Výtečná Garnacha a bezva Cava z Riojy

Letošní rok byl zde na Jižním svahu dost ve znamení zkoumání vín ze Španělska. A proto mi přijde jen vhodné jej zakončit ve stejném duchu. O zajímavém vinařství Casa de Sí ze španělské apelace Calatayud už jsem se tu zmiňoval u jiného vína, tentokrát otevřel Pablito 2015. Což je stoprocentní Garnacha z velmi starých výsadeb ve vyšší nadmořské výšce (snad někde k osmi stovkám metrů) na břidlici vedených organicky, spontánně fermentovaná v nerezu a následně vyzrávaná do roka ve francouzských sudech, lahvována bez filtrace a čiření a jen s minimálním sířením. Burgundská láhev, aglomerovaný DIAM korek bez záklopky, barevná veselá viněta. Spíše tmavší sytá červená barva. Vůně taková dost „pinotová“, poctivě višňově ovocná, lehce divočejší, s jen velmi mírným dotykem dřeva. Suché, výtečné kyseliny, čerstvost, středně plné a dobře skrývající 14.5 % alkoholu, trochu svíravé, šťavnaté ale sladce peckovinově ovocné, delší doznívání na višňové slupce. Zábavné, výborně pitelné, energické víno. Ve Španělsku pod deset euro a za tyhle peníze spousta radosti.

Autentikfest v Praze

Možná ne úplně ideálně v předvánočním shonu a záplavě firemních večírků dorazil do Prahy vinařský spolek Autentista Moravia Magna, aby zde uspořádal výjezdní zmenšenou verzi boleradického Autentikfestu. Ota Ševčík, Petr Koráb, Zdeněk Vykoukal, Tomáš Čačík, Petra Brédová, Richard Stávek a „čekatel na členství“ Jaroslav Tesařík z vinařství Dlúhé Grefty představili v sále Slovanského domu průřez svou aktuální produkcí. Poctivě jsem si projel myslím všechna představená vína, spočítal jsem to na 59 vzorků. A pokusím se dnes shrnout své celkové dojmy a vypíchnout pár vín, která mne na akci zaujala nejvíce.

Kripta a San Martin

Štědrý den se u nás nesl, alespoň pokud šlo o víno, ve znamení různých bublin. Ale došlo i na sherry, červené a nějaký ten destilát a likér, s velmi silným zastoupením Španělska ve všech kategoriích. Dnes odhrnu dvě lahve, které už jsem si nějaký ten pátek šetřil a právě na tento slavnostní den je konečně zbavil korku. Agustí Torelló Mata Kripta 2008 Cava Gran Reserva Brut Nature je jedním z „legendárních“ (trochu se tenhle výraz nadužívá) španělských šumivých vín a představitelem ne úplně bohatě zastoupené kategorie prémiové cavy (rozuměj tyhle bubliny nemají bohužel takové jméno jaké si zaslouží, především díky obludné masové produkci základních levných šumivek, a lidé za cavu nechtějí platit… paradoxně má pro mnohé větší zvuk prosecco) a vlastně jedním z jejích prvních představitelů. Jde o výběr z nejlepších vinic a starých výsadeb, dnes vedených v organice, pouze tradiční odrůdy 45 % Macabeo, 20 % Xarel·lo a 35 % Parellada. Na kalech v lahvi vyzrává dlouho, nejméně pět let a někdy i déle (zde by mělo jít o odstřel v roce 2015), navíc ne pod dnes obvyklým korunkovým uzávěrem ale pod korkem, a po odstřelu je bez dozáže. Omezená produkce, byť dnes už o něco vyšších zhruba 24 tisíc lahví.

Letem světem z ochutnávek v poslední době

V poslední době jsem nasbíral poměrně hodně degustačních poznámek z všemožných akcí, které prostě nestíhám zpracovat v takové podobě, abych s nimi byl dostatečně spokojen. Dnešní krátké shrnutí berte jako „ukázky“ a navnadění na obsáhlejší články, které se mi snad podaří předpřipravit do konce roku a postupně uveřejnit. U mnohých z nich bych už je sám chtěl mít hotové, vždy si při zkoumání poznámek a sepisování souvislého textu utřídím myšlenky :-) Snad se zadaří a nezůstanou už navždycky jen v šuplíku.

PF 2018 od Jižního svahu

Do nového roku Vám přeji spoustu báječných gastronomických zážitků a skvělých vín především. Pevně doufám, že se zde budeme potkávat i nadále. Stále je toho totiž spousta, co lze o víně napsat :-) A hromada zajímavých lahví, které stojí za to otevřít a ochutnat. Věřím, že hned několik takových máte připraveno na svátky. A o těch, které zbavíme korku u nás doma, se jako obvykle dozvíte něco bližšího na Jižním svahu, prvním zimním dnem se zápisky samozřejmě nekončím… :-)

Těžká váha Champagne 1995 versus 1996

Blíží se svátky a tak se dnes podíváme na jednu trochu výjimečnou ochutnávky, kterou jsme si s přáteli a nadšenci do klasických bublin trochu předčasně nadělili pod stromeček. Ročník 1996 je pro Champagne považován za špičkový a z nějakého důvodu má kultovní statut. Že devadesát šestka je výjimečná prostě často vědí i ti, kteří se jinak oblasti ani příliš nevěnují a další velké ročníky vyjmenovat nedokáží. Trochu ve stínu ročníku 1996, i pro vinné nadšence, pak zůstává 1995, kvalitou v mnoha ohledech srovnatelný a v některých ohledech možná i lepší, ale holt mladší bráška upoutal pozornost více. Před nějakou dobou jsme se takhle sešli nad deseti (vlastně jedenácti) lahvemi těchto dvou ročníků, víny od největších hvězd a zásadních producentů regionu, ale i lahvemi menších pěstitelů, abychom je mezi sebou porovnali. Jak se sluší a patří tak naslepo. Postupně jsme ochutnali pět dvojic, v každé z nich bylo totožné víno jedno producenta v ročnících 1995 a 1996, a teprve na závěr vše odhalili. V souboji těžkých vah se utkali Krug, Dom Pérignon ve variantě P2 (druhé období zralosti, pozdější degorzáž než běžná varianta), Jacquesson, Fleury a Doyard. Bylo to… podnětné :-)

Seriózní Fleurie a Rioja evokující Beaujolais

Považuji se za propagátora konzumace dobrého Beaujolais, ale když jsem se teď podíval do poznámek na lahve zkonzumované v posledních pár letech doma (mimo degustace), tak jsem se trochu zastyděl. Vlastně je sám otevírám spíše výjimečně. Naposledy to byl počin Domaine des Terres Dorées, tedy od vinaře jménem Jean Paul Brun (zmiňoval jsem se o něm opakovaně, třeba zde) a jedné z velmi uznávaných osobností oblasti, vinařství které za posledních pár desetiletí docela vyrostlo ale stále si drží skvělou úroveň. Konkrétně klasické cru Fleurie 2011, víno z ekologicky opečovávaných vinic na žulovém podloží, fermentované (spontánně) a zrající jen v betonových tancích. Všechny hrozny pro Fleurie pocházejí z vyhlášené polohy Grille Midi, ale toto uvádí jen u speciální selekce z nejstarších keřů.

Velké (nejen) burgenlandské frankovky 2011

Před pár týdny jsme se sešli ve sklepě vinného baru Veltlín, kde se frankovkový nadšenec Zdeněk Telička rozhodl uspořádat ochutnávku ročníku 2011. Původní idea srovnání celé sbírky brzy vzala za své, pro degustaci naslepo a v klidu (rozuměj s dostatkem času na každé víno a možností se k vínům vrátit) by toho bylo až příliš. Výsledkem tak byla selekce čtrnácti vzorků s důrazem na produkci Burgenlandu a několika málo kousky odjinud. V celkem čtyřech slepých náhodně namíchaných setech po třech až čtyřech vínech, s odhalením vždy po každém setu, se vyskytla vína od nejslavnějších jmen oblasti i vinařství méně profláklých, celková úroveň byla každopádně hodně vysoko. Na některá vína bylo možná ještě příliš brzy a poznámky budou chvílemi na jedno brdo, ale co naděláte…

Shyrus a Riesling Ried Edelschuh

Jak jsem sliboval nedávno u reportu z degustace Châteauneuf-du-Pape, tak jsem si domů pořídil degustační sadu vín z Rhôny od stejného dovozce a pomalu ale jistě se do nich pustil. Část vín pochází ze zajímavé Domaine Fond Croze, rodinného producenta ze Saint-Roman-de-Malegarde, který si (nutno přiznat že i díky pozitivní referenci od Parkera a asi i díky spolupráci s významným enologem Philippem Cambie) získává v poslední době na popularitě. Nejsou už úplně z nejmenších, mají okolo 70 ha, které vedou v certifikovaném bio režimu. Rodinná tradice je u nich sice už nějakých sto let, ale teprve v devadesátých letech minulého století a s nástupem mladé generaci začali nějak rozumně lahvovat a propagovat se pod vlastním jménem, místo prodeje vína velkým značkám. Shyrus 2012 Côtes-du-Rhône-Villages patří mezi jejich top vína. Ač jde o Rhônu jižní, tak vzniká trošku ve stylu té severní, jde totiž o téměř čistý Syrah doplněný jen o pár procent bílého Viognieru. Zralé hrozny, delší macerace a potápění matolinového klobouku, školení rok a více v malých dubových sudech. Tmavá, výrazná barva. Ve vůni borůvka, fialový drops, tmavší peckoviny, uzené maso, dřevo překvapivě nijak výrazné, již znatelně nazrávající. Plné, delší, s výraznou teplejší ovocností ale zároveň skvělou kyselinou. Intenzivní, masité, šťavnaté, poměrně koncentrované. Povedený kousek!

Weissburgunder a Chardonnay od Judith Beck

Biodynamické burgenlandské vinařství Judith Beck (psal jsem opakovaně už dříve) mám spojeno především s výtečnými červenými víny a právě ta vyhledávám, ale dělají i docela dost bílého. Já se teď se prochutnal část nejnovější nabídky ze sortimentu Víno pro Vás. Základní Chardonnay 2016 fermentuje spontánně ve větších sudech i menších použitých barrique soudcích, v nich i zraje asi pět měsíců na kalech. Burgundská láhev, šroubový uzávěr. Mladá, čerstvá vůně, žluté ovoce, broskev, lehce kouřový a oříškový tón. Suché, krásně čisté, středně plné, s fajn kyselinou, opět žlutá ovocnost, lehce krémové, dobrá délka. Nic složitého, ale moc pěkně udělané vyvážené poctivé pití.

Archivní Pinot-Chardonnay z Dobré Vinice

Před pár dny jsem objednával nějaké bubliny a lahve pro příbuzenstvo na svátky u Domaine R&B a v seznamu dostupných lahví narazil na několik pokladů, u kterých jsem nepředpokládal, že existují ještě někde jinde krom soukromých zásob nadšenců. Sedmičkový ryzlink ze Školního statku (už není, omlouvám se), Ryzlink rýnský 2007 z Château Belá (varianta se 40 gramy zbytkového cukru), nefiltrované (rozuměj kalná varianta) skvělé Chardonnay 2011 od Jaroslava Osičky a především bohatá sbírka starších lahví z Dobré vinice od ročníku 2003, včetně legendárního sauvignonu Oxana 2007 či bílých ročníku 2004. A tak jsem se po letech znovu shledal, a v pracovně a též dočasném skladišti vína to teď zatouchá vlhkým papírem a sklepem, s jedním z pro mne nejdůležitějších vín, jehož poslední láhev z vlastních zásob vypil už před pár lety. Dobrá Vinice Pinot-Chardonnay 2004.

Cava, Riesling a čerstvá Rioja

Před pár dny dorazila další zásilka z Barcelony, pomalu ale jistě jsem se do lahví pustil. Dobrovolně přiznávám, že tu dnešní jsem přihodil jen na doplnění kartonu, protože se mi moc líbila viněta. Ano, i mne občas ovlivní takového :-) Každopádně jsem měl celkem šťastnou ruku a od producenta Mata I Coloma, vinař se pak jmenuje Pere Mata, asi vyzkouším i další lahve. Podnik obhospodařuje v bio režimu 5 hektarů vinic v okolí Sant Sadurní d’Anoia, tedy epicentru průmyslové výroby cavy. Cava „Cuvée Barcelona“ Gran Reserva 2009 Brut je 50 % Macabeu, 30 % Xarel·lo a 20 % Parellada, fermentace a zrání primárně v nerezu, ale část Xarel·lo v sudech. Do lahví na druhotnou šlo v červnu 2010 a odstřeleno bylo v červenci 2016, takže na kalech celých šest let. Bez dozáže. Citronová barva, krásné perlení malých bublinek. Překvapivě čerstvá, poměrně ovocná aromatika, citrusová, grepová kůra, šťavnaté jablko, trochu sušených květin, minerální linka, toastový tón. Středně plné ale docela lehkonohé a krásně pitelné, suché, šťavnaté s bezva kyselinami, pěkně čistě udělané, ovocnost kopíruje vůni, fajn stavba, lehce sušeně ovocné delší doznívání. Povedená cava, za 11€ velmi dobrý nákup. A přitom na první pohled vypadá spíše jako dárkový předmět z prodlouženého víkendu ve Španělsku :-)

Barta Pince a tokajské výběry i suchý Furmint

Včera byl první Aszuday, svátek věnovaný klasickým sladkým výběrům z Tokaje. A tak si říkám, že bych mohl odhrnout poznámky z jedné velmi povedené ochutnávky, které jsem se zúčastnil v košickém winebaru Villa Cassa. Pozval mne, společně s dalšími vínopsavci z Polska, Slovenska, Maďarska a Singapuru, Dániel Ercsey z portálu WineSofa. Degustace byla slepá, v podstatě jsem u vín věděl jen to, že budou z Tokaje. Při degustaci byl odhalen vždy ročník a kategorie, po všech šesti vzorcích i zbývající informace. A já s potěšením zjistil, že se chutnala (a následně pila) sada vín se dvěma společnými jmenovateli – stejné špičkové vinařství a ve všech případech původ v totožné vinici. A vlastně i odrůda byla prakticky kompletně stejná, Furmint. Ve sklenkách se zaskvěla produkce Barta Pince (web) z tokajského Mádu a vína pocházela z Öreg Király-dűlő, zterasovaného výrazné svahu na Király-hegy a místě, kde se réva pěstovala určitě již ve 13. století a pocházela odsud jedna z nejslavnějších tokajských vín.

Subjektivita, alkohol, VOC Kraví Hora, Texas a nejlepšího víno ČR

O víkendu se pro vás pokusím zpracovat nějaké ty poznámky z degustací, pro dnešek pár tipů na zajímavé čtení a novinky ze světa vína. Ve sloupku „Je to subjektivní. A co?“ mluví Matt Kramer o jednom z oblíbených diskusních témat, subjektivitě vnímání vína. O „objektivním“ vnímání vlivu některých faktorů, minerálním složením půdy počínaje a biodynamikou konče, na kterých se vínomilci velmi často shodnout, ale které vědecké důkazy nekompromisně likvidují jako nepodložené. O tom, jak někdy víno může mít úplně stejné měřené analytiky jako dříve, ale… být prázdné. Je to moc dobře napsané, s jedním velmi vtipným příkladem z odlišného (a emocemi stejně, nebo možná ještě více, nabitého) světa akustiky :-)

Specifické fino z menší produkce

Bodegas Lustau Fino del Puerto 1|143 Almacenista José Luis Gonzáles Obregón . Uf, název dlouhý jak u některých německých vín :-) Tak si ho rozeberme hezky po částech. Bodegas Lustau (web) je jedním z mých nejoblíbenějších vinařství produkujících sherry, se špičkovou kvalitou od základu v podobě Fino La Ina (archetypální výrazně acetaldehydový kousek) po VORS a speciality. A mají úplně parádní vermut, nově i v bílé! Fino značí klasické biologicky, pod flórem, vyzrávané víno. A del Puerto pak fakt, že k tomuto zrání došlo v přístavním městě El Puerto de Santa Maria, tedy ne v častějším Jerezu, a víno bude nejspíše více ovlivněno mořským vzduchem. Číselné označení 1|143 prozrazuje, že pochází ze solery o 143 sudech. Velcí producenti běžně nakupují víno od menších vinařů bez licence na lahvování (velkoobchodníků) a míchají jej do svých značek, případně dávají k dalšímu zrání do solery. Lustau vzdává některým těmto tradičním almacenistas hold tím, že jejich víno lahvuje a prezentuje samostatně a pod jejich jménem. V tomto případě je to José Luis Gonzáles Obregón, asi nejstarší velkoobchodník a zároveň majitel baru v El Puerto de Santa Maria, podniku který nyní vede jeho pravnuk a kam si můžete zaskočit na něco drobného k snědku a sherry přímo ze sudu (které mají mimochodem i v trochu exotických velikostech od 64 do 1500 litrů). Název rozklíčován a ani to nebolelo :-)

Laissez-faire… osm let v sudu bez síření?

Laissez-faire. Francouzský obrat ve významu „nechat konat“ či „ponechat věcem volný průběh“. Původně ve smyslu liberální ekonomiky, kdy nemá stát do jejího fungování co zasahovat, postupně často i v jiném kontextu a coby protipól autoritářského řízení, s jeho pravidly a jasným řádem. Christian Tschida je znám tím, že skutečně věcem ponechává dost volný průběh, ve vinicích i sklepě. A na leckterá vinařská dogmata hledí s pobavením. Pokud ale jde o kvalitu v lahvi a čisté potěšení, které jeho vína dokáží poskytnout, pak jsou jeho výsledky překvapivě skvělé (a kdo ví, kolik se toho nepovede a na trh nejde). Jeho Laissez-faire 2009 je směsí Scheurebe, Weissburgunder a Riesling, pětistovky sudy ve kterých pracuje i s celými hrozny, komplet bez síření, čiření a filtrace. To samo o sobě je docela výjimečné, jenže zde se navíc jedná o speciální variantu „8 Jahre Fassgereift“. Jednoduše řečeno jeden sud ponechal a nalahvoval až před dvěma měsíci! Většinu spolkne „naturální“ restaurační superstar Noma, ale pár lahví se dostalo i mimo kodaňské břehy a jedna doputovala, od ostravského dovozce Roberta Schwana (a je také v nabídce WineGeeka), dokonce ke mně do Prahy :-)

Vyšší těžší trochu zkosená láhev, kvalitní celokorek, zavoskované hrdlo. Opalizující výraznější žlutá barva. Překvapivě čerstvá, energická vůně, květinová linka, citrusy do mandarinky a citrusová svěžest, žluté ovoce, lehce pikantní, oxidativní projev velmi umírněný. Postupem času a se vzduchem paradoxně ona ovocnost ještě síla, mandarinka, mandarinková kůra a exotické ovoce posilovalo, k tomu lehce mýdlovo-muškátovo-květinové a dotyk kořenitosti. Komplexní, zajímavé a hodně dobré. V chuti suché, šťavnaté, decentně svíravé, mírně zemité, spousta kyseliny a čerstvosti a energie, fajn délka a pitelnost. Čisté, velmi pěkně postavené, seriózní a přitom hodně zábavné a dokonale pitelné víno. Ten celkový dojem byl spíše jako chutnání nějakého čerstvého vína, maximálně dva roky starého, přímo ze sudu v chladném sklepě, ani omylem bych netipoval něco bez síření a osm let zrání a z lahve. Nejen že bych to tak netipoval, ten projev byl k podobným parametrům až nepravděpodobný.

Vznesl jsem tedy dotaz. Víno se prý odpařovalo úplně minimálně, první 3 roky nedoléval vůbec nic, až poté každý rok trošku mladšího vína (jednotky litrů). Sud Tschida skoro neotvíral a téměř netestoval, prostě ještě více laissez-faire než „běžná“ varianta téhož. Inu zázraky se dějí. Každopádně krásné pití a ukázka toho, co vše je možné. Otázkou je, kteří vinaři mohou přijmout podobné riziko a být ochotni celou pětistovku vyklopit do kanálu, kdyby za ten rok bez dohledu úplně zvrhla… :-)

Výtečný Pinot Noir a Sauvignon z Moravy

Potřebuji urvat trochu času na zpracování poznámek z několika povedených degustací v uplynulých týdnech (vinaři od Sitna, Furmint Fórum, především burgenlandské frankovky 2011, galadegustace VinoDoc,…), ale než se mi zadaří, tak zase dvě samostatné lahve. A dnes zůstaneme na Moravě. Při večerním košickém popíjení v dost fajn podniku Villa Cassa jsem z tamního sortimentu vhodil do placu láhev Stapleton & Springer (Jaroslav Springer) Pinot Noir Trkmanska 2013 (bio režim, jde o klon 115, delší zrání v sudech láhev 178/650) a setkala se myslím s dost pozitivním přijetím. Stále čerstvé, energické víno, třešňově ovocné, se dřevem skvěle zakomponovaným a jistou šťavnatou pikantností lákající k napití. A v chuti skutečně šťavnaté, s výtečnou kyselinou, středně plné, červeně ovocné, s dobrou délkou a stavbou, bezchybně pitelné. Klasický, výborně udělaný pinot, který bude ještě velmi dobře zrát. S takovými ve sklence je tesknění po tradičním Burgundsku… inu o chloupek méně výrazné, byť neustává :-)

Zahřátí na degustaci Châteauneuf du Pape

V čase adventním či těsně před ním pořádá již pravidelně Vinný sklep Újezd 19 a dovozce vín z Rhôny, Dr. Ivan Tomek, degustaci oblíbené a slavné apelace Châteauneuf-du-Pape. Letos mi to opět vyšlo a mohl jsem tak prozkoumat úplné novinky, nové ročníky vín, která již v minulosti chutnal, či některé vína po dalším zrání (viz návštěva v roce 2015 a v roce 2016). Jak už jsem psal dříve, tak obecně nevyhledávám úplně mohutná červená (i když se to, po pravdě, v poslední době trochu mění), ale ochutnávku jsem si moc užil. A na zimu poté nakoupil degustační sadu dalších vín z Côtes du Rhône, se kterými budu v následujících týdnech otravovat :-) Ale zpět k Châteauneuf. V detailech u vín uvádím vždy běžnou maloobchodní cenu po lahvi (na degustaci bylo vše o nějakých 15-20 % levněji, další fajn důvod chodit na ochutnávky) a základní „technické informace“, na webu dovozce pak najdete detaily o jednotlivých producentech.

Solidní slovenské bubliny

Právě jsem absolvoval, jako předvoj Furmint Fóra, moc zajímavou slepou degustaci vín z Tokaje, o které určitě budu psát. Ale nyní odhrnu zavíňovací vzorek, který do programu úplně nezapadal. Nemám se slovenskými bublinami zas tak velké zkušenosti a dosud měl spíše… inu velmi průměrné. A teď objevil dost slušný kousek. Tedy objevil… vzhledem k hromadě medailí na lahvi (včetně zlaté z Prague Trophy) to víno není žádným tajemstvím, ale taky nemůžu znát všechno, že jo :-) Už větší producent Matyšák, Pezinok a jejich Sekt Brut 2012. Klasická metoda v lahvi, odstřelováno postupně (= různé šarže, které na první pohled od sebe nepoznáte, obzvláště při neuvádění data degoržování a u ročníkových vín tento přístup nemám rád) a konkrétně tato varianta na kalech dva roky.