Červená Morava, bílé Bordeaux

Z ČR bílé, červené z Bordeaux. A nebo taky klidně naopak :-) Je to přes rok, co jsem tu psal o modrém portugalu vinařství Georgios Ilias. A tenkrát si ho dost pochvaloval. Od té doby moc jeho vín neměl a teď se mi, zase na fajn večeři, dostal do rukou Modrý portugal 2007, jehož (bio)hrozny dozrály k výběru z hroznů. Aromaticky výraznější, již naleželé ale stále hodně pěkně sladce až trochu přezrále ovocité, višně, s poměrně dost znatelnou živočišnou linkou (už někde na pomezí toho, co by při nějakém soutěžním hodnocení mohlo být považováno za příliš znatelnou brett nákazu, ale nějak mne nerušilo) a pěkným vlivem dřeva. V chuti plnější, opět zrale ovocité a trochu živočišněji divoké, dobrá kyselina ale primární dojem uhlazenější sladší ovocitost. To všechno navíc sympaticky dlouhé, vyvážené, dobře pitelné. Dost příjemné, poradilo si i s výraznějším masem. Pak že portugal je obyčejné jednoduché pití a navíc nepříliš dobře zraje :-)

Jiná vína a boření předsudků s lidmi od literatury

Požádal mne nedávno kamarád a pravidelný účastník mých domácích vinných setkání, zda bych něco podobného nespáchal pro skupinku jeho přátel od literatury, tedy několik spisovatelů, překladatelů, nakladatelů a příbuzenstva okolo. Po debatě jak moc je „trápit“ jsme se nakonec shodli, že je není třeba šetřit, a tématem se stala vína tak trochu jiná (rozuměj oproti současnému průmyslovému standardu), lahve demonstrující některé trendy či vína taková, která při troše štěstí vyvrátí některý z mnoha vinných předsudků. Samotného mne hodně zajímalo, jak na ně budou účastníci reagovat, protože své netradiční vinné oblíbence sice občas testuji na rodině a známých, ale povětšinou je konzumuji s podobně postiženými přáteli a možná mírně ztrácím perspektivu ohledně „normálních“ vinných chutí :-)

Kardiolog radí: pijte víno každý den!

Ve dvou lidech sedmička vína denně? Článků o zdravotní prospěšnosti vína najdete bezpočet. Tak nějak se vždy dozvíte, že střídmá konzumace alkoholu má pozitivní efekt na zdraví. U vína lze přísun poměrně dobře kontrolovat a navíc tento kulturní nápoj obsahuje i další pozitivní látky, takže právě u něj se o zdravotních účincích mluví nejčastěji. Prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc., F.E.S.C., pediatr specializující se na obor kardiologie, vydal nedávno ve spolupráci s Doc. MUDr. Zuzanou Urbanovou knihu Víno na zdraví, ve které se zabývá jak historií vína a jeho použitím v lékařství, tak současnými poznatky o jeho vlivu na naše tělo. Před pár dny též Prof. Šamánek vystoupil v pořadu Na plovárně s Markem Ebenem, kde pozitivní vliv vína pěkně shrnul. Kupříkladu větou: „Toto přeci nemůžete před lidma tajit, že nejhůř na tom jsou abstinenti.“

Čaj se sýrem, ginem a z vinných sklenic

Až jednou přijde den, kdy mi lékař zakáže alkohol, nejspíš budu nějakou dobu víno jen očichávat a ochutnávat jako na degustacích, s pliváním. Až mi to začne lézt na nervy, budu si muset najít nějakou jinou oblast zájmu, v něčem podobnou ale zdravější :-) Svět čaje je stejně bohatý, můžete v něm parádně řešit místa původu, vliv terroir a rozdíl v čajových lístcích rostoucích jen několik stovek metrů od sebe, můžete debatovat o různých technikách zpracování, stylech, způsobu servisu, vhodném gastronomickém snoubení, čajích aktuální sklizně a archivních, moderních trendech, ujetých specialitách… ano, tím bych se dokázal bavit. Právě na téma čaj jsme se sešli včera v Prakulu, šlo o jakési promo na čajové kurzy co chystají vedené Ivo Moravcem, a zároveň PR akci čajů Dilmah. Naštěstí, byť i záběrů na plantáže s usměvavými zaměstnanci doplněných podmanivou hudbou jsme se dočkali, to bylo opravdu hodně zajímavé. Natolik, že mne to dohnalo sepsat pár řádků. Prezentace se účastnil Robert Schinkel, čajový sommeliér z Holandska, a také Dilhan C. Fernando, syn zakladatele Dilmahu. K tomu připočítejte nějaké chuťovky připravené Radimem Gerlichem z Aromi, sérii báječných čaji, komunitní sdílení několika koktejlů a máte dost fajn podvečer.

Výsledky ankety „Na internetu víno nakupuji…“

V minulé anketě jsem se ptal na to, jak velkou část vína nakupujete na internetu. Tak trochu jsem očekával, že v dnešní době a při hlasování čtenářů blogu bude graf poměrně silný někde v oblasti 50:50 internet a jinak, ale ukázalo se, že úspěšnost e-shopů poněkud přeceňuji :-) Téměř 32% z celkových 189 hlasujících na internetu ještě nikdy nenakoupilo a společně se skoro 30% těch, co na netu nakupují naprosté minimum, tvoří suverénně největší skupinu. Polovinu a více vína přes net nakupuje sotva pětina hlasujících, ostatně se podívejte na detailní rozpis níže. Jaké jsou vaše důvody pro a proti nákupu vína na internetu?

Mlaďoch ze Štýrska a Beaujolais

O mladých vínech z ČR jsem se tu zmiňoval v článcích Tři mladá vína od Autentistů a jejich charta a též Výprava za mladými víny a možná i husičkou. Od té doby měl možnost ochutnat další kousky přímo ze sudu a vypadá to (rozumějte u kvalitních vinařů) na povedený ročník! A také jsem přechutnal několik letošních vín ze zahraniční produkce. Hned ta první sada představuje trochu… svérázný styl :-) Na včerejším Vinexpo Prague (šlo tam najít pár dost povedených vín a to nejen u stolku S.A. Prüm z Mosely, ale samotná akce byla brutální davovka s tomu neodpovídající velikostí prostor; a ač určena odborné veřejnosti, tak k šesté večerní už se povážlivě plnila očividně opilými a dost neprofesionálně chovajícími osobami) svou produkci představilo Weinbau Oswald vulgo Trapl (web) ze Štýrska (St.Stefan ob Stainz – Lestein). Ano, řeč bude o Schilcheru!

Těžká rána frankovkářova

Frankovka, stejně jako všechny další odrůdy (respektive vína z nich připravená), obsahuje alkohol. Aniž bych mluvil o někom konkrétním, tak tento alkohol může způsobit, že domů dorazíte o několik hodin později než jste avizovali, po fastfoodové půlnoční dietní chybě a navíc bez degustačních poznámek. Stalo se mi to poprvé po několika letech, myslím ty zapomenuté poznámky (vím přesně, kde v tom sklepě leží), slintání při nočním průjezdu přes I.P. Pavlova a výstup z tramvaje tamtéž bohužel ničím neobvyklým nejsou :-) Hlava mne sice nebolí, až do téhle fáze to obvykle s vínem nepřeháním, ale včerejší frankovkový nářez ve Vinografu (stihnul jsem až volnou degustaci, seminář s vystavovateli pod vedením Kláry Kollárové a Ivo Dvořáka bohužel ne) mi těmi zapomenutými zápisky ráno stejně zkomplikoval. Nu což, vezmu to prostě z paměti, nějaké souhrnné dojmy. Ostatně to je i důvod, proč většinu reportů píšu pokud možno brzo ráno hned po akci, ta lepší vína mám v živé paměti a v poznámkách si jen tak nějak ověřuju, zda si je pamatuji správně :-)

Verjus místo citrónu či octa

Zápisek na vinném blogu o alternativě k octu možná bude vypadat, zvláště po návratu ze země špičkové Frankovky a hutných sladkých vín, trochu zvláštně :-) V jednom z nejlepších vinařství Burgenlandu jsem s překvapením narazil na 0.375 lahvičky nápoje zvaného Verjus (nebo též verjuice), záležitosti velmi tradiční a přesto, díky snadné dostupnosti citrónu, limetek a kvanta různých druhů octa, v dnešní západní gastronomii polozapomenuté (v arabské se používá stále). Ale věštím renesanci, už dnes verjus v některých gurmet speciálkách (vzhledem k tomu, o co vlastně jde, za nekřesťanské peníze) zakoupíte a v moderní vysoké gastronomii se také pomalu ale jistě vrací :-) Připravuje ho čím dál více vinařů, často především těch z kategorie více přemýšlejících zajímavých bio(dynamických) producentů, z mých oblíbenců třeba Franz Weninger v Horitschonu a v Bořeticích nějakých spáchal i Bogdan Trojak. O co že jde?

Vzkaz z Burgenlandu

Kratka zprava z divociny u Neziderskeho jezera. Technicke zazemi neni idealni, jak je videt na chybejici diakritice a nepritomnych fotkach. Po ceste do Rustu ochutnana dve mlada Beaujolais, to z Domaine Champalle (Vincent Sauvestre) celke uslo, druhe ani nema smysl jmenovat, typicka bananovka. Naopak degustace s Jancis Robinson (knizku mam podepsanou, jak teenager na koncertu sve oblibene hvezdy jsem si pripadal), tradicne vtipnym Willi Klingerem a Peterem Moserem byla o neco zajimavejsi a par vin dost fajn. Byt teda slo hlavne o show pro mistni a Jancis nektera vina z Burgenlandu chvalila o "kousek" vic nez by si zaslouzila. Uvidime, jestli je pozdeji predstavi nejak ostreji na Purple Pages :-) Ale co, pekne to bylo. Za ale snad jeste o kus zajimavejsi povazuji vecerni posezeni s par studenty a studentkami na certifikaci Wine & Spirit Education Trust. Nejake to Rusko, Estonsko, proste druzba a spolecnym jazykem anglictina :-) Za hlavni objev povazuji vinarstvi Judith Beck z Golsu (naprosto paradni Svatovavrinecke) a hlavne vinarstvi Wenzel z Rustu (uzasny Pinot Noir stylove blize Loire nebo i Burgundsku nez typicky Burgenland), snad se je zadari dneska navstivit. A kdyby ne, tak zahranicni vyprava navezla nejaky recky ryzlink z amfory, vina z Ruska a par supertoskancu, nuda tu myslim nebude :-) Si rikam, ze ten vcerejsek byl celkem stylova oslava 17. listopadu...

Champagne & Juhlin, Calon-Ségur, Itálie, Rhôna, Johannisberg, …

Říjen a listopad jsou z hlediska vinných akcí hodně nabité a skloubit tenhle koníček s normální prací je leckdy dost masakr, bez dovolené to nejde. Obzvláště když jsem v posledních dnech psal o dost více textu o víně jinam než sem na blog (hmmm, to už moc jako koníček nevypadá…). Vlastně se mi sem ani nedaří psát recenze na jednotlivá vína, protože teď dost otevírám hlavně „sázky na jistotu“ a oblíbené lahve, o kterých jsem tu už určitě psal. Poněkud nestíhám a dnešní příspěvek bude takovou malou ochutnávku věcí, který bych sem rád zpracoval. Jen co bude trošku volněji. Vzhledem k tomu, že bych měl zítra odjíždět do Rakouska na zkoumání Burgenlandu a degustaci s jedním z mých nejoblíbenějších vinných kritiků (tedy pokud všechno dopadne, možná se těším zbytečně), tak mám obavu, že materiálů k sepsání spíš přibude. A svátky letos vycházejí úplně pitomě na víkend. No nic :-)

Kastelberg vůni, chutí, obrazem i hmatem

Třetí zastávkou z celkem padesáti jedné na našem Tour de Alsace Grand Cru se stal Kastelberg, vinice nacházející se u obce Andlau a jedno z nejmenších alsaských Grand Cru. Pěstuje se na něm pouze Riesling a v průřezovém degustačním setu chyběl jen jediný vinař, který toto Grand Cru připravuje. Stejně jako seznámení s vinicemi Pfingstberg a následně Eichberg si tuto ochutnávku připravil Jiří Matějka ku potěše své i svých zákazníků. Opět jsme si mohli odnést jeden kámen z vinice (v Andlau je prý folklórem chlubit se řezy vinicí a různými šutráky, silněji než v jiných obcích), ochutnat výborná či alespoň zajímavá vína a především strávit večer ve společnosti podobně postižených vinných nadšenců. Pěkné to bylo. A kdo tam nebyl, může si o vinici a degustovaných vzorcích alespoň něco přečíst…

Tři mladá vína od Autentistů a jejich charta

Kvalita letošních Svatomartinských je výrazně vyšší než loni, krom páteční trojice jsem něco ochutnal ještě o víkendu a tak strašně jako tenkrát netrpěl. Stále to typicky není víno, u kterého bych viděl nějaký výraznější důvod proč jej kupovat v počtu větším než jedna láhev „aby se neřeklo“. Snad ještě častěji než u vín běžných jsou nepřirozeně převoněná, milerka chutná po banánech a dalším exotickém ovoci (Tetur byl krásná ukázka) a podobně, a to mne moc nebaví. Jednoduše řečeno díky kvalitě ročníku nemuseli vinaři dělat hromadu záchranných zákroků, jinak se ale uchýlili ke stejným „vylepšením“ jako vždycky. O pořádný kus zajímavější je přístup, který zvolilo jedno mé oblíbené sdružení vinařů, Autentisté. Rozhodli se též svézt na vlně zájmu o mladičká vína, ale jelikož mají přeci jen trochu poučenější klientelu, pojali to po svém. Jejich vína by měla být nefiltrovaná, nesířená, čerstvá tak nějak „přímo ze sudu“, nalahvovaná pro konzumaci během pár dní a bez nutnosti je upravovat tak, aby vydržela zacházení v běžné distribuční síti (a byla pitelná ještě někdy v dalším roce po pobytu pod světly v regálech supermarketů, což je osud mnohých svatomartinských). Jejich vlastní popis je tradičně trojakovsky vzletný a moc se mi líbí: „Jedná se o upřímná mladá, rukodělná vína v jejich nejčistší podobě. Mučit listopadová vína filtrací nebo čiřením je podle zásad nekonformního vinařského sdružení Autentisté nesmyslné. Mladé víno by se mělo dostat na stůl ve své ryzí podobě, takové, jaké je s chutí a nedočkavostí pije sám vinař v přítmí sklepa ze sudu. Musí vibrovat mladistvou energií, musí být živým, chvějivým médiem, které přenáší do útrob i duší prozářenost jižních strání, víření barevného hmyzu a závany teplých zářijových větrů.“ Trojici chvějivých médií jsem ochutnal u Fajnšmekra. Jaká tedy jsou?

Výprava za mladými víny a možná i husičkou

Tak už je to zase tady. Mladá vína jsem sice měl možnost ochutnat už dříve, v různé fázi jejich vývoje přímo ze sudů/tanků a též hotový bio Malbec z Argentiny, ale dnes přicházejí ta „finální“ lahvovaná i z Čech a Moravy. A budou všude! Asi největší marketingový úspěch moravského vinařství posledních let, Svatomartinské, se poprvé otevírá dnes a jde o velmi efektní datum a čas: 11.11.2011 11:11. Ochutnávky a možnost dát si sklenku očekávejte nejen ve vinotékách, ale i různě na náměstích ve stáncích či v supermarketech (viz i oficiální web). Zahanbeny nezůstanou ani leckteré obchody s dárkovým zbožím nebo květinářství (kde mimochodem z běžných vín nejčastěji najdete zvěrokruhovou řadu z Templářských sklepů a vína od Krista) a samozřejmě též restaurace, u kterých jsem propagační plakáty viděl i na menších městech. Je trochu škoda, že podobné oslavy vína se u nás dějí pravidelně možná tak u burčáku a svatomartinských, ale u pořádných vín nic takhle celorepublikového nenajdete. Obzvláště v některých restauracích je tohle jediný moment, kdy nějak víc tlačí konzumaci vína oproti jiným nápojům. Nechápu.

Výsledky ankety „Z vinných publikací vrážím peníze do...“

Poslední anketa byla takové opáčko z roku 2008. Ptal jsem se, do jakých vinných publikací (pokud vůbec nějakých) vrážíte peníze. Celkem vás hlasovalo 217 a hned 42.4% (92 hlasů) zvolilo možnost „ničeho, weby zdarma mi stačí“. Z toho mi plyne velká zodpovědnost! :-) 38% investuje do obecných encyklopedií vína a téměř 31% pak do časopisů typu Víno Revue, Wine & Degustation a obdobných. Přes pětinu z vás si kupuje i knihy specializované na určitou vinařskou oblast a podobný počet i knihy o technologii výroby atp. Skoro desetina z hlasujících o víně i sama píše, to je pěkné! A skončilo tu omylem i několik z těch, co si o víně normálně vůbec nečtou. Kompletní výsledky níže.

Albert Seltz třikrát jinak

Na nedávném pokračování „Tour de Alsace Grand Cru“, ze kterého ještě poznámky musím zpracovat, přihodil dovozce Jiří Matějka malý bonus v podobě tří lahví od Alberta Seltze z Mittelbergheimu. Zatím ho nedováží a je spíše ve fázi „námluv“. Jedná se o velmi zajímavé vinařství, a není to jen sklepem plným různých podivných kovových skulptur (například nosorožec či koňská hlava) a tím, že vinař (mimochodem čtrnáctá generace, rodinný podnik fungující od roku 1557 převzal v devatenácti letech) na svých cestách po světě vždy fotí láhev Sylvánu s nějakou význačnou památkou :-) Ani bio přístupem na svých 12ha vinic či tím, že na téměř deset let utnul distribuci do USA (měl počet, že nejsou připraveni na jeho styl vín a nedocení je). Důvodem jsou prostě svébytná vína. Vinařství se nesnaží o nějaké přehnané blockbustery na efekt, ale spíš záležitosti „bez make-upu“. Vína kvasí spontánně, na kvasnicích leží tak dlouho jak je potřeba a krom nerezu, byť v produkci jasně dominuje, používá i velké dřevěné sudy a malé staré soudky. Jejich zásadní odrůdou je navíc poněkud podceňovaný Sylvaner. Právě díky aktivitám Alberta Seltze existuje jedna z alsaských apelačních výjimek (viz něco o Alsasku a zatřiďování zde). Sylvaner běžně nemůže nést označení Grand Cru (na vinici je vždy spojeno i s konkrétními odrůdami a sylván mezi ně nepatří), výjimkou je pokud pochází z Grand Cru Zotzenberg.

Pivní SCUK se třiceti vzorky

Minulou sobotu se pro hodnotitele na SCUKu uskutečnila hodně zajímavá akce – pivní školení. Na uzavřené skupině byl testován formát, který možná jednou půjde veřejně. Kolik toho sneseme, jak dlouho ta které část prezentace v reálu trvá a tak podobně. V zásadě šlo o základní seznámení s technologií výroby piva, různými styly, degustací, co v pivě hledat, jaké jsou typické vady a tak podobně. Vzorky si připravil tým z Pivní rozmanitosti a vše prezentoval Dan Šabík. Ten mi trochu připomínal, pravda slovensky hovořícího, Jobse při představování nových produktů Apple :-) Hustil do nás informace horem dolem, každou chvíli se u nějakého tématu krásně rozohnil a obzvláště v případě různých moderních „technologických vylepšení“ (svět piva je na tom v unifikaci průmyslové výroby ještě hůře než víno) nebyl k zastavení. Dozvěděl jsem se něco nového a navíc ochutnal pár opravdu úžasných piv!

Desítka ryzlinků z Mosely od tří různých vinařů

„Vinice je jako žena. Čím víc ji stresuješ, tím lepší děti ti přinese.“ To prý prohlásil vinař, jehož produkce mi na degustaci, o které se dnes zmíním, chutnala asi nejvíce. Manželce jsem tuto zásadní pravdu sdělil ve chvíli, kdy ji opět nutil sledovat seriál X-Files, a úplně s vinařem nesouhlasila. Dokonce něco vulgárního na adresu mou i jeho dodala. Tím si ale radost kazit nenechám :-) Na nedávně ochutnávce v restauraci CUT představil Petr Očenášek, kterého si možná někteří z vás pamatují jako zástupce vinařství Reisten, několik vinařů z Mosely, které nyní jako Vitisix / dotekvina.cz dováží. A nutno uznat, že jeho ryzlinkový vkus teda není vůbec špatný!

Nejlepším sommelierem ČR se stává…

Nejlepším sommelierem ČR pro tento rok se v úterý stal Tomáš Brůha, hlavní sommelier Bohemia Sektu. Ve čtrnáctém ročníku TROPHÉE BOHEMIA SEKT- SOMMELIER ČR, naší nejvyšší sommelierské soutěže, mu bezchybný výkon, ve finále nenuceně elegantní a opravdu parádní (zábavný, skvělá komunikace s hosty Petrem Rychlým a Markétou Plánkovou… ale jelikož šel jako třetí, tak i ti byli už trochu rozehřátí a velmi dobře mu nahrávali), přinesl již třetí vítězství v soutěži a příště se tedy účastnit nemůže. Porazil sebevědomého Jakuba Krále z Merlot Grands Vins, který též bojoval o hattrick, a na třetím místě Pavlu Třasoňovou z Petit Cru, pro kterou šlo o první účast v této soutěži a na pódiu byla viditelně nervózní, obzvláště proti dvěma předchozím suverénům. Ale zase prý měla nejlepší výsledky v dopoledním teoretickém testu o padesáti otázkách (jejich úroveň se mi nepodařilo zjistit), takže příště má velkou šanci. V hlasování diváků finále taktéž zvítězil Tomáš Brůha, na fotografii ho můžete vidět vedle válce, do kterého jsme vhazovali korky pro jednotlivé účastníky.

Malá vertikála čtyř vlašáků z Mikrosu

Jednou z vinných legend, pravidelně se objevující ve vlhkých snech mnohého vínomilce, jsou staré pálavské vlašáky z Mikrosu. Manželky uklidňují potem schvácené muže, kteří se z ničeho nic probudí s výkřikem Železná či Goldhammer, ti nejvzrušenější i Kotelná zašeptají a při Liščím vrchu a Ořechové hoře se stulí do klubíčka. Daniel vykřikují po nocích zase manželky. Hned ráno pak spěchají ověřit, zda se ve sklípku ještě pár lahví skrývá, klidně i deset let starých, a něžně z nich oprašují nános nečistot. V dobré společnosti pak bývá zvykem o novějších mikrosáckých vlašácích prohlásit zdánlivě antiterroirový výrok „jó když tam ještě býval Peřina, to byla jiná vína…“ (a já vždy přemýšlím, zda se třeba za deset let bude říkat „jó to tam ještě byl Mlýnek“ o v současnosti asi nejúspěšnějších vlašácích, těch od Volaříka). Ale je fakt, že vinař může terroir umlčet, zvýraznit jen nějaká jeho specifika a posunout víno určitým směrem, ale i nechat terroir promluvit volně a naplno. A v případě Mikrosu roli hrají i skutečné změny ve vlastnictví vinic, přičemž právě tohle vinařství na původ hroznů vždy kladlo velký důraz a mezi nadšenci byli spory o to, ze které vinice je vlašák nejlepší, pravidelnou kratochvílí. Přiznám se, že nejsem jeden z těch úplných fanatiků, ale zároveň musím uznat, že leckteré starší vlašáky Mikrosu byla jedna z nejcharakternějších „konvenčních“ bílých, která jsem z Moravy pil. A při více méně obchodní schůzce ve vinném baru Vinograf prostě nešlo odolat a musel nabízené ochutnávky vlašáku z Mikrosvínu Mikulov čtyř různých aktuálních ročníků využít.

Pinot Noir z Čech a Moravy 2006 – část II.

Tradiční přechutnávku vín odrůdy Pinot Noir (Rulandské modré) z Čech a Moravy po pěti letech asi netřeba představovat, psal jsem tu o ní již několikrát. V dubnu tohoto roku šlo o vína ročníku 2006. První kolo dopadlo poměrně dobře (ve srovnání s hrůznými zážitky např. z roku 2004) a na druhé, které obsahovalo velkou část papírově hodně slibných kousků, jsem se tedy hodně těšil. Předem byl znám seznam vín, ale všechna byla chutnána naslepo a odhalena až na konci (s možností si je hned zopakovat), temperována spíše na trochu nižší teplotu a v mém případě testována z Riedel Sommeliers Burgundy Grand Cru a občasném přivonění i z Riedel Grape Pinot Noir. Hned na úvod mohu prozradit, že počet vín vyloženě hnusných nebyl nějak vysoký, ale dost často se paradoxně jednalo o vína na naše poměry již dost drahá či od vinařství, která si na Pinotu zakládají. Ač jsem nebyl nějak často opravdu znechucen, tak ani moc nevzdychal nadšením. Ale zase mne příjemně překvapilo, že oproti minulosti se mi pár vín povedlo tipnout přesně. Pojďme tedy na 23 vzorků detailněji…

Tolik medailí až oči přecházejí

Víno s medailí je fenomén! Někdy je to to jediné navíc k odrůdě, ročníku a vinaři, co vám číšník v restauraci dokáže o víně říct – vyhrálo medaili! :-) A očividně jde o zásadní rozhodovací faktor u „dárkových vín“ (rozuměj těch, co stojí mnohem více, než je obdarovávající běžně ochoten dát za víno pro sebe). Vkus milovníka steaků, na které obdarovávající i obdarovaný často chodí, je pravidelně ignorován a místo pořádného červeného dostává polosladkou Pálavu, protože „by to mělo být dobré, má zlatou…“. Když se podíváte na láhev tady v titulce, tak z lesku nálepek až oči přecházejí, a na vinětě je jméno vinaře, nejen podle mne jeden z vůbec nejdůležitějších údajů, dokonce menším písmem než evidenční číslo jakosti a číslo šarže a navíc jednou z medailí částečně přelepeno!