úterý 28. dubna 2009

S grácií filmové hvězdy

To, že Nový Zéland produkuje jedny z nejzajímavějších vín na světě, už dávno není tajemstvím. V případě odrůdy Pinot Noir bývá často (společně s Oregonem) prezentován jako největší soupeř Burgundska v tom, kam až tato odrůda může dospět. A leckteří ho dokonce vyzdvihují, světe div se, nad Francii, protože poměrem cena vs. kvalita vs. konzistentnost produkce jim přijde lepší. Prozatím jsem neměl moc možností místní pinoty degustovat, počet ochutnaných lahví se sotva plíží k desítce, ale po posledním zážitku udělám vše proto, aby se mi jich do spárů dostalo co nejvíce. Už dlouho se mi nestalo, abych si poznámkami počmáral celou A5tku. Navíc, a vůbec nevím proč, mi to víno celou dobu vyvolávalo filmové asociace.

Vinařství Rockburn sídlí v oblasti Central Otago, která se může chlubit poměrně „kontinentálním“ klimatem. A možná tu jejich schopnost vyzývat na souboj Burgundsko dělá i ta proslavená 45 rovnoběžka. Fungovat začalo jako „hobby“ podnik se třemi hektary v roce 1991, nyní jich mají víc než desetinásobek, což je z celkových tisíce hektarů oblasti docela slušný kus. Podnik je to moderní, od postupů po budovu vinařství, patří k tomu i ekologičtější přístup k vinicím. Vřele doporučuji zaskočit na jejich web, protože je skvělý a narvaný informacemi, pokud vás zajímají technické detaily, fotky a tak vůbec. Hodně mne na něm pobavila řada vín „ďáblovy schody“, jak viněta tak větičky jako „vůně je skoro nemravná“ :o) Hned bych si láhev koupil.


Pinot Noir 2007 se skrývá v zelené lahvi burgundského tvaru a je uzavřen šroubovým uzávěrem, jak se na Nový Zéland sluší. Na webu má víno technickou kartu, jako herec ne mezinárodní filmové databázi, se spoustou detailů. Klony révy počínaje, přes přesný popis použitých sudů (10 měsíců v dubu z Francie, 38% nové, 20% 1 a 2 roky staré, 42% starší) po klimatické detaily konkrétního ročníků a senzorické hodnocení vína. Část těchto informací, především tedy popisy ročníku a vína, je i na zadní vinětě. Ale důležité je víno.

To má velmi temný odstín až lehce do fialova, ale neutopíte se v tom, není nějak přehnaně hluboké a pěkně lze vidět skrz. První dojem z vůně, již při nalévání do sklenky, byl „Pinot! Ale nádherný!“ a to vlastně vydrželo celou dobu. Je intenzivní a velmi bohatá, mění se na vzduchu, je tam toho strašně moc. Třešeň přecházející do švestky, kompotované třešně, k tomu nějaké bylinky, herbální tóny, jemný dotek dřeva. V chuti plné, skvěle suché s krásnou kyselinou, plné sladkého ovoce, živé, vyvážené. Dere se mi sem u ovocitosti a celkového projevu anglické slovíčko „purity“. Trocha tříslovin a pěkná dochuť s kakaovými krémovými (či spíše „Granko“) tóny. Možná snad jen ten závěr je oproti zbytku složek o něco méně důrazný, ale zase volá se hned napít znova, aby se ta chuť okamžitě vrátila. Celé je to intenzivní a přitom ne těžké, je to decentně nakopnuto skvěle zakomponovaným dřevem a přitom na něj nemusíte myslet. Vyváženost, harmonie, elegance. Slova, jež se obvykle spojují spíše s velkými víny starého kontinentu, ale sem patří.

To víno je hodně sexy, jako herečka s necudně velkým výstřihem jdoucí po červeném koberci při Oscarové noci. Ale zároveň má i něco z hvězd, které nemusí pozornost přitahovat tímhle způsobem, a stejně z nich nemůžete odtrhnout oči, z hereček jako je třeba Cate Blanchett. Jako by jim role téhle dámy ve světle reflektorů úplně neseděla a lépe by se cítily jinde. Efektním čistota projevu ovoce a úžasně spojený sud mi zase evokují téma vizuálních efektů ve filmech. Je hromada snímků, které jsou jimi vyloženě narvané, ale v jednom kuse si neříkáte „tady tohle se Industrial Light & Magic opravdu povedlo”. Prostě koukáte na film, vše vypadá tak jak má, přirozeně. A pak jsou snímky, které přímo žadoní o pozornost pro SFX tým. Okatě předhazují záběry úplně zbytečně zrcadlově lesklé kosmické lodi a čekají od diváků hluboké „áááááchhh“ nad jejich schopností vyrenderovat ještě více navzájem se odrážejících povrchů a dokonce na ně přidat oheň při výbuchu. Taková je hromada přebarikovaných, přezrálých a přeextrahovaných novosvětských vín.

ČR není na Novém Zélandu zapsána zrovna dobře, na leckterých turistických místech jsou prý instrukce vyvěšeny dvojjazyčně – krom angličtiny i v češtině – protože se naši turisté chovají jak hovada. Vinařství každopádně na mé e-mailové dotazy odpovědělo a neposlalo mne do hajzlu, bohužel jejich vína tu zatím neseženete (tohle je dárek od přátel z jejich dovolené, cena podle všeho okolo čtyř stovek a za ty stojí). Nejblíže v Anglii, tam by měla být šance hned u dvou prodejců. Tak uvidíme, zkusím ještě pár lahví sehnat. Už proto, že bych moc rád zkusil, jak tohle bude zrát. Potenciál rozhodně má, víno je nádherné (a to prosím dělají ještě vyšší řadu z těch nejlépe se vyvíjejících sudů, co nejpřesněji „promlouvají o vinici, ročníku a odrůdě Pinot Noir“) a nic se screw-capem zatím v archivu nemám :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails