Není tomu tak dávno, co tu proběhla anketa „Viněta na lahvi vína by ideálně měla obsahovat“, s poměrně zajímavými výsledky. V poslední době jsem, možná jako důsledek nově vznikajících VOC (Víno originální certifikace, označení dle místa původu a určitých splněných pravidel) v ČR, téma značení vína a rozporu mezi apelačním a přívlastkovým systémem řešil ve více či méně vzrušených debatách s vinaři, prodejci vína, sommeliéry i vinnými nadšenci. Rozhovor se vždy ubíral mnoha různými směry – „jaképak apelace u nás, to nemá žádnou historii“, „VOC je blbost, sotva jsme zákazníky naučili trochu se vyznat v přívlastcích“, „cukr při sběru říká o víně jen málo, důležité je jedině místo původu“, „přívlastky zbytečně tlačí na přezrálá vína s vysokým cukrem či alkoholem“, „apelace ano, ale ještě na ně nejsme připraveni“, „je to úplně jedno, důležitá je hezká viněta, nízká cena a schopný sommelier co to umí v podniku prodat“…
Narážím na čím dál více zajímavých zahraničních vinařů, kteří mají s apelačním systémem obrovský problém. Jeden biodynamik z Anjou, Olivier Cousin, který už od roku 2005 svá vína připravuje mimo AOC té oblasti, udělal letos dobrou botu… na svou láhev napsal iniciály AOC, ale rozvedené jako „Anjou Olivier Cousin“ (viz foto). Momentálně to s ním řeší úřady a pokuta mu může podnikání více než zkomplikovat (viz petice). Skvělý text na tohle téma, i další prohřešky stejného vinaře, popisuje výborný článek na Wine Terroirs. Jean-Paul Brun z Domaine des Terres Dorées v Beaujolais, který připravuje jedny z vůbec nejlepších tamních vín (dával jsem je teď na ochutnávku, bude článek), se s problémy potýká pravidelně. Jeho vína jsou sice charakterní, špičková a bezvadně představují schopnosti odrůdy i potenciál oblasti, ale v místní AOC komisi sedí „Duboeuf & spol.”, prostě velkoproducenti průmyslového červeného, a Brunova vína mají vždy obrovský problém projít. Prostě chutnají jinak než 95% toho co hodnotí běžně a tedy „nejsou typická“. Pravidelně se stává, že projdou až třeba ve třetím kole, či že projde jen část šarže (pro hodnocení je třeba zaslat 5 lahví z každých 300 hektolitrů, pokud je jedna šarže větší, musí se na hodnocení poslat na více částí). Vykašlat se na apelaci úplně a popisovat své víno jako stolní? Pokud jste místní patriot, v oblasti žijete celý život a chcete, aby ji vaše (terroirová!) vína reprezentovala jak nejlépe to jde? Prostě chcete ten nápis Beaujolais na vinětě mít, i když svá vína prodáte i bez něj a vaše jméno má dnes možná větší váhu, než značně narušené jméno oblasti.
Ta nejlepší vína, která jsem pil v Bořeticích či Němčičkách, se do VOC Modré hory bez úpravy pravidel nevejdou („špatné“ postupy, ale především odrůdy). Totéž jde říct o VOC Znojmo. VOC Mikulov jsem zatím jen pročítal teoreticky a mám obavu, že to bude totožný případ. Ale stejně mám pocit, že tenhle systém, když je nastaven správně, z dlouhodobého hlediska smysl má. Jen se mi čím dál víc zdá, že u nás je chápán jinak než v zahraničí. Nejvíc je to vidět asi na VOC Znojmo. Podnik do VOCčka hodí jedno či dvě svá vybraná vína, bere to jako „značku kvality“ či svou výběrovou řadu (tj. to víno s označením je třeba opravdu dobré), zbytek produkce (typicky ale naprostá většina) ve VOC není, byť pochází ze stejného místa. Stejné víno se leckdy prodává jako přívlastek i VOC. Já vám nevím, ale takhle si „apelaci“ nepředstavuji. Jde o čistě obchodní rozhodnutí („pozdního sběru prodám více než VOC“) nebo je v tom víc? Co znamená apelace, do které se už v momentě jejího vzniku nevejde většina vín z míst na které se vztahuje?
Kupujete VOC vína? Jaký máte ze systému v ČR pocit? Řadíte se spíš na stranu VOC, přívlastků či je vám to úplně jedno, jdete po konkrétních vinařích a označení „zemské víno“ vám naprosto stačí? Jaké zatřídění neslo to nejlepší víno z Čech a Moravy, které jste v poslední době pili?
K tématu aneb už se trochu opakuju: Mikulov a Modré hory – dvě nová moravská VOC | AOC, DOC, VOC, Cru a Morava
