úterý 13. ledna 2009

Hostům klokan, sobě Grand Cru?

Eric Asimov nedávno na svém blogu nastolil zajímavé téma o servírování vín návštěvám, jako úvod použil mimo jiné i historku o tom, že prezident Nixon na jedné státní návštěvě nechal hostům nalévat Mouton Cadet (takové „typické“ a relativně levné jednodušší Bordeaux), zatímco jeho číšník zásoboval Château Margaux. Zdá se to jako pěkný podraz, ale ruku na srdce… kolik z vás už si někdy syslilo na večírku nějaké zajímavé donesené víno pro sebe, protože vám bylo jasné, že hosté popíjející Cabernet z řady „klokan s dlouhým žlutým ocasem“ a dolévající ho z úplně jiné lahve Syrahem od stejného vinařství, ho naprosto nemají šanci docenit. A kdo z vás pro „nevinnou“ návštěvu otevřel nějaké oblíbené jakostní Templáře (prý se ale hodně zlepšují, sám však počkám na degustaci a po lahvích je rozhodně chutnat nebudu), které dostal darem, a rád se jich tímto způsobem zbavil?

Po přečtení toho výše uvedeného článku jsem začal přemýšlet, jaká vína jsem vlastně návštěvám a na večírcích podával v poslední době já. Vzhledem k téhle blogovací závislosti mám naštěstí hromady poznámek a „důkazních fotografií“, takže to šlo docela snadno. Nakonec jsem se za sebe stydět nemusel, většinou jsou to docela pěkné lahve všech možných cenových relací. Očividně otevírám ale raději vína, která buď znám (logicky, neservíruji zajíce v pytli) či mám vícekrát. Protože na nějaké večeři se na tu láhev přeci jen nesoustředím tolik, psané poznámky při hovoru váznou a vůbec. Vlastně mi přijde, že často otevřu méně vhodné (byť třeba papírově lepší) víno jen proto, že ho mám vícekrát, zatímco tu nejvhodnější láhev jen jednou a chci si ji prochutnat v klidu. O důvod víc vše kupovat v množství větším než malém :o)

Dospěl jsem i k tomu, že u některých doma uskladněných lahví je na dně načmárán křížek. Neznamená „otevři to a zabiju tě“, ale naopak označuje lahve, které může žena třeba při návštěvě kamarádek v klidu otevřít. Je to lepší, než kdyby mi pokaždé psala SMS nebo volala. Domluva je taková, že otevřít může i lahve neoznačené (ty vyloženě „zapovězené“ by myslím poznala), ale s tím, že mi musí alespoň třetinu obsahu nechat na přechutnání. Tenhle systém funguje bez problémů :o)


Samozřejmě je spousta vín, která bych „nevinné“ návštěvě nikdy neotevřel. Nejsou to ani tak lahve velmi drahé, jako spíše vína, která pro mne (či nás společně se ženou) mají nějaký sentimentální podtext. Vína, která si chceme vypít sami spolu, až přijde jejich čas. Ale podobné speciality má asi každý a vysvětlit, proč zrovna tuhle láhev otevřít nechcete, je snadné :o) Alespoň máte téma hovoru.

Jaká vína otevíráte běžným návštěvám (tj. ne v případě, že jde o nějakého vinného nadšence)? A jaké lahve berete sebou, když naopak k někomu jdete? Co jsou podle vás ideální „večírková“ vína? Kupujete pravidelně a ve větším nějaké levné víno, které vám chutná a při jen tak vypitém kartonu vás nezruinuje? Stalo se vám někdy, že pečlivě vybrané (a třeba i nějaké vaše oblíbené) víno návštěva odmítla či jí očividně nechutnalo, ač vy jste byli na vrcholu blaha? A kolik klokanů se vejde do taxíku? :o)

P.S. Když jsme tak u těch „klokanů“… vědci v Austrálii doporučují místním jejich konzumaci, protože zatíží životní prostředí méně než krávy, které vypouštějí do ovzduší metan. A jíst by se tam měl i velbloud, ten je zase přemnožený. A v Británii mají zase brambůrky s příchutí veverek. To jsou ale novinky…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails