Čistě odrůdová vína jsou jistě skvělá věc, ale směsky mají také právo na život, ať se jim tu dostalo sebešpatnějšího jména v letech dávno minulých. Když se zadaří, tak nabízejí nezvyklé kombinace vůní a chutí a spoustu zábavy na večer, o ochutnání naslepo a hádání, z čeho je víno složeno, ani nemluvě. V poslední době se mi jich dostalo do rukou docela dost, naskladnil jsem několik bílých domácích kousků postavených na pinotech a pár dalších zajímavostí. Ale než se k nim dostanu, mám tu vzorek z Německa, konkrétně Württemberska a z vinařství sídlícího kousek od Stuttgartu. Weingut Wöhrwag je rodinný podnik s 16ha vinic obdělávanými v k přírodě šetrném režimu a které jsou osázeny, jak jinak, především ryzlinkem – z celých 40%. Ale k němu se přidává docela dost dalších bílých odrůd (muškát, sylván, bílá a šedá burgunda) a skoro polovina vinic je osázena odrůdami modrými, kde dominuje především Lemberger (= Frankovka), Trollinger (můžete znát z Alto Adige jako Schiava či jako jednoho z rodičů, společně s Rieslingem, i u nás oblíbené odrůdy Kerner) a Merlot, mají ale i Pinot Noir a další. Sám vinař, Hans-Peter Wöhrwag, pochází z Rheingau, vinařinu studoval v Pfalzi (i jeho žena je vystudovaný vinař) a na zkušenou se podíval do Napa Valley. Vinařství Wöhrwag bývalo považováno za špičku na ryzlinky v oblasti a podle Gault Millau je překvapivé, že se v posledních letech zaměřují i výrazně na jiné odrůdy a vedoucí pozici přenechávají jiným. I proto mne zajímalo, co jejich směska přináší, co by mi samotný Riesling poskytnout nemohl.
„Edition Wöhrwag Christin“ Weißweincuvée trocken 2007, víno pojmenované po manželce (další cuvée nesou jména dětí), je z 50% Riesling a druhou polovinu tvoří 45% Weissburgunder (Rulandské bílé) a 5 % Grauburgunder (Rulandské šedé). Láhev je vysoká zelená pistole s plastovou záklopkou a plným pěkným korkem s potiskem. Šedivá viněta je poněkud zasmušilá, ale sedí k podzimnímu pohledu z okna a baví mne. Moc informací navíc se z ní nedozvíme, snad jen to, že víno spadá do „Selection Alexander von Essen“, je v nabídce obchodu Alexandera, barona z Essenu. Barva zlatavo-zelenkavá, ale překvapivě spíš bledší, nijak hluboká. Vůně je velmi svěží, výrazná, intenzivní a jasně informuje o dvou věcech – je tu ryzlink a bude mít hromadu kyselin. Voní to medově a minerálně, s citrusy, meruňkou (sušenou) a vůbec dalším sladším ovocem, druhý den zintenzivní hruška a ananas. Naslepo by víno nejspíše vyvolalo pozvednuté obočí a dotaz, jak byl asi ten ryzlink zpracován či jestli náhodou nepochází z nějaké „novosvětské“ lokality. V cuvée ryzlink jasně dominuje, jen je tak nějak „obalem“ netypickým ovocem. I chuť je suchá a výrazná, šťavnatá (a někdy až zbytečně ostrá) kyselina dává velmi rychle zapomenout na lehký dotyk cukru, který tak jen dodává vínu více plnosti. Ovocnosti hromada, k tomu trochu kořenitých tónů a lehká „jablečná pecička“ hořčina v delší dochuti. Jednotlivé složky působí trochu odděleně, jakoby sňatek těch odrůd nebyl v chuti kompletní a ještě potřeboval čas, ale i tak se to velmi dobře pije a díky skvělé kyselině půjde použít ke kupě jídel. Rulandské bílé a šedé je teď u nás dost populární (hlavně šeďák, na něj se lidé vrhají na degustacích jak šílení) a podobná směska by mohla na stole bavit jak blázny do ryzlinků, tak i ty ostatní :o) Tak třeba ji někdo zkusí vyrobit i zde. Tohle byl nákup v Německu za 12€.
V závěru vína jsem pozoroval ještě takovou zvláštní linku, kterou nemůžu popsat jinak než jako „kozinku“, prostě takovou tu chuť, kterou najdete třeba ve vyzrálých kozích sýrech. Rovnou jsem si kousek jednoho moc pěkného ukrojil a vyzkoušel, jak se to bude „snoubit“. A docela jo, efekt poměrně zajímavý, víno se s výraznou a trvající chutí sýra spojilo v sladší a moc zajímavý pocit. Tohle vyšlo :o) A především ten samotný sýr nemá chybu, ať už s vínem nebo bez…
