úterý 3. listopadu 2009

Polední pauza s galadegustací Kupmeto

gala_sancerre Jak to děláte na velkých degustacích, různých prezentací sortimentu dovozců či festivalech, s výběrem vín k degustaci? Studujete nejprve pečlivě seznam dostupných vín a následně vyrážíte po naplánované trase, chodíte od stánku ke stánku a náhodně vybíráte (nebo volíte to nejlepší) či zkoušíte ochutnat úplně vše až do úplné likvidace chuťových buněk? Já mám vždycky problém s tím, že pokud sortiment vinařství u toho či onoho stolečku neznám a nechutnám tedy jen vybrané novinky, tak mám tendenci projet jejich vína od začátku do konce, od těch obyčejných po ta nejlepší. Prostě mi nepřijde, že se o podniku dozvím to zásadní, pokud vždy přiběhnu, ukážu na nejdražší láhev a zase zmizím. Prezentující vinaři (obchodní zástupci) to ostatně taky nemají rádi a přistupují k vám úplně jinak, než když se chcete něco dozvědět a udělat si průřez jejich nabídkou. Vlastně to takhle obšírně píšu proto, že na nedávné Galadegustaci firmy Kupmeto (která prodává i koncovým zákazníkům na e-shopu, ale především zásobuje vinotéky a restaurace) jsem si seznam neprostudoval, příšerně se zasekl u jednoho stánku s hromadou vzorků a úplně pak vynechal třeba Itálii nebo, a to nechápu a štve mne, Pinoty a Chardonnay z Burgundska. Takže report bude zrovna o tyhle ošizen a těm, kterým jsem zprávu sliboval, se omlouvám. Ale nějaké zajímavé objevy jsem přesto učinil.

gala_peirre_amadieu
Vůbec celá ta akce byla docela fajn, na jednom místě šlo ochutnat celkem pestrý výběr vín především z různých regionů Francie, doplněno Itálií, nějakou Moravou a novým světem v podobě jednoho Chile a trochy Afriky, to vše obvykle za účasti vinaře či zástupce vinařství. Kupmeto v tom standardním sortimentu nejede nějaká vyloženě superslavná drahá jména, ale vybírají si poměrně zajímavé zástupce regionů s obvykle dost slušným poměrem ceny a kvality a zároveň velikosti produkce, což je důvod, proč na ně pravidelně narazíte všude možně. Vlastní velkou degustaci (rozloženou do dvou dnů) v sálu hotelu Amarilis pak doplňovalo několik komornějších akcí, například večeře s vinaři (každý na ni měl přivézt magnum nějakého svého zajímavého vína), „souboj“ zajímavých vín ze sedmi zásadních regionů Francie či vertikální degustace Château Batailley s víny od ročníku 2006 po 1977 (té jediné jsem se stihl účastnit).

Ještě opojen příjemnými zážitky z degustace Beaujolais jsem se zastavil u stolečku s těmito víny a něco málo ochutnal. Moc potěšilo Fleurie „Cuvée Hugo“ 2008 z Domaine Pardon, krásně mile ovocité a vyvážené pití, nejspíš ho zařadím na domácí ochutnávku (plánuji na 19.11. jako protiklad k příchodu mladých vín, tohle budou především Cru a to i trochu starší či ze starých keřů, ještě by se tak dvě místečka našla…). Šlo ochutnat i dvě primeur vína ročníku 2009, která nyní přijdou na trh jako Nouveau. Vypadá to na zajímavý ročník, ta vína byla tmavá, docela hutná a intenzivní, velké překvapení.

saphir
Další zastávka proběhla u Champagne Bauget-Jouette, ale ty si ponechám na jindy, protože jsem je o pár dní později navštívil přímo u nich v podniku. Vedle se ovšem nacházel ještě stoleček Champagne Louis Barthélémy. Dříve to byla jedna z velkých značek v Champagne a plnila supermarkety, v devadesátých letech dostala nového majitele, který drasticky snížil produkci a začal se orientovat na kvalitnější produkci s jinou cílovou skupinou. Zero Dosage „Topaz“ (20% Chardonnay, 40 % Pinot noir a 40 % Pinot Meunier, na kvasnicích tak 4 roky) bez přidaného cukru v dozážním likéru je velmi suché, řízné, pěkné šampaňské. Na můj vkus trochu jednodušší, ale veskrze příjemné pití. Brut NV „Améthyste“ (sestaveno ze 42 různých poloh, 50 % Pinot noir, 30 % Pinot Meunier a 20% Chardonnay, na kvasnicích 3 roky) má intenzivnější ovocitější vůni a jde o velmi pěkně vyvážené povedené pití (opět spíše jednoduššího „aperitivního“ střihu, nic komplikovaného). Brut Rosé NV „Roubis“ (70% Chardonnay a 25% Pinot Noir lisované na bílé víno + pár procent červeného vína ze Champagne, na kvasnicích tři roky) má růžovooranžovou barvu, voní vyzrále ovocně a opět jde o suché a čisté svěží vyvážené pití, se kterým bych neměl problém. Škoda jen, že i tyhle základy ze Champagne jsou prostě drahé (osm stovek normálka). Brut Millesime 2002 „Saphir“ (naprosto dominantní Chardonnay jen s troškou Pinot Noir, v lahvi na kvasnicích šest let) má zlatavou barvu, menší bublinky a krásnou pěnu. Květiny, lehce toastové aroma, docela zajímavé a výrazně bohatší a komplexnější než předchozí vzorky. V chuti pevnější, pěkně strukturované, svěží vyvážené pití s delší dochutí. Povedené. Cena podobná předchozím vínům tohoto producenta a přitom kvalita o řád jinde. (foto doplňuji jedno jejich oficiální reklamní, selhal mi blesk a já si toho nevšiml, takže mám jen tmavé fleky)

gala_dominique_pilou O Château Beauchene jsem tu už psal a další Rhônu, Château Val Joanis, nedávno přechutnával se skupinkou doma, takže bude asi samostatný report. Místo, u kterého jsem zakufroval nejdéle, byl (pro mne) překvapivě stoleček vinařství Joseph Mellot z údolí řeky Loiry. Postupně jsem si tam ochutnal komplet všechno a v praxi si ověřil, že se nemá francouzům říkat, jak vám některé víno nesedí. Dokud jsem jen chválil bylo vše v pořádku, zástupce vinařství se usmíval, švitořil a vůbec to bylo fajn. Jakmile jsem ale vyjádřil rozpaky nad jedním červeným Sancerre, asi jsem se dotkl jeho národní hrdosti (nejspíš je z regionu) a on silně ochladl. Sice dále profesionálně prezentoval, ale s podezřívavým výrazem a úsměvem značně umělejším :o) Každopádně jsem si opět ověřil, že Sauvignon Blanc možná není má z odrůd nejoblíbenějších, ale v Sancerre, Pouilly Fumé a dalších místech okolo umí dávat opravdu krásná vína, co stojí za pozornost.

gala_mellot_puilly_troncsec Vlastně mne překvapila už úvodní Destinea Blanc 2008, čistý Sauvignon Blanc (VdP, žádná konkrétní apelace) v nízké cenové kategorii (maloobchod i za sto pade). Tohle víno jsem měl už dvakrát a pokaždé to bylo příšerné (viz třeba tu), je to podle všeho velmi častá oběť tragicky špatného skladování. Holt banky to asi mají ve skříni a ne lednici :o) Když je v kondici, jde za ty prachy o skvěle pitelné, svěží, aromatické a moc dobře udělané víno naprosto ideální do gastronomie. Moc mne bavila dvě Pouilly Fumé, jak svěží mladičké minerální a nádherně pitelné „Le Troncsec“ 2008 s výbornou linkou kyseliny, tak i bohatěji ovocité a aromaticky sladší, lehce dřevem ovlivněné, efektní a delší „Cuvée des Edvins“ 2006. Zajímavou ukázkou vyzrálého sauvignonu (navíc z problematického horkého ročníku) bylo Sancerre „Cuvée Pierre-Etienne“ 2003, se zlatavou barvou, vyzrálou bohatou medovo-citrusovou vůní, medem a kořenitostí v chuti, doplněno bylinkami, svěžestí a krásnou strukturou a délkou dochuti. Dost povedené. Vůbec všechna ta bílá byla výborně udělaná, skvěle pitelná a doporučeníhodná. Červená už vyžadují trochu více „zapálení pro věc“, Destinea Rouge 2007 je ještě v pohodě pitelný a docela typický ovocitý (ale trochu trpčí a řidší) Pinot Noir, ovšem Sancerre Rouge 2007 „Le Rabault“ (opět čistý Pinot) mi přišlo opravdu dost obyčejné a navíc velmi trpké, což se tedy od červeného Sancerre dá často očekávat, ale pil jsem odtamtud i výborné věci a doufal. To už víc bavil Cabernet Franc z různých oblastí – Chinon, Saumur-Champigny, Bourgueill. Mám tahle drsnější, divočeji ovocitá vína s trochou lékárenských tónů rád a tahle potěšila. Byla mladičká a určitě se ještě uhladí, ale je to fajn ukázka odrůdy a regionu. Nic zásadního, na zkoušku bych se jich ale nebál. A na našem trhu je vín z těchto míst strašně málo, takže každý zástupce se počítá.

gala_mellot_cabfranc
U stejného stolečku jsem ještě zvládl produkci zajímavého vinařství Pierre Amadieu z Rhôny, proslaveného především víny z apelace Gigondas. Z nich mne bavilo především „Grande Réserve“ 2005 (70% Grenache, 30% Syrah), možná i proto, že u bratříčků se chutnal mladičký ročník 2007 a toto mělo větší šanci vyniknout. Aromatické, ovocité, s tóny kouře, plné, vyvážené, šťavnaté, stále s kupou třísla a zrající do krásy, ale již nyní velmi pěkné pití. Hodně mne bavilo i základní Côtes du Rhône „Roulepierre“ 2007, víno čisté krásně ovocné a svěží, pěkně udělané a nekomplikovaně pitelné, přitom ne nudné. Vůbec v poslední době nějak preferuji vína trochu „štíhlejší“ a lépe pitelná nad těmi, co po první sklence doslova zasytí, takže tohle mi sedlo. Zase super věc do gastronomie. U Crozes-Hermitage „Les Caladières“, stoprocentního Syrahu, jsem přemýšlel, kde je hranice, kdy je vůně kůže a takové ty stájové tóny ještě příjemná záležitost doplňující komplexitu vína a kdy už je to za hranicí a spíše ruší. I když se víno jinak svou hutností a přezrálým ovocem hodně snažilo, tahle aromatická linka byla až příliš dominantní a moc mi neseděla.

gala_nicolas_del_solar O vinařství Errazuriz jsem tu psal něco o úvodní degustaci a pak ještě několikrát (třeba o moc zajímavém Pinot Noir), jejich vína mne docela baví a tady zkoušel jen ta, která ještě neznal. Chardonnay 2007 Max reserva je dřevem dobře nakopnutá ukázka odrůdy, ale není jím úplně přejeté. Má to výbornou kyselinu a dobře postavené tělo, dost povedené pití. Vyzkoušel jsem nějaké nové „speciality“, třeba čisté single vineyard Sangiovese 2007 (velmi tmavé, aromaticky až parfémově výrazné, vyzrálý jižní styl, měkčí a moderní v chuti, čisté, moc dobře udělané, zatím dost třísla a pěkně dlouhé) či The Blend 2006, nezvyklou směs (nejen na Chile, tohle je myslím dost unikátní) 40% Sangiovese, 25% Petit Verdot, 20% Cabernet Franc a 15% Carmenére. Působilo to jako aromatická (opět velmi výrazné), efektní, suchá, jižní a tříslem okořeněná volná variance na nějaké supertoskánce, dost vtipný kousek.

gala_the_blend_errazuriz Zvládl jsem ještě lehký průřez Tanzbergem (ty bych si taky rád projel někdy znovu a v klidu s více časem, tady to nějak zvlášť nezasáhlo, ale potěšil nový styl vinět), něco ryzlinků z Alsaska od vinařství Charles Wantz (bezproblémové pití, ale nic co by mne nějak víc oslovilo) a projel komplet nabídku Bordeaux od skupiny Borie Manoux, o které se ale zmíním spíš v souvislosti s vertikálou Château Batailley, kterou si nechávám na samostatný článek. Byla to moc fajn degustace a kdybych býval měl čas oba dny, nemusel jsem minout Burgundsko a Itálii. Ale i tahle delší „pauza na oběd“ při odběhnutí z kanceláře potěšila. Jen víc podobných akcí. Nejvíce mne sice baví malé komorní ochutnávky s pár víny, i tyhle větší akce mají svůj smysl. Minimálně na nich můžete snadno objevit něco, co potom podrobíte podrobnějšímu zkoumání :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails