čtvrtek 26. listopadu 2009

O velkých Beaujolais nad dvanácti víny

fleurie_poncie Tak ještě jednou, na nějaký čas snad naposledy, budu otravovat s Beaujolais. Asi každý už si všiml, že jsem se pro vína z téhle oblasti v poslední době tak trochu nadchnul. Možná to má co dělat se zvláštní vlastností mnoha velkých vinných nadšenců, kterou je vyhledávání vín „neviditelných na radaru“, tak trochu v mainstreamu ignorovaných, z okrajových oblastí. A nebo k tomu došlo prostě jen díky nadšení z ochutnávky Domaine du Vissoux. Jak už jsem naznačoval v minulém zápisku, tak na svátek mladého vína se u nás doma chutnalo, krom tří úvodních mlaďochů, dvanáct klasických červených Beaujolais, jedenáct z toho z prestižních Cru vesnic. Šest různých vinařství, šest oblastí a zážitky skvělé i méně zářné. Jelo se postupně po oblastech, ale pro účely článku vše sestavím spíš podle jednotlivých podniků.

Na úvod ale něco málo k jednotlivým částem Beaujolais, kdo zná nechť přeskočí. Základní AOC (apelace) Beaujolais pokrývá největší část území a produkuje typicky obyčejná, jednoduchá červená vína, z velké části vyrobená jako Nouveau karbonickou macerací a prodávaná už v listopadu po sklizni. Klasickým způsobem zpracovaná vína se však též pijí mladá, do roku či dvou,a předpisy povolují dokonce i vyrábět vína s alkoholem pod 10 %. V této apelaci je možno produkovat ještě Beaujolais Rosé, ale není časté. V AOC Beaujolais-Villages postupujeme více na sever, toto označení smí používat jen vinice v oblasti okolo 39 obcí a i apelační předpisy jsou trochu tvrdší, povolené výnosy o nějaký ten hektolitr nižší a minimální požadovaný alkohol naopak vyšší. Část též končí jako mladé víno, Beaujolais-Villages Nouveau, ale většina je již vyrobena běžným způsobem. Krajina je trochu kopcovitější a v půdě najdete více břidlice a žuly, vína mají větší potenciál, byť stále se typicky konzumují do dvou či tří let. K názvu Beaujolais-Villages je možno připojit jméno konkrétní obce. Bílá vína se pěstují především na severní části území a překrývají se s apelacemi Mâconnais, na vinětách tedy spíše najdete Mâcon Blanc, Mâcon-Villages či Saint-Véran než Beaujolais Blanc (toto označení ponesou bílá z ostatních částí uzemí). V kombinaci se slovem Beaujolais prostě můžete skoro vždy čekat jen červená (některé vesnice dokonce přímo v předpisech omezují možnost pěstovat bílé hrozny na maximálně deset procent plochy), bílého je tam v poměru mnohem méně (byť výsadby Chardonnay rychle stoupají a důvodem je možnost vína označovat i jako Bourgogne Blanc). Šumivá vína z Beaujolais pak spadnou pod označení Crémant de Bourgogne.

beaujolais_korky
Nejvyšší kategorii zdejších vín tvoří Cru Beaujolais, deset specifických a velmi odlišných míst na úpatí místních kopců, která si nesou jméno obvykle po přilehlé obci, případně kopci či větrném mlýnu. Cru označuje celou oblast, některá vinařství uvádějí i konkrétní vinice či jinak specifické polohy. Na vinětách, snad ve snaze se zbavit stigmatu mladých vín (které zde ostatně ani nesmí vyrábět), u těch nejslavnějších cru jméno Beaujolais vůbec nenajdete. Největším cru je Brouilly (pojmenované podle vyhaslého vulkánu uprostřed, Mont Brouilly), s pěknými ovocnými a zároveň zemitými vína a povolující i bílé odrůdy (Chardonnay, Aligoté, Melon de Bourgogne). Přímo uvnitř tohoto cru, výše na svazích, se nachází další - Côte de Brouilly, přidávající vínům větší koncentraci a delší potenciál zrání. Jedny z nejvýše položených vinic se nacházejí v cru Chiroubles a nejmladším přírůstkem do rodiny je Régnié (ze statutu Village přešlo v roce 1988), opět jedno z jemnějších a pěkně ovocných, prý navíc místo, kde Římané v Beaujolais vysázeli hrozny vůbec poprvé. Tří výše uvedená cru jsou z kategorie těch nejlehčích a nejdříve konzumovaných (do tří let, typicky), větší potenciál má Côte de Brouilly a tři cru, která budou následovat. Nádherná mohou být vína z Fleurie, výrazně aromatická a hladká, která již vyžadují pár let na lahvi a mohou i skvěle vyzrávat. Saint-Amour je pak cru spojováné se svátkem zamilovaných a dle encyklopedií nabízí zajímavou kořenitost či aroma broskví. Poslední čtyři Cru nabízí vína plnější, mohutnější, obvykle vyžadující (!) několik let na lahvi a mající potenciál zrát deset i více let. Chénas je jedním z nich, oblast je to malá a sevřená mezi mnohem slavnějšími kolegy. Jméno si nese od dubů, které v okolí rostou (byť dnes už v počtu spíše jen připomínajícím dávné lesy). Vína jsou plnějšího stylu, s výraznější kyselinou, pevná a velmi dobře zrající, připomíná se u nich aroma divokých růží. Juliénas, v okolí obce pojmenované po Juliu Caesarovi, nabízí bohatost, kořenité tóny a prý i aromata pivoněk. I zde, podobně jako v Régnié, věří, že právě u nich Římané sázeli nejdříve. Temně znějící Morgon dává vína tmavější, hutná a bohatá, která však ve vůni přinášejí třeba i broskve a meruňky. No a to nejlepší a asi nejslavnější na konec - Moulin-à-Vent. Zdejší vína oplývají výbornou strukturou a schopností stárnou, důvodem může být i vysoký obsah manganu v půdě, který způsobuje přirozené snížení výnosů a koncentrovanější hrozny. Zdejší vína také nejčastěji končí v dubových sudech.

beaujolais_set_1
Château Chatelard
(zakoupeno u kupmeto.cz), ač hospodaří na historické usedlosti, je poměrně mladým vinařstvím řízeným uprchlíkem z mediálního byznysu (vlastnil pár rozhlasových stanic) Sylvainem Rossierem. Na svých vinicích mají keře staré i přes padesát let (vysázeno 1955) a udržují je v kondici bez chemie, z části dokonce biodynamicky, samozřejmostí je ruční sklizeň a podobně.

Château Chatelard Beaujolais Villages Vielle Vignes 2007
se prezentuje fialkočervenou barvou, aromaticky je výrazné, ovocité (až přezrálé), trochu připomíná sluncem osmahlý jih Francie se „syrahovou“ jahodou a kořenitostí. V chuti suché, ovocité, teplejší, opět taková ta kořenitost ve stylu sluníčkové Rhôny, slušná délka, dobře udělané. Ale tohle jsem tedy nečekal :o) Jejich Fleurie v barikových sudech byla bohužel encyklopedická ukázka korkové vady (jedna nalitá sklenka kolovala, aby si to každý mohl uvěřit), takže toto srovnání chybí. Následovalo Château Chatelard Moulin-á-Vent „Cuvée Terre de Lumieres“ (v ročníku 05 vítěz testu Beaujolais ve Víno & Styl s 87 body). Barva rubínově rudá, ve vůni mladá sevřenější ovocitost a trochu ostřeji alkohol. Suché, plnější, výrazné tříslo, znát alkohol. Mladé, nevyzrálé a na cestě, doslova odporuje snaze o poznání.

Pardon Pere et Fils
(zakoupeno u kupmeto.cz), od kterých bylo popisováno nabušené Nouveau v minulém článku, je středně velká rodinná négociantská firma, krom Beaujolais obchodují i s dalšími částmi Burgundska a v portfoliu mají i něco z Rhôny. Všechna chutnaná Cru byla, a že jim to bohužel asi dost uškodilo, loňského ročníku 2008.

Nejsnáze přístupné se ukázalo Pardon Pere et Fils Brouilly 2008, aromaticky velmi mladičké, ale poměrně výrazné, květinovo-ovocité, sladší a zajímavé. V chuti suché, lehčí, čisté a svěží, s pěkným tříslem, živou ovocitostí, hravou mladostí. Stále na cestě, ale již nyní ukazuje, co v něm bude. Pardon Pere et Fils Fleurie 2008 je též hodně aromatické a mladičké, sladkým bonbonovým ovocem připomíná až nouveau vína, v chuti suché, lehčí, vyvážené, s fajn dochutí. V současné podobně víno „jen tak na pití“ a zajímalo by mne, jaká (a jestli vůbec) komplexnější aromata se otevřou zráním. Pardon Pere et Fils Morgon „La Croix Gaillard“ 2008 opět prezentoval fialovější barvu a vůní trochu bonbónovější styl mladých Gamay, ale jinak to bylo dost sevřené a i přes delší rozdýchání a velkou sklenici nedávalo mnoho. V chuti svěží, ovocité, ale mladičké a jednorozměrně působící, se slušnou kyselinou, výrazným tříslem a pěknou délkou, takže potenciál vyvíjet se na lahvi tu asi je, nyní však spíše zklamání. Dávat na ochutnávku Morgon ve věku jednoho roku prostě asi není ideální…

beaujolais_set_2
O Domaine Aufranc (zakoupeno na dobravina.cz) a jejich Chénas „Vigne de 1939“ 2005 jsem již psal detailně v samostatném článku. Láhev na degustaci dostala čas se nadechnout a v mých poznámkách se víno prezentovalo jako výrazné, delikátnější, vyvážené, s bohatou komplikovanější ovocitostí. V chuti suché, vyvážené, plnější ale lehce pitelné, výrazné tříslo i délka. Stále očividně nedává vše, ale zaujalo vlastně více, než při celé lahvi o pár dní dříve.

Domaine Dupré (zakoupeno na dobravina.cz) je dynamické mladé vinařství (či spíše vinař), které má to štěstí pracovat s velmi starými keři. Chutnáme Régnié „Vigne de 1918“ 2003, tedy na tuto oblast snad až zbytečně staré víno, ale snad to velmi staré keře utáhnou. Bledší barva pinotového stylu, vyzrálá delikátní vůně, jasně prozrazuje lahvovou zralost. Bohatá, sladší, efektní. V chuti suché, nazrálé víno, stále ale s dostatkem ovoce a až dotykem sladkosti, pěkné kyseliny, vyvážené, povedené pití. Kouřové a perníkové v dochuti. Potěšilo.

Velká očekávání jsem měl u Domaine Joseph Burrier (zakoupenou francouzskavina.cz). Tento podnik produkuje vína především v Pouilly-Fuissé. Jde o rodinnou firmu, kde hlavními zaklínadly je nechat vyniknout terroir - bez nějaké obludné chemie na vinicích, filtrace jen přečerpáváním, ruční sběr, nízké výnosy, ve vínech zpravovaných a označených Château de Beauregard (resp. připravených na staré usedlosti Tournissoux ve Fleriue) jen vlastní a často velmi staré vinice, ty navíc zpracovávají vždy samostatně a na vinětách je tak najdete odlišeny. Hodně pracují s dřevěnými sudy. Od dovozce se dozvídám, že i ve Francii jsou typicky dražší než konkurence a lze je nalézt na lístku některých tříhvězdičkových Michelin restaurací (a 3.12. dovozce pořádá degustaci jen tohoto vinařství).

beaujolais_set_3 Joseph Burrier Fleurie „Les Colonies de Rochegrès“ 2007 pochází z šedesátiletých keřů z výše položené vinice (v části Fleurie zvané Poncié, na které ještě přijde řada), která se přímo dotýká polohy „Clos de Rochegrès“ v cru Moulin-à-Vent. Víno zraje devět měsíců v burgundských (228l) dubových sudech. Barva je červenější, rubínová. Vůně velmi intenzivní, bohatší vyzrálé ovoce s jasným vlivem dřeva, svěžest a lehce živočišnost, trochu styl některých moderních burgundských pinotů. V chuti suché, ovocité, plné, bohatší, komplexní, dřevo, délka, vyváženost, čistota. Docela „moderně“ přístupné již nyní, ale zároveň toho nabízí spoustu na zkoumání a bude pěkně zrát. Paráda! Joseph Burrier Moulin-á-Vent „La Salomine“ 2007 opět pochází z hranice mezi Fleurie a Moulin-á-Vent, konkrétně jejich podoblastí Poncié and Rochegrès. Opět poměrně svažitá vinice s průměrným stářím keřů 70 let, ale těmi nejstaršími z roku 1912. V sudech si poleželo rok a vyrobeno bylo jen 3500 lahví. První přivonění považuji skoro za dobrý vtip. Vůně je velmi výrazná, ale více než co jiného evokuje Cru Classée z Bordeaux. Kouř, ovocitost, intenzita a v současném věku (a že tohle víno potřebuje zrát) dominantní vliv špičkového dřeva, který pro mne víno vzdaluje odrůdě i místu původu. V chuti suché, plné, intenzivní, stále převaha kvalitního dřeva nad hrozny, ale i to vyzrálé ovoce tam k němu je, mineralita, délka a obrovský potenciál. Takhle prostě vypadají leckterá výborná mladá Bordeaux po nějakých 3 letech od sklizně a jde o demonstraci vlivu sudů jak vyšitou. Víno toho má před sebou strašně moc a myslím, že za nějaké další 4 roky, až další složky ovládnou sudovinu, půjde o malý zázrak. Nyní zatím víme, kde vyrostly stromy, ale původ hroznů je poněkud tajen. A podobně se to opakuje u Joseph Burrier Moulin-á-Vent „Clos de Pérelles“ 2007 – stále to bordeauxské dřevo, ale vůně krom ovocitosti i živočišnější, stylová, moderní, intenzivní, bohatá, kávová a svým způsobem špičková. V chuti suché, intenzivní, čisté, vyvážené, ovoce, dřevo, délka. Fleurie ukázalo, jakým směrem se snad budou ubírat další dva vzorky, u kterých jsem se prostě nemohl rozhodnout, zda jsem vyloženě nadšen jejich kvalitou, nebo zda mne mrzí, jak málo připomínají to, co si představím pod Burgundskem. Ale nadšení asi převážilo. Moulin-á-Vent „La Salomine“ je velké víno a za tyhle peníze (asi čtyři stovky) podobně dobré Cru Classée z Bordeaux nekoupím :o)

No a na závěr bobtnajícího článku Domaine du Vissoux (koupeno u advivum.cz) a jejich Fleurie „Poncié“ 2007. Ochutnávka vín tohoto vinařství mne nakopla uspořádat dnes popisovanou akci, takže o celém podniku a ostatně i tomto víně si můžete přečíst ve starším článku. Aktuálnější degustační poznámky mluví o barvě spíše do červené. O vůni efektní, bohaté, živočišnější, pinotové a taky o přímé měkké ovocitosti a tom, co má víno teprve před sebou. O chuti suché, čisté, ovocité, s dotykem dřeva, tříslovin, o vyváženosti a velmi burgundském dojmu. O tom, že po ochutnání nastalo docela dlouhé překvapivé ticho. A to je pro dnešek vše. Závěr, zda stojí za to nějaké Cru Beaujolais ochutnat, si už musíte udělat sami…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails