úterý 1. září 2009

Biosnění viniční, lehce přilisované

hlava_pinot_blanc Když mi v neděli ráno P.J. volal, že je právě ideální biodynamická konstelace na sběr muškátu (podezřívám ho, že vhodná konstelace = ještě o chvilku déle, tak mi to sežerou vosy), musel jsem pomoc odmítnout. Druhá příležitost se naskytla hned včera. V plánu bylo sebrat pár hlav portugalu a polisovat muškát. Maloval jsem si, jak potom ještě dorazím na otevírací párty nového winebaru, ale přišel domů v jednu ráno, vzdal snahy dostat rudou barvu z prstů (kdo by tomu věřil, že i portugal takhle barví, i ten mošt byl překvapivě temný) a upadnul do postele. Když o tom tak přemýšlím, byl to vlastně po dlouhé době večer, kdy jsem nepil víno, jen ten čerstvý mošt. Nějak v deset večer jsem ještě volal domů, že nejspíš dorazím později. Žena mi odpověděl: „jen si pěkně lisuj a všechno vyzkoušej, třeba nám to pomůže s rozhodováním, jestli opravdu chceme domeček s vinicí“ :o) Naštěstí romantické představy mi zrovna tohle nenaruší, je mi jasné, že vinaření je práce a ne snadná. Ale stejně mi přijde úžasné, že mohu ve vedru posledního srpnového dne sbírat hrozny, přitom se dívat na panorama Prahy a vědět, že za dvacet minut cesty tramvají mohu být zase doma. A s tou vůni muškátu na oblečení (a lahví čerstvého moštu na stole) se usínalo skvěle.

vinice_prahavinice_sberslapani_hroznumuskat
Ta vinice je úplně „bio“, bez nějakých podezřelých postřiků (kdo by si tam taky nějaké cpal, když většinu vypije sám nebo s nejbližší rodinou a několika přáteli). Letos příroda přála kvalitě modrých hroznů o něco méně, což byl jeden z důvodů, proč se vše tak protáhlo. Prostě nešlo hrozen jen tak ustřihnout a dát ho do kbelíku, u každého se musel provést „bobulový výběr“. V lepším případě odstranit bobule napadané, v horším ponechat jen pár zdravě vypadajících. Dost úmorná práce, ale alespoň přitom máte klid na přemýšlení o všem možném. Třeba jak se vyhnout všudypřítomným vosám a sršním, kterým hrozny moc chutnají a sladká šťáva na vašich prstech taktéž. Poprvé v životě jsem viděl sršně-predátora v akci, kdy během sotva půl minuty zmasakroval a pozřel vosu. Jak z National Geographic, jen z půl metru naživo.

lisovani A hrozny se šlapaly (čistýma) nohama, vše lisovalo na zařízení domácí výroby a demižony pomalu ale jistě plnily. I ten moment, když vám hroznová šťáva prýští pod rukama, barví je a protéká do nádoby, má své kouzlo. P.J. vypadal, že má přeci jen raději pravidelné návštěvy vinice a ty různé práce během roku, než hektičtější sběr a finální fáze zpracování. Pro mne, z pohledu občasného návštěvníka, má samozřejmě kouzlo oboje. A hlavně muškát vypadá více než nadějně, portugal přes všechnu tu práci dost možná skončí všechen jako burčák. Ale i tak to odpoledne stálo za to. Doufám, že se vydaří více takových. I když je možné, podle toho co P.J. psal v článku Nejistá sezóna aneb vinařem v hlavním městě, že moc dalších návštěv téhle vinice nezažiju. Držím palce.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails