V poslední době doma i u přátel otevírám spíše osvědčené kousky a lahve, kterých mám větší zásobu, ale občas se vyskytne i nějaká novinka. Nebo alespoň nový ročník něčeho, o čem už jsem třeba psal dřív. S velkou chutí jsem kupříkladu vdechnul mladičký Escherndorfer Müller-Thurgau trocken 2024 z Weingut Horst Sauer (web, poprvé jsem tu o nich psal v souvislosti se sylvánem a pak ještě několikrát). Takže Německo, Franky a VDP.Ortswein z vinic v okolí domovské obce vinařství, Escherndorfu. Ještě mají řadu pod tímhle + hlavně pro gastro i veskrze chutné litrovky, ale zde se dostáváme řekněme k těm už opravdu charakterním kouskům a navíc v tamní tradiční lahvi. Ke které, ale to se opakuju, mám hodně ambivalentní vztah. V momentě, kdy ji v chladničce kombinuji s dalšími tvary, každopádně převažuje čirá nenávist :-) Zde jsme klasickém muschelkalku, podstatná část hroznů bude pocházet z trati Fürstenberg, a se zpracováním čistě v nerezu s nějakým tím ležením na jemných kalech. Barva světlá, zelenkavá, a ve víně ještě decentní perlička. Čerstvé, mladičké ve vůni, čisté, zelené jablko a trocha citrusových tónů, florální linka, hodně příjemné. Suché, čisté, s dobrou kyselinou a šťavnatostí ale zároveň dotykem cukru o trochu výraznějším než v předchozích letech, ovšem veskrze vyvážené, opět malvice a šťavnaté peckoviny, slušně dlouhé, skvěle pitelné, zábavné… Není to velký Müller, ale zároveň za mne bezesporu víno, které by pro mnohé mohlo tuhle odrůdu rehabilitovat :-)
Z legendárního starosvětského vinařství Bodegas R. Lopez de Heredia (web, viz starší článek) ze španělské oblasti Rioja si nejčastěji pořizuji bílé Viña Gravonia, červenou klasiku Viña Tondonia Tinto Reserva (vyšší řady naprosto výjimečně) a sem tam bílou klasiku Viña Tondonia Blanco Reserva. Tentokrát jsem ale zkusmo (a ano, nechal jsem se zlákat vysokým hodnocením z vícero zdrojů) sáhnul po Viña Cubillo Tinto Crianza 2016, což je de-facto jejich nejníže postavené červené. Pochází z 24 ha jílovo-vápenité vinice Cubillas s výsadbami okolo 40 let věku, sběr ruční, školení tři roky v použitých sudech z amerického dubu se dvěma přetáčeními ročně, čiřeno vaječnými bílky a po smíšení sudů v nerezu a dalším zrání tam lahvováno nefiltrované někdy v roce 2022. Je toho nějakých 92 tisíc flašek. Ročník 2016 tedy není něco už neprodávaného, aktuálně na trh přišel coby nejnovější teprve ročník 2017. Odrůdově Tempranillo 65 %, Garnacha 25 %, Graciano 5 % a Cariñena 5%. Uloženo v bordó lahvi, s kovovou záklopkou a kvalitním celokorkem a jejich tradiční vinětou, která na moderní trendy bere ohledy jen velmi mírně. Poměrně tmavá rubínová barva s minimálními známkami nazrávání. Na úvod tak trochu „tyčinka Margot“, ale se vzduchem se hezky otevírá, stále hodně mladistvé, dřevo výrazné, červené peckoviny do višní až sušených a uzených, lehce bylinková, mátová linka. Suché, středně plné, výborné kyseliny, jemnozrnné ale docela výrazné tříslo, delší, vyvážené. Sladší peckoviny jako základ ovocnosti, pěkná struktura, seriózní kousek. Základ, ale aktuálně teprve přichází do rozumné pitelnosti a nejspíše se vyplatí ještě pár let počkat. I tak docela bohaté, přestože jede docela na první signální. Ta jejich hlavní Reserva je sofistikovanější a elegantnější.
