Minulý týden byl plný vinných zážitků, prodloužený víkend pak ve znamení moc příjemného výletu na Moravu. Než to všechno poskládám do souvislého textu, musím se nejprve (a znovu) zmínit o jedné věci, která mne neuvěřitelně štve. Návštěvník Valtic „běžný turista se zájmem o víno“ má momentálně největší šanci být odchycen dvěma atrakcemi. Nově otevřeným Valtickým podzemím, o kterém bude řeč později, a tradičním Salonem vín v zámku. Právě o salonu jsem psal již několikrát (2006 na O víně, 2007 a 2008 už zde na blogu) a od docela příjemného zážitku se má zkušenost postupně mění ve frustraci. Přehlídka stovky „nejlepších“ vín z České Republiky, tentokráte pro ročník 2009, vykazuje opakovaně minimálně jednu a stále tutéž vadu, se kterou se nic neděje. A není to vada ledajaká, ta vína se totiž nedají pít…
Možná je to přehnané prohlášení, ale v případě vín červených velmi pravdivé. A není to tím, že sama ta vína by byla špatná (byť některá byla určitě vyrobena na okamžité zaujmutí a rozhodně ne jakékoliv ležení), ale způsobem, jakým se o ně v Salonu starají. Mnoho z ochutnaných bílých vín vykazovalo problém způsobený naoxidováním v otevřené lahvi, u vín červených to pak bylo naprostým pravidlem. S největší pravděpodobností je to tím, že k červeným se dostane méně návštěvníků, zájem je nižší a jsou otevřena déle. Dokonce i sommelier na prezentaci „Vinařské koštování“ (viz návštěvní programy), které jsem měl možnost jedním uchem poslouchat během své volné degustace celkem třikrát, tak nějak červená deklasoval, jako že na Moravě moc nejdou a nevěnuje jim tedy tolik pozornosti. Každopádně ta vína byla tragicky rozjetá. Dvě lahve jsem si nechal znovu otevřít a mohl tak ochutnat poměrně slušné kousky, ale dělat to u každé lahve mi přišlo poněkud otravné. Na přímý dotaz zaměstnanci mi bylo řečeno, že vína se „na noc dusíkují“ a problém by tu neměl být. A kolik dní takhle jedou v cyklu – otevřít, trochu odpít, dusíkovat, otevřít, trochu odpít, dusíkovat,…? Možná se dá řešit zachování kvality barvami uzávěrů dle dne uzavření, dusíkem a podobnými věcmi, ale cesta by byla i snazší.
Opravdu by byl tak tragický problém na podobně prestižním místě otevírat každý den nové lahve? Leckterá prezentovaná červená byl opravdu neuvěřitelný sajrajt a vinař na tom měl jen malý podíl (krom toho, že se u nás dneska dělají vína, která se vzduchem prostě mají potíže), pro návštěvníky je zmrvil přímo samotný Salon. Štve mne to. Letos byl jejich stav ještě horší než loni. To, že jsou nově na každém sudu s postavenými lahvemi i plivátka, považuji za krok kupředu. Ale zoxidovaná vína to nevyváží. A tak si říkám, že je jasné, proč není otevřeno ani jedno šumivé, i když dva typy Prestige brut jsou i v základní části Salonu (bez těch nejsladších a speciálních vín) vystaveny a cenově spíše na té nejnižší hranici nabízených vzorků. Rozjeté tiché bílé či červené totiž nepozná každý, ale sekt úplně bez bublin už nejspíš ano. V kontextu „shnilých“ vín mi přijde trapné upozornění, že ve sklepě je vlhko a některé viněty mohou být poškozené. O kolik dražší by celý Salon musel být (pokud vůbec, vzhledem k počtu různých partnerů), kdyby se každý den otevírala u všech vín nová láhev? Případně je ráno někdo všechna zběžně a rychle očichal (nic víc není potřeba) a vína už nepřijatelná (= projevující naprosto odlišně od stylu, který je u nich popsán a pro která se do Salonu dostala) vyřadil?
Mám vůbec psát o vínech, co mne zaujala? Zaslouží si to tenhle podnik? Ale snad i jo. Žádné velké objevy ovšem nečekejte. Často to byl i boj se zbytkovými cukry. Už jsem čekal, že tahle móda nějak ustupuje, ale těch přeslazených vín, nezávisle na odrůdě, tam jsou kvanta. I suchá se ovšem najdou. To, že bude asi hodně povedený vzorek č. 3 (katalog vzorků je na webu, dole na stránce i ke stažení jako PDF) – Ryzlink vlašský 2007 v pozdním z Železné od Galantu, by asi čekal skoro každý. Zaujala i výrazná a plnější čtrnáctka – Chardonnay 2006 ve výběru (Šibeniční hora, Dolní Kounice) od Trpělky & Oulehly a naopak svěží a na kyselině postavené Chardonnay 2007 z řady Cépage od Nového Vinařství. Slušný a typický je Ryzlink Rýnský 2007 pozdní sběr (Na štrekách v Novém Přerově) od vinařství Kovacs, vzorek č. 31, i přes trochu řezavější a ne úplně v harmonii kyselinu. Vyloženě výborný je Ryzlink Rýnský 2007 ve výběru ze Sonbergu (č. 35), vedle ostatních ryzlinků působil jako úplně jiná liga. Ostatně i jejich pozdní sběr ročníku 2006, vzorek č. 87, je poměrně povedený.
Docela příjemně potěšily tři bílé směsky, vzorky 39 až 41 - Grand Cuvée bílé 2007 z Moravína je i přes vyšší alkohol skvěle pitelné a minerální, v Cuvée Patria bílé 2007 se obě použité odrůdy (tramín a chardonnay) dají krásně poznat a zvednou degustátorovi ego, pokud si nejdřív udělá poznámky a teprve pak přečte popis, a Cuvée Maxim 2007 od Otty Ilčíka je příjemně složitější a zahloubané víno, přitom ale zároveň aromaticky dost výrazné, s dotykem cukru a schopné zaujmou davy :o) Potěšil ukázkový učebnicový sladký Tramín červený 2005 ve výběru (trať Růžená v Petrově) od vinařství Žerotín (č. 48), z dalších sladkých pak hodně povedené č. 53 - Pálava 2007 výběr z bobulí (Bergrus na Perné) od Michlovského. Uhlazená líbivka, ale perfektně vyvážená a opravdu moc pěkná. Nejlepší ze třech jeho Pálav v salonu. Už tenhle jejich poměr ovšem něco značí o tom, vína jakého stylu se dostávají do Salonu. Skutečně si tři nasládlé Pálavy od stejného producenta zaslouží být zařazeny do stovky nejlepších vín republiky?
Takže jsem si zase zanadával na Salon a pokud budu mít příští rok cestu kolem (což je skoro jisté), tak zaskočím opět ověřit, zda se něco změnilo. Asi je v tom kus masochismu, když už tam jsem, prostě neodolám. Skoro nejpříjemnějším vínem se nakonec stal vzorek 85, láhev Prestige Brut Rosé vypitá v zámeckém parku s kamarády na oslavu mého ročního výročí svatby (na minutu přesně to vyšlo k těm nejhorších červeným v Salonu, to už je osud). Pěkné víno, jejich světlá varianta je myslím o kus lepší, ale i tohle jsou hodně povedená a při ceně pod dvě stovky výborné suché bubliny. Takže asi tak. Slibuju, že od zítřka už zase budu psát o příjemných zážitcích, bylo jich také dost.
P.S. Hodně zaujal vzorek č. 34, Ryzlink z Waldbergu Vrbovec, který (a nevím, kde se stala chyba, asi zase vzduch) voní i chutná jako jarová voda, hnus nepitelný. Schválně jsem zkoušel dát čichnout dalším účastníkům a vždy dostal odpověď ve stylu „to je nějaké mejdlo nebo co“ :o)
