pondělí 19. ledna 2009

Břevnov, Wine Week a dvakrát moc kouře

„Tak nám skončil Prague Wine Week,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi... „Jaký že Week, paní Müllerová?“ O týdnu plného vína jsem tu už krátce referoval dvakrát minulý týden, kdy tato akce probíhala. A úvod článku mne, ani nevím proč, přepadl před chvilkou. Takt trochu mám pocit, že krom vinných nadšenců to celém moc lidí nevnímalo, možná syndrom prvního ročníku a (případný) příští rok to bude lepší. Asi nejvíce se to projevilo na páteční galadegustaci, která dopadla asi tak, jak už jsem psal tu a tady. Davovka se vším, co k tomu patří. Tedy tlačenice, která úplně nenahrává snahám ochutnávaná vína alespoň trochu lépe poznat a třeba si i udělat poznámky, ale na druhou stranu tu potkáte skoro úplně všechny co vás napadnou (= mezi účastníky jsem viděl především známé obličeje z jiných degustací než nějaké zásadní procento lidí, kteří jinak na ochutnávky nechodí), potřesete pravicí, prohodíte tuhle větu a támhle si pokecáte i několik minut. A k tomu všemu máte vždy ve sklence nějaké fajn víno, protože když narazíte na kousek nezajímavý, prostě se ho nesnažíte nějak víc zkoumat a rovnou odlejete a zaskočíte ke stánku, který je sázkou na jistotu. Ostatně u pár hostů jsem viděl, jak se točí mezi třemi oblíbenci, povídají s kamarády a popíjejí stále dokola svůj oblíbený Fixin či hned vedle Barbaresco. I takhle si šlo celou akci užít. Tentokrát byla navíc za zálohu možnost nahradit tragicky tvarovanou sklenku (která byla jako jediná k dispozici loni) pro degustování naopak téměř ideální Riedel Riesling z řady Vinum, takže i v tomto ohledu naprostá spokojenost. Společně s dalšími jsem korzoval tentokrát hned po dvou patrech kláštera, snažil se zorientovat v mapce a najít nějaké konkrétní producenty či vína (někdo jel i podle hvězdiček značících medailová vína), povídal a měl se vlastně docela fajn. Na poznávání vína mám raději malé komorní degustace, jako společenská akce s dobrým vínem je ale tohle moc fajn. Ale poznámky k vínům nečekejte, snad jen pár jmen, která mi obzvlášť utkvěla v paměti…


Z Brazílie se mi moc líbil živočišný Don Laurindo Tannat (v seznamu ročník 2002, ale nejsem si jist, zda na degustaci nebylo něco mladšího), potěšil překvapivě elegantní (byť až zbytečně moc měkký) Pinot Noir Krafuss 2004, moc fajn se pila šampaňská Henri de Verlaine Brut i Henri de Verlaine Brut Rose, ovšem i líbivý a intenzivně kouřovo-toustový Piper Heidsieck Brut potěšil. Vůběc na to procházení a povídání se sklenka Champagne hodila asi nejvíc a jak jsem tak sledoval, tak touto cestou se vydala spousta vínomilců :o) Ale ať se přiznají sami! Sázkou na jistotu bylo sestoupit hned k prvnímu stánku v podzemí na ryzlinky, i základní Fritz Haag Riesling 2007 bavil. A tak, ale byla toho SPOUSTA.

Když tak o tom přemýšlím, tak krom téhle galadegustace jsem se z celého týdne účastnil jen dalších dvou ochutnávek a to ještě jedna vlastně jen probíhala ve stejném termínu a přímo součástí nebyla. Ta druhá ano, hodně jsem se na ni těšil, ale šlo o jedno z největších zklamání za dlouhou dobu. Ani ne tak kvůli vínům, ale místu konání a chování některých účastníků. Kavárna nad Muzeem, jež se brzy změní na Klíčový bar, hostovala vinařství Proqin. Asi se pokusím časem něco sepsat, poznámek mám dost a leckterá ta vína mi chutnala, ale už dlouho jsem nezažil, aby se při degustaci (navíc v docela malém prostoru) kouřilo. Zapáleno při ochutnávce měla majitelka/servírka, cigárko si dala přítomná sommeliérka a nakonec se osmělilo i pár hostů. Příště bych pana Prokeše poprosil, až bude mluvit o aromatických nuancích jejich sektů, aby se sebral a kuřáky profackoval. Jestli takhle má vypadat zvyšování vinné kultury, tak skutečně nevím, kam spějeme. Takže asi tak. Ale aby to bylo i trochu o víně, tak na fotce níže najdete technicky ne úplně ideální záběr toho, jak může dopadnout sabráž :o)

Přiznávám, že obecně kouření v kombinaci s jídlem či vínem mne vytáčí, ani nemusí jít o degustaci. V neděli jsem dostal strašnou chuť na pizzu (celý víkend jsem trávil prací a znáte to: „programátor je tvor přeměňující kafe na software a pizzu na cédéčka“) a vyrazil do nejbližší pizzerie, Grosseta na náměstí Míru. Zde mají zvláštní představu o tom, jaké jsou fyzikální zákony. Nekuřácká část, která nám byla nabídnuta, je totiž umístěna hned vedle té kuřácké a nijak oddělena. V praxi se vám tak může stát, že sedíte doslova vedle stolku, kde se kouří, ač sami v části nekuřácké. Mírný výškový rozdíl obou částí nic neřeší a vypadá to, že kuřácká a nekuřácká sekce se liší nejspíš jen tím, že v jedné nejsou na stole popelníky. Normálně jsem celkem liberální, ale kouření v restauracích bych zakázal. Ty podniky do toho sami nepůjdou, objektivně tím na začátku přijdou o pár zákazníků (než další zjistí, že je to nekuřácký podnik a půjdou do něj právě proto). Zavést to plošně onen problém úvodní konkurenční nevýhody snad ruší. No uvidíme, třeba to i do naší země časem přijde.

P.S. John Salvi MW sedící na historickém křesle ze všeho nejvíc připomíná pohádkového čarodeje. Škoda, že už nemám ten dlouhatánský bílý vous, to byl dojem dokonalý :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails