Když jsem nedávno psal článek o nové série Ano, šéfe!, zmiňoval jsem se v jeho závěru o nadějích i obavách, které vkládám do nového projektu na Primě, kuchařského pořadu S Italem v kuchyni. Včera jsem si shlédl první díl a, světe div se, byl naprosto spokojen. Vlastně skoro nadšen. Italský kuchař Emanuele Ridi prezentuje lámanou a docela roztomilou češtinou něco, co díky bezprostřednosti a vášni, která z něj čiší, skutečně lze bez problémů považovat za recepty jeho babičky či maminky, byť se jedná o běžnou klasiku současné kuchyně. I vizuální stránka pořadu navozuje rodinnou atmosféru, znělka je výborná (i použitá písnička, je to Paulo Conte a Via con me) a předěly mezi recepty taktéž. Důležité je ovšem to, že naprostá většina vyhrazeného času je v S Italem v kuchyni vyhrazena receptům, postupům a v případě prvního dílu, který se zaměřil na rajčata, i surovinám. Právě to je důvod, proč jsem v názvu článku zvolil srovnání s nechvalně proslulým Babicou. Tady se totiž setkáváme s přesně opačným přístupem, pro někoho možná až extrémem.
Babica se proslavil przněním klasických receptů a jejich „přibližováním běžnému divákovi“, jednoduše nahrazováním tradičních surovin něčím, co je snáze dostupné v každé sámošce či máte obvykle doma. Tak nějak se snaží lidi přesvědčit, že se nemusí stresovat s mozarellou a mohou použít třicítku eidam. Emanuele Ridi naopak může v některých divácích vyvolat nechuť se o jídlo z jeho pořadu vůbec pokusit, protože se budou bát, že s běžnou mozzarellou (na webu je test sedmi kousků z našich hypermarketů, ani jeden z nich nevypadá úplně ideálně) z jejich oblíbeného obchodu a „obyčejným“ rajčetem místo San Marzano nebude výsledek ani zdaleka ideální a autentický. A mají pravdu. I to se mi na pořadu líbí. Upozorňuje, že to, co se zde vydává za klasickou kuchyni Itálie, s ní nemusí mít moc společného. A že nabídka běžných obchodů nemá daleko k tragédii (hlavním partnerem pořadu je Makro s trochu jinou nabídkou, je to od nich dost chytrý krok). Ukázka mluvila o „italských dobrotách z českých surovin“ a trochu mne tím děsila, realita je ale taková, že na domácí náhražky si alespoň první díl nehrál ani omylem.
Když Emanuele krájí různé druhy pravé mozzarelly a vypráví o tom, jak u té nejlepší po stisku zprostředka vytéká „mléko jak z ňadro“, sbíhají se vám sliny :o) Jen si to někdy zkuste s náhražkami, které běžně najdete v policích obchodů. Vodnatá bledá rajčata z Holandska (geneticky upravená a „křížená s tuňákem“, aby je šlo lépe zamrazovat či měla pevnější slupku pro snadnější přepravu) také nejsou to, co chcete použít do salátu caprese či na omáčku sugo. Možná by bývalo bylo vhodné, kdyby kuchař upozornil na rozdíly v různých „extra virgin“ olivových olejích a jak se nenechat napálit, přeci jen je zrovna tohle základem mnoha receptů (určitě i v budoucnu) a šance na zakoupení nekvalitního velmi velká. Slušná rána bylo použití klasické ruční pasírky s tím, že „turbo“ elektrická by chuť surovin spojila až příliš a to nikdo nechce. Docela se těším, jaké na Itala budou reakce. Ale mám trošku obavy, že velmi často ve stylu „a kde mám asi tak sehnat…“. Příští díl se bude věnovat houbám a v kuchyni se bude vařit s hosty, snad to moc nenaboří styl, který v prvním dílu fungoval. Těším se. A moc by se mi líbilo, kdyby k jednotlivým pokrmům (nebo alespoň hlavním chodům) proběhlo doporučení nějakého vhodného italského vína (respektive oblasti, ze které vybírat) :o)
A co vy? Viděli jste první díl? Co na něj říkáte? A jedl někdo v šéfkuchařově restauraci Da Emanuel na Praze 6 (roztomile v ulici Charlese de Gaulla)?
Odkazy: Oficiální stránky pořadu (videa, recepty atp.) | Rozhovor s Emanuelem na stránkách TV Prima | Paulo Conte a skladba Via con me (It´s wonderful) použitá ve znělce pořadu
Poznámka: Fotografie u tohoto článku jsem převzal z oficiální prezentace pořadu S Italem v kuchyni a jedno je screenshot z videa (recept na Scaloppini Di Manzo Alla Pizzaiolla)
