čtvrtek 10. prosince 2009

Slepý jako burgundský krtek

cerna_sklenka Před včerejší závěrečnou ochutnávkou cyklu Burgundský rok v AdVivum jsem, při pohledu na černou sklenici na stole, rovnou jasně naznačoval, že nějak nejsem ve formě na slepou ochutnávku. Bylo mi totiž jasné, že přijde něco jako opáčko. A taky že jo. Tři vzorky, každý s možností původu z několika oblastí Burgundska. A teď co s tím? Mám slepé degustace hodně rád (delší text na tohle téma z jedné loňské vánoční ochutnávky), nutí člověka se na víno opravdu soustředit a smazávají výhody nápisu na vinětě a slavných jmen, ale nesnáším ten svíravý pocit v břiše a strach říct „to asi bude…“, abych se úplně neztrapnil. Pít víno, když víte co přesně to je, umožňuje soustředit se na známá specifika, hledat je, srovnávat v hlavně s dalšími víny producenta či oblasti a hledat styčné body. Opačná cesta, tedy napsat si (či v hlavě sesumírovat) degustační poznámky a snažit k nim přiřadit něco, co už znáte, je o pořádný kus namáhavější. A ego trpí pokaždé, když jste úplně mimo. Snadno se vám může stát, že (sice nepříliš přesvědčivě, ale přesto) tipnete víno z legendární a drahé apelace Mersault v Côte de Beaune, ale realitou je původ hroznů z Mercurey v Côte Chalonnaise. Jako já včera, za to by mne nikdo z Mersaultu asi nepochválil. Ale stejně a právě proto… chutnat na slepo má smysl!

chamiery_la_mission_2006
A pro tuhle blbou volbu mám omluvu. To víno mělo krásnou mladou a nazlátlou barvu, pěkné ovoce překryté výraznějším sudem v takovém tom krémovém stylu, bylo poměrně komplexní a již nyní hodně bohaté. Navíc v chuti suché, s krásnou mineralitou až ve stylu takového toho kamenně spáleného křísnutí křemenem, krémové, dlouhé. Na tenhle styl jsem u vín z Mersaultu narazil často. Jenže tohle bylo Domaines Devillard a jejich Château de ChamireyMercurey 1er Cru „La Mission“ Monopole 2006, teda jednou z asi nejlepších tamních poloh (hodně vápencová, velmi staré keře, snaží se u INAO dosáhnout změny na statut Grand Cru, ale to bude, pokud vůbec vyjde, trvat ještě roky). Absolvoval jsem si nedávno dvě jejich ochutnávky a dlouhý rozhovor s panem Devillardem a jeho ženou, takže snad spáchám delší zápisek jen k jejich vinařství (jeden starší už tu je).

leroy_bourgogne_1997 Další víno už jsem tipl správně, ale až po hromadě nápověď a nasměrování. Tam mne to štve obzvlášť, protože jsem ho na degustacích AdVivum měl už několikrát, ovšem pokaždé k němu mám o něco jiné poznámky a pocity variují od extatického nadšení až po „láme se, už nic speciálního“. Pravda, je to „základní“ bílé Bourgogne 1997 od Maison Leroy, tedy víno dvanáct let staré a v této kategorii lze svést rozdíly nejen na mou náladu a prostředí degustace ten který den, ale i skutečné rozdíly mezi jednotlivými lahvemi. Schválně se mrkněte na hodnocení na CellarTrackeru, tam je to též dobrá zběsilost, od „loni už jsem si myslel, že je mrtvé“ až po „stále neukazuje známky stáří“ :o) V černé degustační sklence dominuje výraznější ovocitost, po přelití do objemnější sklenice se rozvíjí trochu ujetější zeleninové tóny, jasné lahvové stáří (ale stále překvapivě špičková kondice), trochu mořské slanosti, oříšky a podzimní jablka, víno je aromaticky poměrně koncentrované a komplexní. V chuti suché, čisté, stále ovocité, dlouhé a jasně starší. Spíše lehčího stylu, ale skvěle vyvážené, s výbornou kyselinou. Ve skle se rychle mění, postupně nabírá na vrchu výrazná mineralita až opět do křísnutí křemenem. Jaký věk tipnete? A zajímavost… hrozny pocházejí ze starých keřů v Mersaultu. Jukněte, co jsem o něm psal skoro přesně před dvěma lety. To jsou věci. Odkazy na starší názory na stejná vína uvádím záměrně proto, aby si každý uvědomil, jak je jakékoliv hodnocení pouze zamražením jednoho aktuálního dojmu, ostatně včera k tomu něco proběhlo v diskusi.

vissoux_moulin_a_vent
Jen u třetího vzorku nebylo nutné váhat a šlo hrdě a bez váhání přijít s tím, že pijeme Beaujolais a konkrétně Moulin-à-Vent, ještě přesněji Domaine du Vissoux Moulin-à-Vent „Les Troix Roches“ 2006. Zde třeba přelití do klasické průhledné sklenice dost pomohlo, protože nafialovělá barva k odskoku od odrůdy Pinot Noir přispěla. O víně jsem psal nedávno, tentokrát mi přišlo trochu sevřenější oproti předchozím projevu, ale stále aromaticky výrazné, ovocité, trochou kouře, v chutí pevné, opět krásné ovoce, s pěknou kyselinou a dochutí, vyvážené, skvělé. Navíc bude báječně zrát.

leroy_chambolle_charmes_2000Zbytek večera patřil třem červeným, takže teď už jen taková ta klasická blogová „onanie“ co dobrého jsem pil a jako že záviďte :o) Marsannay 1998 z Maison Leroy a Gevrey-Chambertin 1er Cru „Les Corbeaux“ 1986 Maison Leroy byla oboje výborná vína, ale nějak nemám sílu k nim přepisovat poznámky. Protože se chutnalo i Chambolle-Musigny „Les Charmes“ 2000 z Domaine Leroy a ukázkově reprezentovalo „Leroy syndrom“ (více jsem se rozepsal tady) a slova jsou zbytečná (ale stejně si je neodpustím). Několik dalších degustujících okolo mne nasadilo při přičichnutí takový lehce „hloupě orgasticky vykulený“ výraz, sebe jsem naštěstí neviděl. Barva je spíš řidší, přezrále jahodová. Vůně pak naprosto úlet, koncentrovaná nádhera a neuvěřitelné množství různých aromat a nuancí, které ale neubíjejí, navzájem nepřekřikují a zpívají v dokonalém souznění. Nádherná aromatičnost Chambolle-Musigny a vůně, kterou umí jen Pinot Noir. To vše s až nezvyklou mineralitou a zvláštní linkou nejvíce připomínající kvalitní domácí koprovou omáčku. Čicháte do zblbnutí a skoro zapomínáte se napít. Vůně je krásně čistá, ovocitá, bohatá, dlouhá a svěží, nádherná. S až nezvykle vysokou ale přesto skvěle zakomponovanou kyselinou. Ve sklence se víno neuvěřitelně mění, pití na celý večer, možná spíš dva nebo tři. Jenže… to mne nikdy nepotká. Tohle byla láhev č. 334 z 876 a už při vstupu na trh to víno stálo i v zahraničí obludně moc, madam Leroy se mu nebála napálit cenu soupeřící s víny typu Grand Cru Echézeaux od Domaine de la Romanée-Conti, ta paní není jen špičková vinařka, ale i obchodnice :o) No nic, další ze snů do sbírky. Výjimečně uvádím hodnocení dvou burgundských specialistů, jen tak pro důkaz, že v tom nejsem sám:

„Lovely Chambolle fragrance. Rich. Very well balanced, Very lovely fruit. Very good class and intensity. Long. Fine plus. From 2007. | Clive Coates The Vine March 2002

Deeply coloured with drop dead gorgeous pinot fruit of unbelievable purity followed by beautifully detailed, focused, wonderfully nuanced flavours and much more minerality than is typical in Charmes. The balance here is wonderful with excellent fruit/acid balance. I very much admire the style of this (89-92)/2006-14 | Alan Medows Burghound.com January 2002“

leroy_gevrey_1986
Takže tak. Degustační pásmo skončilo, bylo to fajn. Mít takhle na celý rok předplacených deset podobných ochutnávek (a tři navíc s večeří) je dobrá věc, oželíte prachy jednou dostatečně předem a pak už si jen užíváte :o) Ještě si na vánoce otevřu nějakou „vzpomínkovou“ láhev a budu se těšit, co vymyslí na příští rok. Leroy si jinak než takhle na ochutnávkách zrovna moc dovolit nemohu, ale o podobná setkání bych nerad přišel.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails