Již ve včerejším fotodeníčku jsem se lehce zmiňoval o velmi zajímavé akci, která se na svátek sv. Václava a Den české státnosti (a taky výročí vpádu Viléma I. Dobyvatele do Anglie či počátek svátku Roš ha-šana a tedy i nového židovského roku s datem 5772; bohužel to byl i kořenový den, ale některá vína jsem znal a zásadně je nepoškodil) uskutečnil v bořetickém vinařství Stapleton-Springer. Jaroslav Springer propadl odrůdě Pinot Noir (Rulandské modré) a rozhodl se pozvat skupinu vinných nadšenců, žurnalistů a vinařů, aby si nad 25+ vzorky z Čech, Moravy, Burgundska i dalších míst popovídali o tom, jak má Pinot vypadat, co od něj kdo čeká, srovnali projev z různých míst a vůbec se měli fajn. Bylo to hodně zajímavé setkání, pro mne asi nejvíc díky všemožným komentářům Miloše Michlovského (od specifických technologických poznámek po opravdu povedené termíny v senzorickém hodnocení, vůni „lepkavá svíčková“, odleželé hovězí na které se už lepí ruka, musím zařadit do repertoáru), ale i díky zajímavým rozhovorům na téma hodnocení vína, používání sudů, co už kdo považuje za víno příliš naleželé a podobně. Dnes se ale vrhnu především na pár svých degustačních poznámek, zkratkovitě, leccos teď i v pokračování zítra vynechám.
Zaujalo Vinařství Salabka (nedávno jsem psal) a Pinot Noir 2007 Reserve, oproti lahvi co jsem měl nedávno s trochu trpčí ovocitostí a zemitějšími a živočišnými tóny, slušně postavený domácí představitel pinotu. Pinot 2007 barrique od Bettiny Lobkowicz, který mne dost bavil na Mělnickém koštu, dobře prezentoval problém šarží… tohle víno jsem totiž na koštu „vyškemral“, ale šlo o lahvování jen pro košt, nesířeno a jen z jednoho sudu. Finální produkt s vinětami existuje ve dvou verzích, z celkových 18 sudů sestaven z vybraných deseti a dalších osmi. Drobné faux pas, kdo mohl tušit, že dorazí i Bettina a z přítomnosti nehotového vína, co nemělo být běžně k dispozici, nebude nadšena :-) Hodně mi sedl Pinot Noir 2007 pozdní sběr ze Šibeniční hory od vinařství Trpělka & Oulehla, ovocitý, harmonicky, technicky precizní vyvážený kousek, s báječnou kyselinou, šťavnatý, delší, s mírně živočišnými tóny a celkově velmi přesvědčivý (určitě v top z ČR toho dne).
Poněkud disharmonický, s výraznější hořčinou a snad až příliš naleželý mi přišel Pinot Noir 2006 ve výběru z vinice Sukov od Vinných sklepů Kutná Hora, ale stále se slušným sladším ovocem a zajímavou minerální linkou. Nabušený, efektní, s linkou třešňových bonbónů s čokoládou, zatím poněkud moc výrazným dřevem, výborně strukturovaný a delší byl Pinot Noir 2009 vinařství Stapleton-Springer, směs z tratí Trkmansko a Čtvrtě s drobnou příměsí pár hroznů z čerstvě vysázených Teras. Tohle bude ještě hodně zajímavé pití. Naopak těkavý, neharmonický a podivně plastový Pinot Noir 2009 ve výběru z trati Dubová (vinice Hrbiny) ze Spielbergu v Archlebově opravdu neoslovil. U dalšího vzorku jsem dost přemýšlel, kdo u nás něco podobného zvládá, šlo o velký kvalitativní skok nahoru. Ukázalo se, že jde o Rakousko, konkrétně Weingut Helmut Preisinger z Burgenlandu a jejich Pinot Noir Golser Goldberg 2007. Možná trošku líbivější styl vůně, s výraznějším vypáleným sudem a intenzivní sladkou ale ne přezrálou ovocitostí, ale k tomu výborné kyseliny, stavba, strukturované tělo, délka, plnost, efektní moderní projev. Hodně dobré.
Skok k Rulandskému modrému 2009 ve výběru (Kobylí, Dvořanky) od Patrie Kobylí (zařazeném do Salonu vín) byl docela drsný, víno hutně ovocně moštové ve vůni a i v chuti projevem až do ovocné šťávy bez jakékoliv složitější struktury, nasládlé (deklarováno jako polosuché). Nevím, právo na život samozřejmě má a není v něm žádná vada, ale stylově mne naprosto minulo. Naopak kousek od Vinselektu Michlovský, jejich Pinot Noir Premier 2005 výběr z hroznů (Trkmansko), byla trochu jiná liga. Na rozdíl od většiny Čech a Moravy tu šlo mnohem více pracovat s termíny jako elegance či struktura, nejen s ovocnými saláty :-) Víno se aromaticky hodně měnilo a rozvíjelo ve sklence a otevřené lahvi, dokonce došlo na druhou, jak jsme neustále zkoušeli :-) Obzvláště v chuti skvěle postavené, jemnější strukturované, delší pití, stále s potenciálem k dalšímu rozvoji. Jen ta cena je tedy hodně vysoká (přes tisícovku). Tuším že přímo Michlovský aromatiku komentoval jako „lógr s masovů vodů“ a myslel to pochvalně :-)
Ale dost slušný byl i Pinot Noir 2005 ve výběru z bobulí z Anenského vrchu vinařství Tanzberg. Aromatika sice poněkud funky, sladší ovoce mixované se zemitějšími sklepními tóny a snítkou kopru, ale chuť i přes svou trochu přezrálejší likérovost čistá, s fajn kyselinou, dobře postavená a delší, seriózní. Pinot Noir 2007 Stapleton-Springer se naopak prezentoval spíše tvrdším způsobem, pěkně strukturovaným, stále hodně mladým a teprve na cestě. Paradoxně mi přišlo méně přístupné než před dvěma lety. Kyseliny, třísloviny, sladší ovoce… to vše je tam hodně dobře namixováno a napovídá, že za pár let si hodně užijeme, tohle je stále teprve ve vývinu. I když mám obavu, že šlo zase o jejich nejvyšší řadu, nefiltrovanou rezervu, která… stojí trochu moc na to, abych si domů pár lahví pořídil :-)
Trochu zklamáním byl rozpadlý Pinot Noir 2004 z Mělnického vinařství Kraus s přezrálou sklepní vůni a až nepříjemně výraznou kyselinou. Naopak Pinot Noir 2009 z vinařství Petra Kočaříka z Čejkovic, i přes svou mladost, vyloženě nadchnul. Takhle vypadá jeden z vůbec nejlepších představitelů téhle odrůdy z ČR. Intenzivní ale vyvážený, krásně postavený, delší, s perfektně zakomponovaným dřevem, vybízející k dalším douškům. Je jen škoda, že je ho tak strašně málo. A že na téhle ochutnávce, z důvodů které netuším, zůstaly obě otevřené lahve stranou a nešly v běžném pořadí (ulovil jsem si je až po vzorcích z burgundska, bylo mi divně že tam ještě nebyl i když jsem ho otevírat viděl), čímž ho kupa degustujících nejspíš minula.
Příště starší kousky od Stapleton-Springer a vzorky z Burgundska a jeho blízkého okolí…
