úterý 30. září 2008

Nejen Rhôna v podání Château Beauchene

V předsvatební týden se mi podařilo trochu odreagovat od příprav na dvou zajímavých ochutnávkách. Tou první, o které bude řeč dnes, byl průřez sortimentem  Château Beauchene, rodinného vinařství z Rhôny, které krom pana Kozáka zastupujícího dovozce, firmu Kupmeto CZ, prezentovala i dcera majitelů, taktéž čerstvě provdaná Amandine Bernard. Jelikož je Beauchene očividně celkem důležitou částí sortimentu tohoto dovozce, mají pro něj (i některá vína) na webu docela dost informací, což mi usnadní práci. Od paní Amandine jsem se toho vlastně navíc moc nedozvěděl (protože se ani neptal) a těch několik drobných informací rozpustím u jednotlivých vín. Budu postupovat spíše v nějakých „skocích“ na typy vín, než že bych jel úplně přesně dle degustačního pořádku. Vynechávám pokusy o detailnější popis barvy vín, protože degustace se konala v podzemní salónku restaurace L’Ardoise a vzhledem k tlumenému a navíc tak trochu barevnému osvětlení ji šlo posoudit opravdu těžce.

Ze sortimentu hodně potěšila dvě vína z doplňkové řady Saisons de Beauchene (z nakupovaných hroznů, často o mimo Côtes du Rhône). Konkrétně šlo o zemský (Vins de Pays d´Oc) Viogner 2006 z Languedocu (citrusově svěží s až tóny medu ve vůni, překvapivě výrazný, na jih s pěknou kyselinkou a moc hezky sladěný) a Grenache 2005 stejného původu, intenzivní a přímočaře ovocné víno, neuvěřitelně krásně pitelná jídelní záležitost s trochou nasládlosti a příjemného třísla. Jde o lahve za 95 – 135,- Kč (dle počtu zakoupených), vyloženě na každodenní pití, ovšem bez průmyslového štychu této třídy vín. Navíc šlo o pěknou ukázku, jak může vypadat čistá Grenache (byť z jiné části Francie), protože právě tato odrůda má převahu v hlavních vínech Château Beauchene.

O zajímavé setkání se postarala dvě Côtes du Rhône blanc s podtitulem Grande Réserve, tedy bílá vína bez bližšího určení místa původu na Rhôně, ovšem velmi netypicky jednoodrůdová a navíc fermentovaná v dřevěném sudu, byť dále zrála již v nerezu. Šlo o čistý Viognier 2006, s velmi hlubokou barvou, sladce ovocný a připomínající přezrálou podzimní zahradu a meruňky, exotické, v chuti kulaté a s povedeným projevem dřeva i tříslem, docela dlouhé a s příjemnou páteří kyseliny. Nečekané překvapení, hodně zvláštní záležitost, byť jinak se s nějakým všeobecným nadšením nesetkal. Což by se dalo říct i o Marsanne 2007 (Viognier se v mnoha oblastech čistý dělá, Marsanne dost výjimečně), s mnohem delikátnějším a pro mne těžko rozebratelným aroma, tenčím ale docela harmonickým tělem s dostatečnou kyselinkou a kávou v dochuti, ale ve výsledku v chuti tak nějak jednoduché až trochu nudné. Ceny 300 – 360,- Kč odpovídají malé produkci několika tisíc lahví, za ten Viognier bych je dal, u Marsanne určitě ne.

Stejně tak bych nevydal 621,- Kč za Châteauneuf-du-Pape blanc Vignôbles de la Serriere 2007, směs Grenache blanc, bourbulenc, roussanne a clairette, připraveno úplně bez vlivu dřeva. Jemně ovocité, citrusy a hruška, mineralita, trocha živočišnosti (takové ty vlhké piliny až „výběh poníků na pouti“), ale vše hodně sevřené a vymícháváním lovené. S velmi zajímavou a vyváženou strukturou těla, ale pro mne naprosto neuchopitelné. Možná potřebuje čas pro nějaké další rozvinutí, takhle jsem to prostě nepochopil.


Červená vína započala vzorkem Côtes du Rhône Villages „Les Charmes“ 2003, směsí Grenache 55%, Syrah 30%, Cinsault 10% a 5% Carignanu ze starých keřů. Intenzivní a již výrazně nazrálá vůně, taková ta trochu sklepní (co mne někdy na první přičichnutí poleká, že to bude korek), přezrálé ovoce, kořenitost. Usedlejší chuť s výraznější kyselinou i tříslem, na konci trochu hořčiny v podobě jablečné pecky. Po pravdě dost podobné poznámky mám u víc takhle vyzrálých vín z Rhôny, takže bych i řekl, že za nějaké tři stovky je to slušná ukázka regionu. Ale mně to prostě nesedlo.

O zajímavé srovnání se postarala vlajková loď vinařství, Côtes du Rhône rouge „Premier Terroir“, směs 70% Grenache a 25% Syrah s příměsí starých keřů Mourvedre, částečně vyzráváno rok v barikových sudech. Podtitulek Premier Terroir uvádějí proto, že „vinice je oddělena od poloh Châteauneuf-du-Pape pouhou pět metrů širokou polní cestou“ a tedy sdílí mnohé z charakteru této oblasti.  Jako první se chutnal ročník 2006, s hlubokou barvou, mladičkou intenzivní ovocitostí červených plodů, intenzivní a nabušený, s hodně tříslem a dotykem sladkosti, ale na mne tak trochu „uni“ mladé jižní víno, mám dost problém v nich vidět ten předpokládaný potenciál. Ten prezentoval ročník 2001, delikátně nazrálý s tóny květin a místo ovoce rustikálnějšími zeleninovými aromaty, příjemně ohlazeným tříslem, krásně harmonickou chutí a delším dozníváním. Obě vína se pohybují okolo 320,- Kč, pro možnost tohle srovnání stojí za pozornost. Vlastně dokonce víc, než Chateauneuf-du-Pape rouge „Grande réserve“ 2005, jejich na bariku vyzrávané Chateauneuf, které (byť prý připravováno na dřívější pití) je momentálně velmi výrazně mladičce ovocité, šťavnaté a vlastně docela elegantní, ale zároveň hodně sevřené. Chce vyčkat, pokud máte kde pár let uskladnit (nebo tenhle styl vyhledáváte), může být investice 681,- Kč dobrou volbou. Jinak bych sáhnul po jiném vzorku z degustace.

Třeba zajímavosti v podobě čtyřistakorunového Côtes du Rhône rouge „Les Sens de Syrah“ 2005, vína poněkud porušujícího předpis, že na lahvích z Rhôny se uvádí oblast a ne odrůda (byť tedy prodeji leckterých vín by to prospělo). Beauchene to tak nějak obešel (je to celé jako „podtitul“ vína a všechny zákonem požadované informace na kontraetiketě, navíc pan Bernard předsedal jakési té organizaci vín z Rhôny, takže...), navíc se skutečně jedná o čistý Syrah vyzrávaný v bariku. A je to na něm poznat, ve vůni exploduje výrazné ovoce se dřevem, tmavé plody, tóny kůže (říkám si, nakolik je to sugesce, protože vím, jakou odrůdu piji...), plné, šťavnatě ovocné, dlouhé, s výrazným tříslem a potenciálem se dál rozvíjet. Opět trochu výjimka z běžného sortimentu, která mne prostě zaujala víc, než ta „běžná“ vína. Což ovšem nelze říct o „Clairette de Die“ z řady Saisons de Beauchene, šumivém vínu vyrobeném tradiční metodou ancestrale (prudké snížení teploty při kvašení, viz diskuze pod článkem), kde ovšem odrůda Clairette z názvu je jen částečně a většinou jde o Muscat petits grains. Víno na 7.5% alkoholu, sladší, které připomíná něco mezi slušným burčákem z muškátu a oslazeným citrónovým pivem Hoegaarden. Dovedu si představit, že to některé nadchne, ale mně to prostě nesedí. Stejně jako další zástupce Saisons de Beauchene, tentokrát fortifikované víno Muscat de Beaumes de Venise 2004. S intenzivní sladkou vůní do jablečných tónů, s ovocitostí lehce falešnou (JARovou), v chuti přeslazené a nedostatečně podpoření kyselinou, ulepené.

Degustace to každopádně byla zajímavá, své favority jsem si vybral a ochutnat Marsanne samostatně se hned tak nepoštěstí. Stejně jako tu šumivku z jedné z nejnovějších apelací Francie. Choďte na ochutnávky, je to zábava!

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails