Minulý týden dorazila ve zrychleném řízení zima. Zmasakrovala dosud neopadané listnaté stromy a překvapila zvířata i lidi, ty především v jejich podobě „řidič“. Globální oteplování v praxi, s jeho lokálními ochlazeními a celkově zdivočelým počasím. Nebo za to možná může Klaus tou cestou do Ruska :o) Počasí je šílené a na vínech to bude vidět. V neděli nás pozvalo mikrovinařství z Vršovic na burčák. Letos se tak vypije všechno, cukernatost byla spíš mizerná a navíc, když máte pět litrů bílého a stejné množství červeného, nemá smysl riskovat, že se to v demižonu nějak zvrhne (pokud si s tím nějak chemicko-technologicky nehrajete, tak takhle malé množství je opravdu riziko). Nu což. Ročník to každopádně bude zajímavý, leckde (až na výrazně menší sklizeň než loni) i výborný. Pobavil třeba komentář od Českého vinařství Chrámce z minulého úterka: „Tento rok je rokem výkyvů - v době květu (květen/červen) to vypadalo na nejlepší ročník za 100 let, pak chlad a déšť na střídačku se suchem a teplem. Úžasné září, brutální tenhle týden. Celkově je úroda kvalitou decentně nadprůměrná. ... Hlavně že se nenudíme :)“. Tak uvidíme. Tady na blogu se změna počasí projeví především tím, že fotky lahví budou z interiéru, místo od otevřeného okna. Zima každopádně v sobotu neodradila kupu (šéf)kuchařů sejít se na Staroměstském náměstí a oslavit Mezinárodní den kuchařů – den gastronomie i solidarity.
V tomhle pojetí šlo u nás již o třetí ročník, tentokrát s tématem „Tradiční česká kuchyně v 21. století“, a výtěžek šel na charitativní účely, konkrétně do projektu Start do života nadace manželů Livie a Václava Klausových. Oficiální web asociace kuchařů a cukrářů ČR pak jako vhodná jídla, které by se měla objevit na stáncích zúčastněných restaurací, doporučoval kousky typu šunka v aspiku, utopenci, dršťková polékvka, pečené kuřecí stehno či domácí uzenou krkovičku s křenem, prostě kuchyně 21. století :o) V seznamu je toho víc a leccos zní lákavěji, však se podívejte.
Staromák je pěkné místo a turisté ho rádi navštěvují, bylo jich tam asi víc než domácích. Kdo zná zdejší vánoční trhy, které ho na jedné straně náměstí nasají a zmačkaného a politého svařákem na druhé vyplivnou, tak má zhruba představu, jak to v některých místech téhle akce vypadalo. Spíš na výjimečně úzkých místech, ale stejně by to asi šlo poskládat trochu logičtěji a s více prostorem pro lidi mezi stánky. Jo a byl naprosto tragický nedostatek stolečků, skoro vždy bylo nutné jíst ve stoje. Což je dost otrava, protože většinou nešlo o degustační porce, ale spíš o docela slušnou dávkou (ale za ceny docela odpovídající a vstup na akci byl volný), kterou bylo nutné různě krájet a tak. O přetékajících odpadkových koších ani nemluvě. Ochutnat pár povedených věcí ovšem rozhodně šlo.
Divočák se šípkovou omáčkou a perníkovým knedlíkem od CPI Hotels mi v tom chladném vlhkém podzimním počasí přišel k duhu. Hodně pobavil a potěšil stánek Senior klubu asociace kuchařů a cukrářů, kde šlo zakoupit knihy a časopisy v kuchařském antikvariátů a ochutnat pár jídel připravených dle starých kuchařek. Třeba kuřecí paličku sypanou zázvorem a drceným kmínem zapečenou v kyseném zelí se škvarky (receptura ze soukromé sbírky z roku 1899), k tomu žebráckou salsu (Šotkova kuchařka, 1926) a bramborový knedlík Morava (kuchařka Jitřenky z roku 1899). Chutné jídlo a navíc místo s příjemnou atmosférou. Někdo si tam dokonce bral recept a jeden z kuchařů mu ho hezky ručně přepisoval na kousek papíru. Vyloženě nadchl, jako na gastro akcích pravidelně (a vůbec nechápu, proč jsem ještě nikdy nešel na jídlo přímo do jejich restaurace), stánek Francouzské a Plzeňské restaurace v Obecním domě. Šéfkuchař Jiří Král byl přítomen osobně a jejich dušená hovězí líčka mladého býčka na hříbkách se šťouchaným bramborem neměla chybu. Úžasná hustá redukovaná omáčka, skvělé maso i brambory a i z plastového tácku špičkové jídlo. Vůbec mi přišlo, že tenhle podnik to pojal asi nejlépe. Krom líček třeba kližkový guláš v chlebu, vorařská klobása se strouhaným křenem a hořčicí, bramboračka s lesními houbami a jako dezert ořechová laskonka s griliášovým krémem. Připočtěte k tomu točenou Plzeň za 35,- (volba jasná, jinak tam byl za podobnou cenu Staropramen) či za stejný peníz panák Becherovky… tenhle stánek si zasloužil návštěvu nejvíc ze všech.
Vlastně největším zklamáním bylo místo, kde se vyskytovala asi největší tlačenice. Stánek hotelu Majestic Plaza prezentoval tradiční pokrmy v „molekulární“ podobě a prakticky předvedl, že tenhle styl vaření není jen o tom někam nacpat alginát a použít „složitou chemii“ či tekutý dusík, ale především (ostatně jako jakákoliv jiná kuchyně) o kvalitních a dobrých surovinách. Chápu, že želírovaný okurkový salát leckoho nadchne (mně taky bavil a zkoušel jsem ho i doma) a pobaví, ale měl by být především sám o sobě opravdu dobrý, než z něj vznikne želé. Ale třeba jejich vepřová krkovička připravovaná sous-vide (ve vákuu) s bramborovo-špaldovým trojhránkem plněným tekutým česnekem chutnala moc dobře, i kdyby tam nebyla jako doprovod „celerová espuma“, která za moc nestála :o)
Jestli bylo ale něco opravdu tragické, tak hudební produkce. Nezapamatoval jsem si jména všech interpretů, ale v paměti mi utkvělo především duo Ametyst. Něco tak děsivého jsem dlouho neslyšel. Ta hudba samotná byla schopná některé účastníky vytlačit do okrajových částí náměstí a donutit je schovat se třeba za orloj (možná to byl záměr, trochu to tam pročistit a uvolnit). Pán, který měl dojem, že je děsný šoumen a umí zpívat, předvedl revival hned několika kapel. K tomu si přidejte ječivě nezvládnuté napodobení Tarji Turunen (bývalá zpěvačka Nightwish, o jejich skladby mělo jít, prznit mou oblíbenou Sleeping Sun se tuším nesnažila) nějakou nepříčetnou dámou, která Ametyst doplnila. Fakt ne. Příště bych doporučil organizátorům ušetřit za hudební produkci a přidat pár stolečků a odpadkových košů, kvalita akce by značně stoupla. Negativní energie takhle při pondělku vybouřena a od zítřka už zase jen samé pozitivní zápisky :o)
