čtvrtek 10. září 2009

Ranní věštění z depotu

leroy_corton_1966 Někdy jsou slova zbytečná. Alespoň to jsem si v noci říkal nad poslední sklenkou Corton Grand Cru 1966 z Maison Leroy, červeného Burgundska od vinařství, kterému se snad nejčastěji z těch, co jsem měl možnost poznat, daří srážet mne do kolen a ponechávat s pocitem, že tohle je přesně to, co ve víně hledám. A naštěstí nacházím spíše výjimečně, takže se mi to hned tak neomrzí. V hlavě mi zněla má oblíbená skladba od Depeche Mode:

Vows are spoken
To be broken
Feelings are intense
Words are trivial
Pleasures remain
So does the pain
Words are meaningless
And forgettable
Enjoy the silence

Ráno, přivoněním k mililitru vína a hromadě depotu ve sklence, jsem nevěřil. Stále perfektní. Přemýšlel jsem, že bych si depot natřel na chleba, jako to prý dělá Lalou Bize-Leroy, ale nakonec se do experimentu nepustil. Z prozaického důvodu… doma nebyl chleba. A tak jsem alespoň ten depot rozprostřel po stěnách sklenky a zkusil z něj něco vyčíst, nějaké zásadní poselství. Ovšem to jediné, co mne napadalo, bylo přání, abych byl ve 43 letech věku stejně pln sil, čerstvý a s velkou budoucností jako to víno. A že k tomu bude potřeba asi lepší „skladování“ (= životospráva), než si dopřávám teď.

leroy_corton_1966_depot_ran
Možná něco napíšu o celé té ochutnávce, o všech vínech a vlastně i restauraci, kde se to konalo. Až odezní tahle „neprakticky melancholická“ nálada a pročtu si poznámky. Teď se mi nechce. Mnohem raději bych se uklidil někam do přírody a celý den nevylezl mezi lidi. Odchodem do kanceláře a celodenním čuměním do monitoru ty pocity odvanou mnohem rychleji a to mne mrzí. Házím pohledem po, do poslední kapky vysáté, lahvi a usmívám se. Po mnoho tisíc let, do nástupu moderních vědeckých metod, lidí jako Pasteur a dnešních zařízení typu chromatografu, byla výroba vína tak trochu na úrovni čarodějnictví. Tajemný proces, kdy se přenášel z generace na generaci, z vinaře na vinaře, určitý seznam vhodných postupů, tipů a triků, ale nikdo vlastně pořádně nechápal, proč to všechno funguje (a často zklame). Příroda jako taková hrála mnohem větší roli, ročník měl naprosto zásadní vliv a i při dodržení všech kroků nebyl výsledek zdaleka zaručen. V téhle vypité lahvi, ostatně jako v mnohých dalších od Leroy, jako by se skrývala magie dávno ztracených časů, kouzla vesnických čarodejnic, jejichž pochopení přírodních procesů a spojení s nimi bylo na úplně jiné úrovni, než jsme schopni pochopit (a ochotni přijmout).

leroy_corton_1966_depot
Nevím, jak to ta „stará čarodějnice“ (a to neříkám ve zlém) dělá, ale prostě mne vždy dostane. Zas a znovu. Vždycky si myslím, že už jsem připraven, že to kouzlo po předchozích setkáních s jejími víny nemůže být zdaleka tak silné, ale pokaždé se najde něco, čemu opět bezvýhradně podlehnu. Psal jsem to v „Podvečer, večeře a ráno s víny Leroy“ a ostatně i v „Burgundsko 1957 – 2001 s madam Lalou Bize-Leroy“. A doufám, že zase někdy napíšu znova…

P.S. Na fotografii je vidět korek z jiného vína, ten (mnohem „ohnilejší“) z Cortonu si z degustace odnesl někdo jiný. Já byl chytřejší a místo korků si vyptal celou „prázdnou“ láhev, ze které doma ovšem vydoloval více než degustační (byť depotem narvanou, ale ten burgundský je měkký a ničemu nevadí) dávku a bavil se s tím vínem v klidu a pohodě další hodinu.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails