úterý 28. července 2009

La Galerie vínu zaslíbená

reva Na nový podnik La Galerie na Albertově mne upozorňovalo hned několik lidí od vína s tím, že tam prostě MUSÍM zajít. Inu řídil jsem se jejich radou a rozhodl udělat si příjemný večer před odjezdem do divočiny. Objednáváme se už na šestou, u stolů zatím prázdno, teprve v závěru našeho pobytu se začne podnik trochu plnit (byť to stale nejsou žádné davy). Hned u vchodu narážíme na vinnou révu, což je mi sympatické :o) A v duchu příjemných vinných zážitků se ponese i celý zbytek večera. A ano, i dost slušné jídlo tam mají :o)

Pro takové ty obecné informace doporučím web podniku, jako názor profesionála si můžete přečíst recenzi pana Cuketky. Já se zaměřím jen na to, co mne zaujalo, prostě dojmy z jedné večeře. Tak na úvod je to chef’s table, tedy možnost sedět u prosklené kuchyně a sledovat, co se tam děje, co mezi sebou kuchaří řeší, jak se vyrovnávají s problémy (například dorazivší skupinka s nějakou celebritou, kde všichni najednou chtějí steak co oficiálně na lístku nenajdete a není na něj dost čerstvého masa, zábavné) a pozorovat detailně dokončování pokrmů před expedicí na stůl. Není to nic neobvyklého, ale v našich podnicích se nevidí moc často, takže oceňuji. Několika dalším příchozím byl stůl u kuchyně nabídnut, nikdo neměl zájem. Nechápu.

mouton_vystavka

Co zaujalo hned potom je sommelier Jiří Kačerovský, který bere svou práci s obrovským nadšením. Protáhl nás sklepem (s bonusovou sklenkou fajn rulandského šedého k příležitosti první návštěvy), popsal čeho se snaží v sortimentu dosáhnout, debatoval o vínech, doporučoval (skvěle) a vůbec dělal to, co od sommeliera ve špičkové restauraci očekávám. La Galerie pod jeho vedením nedisponuje jen sbírkou vín Château Mouton Rothschild „na chlubení“, ale i hromadou dalších skvělých vín v běžném vinném lístku a desítkami dalších ve „sklepní rezervě“. Právě u rezervy jsou navíc ceny nastaveny na úroveň, která může směle soupeřit s maloobchodem. U běžného lístku jsou marže, vzhledem k běžné praxi v ČR rozhodně, téměř zázračné. A navíc mnohá vína dostupná i po skleničce. Aby toho nebylo dost, tak lze většinu vín zakoupit i sebou. Tuhle možnost má kupa restaurací, obvykle vám sleví nějaký 15 – 30% z ceny na lístku, ale výsledná částka je většinou stále nesmyslná. Ceny v La Galerie jsou spíše solidní vinotékové, u mého nákupu šlo zhruba o polovinu ceny lahve zkonzumované v restauraci. Mrkněte se na nabídku sami (PDF, na webu je jinak uvedena jen malá část; prodej sebou neplatí pro sklepní rezervu). Prostě když vám tam něco zachutná a chcete si lahev odnést domů, tak ta možnost je a přitom nemusíte složitě řešit, jestli to nebude stát 2x tolik než u nějakého běžného prodejce.

koprovka

Na večeři volíme menu dle volby šéfkuchaře, ve kterém jako předkrm přichází klasická kulajda se ztraceným vejcem (servírka ho mylně a nesmyslně uvádí jako vejce sázené). Fantastická, bezchybná záležitost. Kdokoliv má o kulajdě pochybnosti a kopr ho o svých kvalitách zatím nepřesvědčil, tak vřele doporučuji zkusit tuhle podobu. Jako víno byl nabídnut Grüner Veltliner „Rotes Tor“ Federspiel z Wachau od vinařství Hirtzberger, po krátké debatě pak v druhé sklence skončil ještě Riesling 2007 od Dönnhoffa z Nahe. Oboje nádherná, čistá, živá a typická vína. Veltlín, sommeliérova volba, fungoval s jídlem o kus lépe. Ale ten ryzlink jsem prostě chtěl zkusit, bylo to nedlouhou po degustaci tohoto vinařství a zajímalo mne, jak vypadá jejich základ o rok starší než jsem chutnal.

kachnicka Hlavní chod byl tak trochu zklamání. Kachnička se zelím je klasika, v tomto případě byla doplněna nudličko-noky jako přílohou. Z celého jídla si nejvíce pamatuji perfektně ochucené, skvělé zelí, které navíc dokonale souznělo s vínem. Samotná kachna byla tučná, chutná, ale nic výjimečného. Nudličky tuhé, nevýrazné a bez šance se u jídla jakkoliv prosadit, bohužel naprosté vítězství “červíkovité” formy nad obsahem. Ovšem to víno…

la_Cabotte_gabriel_2006 Doporučeno bylo Massif d’Uchaux Côtes du Rhône Villages „Gabriel“ 2006 z vinařství La Cabotte / Domaine d´Ardhuy (web), kterou běžně po sklence nenalévají, ale stejně ji otevřeli (asi tušili, že nakonec vypijeme celou láhev). Jde o směs Syrahu (60 – 65%) a Grenache Noir (35%), objevit se může i trochu Cinsaultu. Staré keře, poměrně nízké výnosy (pod 30hl/ha), kompletní odstopkování, mixování samotoku a výsledku lisování, krátký pobyt ve dřevě a lahvování před letními horky. Roční produkce okolo pěti set bedýnek, tedy nějakých šest tisíc lahví. Nádherná, živá aromatická záležitost, jižní ovocitost působí mnohem svěžeji a méně přezrále než je zvykem, kupa bylinkových tónů (rozmarýn a tymián hlavně, viněta nelže), i přes 14% alkoholu nijak těžké a skvěle pitelné, vyváženém, s dostatkem kyseliny, jemným tříslem a příjemnou dochutí. Krásné pití a po dlouhé době Rhôna jedoucí na úplně jiné notě, než jsem zvyklý. Jestli je to tím, že vinař pochází a stále ještě vinaří v Burgundsku, nebo snad proto, že se jedná o biodynamiky (oficielně od ročníku 2007), netuším. Co však vím je, že krom lahve v restauraci jsem si odnesl ještě jednu domů :o)

vanilka_jablicka
Dezert v podobě vanilkového krému s jablečnými knedlíčky (zde malý otazník, přesné jméno jídla jsem si nezapsal) nezklamal, opravdu výborné. Jako vinný doprovod volíme opět Rakousko, vinařství Kracher z Burgendlandu a jejich Beerenauslese Cuvée Kracher 2006. Přemýšlím, ve které domácí restauraci bych si mohl dát sklenku od jednoho z nejslavnějších specialistů na slaďáky (byť třeba jejich základního vína jako je toto), aniž by mne to zruinovalo :o) Inu poštěstilo se. Víno je postaveno na Chardonnay a Ryzlinku Vlašském, aromaticky velmi intenzivní do medu, ananasu a dalšího tropického ovoce, s nějakou tou meruňkou, sušeným citronem a vůní vanilky. V chuti sladké ale nijak těžké nebo ulepené, perfektně podpořeno kyselinou, opět s hromadou tropických tónů, kořenitostí a dlouhou dochutí. Nádhera.

mikulas_gottwald
Šéfkuchař Mikuláš Gottwald dohlížel na kuchyni i hosty, pravidelně odbíhal a několikrát se zastavil prohodit pár slov. Prostě příjemný večer. U jídla lze polemizovat, jestli náhodou není moc drahé (menu stálo 750,- Kč, ale běžně jsou samostatné předkrmy třeba za 300,- a hlavní chody okolo pěti stovek). U vína jsem tenhle problém poprvé po dlouhé době v restauraci prakticky neřešil a možná především kvůli němu se tam ještě vrátím. A taky se podívat skrz plot na přilehlý bytový komplex, protože na první pohled to vypadá, jako by tam snad byla vysazena vinice :o)

snad_vinice

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails