čtvrtek 23. dubna 2009

Terroir, vinař a jeden pěkný Mâcon

Terroir, potenciál místa původu v kombinaci s vhodnou odrůdou, vinař a technika zpracování (samozřejmě pokud do technik zahrneme věci jako dobu macerace, kontrolu teplot, ponechání části třapin a podobné záležitosti; jakmile by se mluvilo i o dosypávání tanninů, arabské gumě, různých aromatických kvasinkách a dalších moderních a módních úchylárnách, tak je debata asi bezpředmětná). Co se na výsledném víně podepíše nejsilněji? Na tohle téma narážím často, poprvé tedy na blogu to bylo úplně v jeho začátcích a článku „Před zídkou za zídkou nikdo nesmí… vinifikovat terroir“, tenkrát tu ale mé výplody četlo jen pár lidí. Nejčastěji se tím samozřejmě zaobírám u vín, která jsou neuvěřitelně podobná kouskům z jiných poloh či od jiných producentů. A pak u lahví z míst méně slavných či odrůd méně ceněných, ale zpracovaných špičkovým výrobcem a jasně lepší než i prestižní polohy od někoho jiného (třeba takové nedávné Auxey-Duresses 2004 z Domaine d’Auvenay). Naposledy mne to napadlo u skvělého Mâcon Village.

Domaine Comtes Lafon je jedním z nejprestižnějších vinařství Burgundska, navíc biodynamickým. Je vynášeno do nebes Robertem Parkerem, ale poměrně jasně se ve svém knižním opusu vyjadřuje i Clive Coates. Říká, že jde o „jednoduše zdroj těch nejlepších bílých vín v Burgundsku“. Comtes Lafon samozřejmě zpracovávají hrozny ze slavných vinic, ale mají i „sesterský podnik“ - Les Héritiérs du Comte Lafon – v Mâconnais. Vznikl nákupem vinařství a vinice v září 1999, v květnu 2003 pak bylo doplněno dalších šest hektarů v obcích Uchizy a Chardonnay. Vinice přešly na organické a nyní na biodynamické postupy. Sběr hroznů je ruční, používají stejné sudy jako Comtes Lafon a některá vína, třeba vesnické kousky ze čtyř vybraných vinic (např. Clos de Four či Clos de la Crochette), zrají ve dřevě dříve použitém na jejich slavné Meursaulty. Vinařství momentálně řídí Caroline Gon. Něco málo jsem už psal i dříve.

K příjemně teplému jarnímu večeru a studenému rybímu menu jsem otevíral Mâcon-Milly-Lamartine „Clos de Four“ 2005. Jde o vlajkovou loď podniku, z poměrně strmé vinice shlížející na budovu vinařství. Už na první pohled, vlastně ještě než se napijete, je jasné, že s vínem míří někam vysoko. Těžší zelenohnědá burgundská láhev, tlustá kovová záklopka a kvalitní plný korek. Při cenách, které si (nejen u nás, ale všude ve světě) za tato vína účtují, si to mohou dovolit. Barva je čistá, hlubší, do zlatých odstínů. Vůně pak krásně svěží živé ovocité citrusové Chardonnay s krémovými tóny a snad lehce vlivem ležení na kvasnicích, s hezkou karamelkou a při dostatečném rozdýchání bohaté a velmi příjemné. Sem tam hruška, občas něco ušlechtilého dřeva či závan oříšků, hodně povedené a stále spíše na vlně mladých aromat než nějaké lahvové zralosti. Chuť perfektně suchá a čistá, s říznou kyselinou, mineralitou, přesně dávkovaným dotykem dřeva a opravdu dlouhou dochutí. Není to nic vyloženě výjimečného, ale nádherné a úžasně pitelné víno rozhodně ano. Navíc se ve sklence pěkně rozvíjí a má potenciál dále ležet na lahvi a dát ještě víc časem. Typické Mâconnais? Určitě ne, mnohem blíže premiérovým Côte de Beaune od lepších producentů. Cena také taková, ale výjimečně nemám pocit, že se zde jen těžilo ze slávy jména Comte Lafon.

Jak by asi vypadalo Chardonnay třeba někde od Mělníka či z Blatnice, kdyby ho pár let připravoval tým z podniku jako Comtes Lafon či Leroy? S dostatkem financí na všechny práce na vinici, s možností vyslat na svah dav lidí a sklidit vinici přesně v termín kdy je to potřeba (a ne kdy má někdo zrovna čas, až se sklidí důležitější odrůdy a podobně) a vytřídit všechny byť jen trochu problematické hrozny? Při použití stejných barikových sudů, podobných postupů při fermentaci a dostatečném zrání než půjde víno do lahví. Jak velká část z fantastických výsledků některých slavných vinařství je jen dostatek financí vynaložených na to, aby mohl být celý proces co nejpečlivější?

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails