úterý 24. listopadu 2009

Poznámky podvečerního šera

list_kapky Včera večer jsem koukal z okna kanceláře, jak zapadá slunce. Všechno bylo tak pěkně zlatě osvíceno a ve vzduchu vířila hromada uschlých listů. Poslední týdny jsou takové divné. Chvilku nádherný podzim, jindy lezavá zima a sem tam dokonce sníh. Nebo tak má snad podzim vypadat? Zeptal jsem se v komentáři, co tak kdo v tyhle dny pije. Čekal jsem kupu reakcí o hutných červených vínech, ale sešlo se ján pár bílých, sladký Kagor a čaj s medem a vitamínem C. Čaj bude asi teď dost populární a mám obavu, že na něj v nejbližší době taky na pár dní přejdu. Co pijete vy? Máte nějaká oblíbená vína do lezava? Začínáte pít, takhle s blížící se zimou, častěji jiný typ vína? Nebo se podzimní nálady a změna šatníku na vašich vinných návycích vůbec neprojevují a stále otevíráte taková vína, která se nejvíce hodí k jídlu? Já vím, ptám se pravidelně, skoro s každou změnou ročního období, ale prostě mne to zajímá…

V těhle podzimních odpoledních náladách mne napadá kupa věcí. Občas si projdu své staré zápisky a říkám si, kolik ostrých a radikálních soudů bylo vyneseno možná zbytečně, jaké všechny lahve bych měl přechutnat a ověřit si, zda kritika nevycházela jen z jednoho špatného vzorku. Ale málokdy to vyjde. A někdy dostanu příležitost najít „výjimku potvrzující pravidlo“ k některému z mých oblíbených témat, třeba že ročník 2003 (nejen) v Čechách i na Moravě byl možná velmi efektní na úvod, ale velmi rychle se v lahvích zhroutil a teď už ta vína nestojí za nic.

rulandske_krasna_hora_03 Pan Sklenička byl na návštěvě ve svém oblíbeném vinařství Krásná Hora, které se stává stále populárnějším a jejich Pinot Noir začíná mít dobrý zvuk, a mimo jiné s vinařem otevřeli Pinot Noir právě ročníku 2003, z dob, kdy se vinařství teprve rozkoukávalo a hledalo cestu. Víno bylo navíc v poloviční lahvi, takže s „urychleným vývojem“. Nedopitou láhev mi pak dovezl a já ji, rozklepanou po cestě z Moravy, ochutnal. Tmavá matnější barva nazrálá na okrajích, působí dost hutně. Vůně to potvrzuje, je nazrálá až lehce přezrálá a hutnější, zajímavá a poměrně efektní. Trocha kořenitosti, sušené ovoce a vlakové pražce. Ale stále ještě ovoce a veskrze příjemný dojem. Přezrálý „horký“ styl, jistě, ale přesto fajn. Suché, plnější, nazrálé ale rozhodně ne za vrcholem v chuti, stále sladkost ovoce, zralost, třísloviny a vše držící dobře zakomponovaná kyselina, fajn délka. Dobře udělané víno, na kterém je ten ročník znát, ale rozhodně není rozložené. Ale kdo ví, třeba bylo jen v opravdu velmi chladném sklepě, kde všechny procesy probíhají pomaleji :o) Prostě 2003 brát jen v případě, že máte možnost ochutnat předem, za tím si stojím (ale v podstatě by mělo platit u každého vína) :o)

listi_pruhy
Když jsme u těch odsudků a hodnocení… pravidelně se tu vracím k tématu bodů. Jejich plošné odsuzování je nyní „módní“. To, co na nich vadí mně, a už dříve jsem to více méně právě tak sepsal, je jak snadno mizí z kontextu. Jednou víno od někoho dostane 89 bodů a slovní popis a to hodnocení je od té chvíle „zamražené v čase“, týká se jednoho konkrétního momentu a nálady, jenže si začne žít vlastním životem. Dříve či později se v nějakém obchodě (či kdo ví kde jinde) objeví u vína „Tomáš Marný hodnotil 89 body“, text a vysvětlující komentář a celý kontext mizí a zůstává jen číslo. A to mi vadí. Zábavná aféra s hodnocením právě probíhá ve Velké Británii. Jistý Martin Isark žaluje Majestic Wines o £15,000 + 2% z obratu jednoho konkrétního vína, protože tato firma bez dovolení použila jím udělené body a slovní spojení „neuvěřitelná hodnota“. A navíc, což mi tedy přijde mnohem horší, opakovala toto i pro stejné víno dalších ročníků. Jeden krátký výrok se stal po mnoho let stálým průvodcem několika různých vín. Žalující má na webu dlouhý zápisek na téma práv na používání jeho degustačních poznámek. Svým způsobem zábavné a děsivé zároveň, tématem autorských práv na vínům udělené body mne dosud nenapadlo se zabývat.

evan_williams_bourbon Osobně by mi bylo jedno, kdyby někdo použil mé hodnocení u svého vína, tohle je otevřený a neplacený web. Pokud tedy nezkopíruje celý článek slovo od slova. Ale chápu, že ty, kteří mají placené katalogy degustačních poznámek, podobná aktivita vytáčí. Takový Wine Enthusiast dává body a hodnocení nově k  dispozici zdarma, ale k následující lahvi jsem je stejně našel jinde, na webu ještě nemají kompletní archiv. Evan Williams Kentucky Straight Bourbon Whiskey dostala devadesát bodů a časopis ocenil výraznou vanilkovou vůni a v chuti sud, vanilku a tmavé bobule. Tohle pití jsem objevil před pár týdny a bylo to trochu jako zjevení, je to takový alkoholikův kukuřičný sen a do podzimních zasmušilých nálad mi sklenka po večeři často dost sedne. Láhev slušného amerického bourbonu (druhý nejprodávanější na tamním trhu) totiž stála sto pade a za sedmičku docela poctivého 43% alkoholu mi to přišlo až nesmyslně málo.

Je to klasický základní bourbon se vším všudy, přijde mi hutnější a ostřejší než třeba Jim Beam, ale jinak podobný. Aroma i chuť jsou opravdu hodně dřevěné, ale vším se prolíná výchozí surovina, až neuvěřitelně silně to evokuje kukuřici v několika podobách, nejvíc jako dozrávající schnoucí kukuřičné pole. No a sem tam najdete ještě ořechy, trochu hroznové vůně a tak, dost záleží na sklence i teplotě, či jestli tam dáte trochu vody nebo ne. Těch 150,- Kč za láhev byla asi nějaká akční výprodejová cena, koupil jsem tři lahve a další už nesehnal a dost mne to mrzí. Když se totiž podívám na domácí napodobeniny whisky, rumu a tak podobně ve stejných cenových relacích, skoro vždy mi naskakuje husí kůže a termín „chemicko-technologický experiment“. Tohle je taky velkovýroba a jistě dobarvené a tak podobně, ale na první dojem tak nepůsobí, nemáte z toho pocit, že si někdo hrál s lahvičkami aromat a kbelíkem karamelu. A když venku mrholí nebo se nad Prahou převaluje mlha a zrovna nemáte chuť hrát si s nějakou komplexnější single malt whisky, tak potěší.

Komentáře používají Disqus