úterý 20. května 2008

Burgundsko s Pascalem Wagnerem

V úterý 13. 5. dorazil do Prahy Pascal Wagner, dnes již docela slavný sommelier z Francie, aby zde pro Domaine R&W odprezentoval řadu vín z Burgundska. Na devíti vzorcích tento původem napůl němec označovaný za chodící enologickou encyklopedii, mnoho let vinař, dlouhá léta osoba zodpovědná nejen za degustace u Oliviera Lefleiva, hudebník a náturou trochu exhibující bavič krásně předvedl, jak této oblasti propadl. A s poutavým komentářem se snažil přiblížit jednotlivá vinařství, styly vín, problematiku degustování a další zajímavosti okolo. Celé to bylo velmi vtipné, Pascal Wagner měl jasný názor (někdy možná až lehce k nelibosti dovozce, jeho doporučení plně nekorespondovala s cenou lahví a pan Hepnar decentně zasahoval :o) a na devíti vzorcích se každý, kdo jen trochu poslouchal a na vína soustředil, dozvěděl a naučil řádově více, než na různých megaochutnávkách se stovkami vín (ale ty mají asi úplně jiné zaměření, uznávám). V klidu a s odpovídajícím sklem jsme se prošli z Chablis až do Vosne Romanée (pravda, geograficky šlo spíše o pořádné skoky po velké části Burgundska) a kdo tam nebyl, udělal chybu. Tak alespoň ta vína zkusím trochu přiblížit zde…

Chablis 2006 – Domaine Jean-Paul & Benoît Droin
Slušná barva se zelenkavými odlesky, svěží vůně (taková ta „slintavá“ kyselinka, prostě ideální k jídlu) řízená bílým ovocem a minerálními tóny, ovšem poněkud sevřená a nedůrazná, chtělo by trochu času. V chuti spíše lehčího projevu, klasické slušně udělané Chablis, čisté, dokonalé k jídlu, poměrně dlouhé s jemnou hořčinou „jablečné jadýrko“ v závěru. Proč ne, za víc než čtyři stovky platíme ovšem spíše za jméno než obsah lahve a tento typ vína lze pořídit i levněji.

Rully 1er Cru „Les Margotés“ 2005 – Domaine de Chévremont
Domaine R&W mělo víno uvedena pod Domaine de Chévremont, ale mnohem známější je spíše jméno Paul Jacqueson, který je za vína zodpovědný. Jeho otec Henri byl jedním z těch, kteří k Chalonnaise a konkrétně Rully opět přilákali pozornost, jež se jinak upírala spíše k velkým jménům přilehlých apelací. Největší úspěchy slaví jejich vína bílá, ale připravují i báječná červená (z Rully a Mercurey). Nadšení prý budí i jejich Aligoté (z Bouzeronu, zde má dokonce vlastní apelaci), ale zatím jsem neměl tu možnost ochutnat. Což brzy napravím, protože tahle neprávem poněkud opomíjená odrůda už mne dokázala opakovaně hodně příjemně překvapit.

Pěkná, hlubší barva. Hutnější svěže ovocná vůně podtržená sudem, příjemný tón badyánu (nebo snad anýzu, tahle dvě koření si aromaticky neustále pletu). V chuti vyvážené, harmonické plnější Chardonnay. Ovoce se příjemně doplňuje se sudem, celé je to hezky dlouhé a krásně pitelné. Povedené.

Macon-Milly-Lamartine „Clos de Four“ 2004 – Les Héritiérs du Comte Lafon
Comtes Lafon je v bílých vínech jednou z nejslavnějších až mystických domén Burgundska, konkrétně Mersaultu (ale produkujíc třeba i víno z Le Montrachet), Les Héritiérs du Comte Lafon pak jejich odnož hospodařící v Mâconnais. S Comte Lafon má společnou pečlivost při zpracování hroznů, používají stejné sudy a některá vína, mimo jiné i tento Macon Village, zrají v sudech předtím použitých na Meursaulty. Vinohradnictví je organické, sběr hroznů ruční, před lahvováním se vína obvykle lehce filtrují. Vinařství produkuje generický Macon, village Macon-Village a Macon-Milly-Lamartine a také čtyři vína z konkrétně specifikovaných poloh (vinic), z nichž „Clos de Four“ je považováno za nejlepší. Tohoto vína jsem měl za poslední týdny možnost postupně ochutnat celkem tři ročníky (pokud mne naškrabané poznámky neklamou), počínaje 2006 a konče dnešní 2004. Všechna mají podobnou linku a v podstatě se liší jen v detailech a úrovni vyzrálosti, v současné podobě je ideální pít určitě 2004, hřích by ale nebyl otevřít i ročník 2005.

Hlubší, krásně zlatavá barva. Hutnější výrazná vůně, s až zvláštně lascivní ovocitostí, násládle citrusovými tóny a výrazným dotykem dřeva. V chuti opět hutné, krásně ovocné, velmi elegantní a zajímavé. Víno naplní celá ústa a dochuť vytrvá velmi dlouho. Krásné víno. Pascal Wagner jej doporučoval „místo viagry“ a docela to chápu, minimálně ta vůně je opravdu svůdná. A já se těším, až si dám láhev s grilovanou bílou rybou :o)

St. Aubin 1er Cru „En Remilly“ 2005 – Domaine Olivier Leflaive
O Domaine Olivier Leflaive se asi nemá smysl nějak více rozepisovat, jejich bílá vína jsou burgundská klasika. Připravována spíše pro dřívější konzumaci než na nějaké dlouhé vyzrávání (což neznamená, že nezrají dobře), takže i toto 1er Cru je prý v podstatě již na pití. Poloha En Remilly je považována za jednu z nejlepších v St. Aubinu, nachází se na hranici Puligny-Montrachet, jen kousek od vinice Chevalier-Montrachet. Na této degustaci šlo o mé čtvrté setkání s tímto vínem, jedna láhev mi i nějakým omylem skončila doma. A stále nemohu pochopit, co na něm někdo může vidět. Pěkná hlubší barva již do zlatavějších tónů, vůně velmi svěží, květinově-ovocná s lehkým dotykem sudu, ale dost jednoduchá, obyčejnější. V chuti svěží a čistě ovocné, v delší dochuti opět sud a trochu jablečné pecky, ale jako celek pouze „dobře pitelné Chardonnay“. Slovo, které mne u tohoto vína napadalo stále dokola, bylo „korektní“. Neurazí, ale zároveň prostě nenadchne. Sedm stovek zde nevidím ani omylem. Možná mi něco uniká, pátý pokus dopadne s tou celou lahví doma :o)

Chassagne-Montrachet „Le Bergerie“ 2005 – Domaine Darviot-Perrin
Ač Pascal Wagner předem jasně vyhlásil, že za nejlepší bílá vína považuje ta z Puligny-Montrachet, byl nucen odprezentovat jako vrchol Chassagne :o) Rodinný podnik Didiera a Geneviève Darviotových (Geneviève je rozená Perrinová a právě od jejího otce, slavného vinaře, se Didier učil) produkuje především skvělé Meursaulty a červená z Volnay. Vinice Le Bergerie se nachází asi čtvrt kilometru na jih od Montrachetu a je osázena velmi starými keři. Více o vinařství na webu dovozce.

Barva vína je opět hlubší a do zlatých tónů, moc pěkná. Ve vůni je první dojem „suché“, jde o až jakousi zvláštně vyprahlou směs minerality a dubového sudu, která obaluje ovocné tóny, výrazně citrusové. V chuti plnější, intenzivní, ještě ne stoprocentně sladěné (ale má k tomu blízko), s perfektní živou kyselinou a velmi dlouhé. Při nástupu dochuti víno jakoby „exploduje“ v ústech a celá je naplní. Určitě bych tipoval spíše nějakou 1er Cru kategorii, bohužel i cena přes 1.300,- tomu odpovídá. Tohle není úplně můj šálek kávy, raději bych si vzal dvě lahve výše hodnoceného Clos de Four :o)


Côtes de Nuits Villages 2004 – Domaine Jean-Marc Millot
Barva nijak hluboká jahodovka, ve vůni ale naprosto klasický pinotový dojem. Svěže ovocné i známky nazrálejších tónů, červené ovoce, třešeň, dřevitá vůně „špejle“. V chuti ovocité a opět živě svěží, zároveň ale poněkud tenčí, se znatelným tříslem a trochu hrubší ale dlouhou dochutí. Dovedl bych si představit celou láhev doma, ale ne za skoro šest stovek.

Volnay 2005 – Domaine Joseph Voillot
Zde si opět ulehčím „práci“, pro informace o vinařství rovnou odkáži na web dovozce, a rovnou se vrhnu na víno. Toto víno ze starých keřů má hlubší, mladičkou barvu do fialových tónů. Vůně je hutná, výrazná, dominují třešně, výrazněji až těkavě se projevoval alkohol, trochu živočišných tónů, dřevitosti a švestek. Zajímavé, jednotlivá aromata si zatím stojí tak nějak sama o sobě, neslévá se to do kompaktního celku (takové malé puzzle, co stojí za to sestavit). V chuti se rozjívená mladost projevuje ještě silněji, především neohlazeným tříslem a jistou neotesanou hrubostí, víno chce čas. Projev je výrazně ovocitý, hutný a za nějaký ten pátek půjde o skvělé víno. Momentálně si s ním nějak nevím rady. A to ho chutnám podruhé, při první degustaci mi přišlo uhlazenější, možná mělo víc času se rozdýchat…

Chambolle-Musigny 2004 – Domaine Robert Arnoux
Hvězda domény Robert Arnoux vedené nadaným Pascalem Lachaux (manžel dcery Roberta Arnoux) stoupá a je snadné pochopit proč. Kvalitní práce ve vinici (bio hospodářství) je základem, pečlivé zpracování ve sklepě dalším krokem – stoprocentní odstopkování, poměrně dlouhá macerace hroznů, uvážlivé ale výrazné použití sudů. Toto Chambolle-Mussingy zrálo ve velkých šestisetlitrových sudech místo klasických bariků. Barva je docela hluboká, stále docela mladá ale již se známkami nazrávání. Ve vůni víno exploduje, je koncentrované, s kořenitými a květinovými tóny nad ovocem, s dotykem jitrocelu (likér proti kašli), zajímavé. Chuť v úplné harmonii s vůní, s ještě výrazným tříslem a dostatečně dlouhá. Celek působí „moderním dojmem“, ale každopádně více než zajímavě. Možná bych se na víno soustředil ještě o chlub více, kdyby ho nevystřídalo…

Vosne-Romanée 1er Cru „Les Suchots“ 2003 – Domaine Prieure-Roch
Prieure-Roch je na burgundské scéně poněkud netypickým hráčem a jeho vína se řadí k tomu nejzajímavějšímu, co zde můžete ochutnat. Doména funguje od roku 1998 a stojí za ní Henry-Frédéric Roch, syn Pauline Roch, starší sestry Lalou Bize-Leroy, a momentálně osoba spoluřídící Domaine de la Romanée-Conti. Už to naznačuje, že pod svým jménem (byť Prieure prý do názvu přidal jen pro ten zvuk, napadlo ho to údajně při pohledu na case vín Château Prieuré-Lychine) asi nebude lahvovat nějakou nudu. Jenže těch náznaků „to bude zajímavé“ je ještě mnohem více. Nejviditelnější jsou viněty, na Burgundsko docela velký úlet. Co ty znaky znamenají, se dočtete v komentářích u jiného článku, každopádně Henry-Frédéric Roch odmítá na lahve psát nějaké „grand cru“ a podobné údaje, jméno vinice a ročník musí stačit (a malá zadní přelepka se zákonem nařízenými údaji). Méně vidět ale o to více znát jsou kompletně bio(dynamické) vinice s obvykle velmi starými keři, naprosto minimální (i žádné) použití síry při zpracování hroznů, obvykle se nějaká minimální dávka dává až nakonec. Sběr hroznů probíhá většinou extrémně rychle během rána, dokud jsou hrozny chladné, což zajistí mnoho desítek sběračů na hektar (podobně to řeší i na Romanée-Conti, tam si za čest přijít sbírat považují francouzští sommeliéři a znalci vína :o). Co nejpřirozenější je pak způsob zpracování hroznů – do tanků jdou celé hrozny včetně stopek, vše se zakváší kvasinkami z vinice (díky nepřítomnosti síry a nízké teplotě hroznů zrána přežije celá populace různých druhů, jedna následuje za druhou při různých teplotách kvašení), celý proces je spíše „kontrolován a zapisován pro pozdější analýzu“ než nějakým zásadním způsobem řízen. Naopak poměrně moderním krokem je velmi častých sto procent nových barikových sudů. Lahvuje se bez filtrace a čiření. A ceny naplněných lahví jsou takové, jaké jsou. Názory na vína Domaine Prieure-Roch se pak různí, od nadšení, přes problémy s dominantním sudem až po nepříliš přívětivé přijetí i od lidí jako Clive Coates, který se nedokáže smířit s často prý silně vegetativními tóny ze stopek ve vůni. Já jsem zatím ve fázi úplného nadšení, tedy na základě třech vín, která jsem chutnal. A nejlepší z nich bylo toto.

Les Suchots ročníku 2003 jsem pil i od jiného producenta a jak bylo výborné, přeci jen obsahovalo „navíc“ i to, co mi poněkud vadí na ročníku. Tedy jakousi až nepříjemnou přezrálost, spečenost, džemovité tóny a na Burgundsko prostě ne úplně typický projev. Verze z Domaine Prieure-Roch je pak nejspíše první červenou burgundou tohoto ročníku, která mne bezvýhradně nadchla. Dvoutisíctrojka se prezentuje snad jen v barvě, která je skutečně velmi vysoká, až nezvykle. Víno není stoprocentně čiré, důsledek nulové filtrace, ale to mi skutečně nevadí. Vůně je koncentrovaná, opojná, neuvěřitelně komplexní a zajímavá. Ano, krom ovoce jsou zde i zelenější aromata, ale perfektně zapadají do celkového dojmu. Přítelkyně mne navíc neustále upozorňovala na vůni včelího vosku :o) Navíc se víno mění každým zakroužením ve sklence a i v té prázdné, kde už jen ulpívají zbytky na skle, se vyvíjí další desítky minut, nerozpadá, ale zraje a obluzuje. Neuvěřitelné, překrásné. A i chuť je taková, hutná a komplexní, velmi dlouhá, bohatá, se zatím výrazným tříslem, ale přesto již nyní vyvážená. Neuvěřitelné. Více než tři tisíce za láhev jsou strašně moc, za sedmičku pití, „fermentovaného ovocného džusu“ :o) Ale to je život, takhle se dneska na poli velkých vín hraje. A navíc (po velmi, velmi dlouhé době) mi přijde, že zde tu cenu chápu. Tip na narozeninový dárek, pokud budete přemýšlet, co mi poslat :o)

Jen více takových degustací, zajímavých hostů a krásných vín! Člověk má alespoň o čem snít při psaní reportů a se sklenkou obvykle něčeho mnohem obyčejnějšího, než bylo cokoliv z výše popsaných vín.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails