pondělí 20. července 2009

Když Müller-Thurgau nadchne

radoar_elza_2007 Představte si malé jihotyrolské vinařství, vlastně spíš takovou farmu, v nadmořské výšce skoro devět set metrů. Pěstují kaštany, jablka (na jídlo, mošt, sušení a dokonce i výbornou pálenku „Golden Delicious“ tam připraví), švestky, dýně i vinnou révu. Chovají krávy, prasata i nějakou tu drůbež. To vše s co největším respektem ke krajině a přírodě. Jsou dokonce certifikovaní bio(dynamici), ale to vlastně není důležité, nejde o nějaký marketingový trik, spíš životní filozofii. Na asi jednom hektaru vinic roste nám dobře známé odrůda Müller-Thurgau. Je tam i trocha červených - Zweigeltrebe, Pinot Noir a Modrý Portugal - a končí spíš společně ve směsce než jako čistě odrůdová vína. Doplňte si, již tak dost lákavý, obrázek o následující kratičký příběh ze zápisků na Veltlínu: „Kousek odtud je Havlíčkův Brixen. Havlíček Borovský, když jej odváželi do tyrolského exilu, popíjel cestou mělničinu (lze dohledat v Tyrolských elegiích). Pak užíval jako antidepresivum místní "vlašské" víno. Je velmi pravděpodobné, že to byly moky ze strání, kde dnes hospodaří Norbert.“. No řekněte, může vám pak taková milerka nechutnat?

Řec je o Norbertu Blasbichlerovi a vinařství / farmě Radoar. Schválně zaskočte na jejich webové stránky, já si nemohu pomoct, ale přijdou mi neuvěřitelně sympatické. Není to nějaký unifikovaný produkt, typický template s doplněnými vlastními texty a fotkami a dílo anonymní počítačové firmy, ale dost unikátní a lehce podivná záležitost, očividně jejich vlastní dílo. Ve sklence pak mám víno pojmenované ETZA, stoprocentní Müller-Thurgau ročníku 2007. Vysoká hnědá pistole s  hezkou vinětou, tlustá kovová záklopka a kvalitní plný korek, s tímhle vínem to myslí vážně. Následující „senzorické hodnocení“ je jedna z největších pocitovek za dlouhou dobu u takhle „obyčejné“ odrůdy. Čím více mne víno zaujme, tím rychleji bobtnají poznámky, plní se vším možným (v závěru klidně věcmi, které si vzájemně skoro protiřečí), nemají už přímou souvislost jen s vínem samotným a absorbují další věci okolo. „Objektivní“ hodnocení by se dalo shrnout na kvalitně připravený a aromaticky dost typický Müller muškátového stylu, v chuti plnější a hodně ovocný, pěkné víno. Jenže já takhle krátím nerad…

radoar 
A tak tedy trochu obšírněji, s tímhle vínem jsem se mazlil podstatnou část večera :o) Manželka se dokonce přeslechla a měla pocit, že nemluvím o milerce, ale o milence :o) Víno má pěknou žlutou barvu, trochu matnější se zelenkavými odlesky, s lehounkými nečistotami. Se zbytečnostmi jako výrazná filtrace, které z vína krom nečistot odstraní i část jeho charakteru, to ve vinařství nepřehánějí. Vůně je sice svěží, ale není to taková ta mladá přímočará svěžest, sice to evokuje kyselost, ale působí poněkud usedleji. Objevuje se kořenitost, muškátové tóny, trochu podzimně melancholické zahradní ovocitosti, zaznamenávám „pomočené“ aroma typické spíše pro Sauvignon. Je tam trochu lehké zatuchlinky, vůně pařníku a slupek ostrouhaných z okurek hadovek. Přičichnutí k prázdné lahvi upomene na mandarinkový kompot. Vůně hodně záleží na teplotě, posunuje se od živější a veselejší při podchlazení po tajemnější a „podzimnější“ při zteplání. Baví mne! V chuti je nejprve hezký úvodní suchý a svěží nástup, který se v ústech rychle rozvine do intenzivního, plného sladčeji ovocného kulatého projevu. Sladká stará přezrálá jablka, harmonie kyselin, cukru, alkoholu a vůbec všech složek, dostatečně dlouhá dochuť s mírně nahořklou linkou.

Popíjím, dolévám, čmárám do notýsku další a další řádky a usmívám se. Ano, je to pocitovka. Pro mnohé to bude možná a jen ten plnější Müller s muškátovým aroma za, na tuhle odrůdu každopádně, nesmyslně moc peněz (byl to dárek a na webu ho zatím v katalogu nevidím, ale bojím se částky okolo tří stovek), mne však to víno dost zasáhlo. Vím, že napodruhé bych měl poznámky možná o trochu jiné, chutnat to jindy a jinde, nebo třeba naslepo, mohou se lišit opravdu o hodně. Ale při tomhle „poprvé“ mne víno opravdu bavilo a předvedlo mnohem více, než bych od něj kdy čekal.

Další „čisté“ (nejraději ji ale stejně mám, když se řízne třeba ryzlinkem) milerky tady na blogu: Müllerka zatracovaná i milovaná | Müller Thurgau ve třech podobách

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails