Jednou z vinných legend, pravidelně se objevující ve vlhkých snech mnohého vínomilce, jsou staré pálavské vlašáky z Mikrosu. Manželky uklidňují potem schvácené muže, kteří se z ničeho nic probudí s výkřikem Železná či Goldhammer, ti nejvzrušenější i Kotelná zašeptají a při Liščím vrchu a Ořechové hoře se stulí do klubíčka. Daniel vykřikují po nocích zase manželky. Hned ráno pak spěchají ověřit, zda se ve sklípku ještě pár lahví skrývá, klidně i deset let starých, a něžně z nich oprašují nános nečistot. V dobré společnosti pak bývá zvykem o novějších mikrosáckých vlašácích prohlásit zdánlivě antiterroirový výrok „jó když tam ještě býval Peřina, to byla jiná vína…“ (a já vždy přemýšlím, zda se třeba za deset let bude říkat „jó to tam ještě byl Mlýnek“ o v současnosti asi nejúspěšnějších vlašácích, těch od Volaříka). Ale je fakt, že vinař může terroir umlčet, zvýraznit jen nějaká jeho specifika a posunout víno určitým směrem, ale i nechat terroir promluvit volně a naplno. A v případě Mikrosu roli hrají i skutečné změny ve vlastnictví vinic, přičemž právě tohle vinařství na původ hroznů vždy kladlo velký důraz a mezi nadšenci byli spory o to, ze které vinice je vlašák nejlepší, pravidelnou kratochvílí. Přiznám se, že nejsem jeden z těch úplných fanatiků, ale zároveň musím uznat, že leckteré starší vlašáky Mikrosu byla jedna z nejcharakternějších „konvenčních“ bílých, která jsem z Moravy pil. A při více méně obchodní schůzce ve vinném baru Vinograf prostě nešlo odolat a musel nabízené ochutnávky vlašáku z Mikrosvínu Mikulov čtyř různých aktuálních ročníků využít.
Flower Line – Ryzlink vlašský pozdní sběr 2010 ročník nezapře, jeho typické vysoké kyseliny jsou zde řešeny zbytkovým cukrem. Aromaticky mladičký, čistý, květinovo-medový vlašák ještě s mírně kvasnicovými tóny, čerstvý. V chuti až citrusová kyselina v kombinaci s nějakým tím zbytkovým cukrem vytvářející snadnou až líbivou pitelnost (pokud nemáte vyloženou fobii z kyseliny), minerální tóny, dobrá délka. Solidní mladé víno.
Traditional line – Ryzlink vlašský „Liščí vrch“ pozdní sběr 2009 se prezentuje sladší již trochu naleženou vůní, čistou, do žlutého ovoce, líbivější. V chuti suché, čisté, trochu uni žluté ovoce, minerální linka, dobrá kyselina i délka. Poměrně jasně dává najevo, že jde o trochu uzavřenější dočasnou fázi a potřebuje čas, v současné podobně po pravdě trochu nuda.
Traditional line – Ryzlink vlašský „Ořechová hora“ pozdní sběr 2008 je už klasika, efektní intenzivní medovo-kořenitý vlašák, ve vůni sladce bohatý, komplexní, parádní. V chuti suché, moc dobře postavené, pěkné kyseliny, šťavnaté ovoce, délka. Ta sladká bohatost vůně trochu mate, v chuti je to upjatější, ne přímo strohé, ale rozhodně ne snadno líbivě přístupné. Tohle mne dost bavilo a pil bych rád.
Traditional line – Ryzlink vlašský „Ořechová hora“ pozdní sběr 2006 už je zase typ s nějakým tím zbytkovým cukrem. Má krásnou zlatou barvu a vůně je již hodně naleželá a evokuje bylinky a bylinné výluhy, med a propolis, exotické dřevo, kořenitost. V chuti nasládlé, medovo-kořenité, s moc pěknou kyselinou díky které víno získává na šťavnatosti a nepůsobí jako polosladké, dobrá délka, decentní mineralita. U jednoho z vlašáků z Ořechové hory jsem měl i trochu vůně (spíše než zápach, nebylo to nepříjemné; vinylfenoly ne vždy musí vadit) náplasti, ale napsal si to tak blbě, že nevím u kterého :-) Ale spíš bych si tipnul tady na tu šestku.
Vyloženě na zadek jsem si z těch vín nesedl, ale určitě se jedná o povedené zástupce odrůdy a navíc je možnost zakoupit je i v trochu zralejších ročnících, nejen jako u mnoha dalších vinařů pouze z aktuálního ročníku, a přitom stále i při cenách lehce přes dvě stovky. Jen mám trochu obavu, že na žádné z těch vín se prostě jako na některé ty legendy z přelomu tisíciletí vzpomínat nebude. Ale to taky byla… jiná doba :-)
P.S. Omluvte sníženou kvalitu fotografie lahví, která je způsobena použitím telefonu a ne fotoaparátu :-) A vy, co se v úvodu článku poznáváte, vůbec to není myšleno nějak špatně! Mně se tohle vaše nadšení strašně líbí.
