jako divný chuchvalec. Z bílků se nechce stát sníh. A když už je to v hrnečcích v troubě, tak i při naprosto správné teplotě prostě za avizovaných 6 až 7 minut ani náhodou nevyleze. Návštěva napjatě čeká a vy nervózně házíte pohledy na ni i do trouby a nadáváte si. A když konečně soufflé vystoupá, je velká pravděpodobnost, že střed mezitím zatuhne a nebude tekutý, v lepším případě to zůstane alespoň hezky mazlavé. Ale svoje kouzlo tenhle dezert má. Je strašně dobrý, se sklenkou portského či sladké madeiry až neřestně. Když se povede, tak si opravdu můžete gratulovat, protože i v profi kuchyních to stoprocentním pravidlem nebývá. Okolo už tak stresujících vánoc to asi ideální zákusek na experimentování není, ale pokud máte pevné nervy, tak zkuste v průběhu roku. Dobrou chuť! :o)

Zobraz celý článek...

středa 16. prosince 2009

Báječné Rulandské bílé

skolni_rulandske_bile_2006 Měl bych zůstávat častěji doma a místo snah objevit úžasná vína kdo ví kde za hranicemi víc zkoumat ty z hroznů rostoucích jen pár (desítek) kilometrů daleko. Vždyť to bylo i jedno z mých loňských novoročních předsevzetí (jaké bude asi to letošní?). Připomněl mi to též lehce depresivní článek „Týdenní nákup nacestoval 68 077 km“, moc zajímavé čtení. A pak nedávno otevřená láhev ze Školního statku Mělník, konkrétně Rulandské bílé 2006 pozdní sběr z viniční trati Neuberská. Před pár měsíci jsem se tu rozplýval nad jiným jejich vínem stejného ročníku, ryzlinkem, který se mimochodem teď v obrovské konkurenci umístil v první pětce hodnocení Víno Revue. Tohle rulandské si s ním ale příliš nezadá! Hodnocení ambaláže je totožné, obsah lahve značně odlišný.

Ostřeji zlatavá barva. Ve vůni med a další včelí produkty, třeba propolis. Výrazné, hroznově vyzrálé aroma až lehce do botrytických tónů, efektní, intenzivní, s kupou bylinkových aromat. Po dvou dnech (pokusím se to se zbytkem vína dělat co nejčastěji, ale neslibuji) se stále drží v tomto stylu, s medem trochu výraznějším, mineralitou a zemitějšími tóny. V chuti při obou dnech krásně suché a svěží, čisté, se skvělou kyselinou, výrazné, plnější (má mimochodem 13% alkoholu), znatelná mineralita, med, pěkná délka, opět bylinky. Krásné víno z Čech!

Často říkám, jak mi imponují lehká, svěží a elegantní vína kabinetního typu, ale pak mne stejně nadchne víno nabušené, koncentrované. Jako tohle. Ale proč ne. Za ty peníze (ale i když od nich odhlédnu a beru to „absolutně“), nějakých zhruba 160,- Kč maloobchodní cena přímo u nich, skvělé víno. Vlastně skoro vše, co jsem od nich v poslední době pil, mne bavilo. Trochu zklamalo jakostní Neuburské 2007, ale tam mám obavu z „jeté“ lahve a proto jsem ho tu ani nehodnotil a počkám si na další. Prostě Školní statek budu sledovat pozorně.

Zobraz celý článek...

úterý 15. prosince 2009

Málo prošlapané stezky hodné sledování

chardonnay_osicka Původně jsem zamýšlel ze včerejší domácí ochutnávky shrnout nějaká fakta a zajímavosti, ale než bych se k tomu dokopal a vše to sestavil, tak by mne asi v těchto předsvátečních chaotických dnech přešla chuť (a asi to má co dělat i s nastupují představou bourání v ložnici, která se teplotou 13°C, mokvajícím stropem, vlhkostí a stěnou pokrytou prvními nánosy několika druhů plísně začíná nebezpečně blížit ideálu vinného sklípku). Kdežto dojmů jsem plný rovnou a to se taky počítá. Dneska to tedy bude spíš takový „blogísek“, prostě deníkový zápisek. Ochutnávka měla být „vědecká“, na téma vlivu síry (či spíše jejího omezení či vyřazení) na víno, ale ve výsledku se změnila spíše na debatu o jiných cestách ve víně, o pohledech na svět tohoto nápoje za hranicemi základních ovocných aromat, o cestách, která je nutno prošlapat a zákazníkům pořádně představit, ale má smysl jimi jít. „Prezentace“ byla postavena na vzorcích Vinařství Jaroslav Osička, jehož rodinný příslušník a aktivní komentující na vinných webech (ale ať se prozradí sám) to celé vedl. K nim se přidala dvě vína z Dobré vinice, ke které mají blízko filozofií i hrozny, ty z dnes již osamostatněného vinařství Osička dříve končily právě v Dobré vinici (a pokud někomu přišlo, že třeba jejich Pinot-Chardonnay 2006 je poněkud jiný než dříve, tak to není dojem, ale prostě jiné hrozny… což je samo o sobě skvělá věc, na které je vidět, že nejde o „umělý“ produkt, ale něco reflektujícího místo původu). No a k tomu už jsem jen přihodil něco přírodního a lehce netypického z Itálie, Slovinska a pěkně oxidativního ze španělského Jerezu, především jako reakci na témata, která se zrovna vynořila. P.J. pak přispěl minimálně sířeným muškátem z pražských Košíř. Zajímavé to bylo!

stegovec_sveti_martin_zelen Debata nad vzorky se nesla v duchu toho, co víno „snese“, ale přesně naopak než je tomu dnes. Tedy ne, kolik různých věcí je možno přidat a víno vylepšit, ale kde je možno hroznům nechat volný prostor, co je možné bez rizika vynechat a jak se vína připravovaná touto cestou chovají v sudech, dlouho na kvasnicích a podobně. Podnětné! Povídali jsme si o pocitech, celkových dojmech z toho kterého vína, ale s možností nahlédnout třeba do analýz z HPLC chromatografu na údaje typu antiradikálová aktivita (která svým způsobem naznačuje i schopnost vína bojovat se zubem času, mé oblíbené Pinot-Chardonnay 2004 je na tom hodně dobře). Leckterá ochutnávaná vína možná nebyla přesně to, co většinový konzument hledá, ale o to zajímavější. Třeba různé varianty oxidativního Chardonnay, s rozdílem v době lahvování a množství volné síry, mne bavily nejen jako výsledek experimentu, ale i jako povedená vína. Sušená jablka, velmi pěkná výrazná mineralita, zajímavá struktura vína a délka s oříškovým dozníváním, příjemné. Srovnání s mladičkým, živým, ovocným ročníkem 08 a ještě dokvášejícím 09 krásně prezentovalo, jakou cestou se ta vína mohou vydat a jak hodně se projevují i „drobná“ rozhodnutí a rozdíly třeba v několika málo hodinách ležení na slupkách. Trochu to pro mne ilustrovalo, že výraz „terroir“ je sice skvělá věc, ale nelze (podle mne, samozřejmě, a komentáře jsou otevřeny všem odlišným názorům) jej omezit jen na přírodní „neměnné“ podmínky, jeho součástí je i místní kultura, zkušenosti, tradice výroby, postupy. Které mohou výraz místa původu, půdy a počasí zvýraznit (pokud je znáte), potlačit či dnes již v podstatě úplně skrýt. U nás se tyhle „tradice“ a správné postupy vlastně teprve hledají, není leckde na co pořádně navazovat, ale času spousta.

osicka_andre
Jsem strašně rád, že se objevuje čím dál víc vinařství, které to (v menším či větším měřítku) zkoušejí jinak, než jak nakazují mainstreamové směry současné vinařské výuky. Jsou potřeba, strašně moc. Pokud nemají všechna vína vypadat stejně, pokud mají objevit to, co ta která poloha skrývá a může nabídnout. A ono se to jednou povede :o) A nad podobnými víny s fajn lidmi kdykoliv rád posedím znovu.

chardonnky_osicka 
Možná časem sepíšu i kompletní degustační poznámky, ale po pravdě leckterá ta vína se tak rychle mění a nabízí tolik zajímavého, že jim dávám ještě několik dní na poznámky při postupných změnách. Zaslouží si to a co je hlavní – díky způsobu jejich přípravy to nejen vydrží, ale leckterým prospěje.

Zobraz celý článek...

pondělí 14. prosince 2009

Láhev s tajemným obsahem

neznama_lahev Když jsem ve čtvrtek pěl ódy na slepé degustace, ještě jsem netušil, co mne čeká o víkendu. Vyrazil jsem do chladničky pro víno k obědu a narazil na neoznačenou láhev. Obvykle, pokud nějaké víno takhle vyloženě bez viněty dostanu či koupím, si hned zapisuji informace přímo na láhev či na visačku, ale tady ani čárky a navíc jsem si vůbec nemohl vzpomenout, kde se tam tak mohla vzít. Zelená láhev typu bordó, překvapivě kvalitní plný korek ale úplně bez potisku, žádná záklopka. Podělil jsem se o objev na Facebooku a jeden kamarád přes Twitter (vivat moderní technologie) reagoval: „to skoro zní, že ti ji tam někdo podstrčil, aby sis užil svoje oblíbené slepé ochutnávání, třeba se ozve až o tom napíšeš blog ;)“ Spiknutí! Dětem se říká, ať si neberou bonbóny od cizích lidí. Já to samozřejmě nevydržel a cizí láhev s neznámým obsahem načnul…

Barva spíše trochu tmavší, matnější zlatavá. Aroma výrazné, zemité „selštější“, ale čisté. Se vzduchem a teplotou se docela výrazně mění, od pěkných citrusových aromat až po odkvétající květiny. Pocitově mi to připomíná levnější směsku „alsaského typu“, nějaký Pinot Blanc, trocha Tramínu nebo tak něco. V chuti suché, kyselina dostatečná ale nijak zvlášť výrazná, opět citrusy a trochu krémovější dojem, jako burgundská odrůda nějakou dobu na kvasnicích, celkem slušně dlouhá dochuť s lehkou hořčinou v závěru. Pije se to dobře a tipoval bych, že jde o nějakou směsku Pinot Blanc (či možná ještě Chardonnay) s trochou ještě něčeho dalšího od menšího přírodního vinaře z Moravy a ne nutně víno úplně mladé. A to i přes to, že druhý den a hodně rozdýchané jde víno mnohem víc do květinova, medu a lehce kořenitosti, až veltlínově. Jen mne to utvrzuje v tom, že nejde o nějaký chemicko-technologický produkt, ale něco živějšího :o)

Možná se vám to, obzvlášť pokud máte ve sklípku hromady vín od různých malých vinařů z Moravy či Čech, stává pravidelně. Já mám obvykle vše pečlivě označeno a sice občas v chladničce objevím víno, o kterém jsem vůbec netušil, že ho mám, ale vždy s vinětou či jinak popsané. Tahle tajemná láhev mne štve! A doufám, že ten, kdo mi ji tam podstrčil, se ozve a odtajní ji! :o)

Zobraz celý článek...

pátek 11. prosince 2009

Barvy burčáků, světel a degustační menu

topvar_burcakJestli někdo z vás letos nakupoval burčák od firmy E.S.E. s.r.o. na stánku u benzínové pumpy na křižovatce silnic E48 a silnice č. 27 (poblíž obce Bukov, bývalý okres Rakovník), tedy ne že bych vás z takové pošetilosti chtěl obviňovat, tak vězte, že v něm byla syntetická barviva a k tomu naměřeno 65 % přidané vody. SZPI letos opět objevila několik problematických burčáků, ale podstatná část byla právě z produkce firmy E.S.E. Hezky burčák naředit a pak, to je letošní „novinka“, pořádně dobarvit, tak se to dělá. Tahle firma jsou navíc recidivisti (drží rekord z roku 2006, kdy se jim do burčáku povedlo vpašovat 96 % vody, prodávali ho u silnice E55) a udělená pokuta bude vyšší, bohužel SZPI nemůže odebrat živnostenské oprávnění či něco podobného, maximálně zadat podnět příslušnému úřadu. Takže… odkud byl váš letošní burčák? :o)

V posledních dvou článcích jsem narážel na problémy s tím, jak velký vliv na hodnocení vína má mnoho různých faktorů. Není to jen teplota vína či zvolená sklenice, ale samozřejmě i vaše aktuální nálada či zdravotní stav, ale taky počasí a kdo ví co dalšího. A samozřejmě také to, s kým a kde víno pijete. Láhev ochutnaná při setkání přátel po letech může chutnat řádově lépe, než totéž otevřené jen tak k televizi. Víno nadšeně zakoupené v počtu tří kartonů ve sklepě u vinaře je najednou doma takové… obyčejnější. A teď jsem narazil na článek, že víno prý lépe chutná při červeném či modrém osvětlení. Na oddělení experimentální psychologie mohučské Univerzity Johanna Gutenberga přišli na to, že zákazníci za láhev ryzlinku zaplatí i o euro víc, když jim ho dají při červeném a ne zeleném osvětlení. A při červeném se vína zase zdála sladší. Mrkněte se na celý text. Já jdu zkoumat osvětlení v obchodech našich dovozců a v restauracích, kdo už na to přišel před Mohučí :o)

goggles_wine

Google přichází s novou zajímavou aplikací pro mobilní zařízení, jmenuje se Goggles (tedy brýle, třeba ochranné lyžařské nebo letecké) a jedno z jejích využití ukazují na lahvi vína. Představte si, že v obchodě či restauraci namíříte foťák v telefonu na láhev, zmáčknete tlačítko a Google fotku zanalyzuje a syndikuje co nejvíc podstatných informací na jednu stránku, od typických prodejních cen, přes senzorická hodnocení, doporučení k jídlu a tak podobně. Líbí se mi! Protože, mimo jiné a úplně sobecky, to posiluje význam blogů a veškerých webových informací o víně :o)

A když jsme u těch různých „hříček“ k vínu, teď jsem narazil na takový přiblblý stojánek, vypadá to jako řetěz „magicky“ držící láhev. Mrkněte se na video. Prodávají to i u nás.


Pavlu Maurerovi nestačí jen Prague Food Festival a pouští se do další akce, Grand Restaurant Festival. Od 15. ledna do 15. února má kdokoliv možnost zavítat do výběru z těch nejlepších restaurací v Praze a okolí a dát si tam jedno ze speciálních menu za akční cenu, více informací na webu. Něco z toho určitě vyzkouším. Nevypadá to vůbec špatně, podobné projekty oceňuji a moc se mi líbí, byť mne na těch stránkách trochu vytáčí promo texty, takové to informování, že konečně restaurace zpřístupňují jídlo „běžným smrtelníkům“ či že „i obyčejný člověk může ochutnat vysokou gastronomii“. Ale to je asi můj problém s tímhle dělením a do další z debat a hádek, které končí ve stylu „hnusný snobe, večeři pro dva za tři tisíce si normální lidi nikdy nemohou dovolit“ vs. „spočítej, kolik utratíte měsíčně za cigarety a benzín při zbytečných cestách po Praze“ už se mi moc nechce :o) Prostě když už někdo chce a může dát 250,- až 600,- na osobu za ochutnávku v rámci téhle speciální akce, tak (byť třeba s vynecháním dobrého vína) na normální večeři v prakticky kterékoliv z restaurací ve výběru zvládne našetřit taky.

Což mne přivádí k dotazu (byť na to loni byla anketa)… plánujete na Vánoce (omlouvám se, že je připomínám, asi toho máte dost jinde) nějaké speciální víno, snad dokonce láhev, kterou si dlouho šetříte? Budete otevírat „lepší“ vína, nebo prostě ten typ, co pijete běžně?

Zobraz celý článek...

čtvrtek 10. prosince 2009

Slepý jako burgundský krtek

cerna_sklenka Před včerejší závěrečnou ochutnávkou cyklu Burgundský rok v AdVivum jsem, při pohledu na černou sklenici na stole, rovnou jasně naznačoval, že nějak nejsem ve formě na slepou ochutnávku. Bylo mi totiž jasné, že přijde něco jako opáčko. A taky že jo. Tři vzorky, každý s možností původu z několika oblastí Burgundska. A teď co s tím? Mám slepé degustace hodně rád (delší text na tohle téma z jedné loňské vánoční ochutnávky), nutí člověka se na víno opravdu soustředit a smazávají výhody nápisu na vinětě a slavných jmen, ale nesnáším ten svíravý pocit v břiše a strach říct „to asi bude…“, abych se úplně neztrapnil. Pít víno, když víte co přesně to je, umožňuje soustředit se na známá specifika, hledat je, srovnávat v hlavně s dalšími víny producenta či oblasti a hledat styčné body. Opačná cesta, tedy napsat si (či v hlavě sesumírovat) degustační poznámky a snažit k nim přiřadit něco, co už znáte, je o pořádný kus namáhavější. A ego trpí pokaždé, když jste úplně mimo. Snadno se vám může stát, že (sice nepříliš přesvědčivě, ale přesto) tipnete víno z legendární a drahé apelace Mersault v Côte de Beaune, ale realitou je původ hroznů z Mercurey v Côte Chalonnaise. Jako já včera, za to by mne nikdo z Mersaultu asi nepochválil. Ale stejně a právě proto… chutnat na slepo má smysl!

chamiery_la_mission_2006
A pro tuhle blbou volbu mám omluvu. To víno mělo krásnou mladou a nazlátlou barvu, pěkné ovoce překryté výraznějším sudem v takovém tom krémovém stylu, bylo poměrně komplexní a již nyní hodně bohaté. Navíc v chuti suché, s krásnou mineralitou až ve stylu takového toho kamenně spáleného křísnutí křemenem, krémové, dlouhé. Na tenhle styl jsem u vín z Mersaultu narazil často. Jenže tohle bylo Domaines Devillard a jejich Château de ChamireyMercurey 1er Cru „La Mission“ Monopole 2006, teda jednou z asi nejlepších tamních poloh (hodně vápencová, velmi staré keře, snaží se u INAO dosáhnout změny na statut Grand Cru, ale to bude, pokud vůbec vyjde, trvat ještě roky). Absolvoval jsem si nedávno dvě jejich ochutnávky a dlouhý rozhovor s panem Devillardem a jeho ženou, takže snad spáchám delší zápisek jen k jejich vinařství (jeden starší už tu je).

leroy_bourgogne_1997 Další víno už jsem tipl správně, ale až po hromadě nápověď a nasměrování. Tam mne to štve obzvlášť, protože jsem ho na degustacích AdVivum měl už několikrát, ovšem pokaždé k němu mám o něco jiné poznámky a pocity variují od extatického nadšení až po „láme se, už nic speciálního“. Pravda, je to „základní“ bílé Bourgogne 1997 od Maison Leroy, tedy víno dvanáct let staré a v této kategorii lze svést rozdíly nejen na mou náladu a prostředí degustace ten který den, ale i skutečné rozdíly mezi jednotlivými lahvemi. Schválně se mrkněte na hodnocení na CellarTrackeru, tam je to též dobrá zběsilost, od „loni už jsem si myslel, že je mrtvé“ až po „stále neukazuje známky stáří“ :o) V černé degustační sklence dominuje výraznější ovocitost, po přelití do objemnější sklenice se rozvíjí trochu ujetější zeleninové tóny, jasné lahvové stáří (ale stále překvapivě špičková kondice), trochu mořské slanosti, oříšky a podzimní jablka, víno je aromaticky poměrně koncentrované a komplexní. V chuti suché, čisté, stále ovocité, dlouhé a jasně starší. Spíše lehčího stylu, ale skvěle vyvážené, s výbornou kyselinou. Ve skle se rychle mění, postupně nabírá na vrchu výrazná mineralita až opět do křísnutí křemenem. Jaký věk tipnete? A zajímavost… hrozny pocházejí ze starých keřů v Mersaultu. Jukněte, co jsem o něm psal skoro přesně před dvěma lety. To jsou věci. Odkazy na starší názory na stejná vína uvádím záměrně proto, aby si každý uvědomil, jak je jakékoliv hodnocení pouze zamražením jednoho aktuálního dojmu, ostatně včera k tomu něco proběhlo v diskusi.

vissoux_moulin_a_vent
Jen u třetího vzorku nebylo nutné váhat a šlo hrdě a bez váhání přijít s tím, že pijeme Beaujolais a konkrétně Moulin-à-Vent, ještě přesněji Domaine du Vissoux Moulin-à-Vent „Les Troix Roches“ 2006. Zde třeba přelití do klasické průhledné sklenice dost pomohlo, protože nafialovělá barva k odskoku od odrůdy Pinot Noir přispěla. O víně jsem psal nedávno, tentokrát mi přišlo trochu sevřenější oproti předchozím projevu, ale stále aromaticky výrazné, ovocité, trochou kouře, v chutí pevné, opět krásné ovoce, s pěknou kyselinou a dochutí, vyvážené, skvělé. Navíc bude báječně zrát.

leroy_chambolle_charmes_2000Zbytek večera patřil třem červeným, takže teď už jen taková ta klasická blogová „onanie“ co dobrého jsem pil a jako že záviďte :o) Marsannay 1998 z Maison Leroy a Gevrey-Chambertin 1er Cru „Les Corbeaux“ 1986 Maison Leroy byla oboje výborná vína, ale nějak nemám sílu k nim přepisovat poznámky. Protože se chutnalo i Chambolle-Musigny „Les Charmes“ 2000 z Domaine Leroy a ukázkově reprezentovalo „Leroy syndrom“ (více jsem se rozepsal tady) a slova jsou zbytečná (ale stejně si je neodpustím). Několik dalších degustujících okolo mne nasadilo při přičichnutí takový lehce „hloupě orgasticky vykulený“ výraz, sebe jsem naštěstí neviděl. Barva je spíš řidší, přezrále jahodová. Vůně pak naprosto úlet, koncentrovaná nádhera a neuvěřitelné množství různých aromat a nuancí, které ale neubíjejí, navzájem nepřekřikují a zpívají v dokonalém souznění. Nádherná aromatičnost Chambolle-Musigny a vůně, kterou umí jen Pinot Noir. To vše s až nezvyklou mineralitou a zvláštní linkou nejvíce připomínající kvalitní domácí koprovou omáčku. Čicháte do zblbnutí a skoro zapomínáte se napít. Vůně je krásně čistá, ovocitá, bohatá, dlouhá a svěží, nádherná. S až nezvykle vysokou ale přesto skvěle zakomponovanou kyselinou. Ve sklence se víno neuvěřitelně mění, pití na celý večer, možná spíš dva nebo tři. Jenže… to mne nikdy nepotká. Tohle byla láhev č. 334 z 876 a už při vstupu na trh to víno stálo i v zahraničí obludně moc, madam Leroy se mu nebála napálit cenu soupeřící s víny typu Grand Cru Echézeaux od Domaine de la Romanée-Conti, ta paní není jen špičková vinařka, ale i obchodnice :o) No nic, další ze snů do sbírky. Výjimečně uvádím hodnocení dvou burgundských specialistů, jen tak pro důkaz, že v tom nejsem sám:

„Lovely Chambolle fragrance. Rich. Very well balanced, Very lovely fruit. Very good class and intensity. Long. Fine plus. From 2007. | Clive Coates The Vine March 2002

Deeply coloured with drop dead gorgeous pinot fruit of unbelievable purity followed by beautifully detailed, focused, wonderfully nuanced flavours and much more minerality than is typical in Charmes. The balance here is wonderful with excellent fruit/acid balance. I very much admire the style of this (89-92)/2006-14 | Alan Medows Burghound.com January 2002“

leroy_gevrey_1986
Takže tak. Degustační pásmo skončilo, bylo to fajn. Mít takhle na celý rok předplacených deset podobných ochutnávek (a tři navíc s večeří) je dobrá věc, oželíte prachy jednou dostatečně předem a pak už si jen užíváte :o) Ještě si na vánoce otevřu nějakou „vzpomínkovou“ láhev a budu se těšit, co vymyslí na příští rok. Leroy si jinak než takhle na ochutnávkách zrovna moc dovolit nemohu, ale o podobná setkání bych nerad přišel.

Zobraz celý článek...

středa 9. prosince 2009

Aligoté od burgundské špičky

lafarge_aligote_2005 Co tak čekat od lahve Aligoté ročníku 2005, pěstované kdesi na úpatí kopce ve Volnay? Aligoté je v Burgundsku asi právem ve stínu Chardonnay a moc se o něm nemluví. Díky výraznější kyselině je dobrým příspěvkem k přípravě šumivých vín, Crémant de Bourgogne, ale většina tichých variant, které jsem měl možnost pít, nabízela spíš jednoduchý základní zážitek. A na mysl se kradlo, jak by asi víno chutnalo v tradičním koktejlu Kir (původně právě Aligoté s Crème de cassis). Asi největší úspěchy tato odrůda slaví v jedné části Côte Chalonnaise, kde má dokonce vlastní apelaci - Bouzeron. Z toho, co jsem chutnal, byl můj pocit buď někde u „travnatějšího Chardonnay light“ nebo naopak dřeva válcujícího většinu okolo, prostě tomu vždy něco chybělo do úplné harmonie. Trochu jiná situace nastala třebas u zvláštního a komplikovaněji ujetého kousku od Leroy, jenže s nimi je to skoro vždy takový… úplně jiný příběh. I proto jsem se těšil, jak bude vypadat vzorek od dalšího vinařství patřícího mezi ty nejlepší.

Domain Michel Lafarge hospodaří na zhruba 11ha (a snaží se expandovat) především ve Volnay, ale s vinicemi i v Beaune, Pommardu a Mersaultu. Clive Coates je ocenil maximálním hodnocením třech hvězd, kterým opravdu hodně šetří. Nepřekvapí, že doména (která ale nikdy nebyla zásadním propagátorem chemie) je nyní kompletně biodynamická. Navíc odmítají i čerpadla pro přetáčení vín, lisují ručně a podobně, prostě tradicionalisté. Pro příznivce všech detailů okolo doporučuji zápisek v aktuální Coatesově encyklopedii (str. 229) a mnohem delší text v jejím starším vydání (str. 504, ve webové verzi zdarma ale jedna strana chybí), k tomu pak dále výborný článek na Great Domains (třeba proč vedou révu systémem cordon, jak určují způsob vinifikace a podobně). Kupa je toho i na jejich vlastním webu, včetně krátkých zápisků z průběhu posledních několika ročníků. Bourgogne Aligoté „Raisins Dorés“ 2005 pochází z placatějších vinic poblíž Volnay, ale ze starých keřů (= až 75 let), které produkujících malé zlaté bobulky, odtud tedy jméno vína. K vinicím i vinifikaci je přistupováno stejně jako u prestižních poloh, tedy bez chemie, žádné přidané kvasinky ani enzymy, dřevo omezeno na minimum, typicky bez filtrace a jen s decentním čiřením.

vigne_volnay_domaine_lafarge
Víno je, kdo by to byl čekal, v klasické zelené burgundské lahvi s kovovou záklopkou a plným pravým korkem. Viněta prozradí jen to základní a vizuelně je dost… svérázná. Ještě před otevřením sleduji takové medůzovité chuchvalce plovoucí v lahvi, na jiskrnou čistotu to nevypadá. Po nalití do sklenky je barva zlatavá, pěkná a čert vem drobné nečistoty. Hned po otevření vína se na mne vyvalí nečekaná neuvěřitelná záplava až „novosvětských“ aromat, takové to přezrálé tropické ovoce, ananas, hruška a med. Ale tahle vlna rychle zmizí a nahradí ji mnohem delikátnější projev, víno jemně ovocité, trocha medu, ušlechtilé dřevo a mineralita. Připomíná Chardonnay… nebo… aha… je to bílé burgundské, dojem je prostě jako z vín odtamtud spíše než nějak zvlášť odrůdově specifický. Aroma se ze sklenky nedere, je třeba jej lovit, vůně je ve sklence až stydlivě schoulená. Chuť je suchá, důrazná, s výraznou kyselinou, minerální a dlouhá, byť chvílemi poněkud rozháraná a v úplném závěru s trochou jablečné pecky, hořkosti i náznaku oxidace. Ve víně je dotek takové té krémovosti Chardonnay vyzrávaného v sudu a na kvasnicích, ale tady jakoby do smetany někdo vymačkal celý citrón. Ten krémový dojem nastoupí, ale je rychle rozříznout kyselinou a posypán kamenitou drtí minerality. Zajímalo by mne, zda onen úvodní koncentrovaný „úder“ byl původní projev vína v jeho mládí (a jak koukám na recenze po netu, tak je to dost možné), nebo zda se tato aromata opět objeví, kdybych víno nechal dýchat třeba do druhého dne. Tip na pokus s další lahví, které nechám od dovozu nějakou delší dobu na uklidnění (tohle bylo otevřeno po 14 dnech).

blason_domaine_lafarge_grand Měl jsem velká očekávání a doufal, že podobný vinař jako Lafarge i z Aligoté vymáčkne nemožné. A byl trochu zklamán. Ale proč vlastně? To víno vlastně nabídlo hodně a podobně výraznou mineralitu často nenajdete ani v mnohem dražších vínech. Má žena, která víno pila bez předsudků a očekávání, jej trefně ohodnotila „chutná mi to, ale ne že by to byla nějaká bomba“. Ve mně ta láhev minimálně opět rozproudila úvahy na téma toho, kolik do vína dává konkrétní odrůda a jak se podepisuje místo původu (všechny klimatické podmínky, podloží, co roste v okolí a jaké kvasinky se válejí na vinicích a ve sklepích), sudy a technika zpracování. A vína, která mne nutí přemýšlet a hrát si s nimi, taková já mám rád. Zaplacených 13€ tímto považuji za velmi dobrou investici.

Pozn. Fotografie, samozřejmě krom úvodní lahve, pocházejí z webu vinařství.

Zobraz celý článek...