Někdy jsou slova zbytečná. Alespoň to jsem si v noci říkal nad poslední sklenkou Corton Grand Cru 1966 z Maison Leroy, červeného Burgundska od vinařství, kterému se snad nejčastěji z těch, co jsem měl možnost poznat, daří srážet mne do kolen a ponechávat s pocitem, že tohle je přesně to, co ve víně hledám. A naštěstí nacházím spíše výjimečně, takže se mi to hned tak neomrzí. V hlavě mi zněla má oblíbená skladba od Depeche Mode:
Vows are spoken
To be broken
Feelings are intense
Words are trivial
Pleasures remain
So does the pain
Words are meaningless
And forgettable
Enjoy the silence
Ráno, přivoněním k mililitru vína a hromadě depotu ve sklence, jsem nevěřil. Stále perfektní. Přemýšlel jsem, že bych si depot natřel na chleba, jako to prý dělá Lalou Bize-Leroy, ale nakonec se do experimentu nepustil. Z prozaického důvodu… doma nebyl chleba. A tak jsem alespoň ten depot rozprostřel po stěnách sklenky a zkusil z něj něco vyčíst, nějaké zásadní poselství. Ovšem to jediné, co mne napadalo, bylo přání, abych byl ve 43 letech věku stejně pln sil, čerstvý a s velkou budoucností jako to víno. A že k tomu bude potřeba asi lepší „skladování“ (= životospráva), než si dopřávám teď.
Možná něco napíšu o celé té ochutnávce, o všech vínech a vlastně i restauraci, kde se to konalo. Až odezní tahle „neprakticky melancholická“ nálada a pročtu si poznámky. Teď se mi nechce. Mnohem raději bych se uklidil někam do přírody a celý den nevylezl mezi lidi. Odchodem do kanceláře a celodenním čuměním do monitoru ty pocity odvanou mnohem rychleji a to mne mrzí. Házím pohledem po, do poslední kapky vysáté, lahvi a usmívám se. Po mnoho tisíc let, do nástupu moderních vědeckých metod, lidí jako Pasteur a dnešních zařízení typu chromatografu, byla výroba vína tak trochu na úrovni čarodějnictví. Tajemný proces, kdy se přenášel z generace na generaci, z vinaře na vinaře, určitý seznam vhodných postupů, tipů a triků, ale nikdo vlastně pořádně nechápal, proč to všechno funguje (a často zklame). Příroda jako taková hrála mnohem větší roli, ročník měl naprosto zásadní vliv a i při dodržení všech kroků nebyl výsledek zdaleka zaručen. V téhle vypité lahvi, ostatně jako v mnohých dalších od Leroy, jako by se skrývala magie dávno ztracených časů, kouzla vesnických čarodejnic, jejichž pochopení přírodních procesů a spojení s nimi bylo na úplně jiné úrovni, než jsme schopni pochopit (a ochotni přijmout).
Nevím, jak to ta „stará čarodějnice“ (a to neříkám ve zlém) dělá, ale prostě mne vždy dostane. Zas a znovu. Vždycky si myslím, že už jsem připraven, že to kouzlo po předchozích setkáních s jejími víny nemůže být zdaleka tak silné, ale pokaždé se najde něco, čemu opět bezvýhradně podlehnu. Psal jsem to v „Podvečer, večeře a ráno s víny Leroy“ a ostatně i v „Burgundsko 1957 – 2001 s madam Lalou Bize-Leroy“. A doufám, že zase někdy napíšu znova…
P.S. Na fotografii je vidět korek z jiného vína, ten (mnohem „ohnilejší“) z Cortonu si z degustace odnesl někdo jiný. Já byl chytřejší a místo korků si vyptal celou „prázdnou“ láhev, ze které doma ovšem vydoloval více než degustační (byť depotem narvanou, ale ten burgundský je měkký a ničemu nevadí) dávku a bavil se s tím vínem v klidu a pohodě další hodinu.
