čtvrtek 18. září 2008

Ročník 2007 ve Weingut Franz Hirtzberger

V poslední době jsem o vínech z Rakouska četl nejčastěji v kontextu předražené Moravy a možnosti zajet jen pár kilometrů za hranice pro vína často lepší a za nižší ceny. A určitě tahle kategorie vín, tedy levné a dobré veltlíny, v Rakousku dost jede a pro našince je hodně lákavá. Ale pak jsou tu i jména jako Skoff, Kracher, Kirnbauer, Prager či Pichler, o jejichž vínech se mluví spíše jako o elitě Rakouska, mnohá jejich vína mají hodně „prémiové ceny“ a nespadají do kategorie nějakých vyloženě výhodných nákupů. Mezi taková vinařství patří i Franz Hirtzberger, jehož pět mladých vín ročníku 2007 jsem měl (díky degustaci u Domaine R&W) nedávno možnost ochutnat.


Řeč dnes bude o vínech z Wachau, tedy místě, kdy strmé svahy a meandry Dunaje dávají vzniknout asi nejlepším veltlínům a ryzlinkům Rakouska. Když jsem postupně začal kompilovat informace o této oblasti z encyklopedií a webu pro účel tohoto článku, narazil jsem na web firmy Embocadura (od kterých jsem zatím nic nekupoval, ale sortiment vypadá více než lákavě a podle ceníků mají od mnohých vinařů Rakouska i jejich starší ročníky), kde je celé Wachau velmi slušně popsáno. Zde za zmínku stojí především od zbytku Rakouska odlišný systém značení vín. Krom klasického přívlastkového označení a jména vinice tu na lahvích (tedy u vinařů do systému zapojených a pro vína, jež prošla kontrolním systémem) totiž najdete slovo Steinfeder pro lehká a jednodušší vína na běžné pití s alkoholem do 11.5 %, výraz Federspiel pro plnější, intenzivně ovocná vína s alkoholem okolo 12 %, a konečně Smaragd u elitních, do sucha prokvašených vín z těch nejlepších poloh, alkoholem vyšším než 12.5 % (ta čísla berte lehce s rezervou, našel jsem několik dalších variant a to i na dost oficiálně vypadajících webech, přímo u Hirtzbergra je uvedeno 11 %, 11.5 – 12.5 % a nad 12.5 %, delší popis tohoto rozdělení třeba znovu na webu Embocadura) a určených pro delší zrání. Pro Smaragd je navíc předepsán i korek o minimální délce 49mm.

Franz Hirtzberger je rodinné vinařství sídlící v obci Spitz. Pokud jsem to na degustaci správné pochopil, nepřikládá nějak naprosto zásadní význam starým keřům, ale spíše se soustředí na „drastické“ redukce a několikastupňový sběr s výběrem jen těch hroznů perfektně vyzrálých pro typ vína, které z nich chtějí připravit. Fermentace probíhá přirozeně (žádné kvasinky či docukření) v nerezu, ale další zrání se částečně odehrává v tradičních velkých sudech. Cílem mají být vína minimálně „ohnutá“, co nejpřesvědčivěji vyjadřující konkrétní místo původu, odrůdu a ročník. Ale upřímně, tohle říká skoro každé elitní vinařství. A nebo jsou na špičce právě proto, že se takto opravdu chovají? :o) U Hirtzbergerů vinaří na několika špičkových polohách Wachau (seznam, popis a fotky na jejich webu), ze kterých připravují Veltlín a Ryzlink v mnoha podobách. Navíc, jako specialitu, i bobulový výběr z Pinotu blanc. A sem tam dokonce i nějakou tu pálenku :o) Ale teď už ke konkrétním vínům. Všechna byla mladičká, poslední na trh puštěný ročník, a většina vyžaduje čas k plnému rozvoji do krásy. Ale i tak...

Grüner Veltliner Steinfeder Donaugarten 2007 - Směs z vinic v nejnižších polohách na naplaveninách Dunaje. Velmi svěží, jemné a výborně připravené. Především do květinových tónů s výraznou mineralitou. Lehké, pěkné kulaté tělo, vyvážené, s jemnou delší dochutí. Spíše přímočaré, volající po popíjení k jídlu nebo jen tak v létě na zahradě. Nadprůměrný veltlín na rychlejší vypití, ale přichází i s nadprůměrnou (za tento typ vína) cenou okolo 300,- Kč.

Grüner Veltliner Federspiel Rotes Tor 2007 - Druhý vzorek a již pořádný skok do míst, kterými se Hirtzberger proslavil. Veltlín od „rudé brány“, místa zbroceného krví na předměstí zničeném třicetiletou válkou. Aneb legendy jsou u vína potřeba :o) Od předchozího květinového veltlínu se posouváme na intenzitě vůně o pořádný kus výše, navíc začínají převažovat hutnější tóny bílého ovoce. Opět mineralita a dotyk bílého pepře. V chuti překvapivě „hebké“ a na tak mladé víno uhlazené, plnější, s krásně svěží kyselinou a delší dochutí. Cena vyšší o osmdesát korun, ale o řád „lepší“ víno (lepší v uvozovkách, protože je jiné a předchozí Steinfeder je takový jaký je, protože takový být měl a má svůj nesporný, a to nejen gastronomický, význam). Tady skoro uvažuji, že bych tři lahve naskladnil a vypil je vždy s odstupem jednoho roku, jak se bude vyvíjet. Uvidíme :o)

Riesling Federspiel Steinterrassen 2007 - A konečně ryzlink. Opět intenzivní květinová-ovocná vůně, nějaký ten šeřík tam cítím, poměrně koncentrované s tóny medu a citrusů. Pomalu stéká po stěnách sklenky a láká k napití. Chuť znovu až překvapivě plná a hebká, bohatá, s až citrusovou kyselinou, úžasně šťavnaté a minerální, byť dochuť spíše běžně dlouhá. Moc rád bych ochutnal, až se to posune z téhle skotačivé živosti k něčemu mírně usedlejšímu. Hodně povedený ryzlink, cena někde na čtyřech stovkách.

Grüner Veltliner Smaragd Honivogl 2007 - Zlatavá veltlínová bomba na 14.5 % alkoholu. Vůně sevřenější, objevují se těžší květiny (v poznámkách mám až “krémově rozmázlé ve vůni”, zase jedna dojmologie), luční med, vůně je hodně koncentrovaná, ale potřebuje čas k plnému otevření. Přivonění vyvolává dojem, že víno bude sladké, ale k tomu má velmi daleko. Je plné, hutné, extraktivní, s obrovskou intenzitou vyzrálých hroznů (až botrytický dojem), ale s krásnou kyselinou a suché. Velmi, velmi dlouhé s mírnou “pecičkou” v doznívání. Krása za tisíc korun.

Riesling Smaragd Singerriedel 2007 - Hluboká, zlatavá barva a opět alkohol na vysokých 14 %. Ve vůni nejdříve svěží dojem, který je vystřídán explozí medově vyzrálých hroznů (zase až ta botrytis), a mineralitou. Jemnější tóny nutno lovit, ještě jsou tam poněkud sevřeny, ale i tak fantastické. Na můj vkus je ovšem ta koncentrace vůně snad až příliš omračující, obvykle raději lovím ve vodách jemnějších a elegantnějších. Ale kdo ví, co s tím udělá pět či osm let zrání. I chuť je totiž vyloženě opulentní, s pěknou kyselinou a suché, ale ve fantasticky dlouhé dochuti zanechávající sladkost vyzrálého ovoce. Minerální, hutné, nabušené, s potenciálem vyzrávat velmi dlouho a za dvanáct stovek.


Všechna vína mne fascinovala čistotou svého projevu, „sladká“ nabušenost smaragdů při krásně suchém vínu doslova omámila. Ale přiznám se, že nejvíc mne na celé téhle degustaci (respektive při psaní článku později) dostal pohled na fotky vinic a Wachau vůbec, které mají u Hirtzbergra na webu. Ostatně některé jsem použil do článku. Mapa mi vyhodila, že přímo do Spitzu je to z Prahy méně než 300km (4 hodiny autem, 7 vlakem). Další místo, které podle všeho stojí za více než krátkou návštěvu…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails