Moc se mi líbí, jak se teď všude možně (a to i v místech, kde nemají vůbec žádnou tradici) rojí vinobraní, „košty“ a podobné akce. Vinobraní v Tróji, na vinici Sv. Kláry v Botanické zahradě a nádvoří Trojského zámku, má za sebou už hezkých pár ročníků. Když jsem včera viděl ty davy a fronty a celé rodiny s dětmi, napadl mne citát z Blaníku divadla Járy Cimrmana: „Kdyby se tu koně objevovali pravidelně, dejme tomu každou neděli, mohla by se státi Velká Chuchle oblíbenym dostaveníčkem mnohých Pražanů.“ Trója se očividně oblíbeným místem stala. Letos se akce konala z části pod patronátem Cechu českých vinařů a já tedy doufal, že si tam přechutnám produkci podniků, které na jednom místě právě často nevídám. A tahle možnost, mezi hektolitry všudypřítomného burčáku mnoha různých kvalit a míst původu, skutečně byla. Jen s pár drobnými komplikacemi.
Na akci jsem vyrážel s plánem „pojmou to jako normální člověk“, bez poznámkového bloku, v klidu a pohodě, prostě popít vín z Čech a jen tak nasbírat dojmy, spíše než vytvořit několik stran těžko čitelných hieroglyfů. Jenže už první stánek mne ubezpečil, že to nebudu mít snadné. Bylo to u prezentace vín ze Salabky, kde (samozřejmě krom burčáku) šlo ochutnat průřez produkcí a navíc lahve zakoupit za velmi akční cenu 99,- Kč (a to včetně výběrového Pinotu Noir 2006 či Cuvée Supremus). Při této výborné nabídce mi pak přišel degustační vzorek 0.05l za dvacku poněkud drahý špás, přesto jsem měl v plánu stovku zaplatit a pět ze šesti vín si projet. Když obsluha vytáhla „panákový“ plastový kelímek, zarazil jsem se. Na dotaz, zda (byť třeba na zálohu) nemají nějaké sklo, se mi dostalo omluvy. Obchod se neuskutečnil. Vyrazil jsem mezi stánky a do davů s jediným plánem – najít degustační či jakoukoliv jinou skleničku.
Mé hledání se ze začátku zdálo marné. Podařilo se mi objevit umývadlo na sklenky, které naznačovalo, že tam někde musejí být. U každého stánku jsem jednu či dvě viděl, ale tu očividně používal vždy vinař / obsluha, prostě pozvaní hosté. U jednoho vinařství, jehož produkce mi ale vůbec nesedla, pak bylo k dispozici několik nesourodých sklenic na ochutnávku jejich vín. Po každém zapůjčení byla sklenka decentně omočena v kbelíku pod stolkem a putovala k dalšímu návštěvníkovi. Brrr.
Když už se pátrání zdálo marné, odchytil nás velmi aktivní mladík u stánku Vinný dvůr Miloš Pálek – Úvaly. Ten měl k dispozici balík pravda sklenic na degustaci tvarově nevhodných, ale oproti maličkému plastovému kelímku přímo zázračných. Navíc nás v klidu a zdarma po degustačních dávkách nechal projet celý sortiment. Hrozny nakupují na Mělníce či v Moravské Nové Vsi a vína ušla. Potěšilo živé příjemné Rulandské šedé 2008 z trati Ovčáry (Slaný) a taktéž lehký, jednoduchý a dobře pitelný ovocný Vavřinec 2007. Asi tentýž, který mne nedávno hodně zklamal z celé lahve doma, tady byl v mnohem lepší kondici a já doma hodnotil dle ujeté lahve. Tímto se jim omlouvám. I za to, že jsem si vavřince potom dal dvojku, zaplatil zálohu za sklenici a používal ji celý další pobyt v areálu zámku.
Beru ten podivný kolorit s hromadami plastových nádob s „burčákem“ všude okolo a PETky s kelímky pro tenhle nápoj. V kombinaci s vínem mi to přijde nešťastné a v době vzrůstající vinné kultury, kterou může podobná akce dál trochu zlepšit, opravdu nevhodné. Jestli chce někdo pít nejlevnější sudovku někde u grilování z kelímku, tak budiž, jeho rozhodnutí. Ale aby se z malých plasťáčků degustoval třeba i výběr těch nejzajímavějších vín, která v oblasti Čechy vznikla, to se mi nelíbí. Na druhé části akce, u vinice Sv. Klára v Botanické zahradě, už jsem byl bez skla. A když mi končil výběrový botrytický ryzlink v tomhle kelímku, hodně jsem trpěl. Opravdu by nešlo mít tam na zálohu sklenky? Copak je nejde hodně snadnou pronajmout? Jak jsem záviděl těm chytřejším, kteří už z domu dorazili s vlastním sklem a navíc na degustačním držáku Festivere :o)
Co dalšího jsem si z akce odnesl? Že burčák je u nás opravdu oblíben až neuvěřitelně a mizel v množství téměř nesmyslně vysokém. Že vína z Vinařského družstva sv. Václav (alias vinice Máchalka) nově nezpracovává pan Rychtařík v Kvícu, ale pan Bílík na Salabce. Chutnal jsem nějaké archivy i mladý Vavřinec, volil bych čistého a příjemného mlaďocha. Pobavila pestrá směs krojů na různých vystoupeních. U Salabky, kam jsem se nakonec se sklenkou vrátil, dost potěšil svěží a výborně udělaný Pinot Blanc barrique 2007, kde mi konečně práce se dřevem přijde mnohem citlivější než dříve. Ale i jejich Pinot Noir 2006 byl hodně slušný. I Ryzlink Rýnský 2008 z vinice Sv. Klára, chlazený ve zmrzlinovém vozíku Algida, mi moc chutnal. A vůbec to bylo fajn a nejen pro milovníky vín z Čech tam šlo najít hromadu lákadel. Ve mně, krom vzpomínky na fajn vína, však zůstává ta pachuť promarněné šance a nekulturních kelímků. Tak snad příští rok.
A pro zájemce větší galerie fotek, je na nich všechno možné, jen tak pro atmosféru :o)
