středa 27. května 2009

Ryzlink a frankovka aneb dvoje staré keře

Staré vinice, vieilles vignes, alte reben… jedno z magických zaklínadel pro milovníky vína. Réva kořenicí do hloubky mnoha metrů a získávající potřebné a zajímavé minerální nuance, navíc s přirozeně nižším výnosem a předpokládejme tím pádem i kvalitnějším hroznem. Nikde není pevně zakotveno, jaký keř už je tím pravým „starým“. Nikdo vám nezaručí, že víno ze starých keřů bude lepší než to z mladých (pokud jej znásilníte ve sklepě). Leckteří vinaři nápis na lahve píší a starými keři se chlubí. Jiní jej, právě třeba pro vágnost pojmu, vynechávají. A to přesto, že jejich keře jsou staré několik desítek let. Berou to automaticky, pro jejich velká vína potřebují právě takové a ne jiné. Ale staré keře tu jsou a pokud nebudou (v honbě za kdo ví čím) nesmyslně klučeny, tak i nějakou dobu zůstanou. Dnes ochutnáme dvě vína z révy staré přes 40 let, Ryzlink rýnský vinařství Koráb a Frankovku od Tomáše Čačíka.

O Korábech už jsem tu něco psal, můžeme se tedy vrhnout přímo na víno. Ryzlink Rýnsky pozdní sběr 2006 vyrostl na (v té době) jednačtyřicetiletém vinohradu Psinky (Boleradice). Po nalití již odstínem zlatavějšího vína do sklenky a přivonění se nedostaví klasická svěžest, ale spíše poněkud dekadentnější projev. Trochu „tramínových“ odkvétajících květin, lehce lipových tónů, mírný náznak barev a laků. Je to takové zadumané. V chuti suché, poměrně výrazně naplní ústa a chuť i docela dlouho přetrvá. Dost kyseliny (ale i decentní zakulacení cukrem), opět náznak barvy & laky, jemná hořčina v závěru. Vyvážené a dobře postavené, ale spíše na popíjení po doušcích několik dní a přemýšlení, vyloženě svěží ryzlink na vypití během letního večera to není. A říkám si, jak by u mne dopadl při několikaminutovém hodnocení v OIVce na nějaké degustaci. Tuším, že nijak zvlášť nadšený bych nebyl.

Tomáš Čačík je malý vinař z Kobylí, u vlastních vín zatím „experimentuje“ na úzkém okruhu známých a kamarádů a dosud nejsou v běžném prodeji. Na svém webu zajímavě „enologicky bloguje“ a má slušně zpracované informace o viničních tratích (z toho by se mohl poučit leckterý velký vinařský podnik), z té nejstarší, U skalky, pochází Frankovka 2007 (která dozrála někam k přívlastku pozdní sběr, ale oficiálně zatříděna nebyla). Jedná se prý o starší klon odrůdy vysazený v roce 1956, takže už mu táhne na druhou padesátku.

Frankovka má „milou“ jasně jiskřivou barvu. Vůně je v prvním plánu přímočaře ovocitá, tmavší ovoce táhnoucí do přezrálých a kvasících tónů, hlavně švestky a višně v až „pinotovém“ stylu. Později se rozvíjí do hutnějšího projevu, je to takové „rustikální“ a selsky příjemné :o) Znáte to, prostě cesta za babičkou na vesnici a celá ta prostota a pohoda víkendového pobytu, během kterého ale ani nemáte čas si uvědomit, že během běžného pracovního týdnu to tam asi žádný med nebude a všichni si pořádně máknou. Chuť čistá, ovocitá, dostatek kyselin a nějaké to tříslo, výrazné, tak akorát plné a neuvěřitelně skvěle pitelné. Červené co neunaví, víno na pití co baví celý večer.


Vaše oblíbené či nedávno ochutnané „staré keře“? Vyhledáváte je? Necháte se tímhle nápisem přesvědčit k většímu výdaji za láhev?

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails