úterý 11. října 2011

Druhé úterý v říjnu aneb jiná Beaujolais

vissoux_cremantSvátek mladého Beaujolais již tradičně spadá na třetí čtvrtek v listopadu. V rámci boje proti předsudku, že tahle oblast dělá jen mladá vína na chlemtání pár týdnů ke konci roku, jsem před pár dny otevřel několik lahví pořádných vín z téhle oblasti. Jeden vinný žurnalista (Andrew Jefford) nedávno prohlásil, že Beaujolais „má obrovský potenciál pro chutnost, ale téměř žádný pro velikost“. Zda s ním budete souhlasit či ne je na vás, já mám tenhle „přílepek Burgundska“, po zkušenostech s několika opravdu fantastickými víny, moc rád. A to, že obvykle nejde o vína pro archivaci na třicet let (byť leckterá jich alespoň pět potřebují) a jsou skvěle pitelná považuji, v době sudem ovoněných cabernetů ze všech koutů planety, za klad. Nevynechám žádnou příležitost seznámit s víny Beaujolais i další, ale nějak moc konvertitů jsem zatím nejspíš nezískal. Dnešní ochutnávka bude z větší části postavena na ročníku 2009, který je v Beaujolais považován za jeden z vůbec nejlepších za hodně dlouhou dobu a v podstatě perfektní. Nějaký základní úvod do oblasti najdete ve starším článku, dnes se vrhnu rovnou do degustačních poznámek.

Začali jsme dvěma víny od Domaine du Vissoux (Pierre-Marie Chermette, web), které považuji v oblasti za jedno z vůbec nejlepších vinařství, ostatně jsem tu o nich psal už několikrát, nejvíce asi v článku Jiný pohled na Beaujolais a později v poznámkách k jednotlivým lahvím. Na úvod šel Crémant de Bourgogne Brut. Ano, na první pohled u viněty na šumivce nepoznáte, zda je z Beaujolais či z nějaké slavné části Côte d'Or. A totéž platí o bílém Beaujolais, které může nést název Bourgogne blanc, ostatně o tomhle problému jsem tu také psal. Před pár dny ale byla schválena série změn, která do značení (nejen) Beaujolais jako Bourgogne přináší sérii změn a alespoň trochu apelační systém narovnává (doteď bylo např. možné jako Bourgogne rouge označit i stoprocentní Gamay z některého Cru, teď už to půjde složitěji). Ale zpět ke crémantu. Jde o vůbec prvního představitele šumivého vína od Vissoux a v nabídce je teprve krátce. Stoprocentně z Chardonnay z jejich vinic na vápencovém podloží s vrstvou jílu. Ekologické vinohradničení, mix třech různých ročníků, druhotná fermentace v lahvi 12 měsíců, nízká dozáž i minimum síření. Překvapivě malé bublinky a dobré perlení. Velmi efektní, bohatá, komplexní minerální vůně se žlutým ovocem, trochu toastové aroma, výrazné. Hodně povedený až šampaňský dojem. Suché, řízné, minerální v chuti. Výrazná kyselina, slušná délka, ovocitost a decentně nazrálé tóny, velmi příjemné pití. V chuti je to trochu tenčí a nenabízí takovou bohatost jak vůně slibovala, možná i kyselina řízne o něco víc než by musela, ale stále opravdu výborné pití.

vissoux_traditionnelleA u rodiny Chermette ještě zůstaneme, s Domaine du Vissoux Beaujolais Cuvée Traditionnelle Vieilles Vignes 2010, jejich zásadním vínem a jakousi variací na téma tradičního Beaujolais udělaného poctivě, mladého víno na velikonoce (tj. ne hotovo do listopadu a zmanipulováno oblíbenou a v oblasti dnes převládající kvasinkou 71B, pomalu už součást „tradice“, která vínům dodává banánová a bonbónová aromata). Ekologicky obdělávané vinice v oblasti Saint Vérand (spíše žulové podloží bližší village a Cru Beaujolais, réva 35 až 85 let stará), ruční sběr, částečná karbonická macerace, zrání ve velkých dřevěných sudech, bez docukření, čiření vaječnými bílky, minimální filtrace, minimum síry. Fialová barva. Výrazně sladce ovocitá vůně do malin a borůvek, svěží, přístupné, jasně prezentující odrůdu. Suché, šťavnaté, jen decentní tříslo, bezvadná kyselina, slušná délka, dobrá struktura. Fantasticky pitelné červené, zbytek lahve druhý den ještě o kus uhlazenější a svým způsobem elegantní. Má to takovou tu „vlezlost“ mladých Gamay, která ne každému sedne. Já si ji občas dost užívám.

brun_ancien_beaujolaisO Domaine Terres Dorées, za kterou stojí Jean-Paul Brun (skvělý profil u dovozce do USA), jsem se zmiňoval ve včerejším „apelačním“ zápisku. Je jedním ze stále větší skupiny vinařů, kteří se snaží seč mohou napravit pošramocené jméno Beaujolais. On se o to pokouší svébytnými víny připravenými spontánní fermentací (klasickou, ne karbonickou), spíše lehčími, nedoslazovanými, nefiltrovanými, s minimálními dávkami síry, školenými spíše ve stylu klasického červeného z Burgundska. Skoro třetina jeho produkce je bílé, Chardonnay z vinic na vápenci. Zásadním (a základním) vínem je pak Beaujolais l´Ancien 2009, víno bohaté zrale ovocné vůně, višeň, švestka, poměrně hodně „burgundský“ (pinotový) projev, efektní, čerstvý. V chuti suché, třešňové, něco tříslovin, výraznější kyselina a poněkud tvrdší projev, dobrá délka. Strukturované, dobře postavené zajímavé poctivé červené, tohle mne dost bavilo a upřímně bych spíše tipoval nějaké cru a nebo burgundu.

brun_fleurieO skok jinde bylo Domaine Terres Dorées Fleurie 2009, tedy první cru stejného vinařství, tentokrát už se dostáváme z vápence a jílu k žulovému podloží. Víno má poměrně temnou barvu a složitější, propracovanou tmavě ovocitou vůni. Zvláštním způsobem se v ní mísí „milá“ čerstvá ovocitost Gamay a o hodně serióznější projev a decentní živočišnost. Je to, a druhý den snad ještě výrazněji, parfémověji výrazné, ale přirozené, vrstevnaté, parádní. V chuti suché, skvěle postavené, výraznější kyseliny, tříslo, výborná struktura a mladé víno s obrovským potenciálem a teprve na cestě. I přes nízký alkohol jen 12% působí poměrně plně. Takhle vypadá Beaujolais ve své špičkové podobě.

Bulliat_Morgon_ColombierI další vinařství (ano, nešlo o náhodný výběr, sháněl jsem spíš zajímavější věci) není žádný průmyslový producent, vinice obdělávají ekologicky už mnoho let (teď požádali o bio certifikaci) a ani ve sklepě to nějak nepřehánějí. Zkoušejí to i bez síry a filtrace, zatím jen na pár vzorcích. Fermentace typicky semi-karbonická (tj. několik dní karbonické a dále pak normálně). Domaine Loïc et Noël Bulliat (web) Morgon „Cuvée du Colombier“ 2009 pochází z celkem tří různých poloh v Morgonu, keře mají okolo 50 let. Víno si prošlo delší macerací na slupkách a zrálo pouze v INOXu. Vůně je mladá, ovocitá a taková ryze „Gamay“, naprosto jasně rozeznatelná. Tmavé ovoce, příjemné. V chuti suché, čisté, pěkně ovocité, tvrdší, šťavnaté a delší. Velmi pěkně udělané. Druhý den, po rozdýchání zbylé deci v lahvi, se víno otevírá a nabízí ve vůni i další vrstvy, taková „zrnitá“ a zajímavá struktura chuti dost potěšila.

Bulliat_morgon_2009Domaine Loïc et Noël Bulliat Morgon Vieilles Vignes 2009 je z jediné vinice a keřů okolo 70 let starých (předchozí z padesátiletých jako „staré keře“ označeno nebylo, to jsou věci), navíc bylo školeno deset měsíců v barrique sudech. Hodně výrazné, ovocité, komplexní aroma. Jasný vliv dřeva dodávající další vrstvy. Suché, tvrdší a mladé v chuti, výraznější kyseliny, dobré tříslo, strukturované delší mladé červené, které nutně potřebuje ještě ležet. Druhý den se trochu uhladilo, ale poměrně dost vylézalo dřevo, nechal bych to v klidu zrát.

Beaupere_julienas_claire_davidDoména David-Beaupére (FB stránka) je rodinným podnikem, kde vinařské aktivity momentálně vede (vždycky mne to, ani nevím proč, potěší… je jich nějak málo v tomhle byznyse) žena, navíc původním povoláním kostýmní výtvarnice :-) Vinařství disponuje, ale v Beaujolais to není nic výjimečného, staršími výsadbami – 30 až 70 let. Ochutnali jsme jejich Juliénas „Reserve Claire David“ 2009 a po pravdě mne to moc nezaujalo. Víno bylo hodně nevyvážené, tvrdé, sice docela slušně postavené, ale se zvláštní pachutí, podivně „technickou“ vůni a celkově jsem se na něj, po předchozích prima zážitcích, skoro nedokázal soustředit. Na druhý den se trošku zlepšilo, ale stále působilo velmi jednoduše a nevyváženě. Možná špatná láhev, ale vyloženou vadu nemělo. Každopádně aby mi nesedlo jedno víno ze sedmi, to je slušné skóre :-)

Pijte Beaujolais i jindy než na konci listopadu! :-) Kdo už někdy v minulosti ochutnal Vissoux (vozí AdVivum), nechť zkusí ulovit lahve od Bruna (v sortimentu Víno & spol. a Vinobrani.eu), tahle dvojka je asi to nejlepší, co z Beaujolais v ČR seženete. Asi nepřekvapí, že se vídají a jde o stejnou „partu“ těch, co vidí Beaujolais trošku jinak. Určitě by do ní spadal ještě nedávno zesnulý Marcel Lapierre, v jehož práci pokračuje syn, ale vína od Lapierra se tu shání blbě a je to obrovská škoda. Bulliata vozí Le Caveau, u nich stojí z Beaujolais za pozornost rozhodně též Burrier, a také Dobrá vína.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails