čtvrtek 4. června 2009

Radioaktivita, biovína, ženy a vagón splašek

Dneska si zase trochu zatěkáme, chci se podělit o pár odkazů/textů, na které jsem teď narazil. Nejdříve teda radioaktivita, jakési lehce podivné promo (odhaduji) jaderné elektrárny Dukovany za použití Rulandského šedého od PPS AGRO Strachotín (soudím dle vlhy pestré na vinětě a zajímalo by mne, zda o tom ví :o). V zásadě jde o to, jak si můžete přečíst na Neviditelném psu, že „vypití sedmičky chladící vody by zatížilo lidský organizmus radiační dávkou 0,02 mikroSv (µSv). Špičkové Rulandské šedé by vás zatížilo radiační dávkou desetkrát vyšší, tedy 0,2 mikroSv (µSv).“. Nikdy jsem neměl v úmyslu, ač z toho žádné obavy nemám, pít chladící vodu z jaderné elektrárny. A nyní, i přes její menší radiační nebezpečnost než láhev vína, plány nepozměním :o) Každopádně je docela vtipné, co všechno si lidi nevymyslí srovnávat. A Jihočeské matky aby se teď staly abstinentkami…

Biovína, a jejich „vyšší úroveň“ v podobě vín biodynamických, jsou stále obestřena hávem tajemna. K tomuhle tématu se dostávám často a určitě budu i nadále. Plno nejasností je u nich jak pro konzumenty, tak pro samotné vinaře. Docela zajímavý text na toto téma vyšel ve Fortune magazínu (komplet v PDF i s tabulkou zde), mimo jiné i proto, že krom tradičního plácání a hádání se prostě ve slepé ochutnávce postavili vedle sebe 10 vín běžných a 10 jejich biodynamických bratříčků. Hodnotila je, což je bohužel trochu škoda, pouze skupina opravdových profíků a lidí, kteří mají s těmito víno poměrně velké zkušenosti. Možná i proto byl výsledek 9:1! Pouze v jednom případě bylo konvenční víno označeno jako lepší než biodynamická varianta. Určitě jde spekulovat o složení degustačních dvojic a kupě dalších věcí, přesto mne ten výsledek moc těší. Je mi mnohem příjemnější, než číst článek „Co je a co není povoleno při výrobě biovína?“ od Ing. Milana Hluchého Ph.D. z Ekovínu v posledním Vinařském obzoru. Ten v podstatě jasně říká, že legislativa mluví pouze o organicky vypěstovaných hroznech a zatím není nijak pořádně ošetřeno, co s nimi následně lze provést ve sklepě. A že je to tak správně, pouze se do budoucna ořeže několik „nejhorších“ záležitostí a jinak by se mělo biovínům nechat ve sklepním hospodářství dost prostoru, aby byla konkurenceschopná. Možná nebudou povoleny geneticky modifikované záležitosti, ale s kvasinkami, enzymy, ostrou filtrací a kdo ví čím dalším si netřeba dělat starosti. Nějak mám o biovíně, terroir, přírodních produktech a vůbec všech těchto věcech jinou představu. Ale chápu, že mnohým jde jen o tu „nálepku“. V případě biodynamiky, jak spekulují v článku, může mít největší efekt to, že vzhledem k náročnosti a rizikům to prostě dělají především lidé, které víno opravdu baví, dávají mu vše a věnují se mu více, než producenti vín běžných. Koho to zajímá a ještě nečetl, může zaskočit na starší report o setkání s Nicolasem Jolym.

Na následující blog jsem nenarazil při běžném brouzdání webu, ale překvapivě díky odkazu na Twitteru britského vydání Decanteru (očividně tam nejsou žádní suchaři). Jmenuje se „Women With Wine“ a jeho autor skutečně nemá problém s přípravou příspěvků. Prostě na netu hledá fotky žen se sklenkou či lahví vína a publikuje je u sebe. Inu proč ne, každý se bavíme jinak. Nepřestává mne udivovat, co všechno si najde své věrné publikum :o)

A na závěr, a snad už s tím nejsem otravný, jeden povedený úryvek z En Primeur mailu od Tomáše Domince. Mimo jiné je na něm krásně vidět, jak leckdy funguje obchod s těmi nejslavnějšími víny. Prostě pokud chcete alespoň pár lahví, musíte s k nim vzít i hromadu něčeho jiného. V lepším případě jde o slušná a dobře prodejná vína stejného vinařství/skupiny, v horším o neprodejný balast. Ostatně i loni na tohle téma jeden mail přišel (je to hned druhý úryvek). Ten letošní taktéž pobavil: „A přejít mlčením nemohu ani dva velikány - Ch. Le Pin a Ch. Pétrus, ač bych tak rád učinil. Sám totiž nevím, jakou cenu vlastně vyhlásit - ta nákupní se z různých zdrojů lišila až o 200,- EUR za láhev. Jen ta nejdražší byla bez vedlejších podmínek, naopak ta nejlevnější znamenala zakoupit současně vagón vín, s nimiž bych mohl úspěšně pohostit snad jen delegaci Spolku chuťově postižených. Ale celkově přepočítáno mi jako korektní cena vychází částka okolo 24.000,- na láhev.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails