čtvrtek 28. července 2011

Řád víno, čeleď Trója, rod Salabka

Lubomír Bílík, vinařství SalabkaUž je to přes tři roky, co jsem se tu rozepisoval o dvou vínech z vinařství a vinice Salabka a uveřejňoval i nějaké informace o podniku jako takovém. Od té doby mi pravidelně volají různí lidé a chtějí mluvit s vinařem, panem Lubomírem Bílíkem (ještě se mi to děje u Vinotéky U Vavrysů, několikrát do roka… lidé prostě vyhledají nějaký termín na Seznamu či Googlu a na první použitelně vypadající stránce kliknou na Kontakt a volají, jinak si to nedovedu vysvětlit; alespoň jsem ale nedopadl jako Gurmetklub, u kterého si zase rezervují místa na pizzu). Od té doby jsem jejich vína měl ještě několikrát a byl střídavě spokojen či zklamán. Včera pak vyrazil na průřezovou ochutnávku do vinohradské vinotéky Labyrint a byl to dobrý nápad! Ve společnosti vinaře, který si vzal za cíl nejen svá vína prodat ale i účastníky trochu poučit (a pobavit, jeho humor mi docela seděl), jsem ochutnal celkem 14 vzorků a odcházel, obtěžkán několika lahvemi, dost spokojeně. A s jasným závěrem, že v případě Salabky nejsou jejich produkty smysluplné jen jako dárek z Prahy, ale i jako svébytné, chutné a zajímavé víno. Co jsem se dozvěděl a co se chutnalo?

Nejdřív ještě nějaká upřesnění k vinici a vinařství ke staršímu článku – z celkových 5.3ha je momentálně osázeno 3.6ha, na jaře přibylo 3500 keřů a je v plánu dosadit dalších 5 – 6 tisíc. Většina výsadeb, celých 2.5ha, je z roku 1998, vinařství ale disponuje i 1200 keři Ryzlinku rýnského vysázenými v roce 1962. Nové výsadby byly vedeny se dvěma kmínky a výnos byl nesmyslně vysoký, po převzetí panem Bílíkem šel výnos dolů (a kmínek se používá už jen jeden). Přímo u vinice se produkce zpracovává od ročníku 2005 (do té doby to probíhalo u pana Rychtaříka ve Slaném). Zpracování pomáhal ve vinařství nastavit Ondřej Čálek, který jinak vinaří v jihofrancouzské oblasti Ardèche, a jde o přírodního vinaře – extrémistu (bez síry atp., viz třeba i víno Mazel). Což se projevilo i na některých postupech používaných na Salabce, byť tam to rozhodně nejde zdaleka takhle daleko.

salabka_ryzlink_2010Po lisování a odkalení (jen sedimentací) mošt kvasí v nerezu za kontrolované teploty, ale bez použití ušlechtilých kvasinek, jen s tím co si přinesou z vinice a je ve sklepě. Je mu ponechán prostor prokvasit tak jak chtce (nepřidává se výživa, pokud zbude zbytkový cukr není víno tlačeno kvasit dál a to i přesto, že vinař jinak zbožňuje vína až extrémně suchá). Víno obvykle leží na kalech a bez síry nejméně do ledna-března, některá jsou školena ve dřevě, bílá jsou čiřena bentonitem (červená občas nějakým přípravkem na bázi ovalbuminu, vaječných bílků). Vinařství se i dnes nebrání občasnému i výraznějšímu docukření, v minulosti sem tam zaexperimentovalo třeba s přidanými taniny (Pinot 2006), ale obvykle jsou ta vína připravena relativně přirozeně.

salabka_ryzlink_2009Byť pan Bílík „žádnou odrůdu nepreferuje“, stejně bylo na ochutnávce nejvíc ryzlinků. Pro srovnání mladé/staré keře a různého projevu kyselin. Není-li uvedeno jinak. jsou všechna vína deklarována jako zemská, protože „není třeba podporovat byrokracii“ a „přívlastkový systém je trochu přežitek“. Ryzlink rýnský 2010 suchý pochází z mladších výsadeb a oficiálně bude lahvován až za nějaké dva měsíce. Velmi svěží, citrusové, linka citronové trávy, slinosbíhavé, dost fajn. V chuti suché, čisté, hodně svěží a šťavnaté, kyselina dost výrazná (ale díky ležení na kvasnicích a odbourání jablečné na mléčnou to není takový masakr jako některé kousky na přehlídce letos ve Slaném) ale působí to poměrně vyváženě, dobře postavené. Hodně mne baví. Ryzlink rýnský 2010 sladký je ze starých výsadeb a už druhý rok prokvasil se zůstatkem okolo 35g cukru (vinař čeká, co to udělá letos, jestli je to nějaké specifikum či náhoda) a má jen 10% alkoholu. Zde nebyla kyselina odbourávána. Ostřejší vůně do grepu a trochu zelenějších jakoby sauvignonových tónů, suchá, ovšem v chuti sladké v kombinaci s výraznou kyselinou, ve výsledku ale stejně ne úplně vyvážené (chce to čas, ale stejně). Vinař je z tohoto kousku nadšen, mně osobně sucháč seděl o hodně víc. Ale bezva byl Ryzlink rýnský 2009 polosuchý na 11.5% alkoholu a opět jen z mladých výsadeb. Ovocité, takový koktejl různých citrusů, sladší květinová aromata, příjemné, bohatší, lákající k napití. Nasládlé ale s dobře zakomponovanou citrusovou kyselinou, pěkně postavené, slušně dlouhé, sympatické trochu líbivější a moc dobře udělané víno. Tohle, společně se suchým mlaďochem, jsem zakoupil na zkoumání doma :-)

salabka_sada
Další zajímavou „edukační“ ukázkou byl polosuchý Pinot blanc 2008, jednou nerezovka a podruhé tatáž surovina půl roku v novém barrique sudu (v tomtéž už teď leží Pinot blanc 2009). Nerezovka byla čistě žlutě ovocitá, s trochou citrusových (červený grep) tónů, pocitově sladší, s linkou připomínající máslovou vánočku možná s ovocnou marmeládou. V chuti působí spíše suše a poměrně plně, ovocně, nekomplikovaně ale ne jednoduše, s decentní horčinou v závěru. Poměrně sympatické pití. Barrique varianta měla ostřejší vůni, se znatelnou sírou a až lehce tóny oxidace. Totéž se opakovalo v chuti, kde ovšem onen projev oxidace působil spíše trochu jako záměr (už z toho sudu, ale musel bych zkusit další láhev pro ověření) než jako vada vyvinutá v lahvi a víno mělo překvapivě povedenou stavbu. Ale stejně to nevypadalo úplně tak jak vinař chtěl, podle všeho.

Následující srovnání proběhlo na Pinot Noir 2010 – jednou to bylo polosuché rosé a podruhé víno suché a zpracované jako bílé. Roséčko mělo sevřenější, trochu zaprděnou a jakoby zvláštně železitou vůni, v chuti se už objevilo něco obligátních jahod (v krému až pečené), ale celkově to mělo hodně slušnou stavbu a působilo na mne „serióznějším“ dojmem než kupa běžných roséček. S vůni jsem ale dost bojoval, možná by si víno zasloužilo rozdýchat. Klaret je zatím brutální sucháč (9.2 g/l kyselin a jen 2 g/l cukr), květinovo-ovocitý, tvrdý a ostřejší a zároveň i pocitově minerální, dobře postavený. Ale taky ještě leží na kalech a bude se měnit.

salabka_pinot_2007Vsuvka v podobě poslední lahve MOPRu 2007 moc nevyšla (naoxidované) a tak si můžeme dát ještě jeden Pinot Noir, tentokrát v červené jako výběr z hroznů 2007 Reserva. Víno je na lahvi teprve osm měsíců, předtím tři roky leželo v sudech. Naleželé, jakoby hutnější ale přitom poměrně jemné a elegantní aroma, ovocitost do třešní a griotky, pryskyřice, uzené aroma, rozvíjí se a mění, dost pěkné. Suché, čisté, ovocité, s pěknou kyselinou a slušnou stavbou, vyvážené, jemnější, hodně povedené pití. Hned jsem zakoupil láhev jak na doma, tohle chci vyzkoušet hezky v klidu ze svých oblíbených sklenic, tak na každoroční přechutnávku Rulandského modrého z Čech a Moravy po pěti letech :-)

salabka_supremus_2008A pokračujeme v červených. Nejprve jsme srovnali dva ročníky směsi Supremus, postavené na odrůdě Pinot Noir s Frankovkou pro trochu tvrdosti a Neronetem pro baravu. Ač jméno naznačuje nějaké elitní cuvée vinařství, tak jsou to vína na pití a ne pro delší archivaci. Prý si na nic nechtějí hrát, ale zároveň nemají větších slabin. Ročník 2008 měl fajn čistou výraznější peckovicovou a lesně ovocnou vůni, nazrálejší, trochu květinovou do fialek, sympatickou. V chuti suché, čisté, středně plné, ne úplně vyvážené, s lehkou hořčinou ke konci. Takové obyč domácí červené. Ročník 2010 měl mladé, čisté, temné a trochu sevřenější aroma, kouřové, zajímavé. Suché a tvrdé v chuti, výraznější tříslo, trochu jakoby cabernetový projev, slušná stavba. V pohodě mladé pití.

Další malou vertikálu zajistil Neronet. Suchý ročník 2009 byl aromaticky trochu sevřenější, ale ovocný, s linkou borůvek a cabernetovým dojmem. Suché, čisté, tvrdší a dobře postavené v chuti, lesní ovoce, čistě udělané a pěkně pitelné. Ročník 2010 byl velmi, velmi tmavý, mladý, svěží, divočejší. Opět suché a poměrně tvrdé, tmavě borůvkově ovocité, delší. Pocitově takové „pro nadšence“. Tohle víno bylo dost výrazně docukřeno (o tři stupně) a prý teď půjde ležet do sudu… nejsem si jist, jestli má potenciál na „něco většího“, každopádně teď je to víno docela zajímavé a hodné vyzkoušení.

salabka_neronet_likerA na závěr ještě jednou tatáž odrůda jako slaďák – Neronet 2007 fortifikovaný matolinovým destilátem, výsledkem je 16% alkoholu a 145g zbytkovéhu cukru. Sladké ve vůni, zvláštní mix kvasícího červeného ovoce a broskví, k tomu čokoláda a trochu odtržený ale poměrně povedený vinný destilát. Sladké v chuti, ale díky slušné kyselině a alkoholu ne ulepené, dobře udělané, efektní pití. Dost by mne zajímala ta pálenka samostatně :-)

Fakt mne ta ochutnávka bavila, vína potěšila a přišla mi jako velký pokrok od let minulých. Otázkou jsou, v konkurenci kterou mají, ceny. Přeci jen vína ze tří a půl hektaru už na dárkové lahve z Prahy jen tak nerozprodáte :-) Dvě stovky za opáčko těch ryzlinků sem tam rád dám, Pinot Noir za 233,- mi taky přišel dost fér naceněný. Cuvée Supremus na ochutnávce stálo 170,- Kč a Neronet o stovku víc, zda je to OK nebo hodně posuďte sami. Osobně u Neronetu nevidím pro tuhle cenovku důvod.

labyrint_pokladna
P.S. Omlouvám se za divný titulek, nějak mne to napadlo když se jedna paní na ochutnávce vyptávala, co znamená ta kresba na vinětě. Když se pozorně podíváte, uvidíte dřevěného „trojského koně“ :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails