Po nějaké době jsem zase vyrazil na ochutnávku Dobré vinice, jednoho z pro mne vůbec nejdůležitějších producentů při mé cestě za objevováním krás vína. K některých jejich legendárním kouskům se s přáteli vracíme dodnes, k vínům co mají za sebou 10-20 let zrání a stále jsou fantastická. Se slzou v oku vzpomínám na vypité zásoby Sauvignonu Oxana, vína co úplně překopalo pohled na svět vína mnohým a i já o něm napsal kvanta textu, například článek Experiment Oxana – 100 hodin v karafě. Dobrá vinice byla domácím pionýrem v ledasčem, od top bílých vín především v podobě cuvée a s výrazným vlivem dřeva, přes ekologický přístup ve vinicích až po používání kvevri. Na naturální scéně vyšlapala cestu mnoha dalším producentům, pokud pro ně přímo neposloužila coby inspirace. Už dlouho jsem o nich nic nepsal a možná proto, že to za pár dní budou dva roky, co zemřel zakladatel a hlavní tvář vinařství Petr Nejedlík, rozhodl jsem se tu zas pár poznámek vyplodit. Zodpovědnost za vinařství převzala Andrea Nejedlíková a investuje spoustu času a energie do toho, aby jméno Dobré vinice nezaniklo. A hlavně zůstalo jménem dobrým a vinařství si udrželo místo v srdcích vínomilců a prostor na vinných lístcích restaurací.
Jsme samozřejmě na Znojemsku, základ výsadeb je v Popicích u Znojma ve viniční trati Pod lesem, a ve vinařství s historickými pískovcovými sklepy v Novém Šaldorfu. Vinice vedené v ekologickém režimu, aktuálně pracují na nějakých 25 ha (ovšem s opravdu hodně velkými výpadky u starých výsadeb), jak starších z osmdesátých let tak novějších (hlavně u odrůdy Pinot noir, Pinot Gris a Tramín). Dlouhodobě také sdílejí hrozno s podobně smýšlejícími producenty, v jejich vínech postavených na burgundských odrůdách tak od počátku najdete třeba šardonku či šedou z vinic Jaroslava Osičky, v nedávné době ale použili třeba Frankovku od Petra Marady. Ve sklepě žádná aditiva krom rozumných přídavků siřičitanů. Vína typicky vyzrávají delší dobu na jemných kalech v různých nádobách. Najdete u nich jak čisté nerezovky, byť v docela omezené míře, tak především vína školená v sudech různých velikostí (225, 500, 600 i 1 000 litrů), dominantně je to francouzský dub ale najdou se i duby jiných původů a též akát. A samozřejmě kvevri, již od roku 2012, tisícilitrové neglazované terakotové nádoby mají zakopané v písku přímo ve sklepě.
Aktuálně u nich najdete řekněme čtyři řady vín, postupně všechny přechází na divočejší barevné viněty od Elaine Lóre. Základní řada NATURA je na „každodenní pití“, prostě o něco přímočařejší a rychleji přístupná vína. Ovšem leckterá uměla fakt dobře zrát. Řada PREMIUM jsou vína déle školená a i na trh pouštěná později (klidně 5+ let od sklizně), komplexnější kousky s větším potenciálem zrání. Totéž platí pro řadu QVEVRI jen s tím rozdílem, že tam jsou delší macerace na slupkách a právě použití i těchto nádob, byť ne výlučně (tj. víno sice třeba začíná svůj život několik měsíců v kvevri, ale doškoleno je v sudech). No a pak jsou tu bubliny, konkrétně různé Crème de…, typicky v lahvi dokvašené bublinky. Trochu mimo řady jsou třeba každoroční zábavná mladá vína. Po období nějak tak 2021-2023, kdy jsem byl z mnoha vín (velmi mírně řečeno) na rozpacích, musím říct, že zase začínám být spokojený. Sem tam někde trochu vylézají těkavky, ale nic dramatického a vyloženě problematického.
Na nedávné ochutnávce ve Fajnšmekru jsme se podívali na osmičku aktuálně nabízených vín a k tomu dvě lahve z archivu (jedno jsem přinesl já a druhé přihodila do placu vinotéka), pár vín a něco dalšího k tomu jsem si přechutnal ještě o víkendu na festivalu Praha pije víno. Dost mne bavila hned úvodní Májová milerka 2021, víno v bublinové lahvi a pod korunkou, ale v podstatě jen „živé“ spíš než vyloženě perlivé. Čistý Müller Thurgau, výraznější žlutá barva. Fresh, trochu pikantní a florální aromatika. Lehounce bublinka živost v chuti, suché, čisté, šťavnaté, lehkost a skvělá pitelnost, minerální linka. Velmi příjemná, vyloženě chlastací nerezovka. Národní park 2021 (základ Müller Thurgau a k tomu Ryzlink vlašský a Ryzlink rýnský, přes rok ve starších 225l sudech, případně i trocha větších) lehce tmavší žlutá barva, trochu navinulejší aromatika a mírně výraznější těkavky, florální a malvice. Suché, pěkná kyselina a šťavnatost, přímočařejší, nijak dlouhé ale fajn. Májovka mne vlastně bavila víc. Kambrium 2021 si stále udržuje složení opravňující ho k Nejedlíkovo oblíbené zkratce VŘSR – veltlín říznutý sauvignonem a ryzlinkem. Opět školení ve starších malých sudech. Již trochu nazrálejší, toastovější projev, minerální a pikantní, florální a trochu malvice a bílý rybíz. Strukturované, s pěknou výraznější kyselinou, hezky postavené, pikantní, slušně dlouhé, minerální linka. Dost povedený závěr Natura řady.
Ryzlink vlašský 2021 už je z kategorie Premium, školený dva roky na kalech v 500l sudech. Tmavší nazlátlé v barvě. Intenzivní, složitější, krémovější, žlutě ovocné. Lehce vyšší těkavka, ale v normě. Plnější, koncentrovanější, docela efektní bílé. Trochu sevřenější a potřebovalo by víc prostoru se otevřít. Solidní kousek. Sauvignon blanc 2018 zrál 20 měsíců v 500l sudech na kalech a je to překvapivě čerstvá, intenzivní koncentrovaná záležitost, aromaticky do těžších květinových tónů. VDB 2020 aka Velké dobré bílé a jejich vlajková loď je v tomto ročníku Chardonnay ze 40 % a poté Pinot Gris, Ryzlink rýnský a Sauvignon Blanc každý po 20 %. Školeno 21 měsíců odrůdy dohromady v pětistovkách sudech. Bohatší, serióznější projev, žluté ovoce, krémovost a florální linka, na úvod lehce těkavé. Suché, s výraznější kyselinou, strukturované, hodně zajímavé. Ale zřetelně by potřebovalo delší rozdýchání nebo klidně karafu, na degustaci nemělo úplně šanci ukázat vše. Veltlínské zelené Qvevri 2019 leželo nejdřív 9 měsíců v kvevri na slupkách a následně další rok v pětistovkách sudech. Tmavší zlatá barva, trochu opalizující. Florální, expresivní, trochu divočejší ale poměrně efektní charakterní projev. Suché, čisté, s výraznější kyselinou, svíravé, florální a citrusová kůra, krémová linka, koncentrace, hodně dlouhé. Opět nutně potřebuje čas, ale tohle je velmi slušné.
Na trh po mnoha letech přichází nová Oxana a to konkrétně z ročníku 2019, opět je to čistý Sauvignon a tentokráte školený 2 roky v sudech pod „flórem“. Dost fajn mix lehce oxidativní linky s nezaměnitelným vlivem kvasinkového závoje, pikantní, florální a odrůdu nezapře. Suché, čisté, šťavnaté, fajn kyseliny ale zároveň zakulacené a s lehce sladší ovocností, dobrá délka. Pěkný, charakterní kousek co myslím příznivce stylu osloví!
V červených jsem si ochutnal Trois 2022, směs zhruba 70 % Frankovky s Pinotem Noir a Zweigeltem, rok a půl ve starších sudech. Čerstvé, pikantnější v projevu, červeně peckovinové ovocné, suché, čisté, šťavnaté, lehce svíravé, dobře pitelné. Nic složitého, ale dost fajn. Frankovka Ibérico 2023 byla školena jen šest měsíců a je to veskrze sympatická záležitost, čistá třešňově ovocná až takové čerstvě moštově veselá, šťavnatá, osvěžující, výborně pitelná. Opět nic složitého, ale sympatické pití.
Trochu jinde je VDČ 2015, tedy Velké dobré červené (nový ročník bude až časem 2020). Přibližně 75 % Pinot Noir, 15 % Zweigelt a 10 % Frankovka. Pinot ležel devět měsíců v kvevri, ostatní odrůdy od začátku v dubových sudech. Výsledná směs pak ještě dalších 15 měsíců v 225l a 500l francouzských a rakouských dubových sudech, spíše novějších/nových. Měl jsem a mám doma stále několik lahví ze tří různých zdrojů a docela se liší, na téhle degustaci to byl kousek nazrálejší, seriózní trošku tmavší ovocná peckovinová „pinotová“ klasika, něco kořenitosti a tabáku, dřevo dobře zakomponované. Suché, čisté, šťavnaté s poměrně výraznou kyselinou ale přesto vlastně docela elegantní, s uhlazujícím tříslem, delší. Výborné. Ve VDČ 2006 šlo ještě najít i odrůdu André, odrůdově je to Zweigeltrebe 40 %, Pinot Noir 30 %, André 20 % a Frankovka 10 % a tenkrát ještě bez kvevri, jen delší ležení v sudech. Nazrálejší, více směrem sušené peckoviny, kořenité a kouřové. Suché, čisté, s pěknou kyselinou, stále ještě ovocné a v kondici, s uhlazeným tříslem, vyvážené… jo!
