středa 26. srpna 2009

Restaurace Como a „lidi z webu“

como_venku O restauracích tu nepíšu úplně často, v hodnocení se necítím zrovna nejsilnější v kramflících. Ale dnes si jeden podnik neodpustím. Como se jmenuje, měla by se tam produkovat především středomořská kuchyně a fungovat to jako Tapas bar, ostatně tohle všechno snadno vyčtete z obsáhlého webu. Nebudu se snažit o nějakou objektivní recenzi. Už dříve jsem se o nich zmiňoval u receptu na cuketové carpaccio, vlastně ještě před první návštěvou. Tuhle velkou restauraci přímo v centru Prahy na Václavském náměstí, kde se ale stále snaží udržet ceny zvládnutelné i pro našince a ne jen turisty, totiž řídí oblíbený foodblogger Matesola. Na záchraně prý příšerné a v křečích se zmítající kuchyně, která tam byla pod předchozím provozovatelem, se zase výrazně podepsal další webový oblíbenec – Rachad (a na blogu o tom má fajn zápisky, třeba tu). Káva je od La Bohéme, kdokoliv něco o tomhle nápoji sleduje, nemohl minout webové aktivity a blog Jardy Tučka. Prostě by to mohla být taková fajn ukázka, jak funguje podnik, na kterém se podílejí věčně nespokojení a nešvary tepající blogeři :o) Možná jsem trochu zaujatý, ale výsledek se myslím docela povedl a na večeři v tomhle živém podniku (k čemuž jim gratuluji, ale na mně to vlastně bylo až trochu moc, mám raději „intimnější“ atmosféru) si pochutnáte.

molitor_riesling_2007 Začnu vínem. Výběr je poměrně široký, nějakou tu láhev (bohužel bez detailů o ročníku a často chybí i jméno vinařství, samotné Barolo “Cannubi” bez ročníku a vinaře si nikdo soudný neobjedná… ale od toho by tam měl být sommelier, který případné dotazy odpoví, ovšem netestoval jsem) tam najdete z mnoha regionů celého světa. Nemá to nějaký (alespoň na první pohled patrný) společný koncept a jde o spíše slušná vína běžnějšího / snadno dostupného typu. Ceny, vzhledem k lokalitě, nejsou úplně příšerné. Zvolil jsem jakostní Riesling Haus Klosterberg 2007 od Markuse Molitora z Mosely, což je u této firmy něco jako „dobré víno na každodenní popíjení“, v Como stojí šest stovek (maloobchodní cenu neznám, ale tipuji něco mezi 200 – 300,- Kč). Je to klasika z Mosely, výrazné víno, ovocité s pěkným jablkem, kořenité, medové, velmi svěží ve vůni i v chuti, s báječnou kyselinou, minerální, s decentním dotykem cukru a spíše nižším alkoholem, takže se to lehce podchlazené pije skoro samo. Nic komplikovaného, ale hodně dobré (byť mám raději ryzlinky říznějšího střihu).

como_set_jidel
K jídlu snad něco napoví fotky. Série tapas byla nadprůměrná, něco mne bavilo hodně a jiné kousky „jen“ chutnaly (jsme pažravci, zkusili jsme jich osm). Vyloženě nadchl smažený kozí sýr s akátovým medem, ten doporučuji všemi deseti. Dost bavila cuketová smaženka s domácí jablečnou salsou a stejně tak smažené krevety s granátovým dipem a chilli. Pomalu pečené jehněčí lýtko s bramborovým pyré a špenátem jako hlavní chod nemělo chybu (jen jsem si nějak zapomněl objednat červené víno, ale ten ryzlink se s tím nakonec popral se ctí), vlastně když si to tak přeberu, tak lepší kus jehněte jsem v poslední době měl jen na dovolené ve Skotsku. Jídlo narvané chutí, s masem odpadávajícím od kosti, poctivou kaší a báječným redukcoidním sosíkem. Talíř mořských obludek se zeleným chřestem a domácí focacciou byl velmi chutný, potvůrky působily čerstvým dojmem a v jejich přípravě jsem nějaké zaváhání nepozoroval, ale v paměti mi přeci jen zůstane spíš to jehně. A taky dezert, čokoládový dort se šlehačkou. Paradoxně ani ne tak pro hutný kus výborné čokolády, ale spíše pro poctivou a neuvěřitelně dobrou domácí šlehačku. Už jsem ji neměl ani nepamatuju, musím doma napravit. Namražená sklenka hruškovice Žufánek (stylově, to je další z dodavatelů, kteří se na domácí webové gastro scéně velmi angažuje) už to všechno jen tak příjemně zakončila.

como_uvnitr
Přiznám se, že na tomhle podniku mne hlavně baví sledovat, jak se tam prolínají vlivy osob, které už nějakou dobu pozoruji na webu. Líbí se mi ty internetové aktivity (třeba na Facebooku či Twitteru), je to moc fajn ukázka současných trendů v propagaci, napojování „lidské tváře“ a nadšeného „fanouškovství“ na úplně obyčejné věci, jako je prodej vlastně čehokoliv. Como není podnik, kam se budu nějak častěji vracet na (ač velmi chutné) jídlo, na to jsou ceny přeci jen trochu vyšší a mám jiné favority (i když tedy zrovna přímo v centru Prahy jich na podobné úrovni, v kombinaci kvality jídla a ceny, asi moc není). Taky je tam poněkud cítit to hotelové prostředí (a tedy hodně podivný mi přišel vstup na jinak bezproblémové toalety, který je z jakési divně nehezké a ke zbytku restaurace jakoby nepatřící předsíně, navíc s odbočkou - snad mne paměť neklame - do kasína), ať se ho pokoušejí maskovat jak chtějí. Každopádně držím palce a tu současnou podobu považuji za velký úspěch.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails