pondělí 26. října 2009

Pět domácích pinotů ročníku 2004

pinot_2004_robek Jedno staré pravdivé rčení říká, že neexistují špičková stará vína, ale jen konkrétní lahve. A je to, bohužel, pravda. Čím starší víno, tím větší pravděpodobnost, že i lahve, které leží vedle sebe ve sklepě, se budou znatelně lišit. A když se k tomu přidá různý způsob skladování, vůbec celý ten původ konkrétní lahve, tak pravděpodobnost, že budete pít dvakrát to samé, se prakticky blíží nule. Říkám to proto, že dnes ochutnávaná vína jsou z části z velmi studených (= výrazně pomalejší nazrávání) sklepů vinařství, část ležela několik let v poměrně teplém (20 – 24°C) špajzu a další dvě mají způsob skladování tak trochu nejistý. Tuhle neděli jsme se totiž sešli, abychom ochutnali několik domácích pinotů ročníku 2004, jako takové malé pokračování „auditu ročníku“ z ledna tohoto roku a likvidaci lahví, které se tenkrát nepovedlo dodat. Před pár měsíci jsem si k pinotům 2004 z Čech a Moravy dovolil výrok, že „tenhle ročník se měl chutnat před dvěma lety a mohlo to být o dost zajímavější“. Pětice včera degustovaných vín by podobný závěr rozhodně nepodpořila.

chramce_pinot_2004 Začínáme lahví košer Pinot Noir 2004 v kabinetu z Českého vinařství Chrámce, vína „papírově“ nejspíš už po smrti, kdo by od kabinetu (s 11.5% alkoholu a bez zbytkového cukru) čekal nějaký archivační potenciál. Jenže tenhle ročník se u Chrámců povedl a v dobrých letech jsou jejich košer pinoty držáky. V barvě očividně řidší, intenzita opravdu nijak velká, ale zároveň až překvapivě čisté a jen velmi málo nazrálé. V chuti chladnější, jemné, velmi decentní. Pinotové, čisté, ovocité, brusinkové, lehounce kouř, moc pěkné. Na hranici „jemné delikátnosti“ a „nevýraznosti“ možná někde mezi, ale mám náladu se přiklonit k příjemné jemnosti :o) V chuti velmi suché a spíše tenčí, ale ovocité, dostatečně výrazné, příjemná dochuť, perfektně v kondici, stále ještě nějaké tříslo. Fajn překvapení.

rouci_kraus_2004 Druhou lahví je Mělnické vinařství Kraus a jejich Rulandské modré 2004 jakostní (ale na 13% alkoholu, nezatříděný přívlastek), jinak též Roučí® Mělnické, místem původu pouze všeobjímající mělnická podoblast. V barvě tmavší, lehce fialový nádech a opět jen mírně nazrálé. Aromaticky dost výrazné a ovocité, Pinot poznáte, ale to ovoce úplně typické není. Trochu dřevitých tónů a jemně těkavky. Jak se víno rozdýchává, projevuje se ovoce čím dál víc a celé je to takové docela „nabušené“ a moderní. V chuti suché, ovocité, stále tříslo a víno ještě ne úplně vyzrálé, hutnější a docela fajn (trochu vadí lehká divná pachuť v závěru). Ráno očichávám prázdnou láhev a line se z ní svěží ovocitost a vůně borůvek. Neobviňuji, ale nějaké „blízké setkání“ s Dornfelderem bych si skoro i tipnul. Při degustaci nás ještě zaujala značka ochranné známky u Roučí, to je totiž dost starý název pro Pinot Noir a přijde mi divné si ho nějak registrovat. Každopádně koukáme do registru a místo Krause na nás vybafne Jaroslav Springer.

sklenky_bordeaux_pinot
Jako třetí končí ve sklence Vinařství Robek z Blatnice (viz web, hrozny z trati Floriánky) a Pinot Noir 2004 pozdní sběr. O tomhle podniku jsem slyšel nezávisle na sobě od dvou cizinců, když jsem se zmínil, že mám Pinot rád. Padlo vždy něco jako „tak to určitě znáš Robka“ či „a jak ti chutná Robek“. No a já se cítil trapně a odpovídal, že od něj ještě nic nepil a musím si nechat radit o někoho, kdo tu ani nežije. Zakoupil jsem tedy dvě lahve „archivního ročníku“ po dvou stovkách kus (nyní prodávají ročník 2006 za 349,- a dnes chutnané víno podražilo na 290,-). Barva krásná rubínovka, nazrálá jen mírně. Ve vůni hodně výrazné, pěkná ovocitost a tóny nazrávání na lahvi, trocha vlašských ořechů, vyuzenost, dost efektní. V chuti suché, čisté, ovocité, vyvážené, fajn délka, velmi dobře udělané. Mám z toho pocit takové trochu „uměle dosažené“ preciznosti, těžko se to popisuje, každopádně je to (i druhý den) nazrálejší dost povedený pinot, trochu chladnější, nezapírající ani v nejmenším Moravu ani odrůdu, doporučeníhodný.

chramce_pinot_2004_barrique Čtvrtým vzorkem se vracíme k Českému vinařství Chrámce a ve sklence je opět košer Pinot Noir 2004 v kabinetu, ale tentokrát navíc barrique. Barva velmí řídká, prakticky bez známek zrání. Vůně mladě ovocitá až „nepravděpodobně“, ročník 2004 bych netipoval ani omylem, spíš 2007. Ve vůni jasně naznačuje kyseliny a kyselejší ovoce, lehce jablko, kouřovina, trochu techničtější. Suché, lehčí ale dostatečně výrazné, jednodušší, sevřené, nějaké to tříslo a mírně trpčí. Dřevo v podstatě necítím a jde spíše o příjemné jednoduché pití. Má tam klasické atributy „barrique“ Chrámců, kde skutečně nemůžete čekat nějaké vanilky a podobně, ale proti jejich legendárním košer pinotům zaostává. Na druhou stranu působí tak mladě, snad skladováním v příliš velké zimě, že bude v klidu zrát ještě kdo ví kolik let.

stapleton_rouci_2004 A na závěr Stapleton & Springer a Roučí 2004, jedno z vín, které v lednu nadchlo. Z téhle lahve vytahujeme značně prosáklý kratičký korek, u podobného vína bych čekal něco pořádného, a lepkavé hrdlo voní poněkud „madeirovitě“. Ale vlastní víno vypadá v kondici. Temná barva, lehce kalné a nazrálé, ale nijak výrazně. Ve vůni intenzivní, bohaté, ovocité ale i lehce zeleninové, ve stylu sudoviny směrem k barikovému Bordeaux, vůně karamelizovaného ovoce, občas zazlobí lehce sirný tón. Ale jinak, i srovnáním s lahví otevřenou hned vedle (Château Soutard 1988, o tom později, ať to tu zbytečně nemíchám) dost bordeauxské, sladší, komplikovanější, chvílemi aroma lascivní až vulgární, hořká čokoláda a čerstvě upražená kává a silné presso nalité do mléka. V chuti suché, poměrně plné a znát alkohol, hutnější, fajn kyseliny i délka, trochu třísla, vyvážené. Druhý den voní zbyteček vína v lahvi jako trochu umělé caffé frapé, skoro přesně jako takový ten oblíbený mléčný kávový nápoj v půllitrové krabici. Každopádně moc zajímavé víno a to šlo právě o jednu z blbě skladovaných lahví, na rozdíl od lednové.

korky_1988_2004
Ale teď co s tím ročníkem 2004 a jeho pinoty? :o) Změnit verdikt a poohlédnout se po zbytcích na trhu? Navíc na leden se chystá degustace špičkového ročníku 2005 a vypadá to, že mnohá vína by teprve mohla být na cestě a otevřít je velká škoda. Co takhle to trochu protočit a nejdříve přechutnat rychleji zrající ročník 2006 a k pětce se vrátit až v roce 2011? Jenže to by zase narušilo celé to srovnání, kdy se vína chutnají vždy po pěti letech a dobře tak mohou ukázat ročníkové rozdíly. Máme to ale složité :o) Uvidíme, na rozmyšlení máme ještě dva až tři měsíce.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails