pondělí 23. března 2009

Když kulminoval okus srnčí

Víno je zvláštní sloučenina s velmi specifickou vlastnosti – dokáže na sebe vázat vzpomínky. A pak, když přivoníte či se napijete, je zase uvolní. A nejzvláštnější na tom všem je, že ne vždy musí jít o vzpomínky spojené s tím kterým konkrétním vínem. Ucítíte kandovanou pomerančovou kůru a jste zpět v dětství, na chalupě u babičky, a potajmu lovíte tuhle delikatesu z plechovky, kterou má schovanou na poličce nad sporákem. Ke kůře se přidá nějaká ta kouřovinka a hned zase vybíháte z chalupy a běžíte na druhý konec zahrady, kde se mezi stromy skrývá tajemný altán s ohništěm a kupou skrýší. Víno dokáže vyvolávat neuvěřitelně silné emoce, z ničeho nic se přes vás převalí a nemůžete s tím nic dělat. Vína se zajímavým příběhem to dokáží dvojnásob. I tohle je důvod proč je pít.

Nedávno mne úplně převálcovala láhev Chambolle-Musigny 2004 od Leroy, podobně jako jedna láhev dříve zakoupená společně všemi účastníky a zaměstnanci AdVivum po degustaci. To víno mne nadchlo už dříve, vzhledem k ceně si ho domů nekoupím, ale těším se na každé další setkání s ním ve společnosti, byť po jedné či dvou degustačních sklenkách. Příběh ročníku 2004 u Leroy jsem tu popisoval dříve a tohle víno s ním. I tentokrát bylo bohaté, bylinkové, komplexní, intenzivní a přitom tak jemné a elegantní. Je tam všechno – pižmo, ovoce, květiny, dřevo, láska, smutek, nenávist, radost i smrt. Alespoň to říkají moje poznámky, nezvykle roztřesené a ještě hůř čitelné než obvykle. A taky tam mám, že mi neuvěřitelně připomnělo depresi z návštěvy muzea dopadu atomovky v Hirošimě, hodiny s odpočtem od dopadu bomby i posledního jaderného testu, a zároveň i uvolnění a klid následné cesty na nádherný ostrůvek Myjadžima. Citovka. Bude-li někde možnost tohle víno ochutnat, neváhejte. A nenechte se rozhodit „nesoutěžní“ řídkou cihlovou barvou :o)


A proč ten titulek? Nedávno mi účastník jedné domácí ochutnávky zase připomněl, jak strašně jsou příběhy důležité. Z předvánoční vertikálky Cuvée Špigle od Richarda Stávka mu v hlavě utkvěla právě tahle věta. Richard totiž ročník 1999 popsal takto: „Mimořádný ročník, ten rok kulminoval okus srnčí, takže redukce. Sklizeň velmi pozdní, hrozny šetrně podrceny, studená macerace 4 dny, pak se to samovolně rozjelo, po dokvašení to bylo ještě 2 týdny na slupkách, lisovaní, spojil jsem podíly samotoku i z lisovaní, pak to šlo do demižonu. NIKDY TO NEBYLO V SUDU. A tomu většina lidi nevěří. Někteří dokonce hádali barik :-) Lahvováno postupně, tady ty poslední lahve někdy 2005. Čiřeno vaječným bílkem, minimální siření.“ A je vlastně důležité, jak to celé chutnalo, když redukci prováděla nezvaná jednotka srnek? :o) Ale ano, protože šlo o jedno z nejzajímavějších domácích červených. Bohaté, nazrálé, vůně různorodých koření, hrozinek, perníku a anglického vánočního pudinku (toho sladkého, nemyslím želatinový slizík). Vyvážené, pěkně dlouhé, harmonické, se super kyselinkou. Je potřeba víc? Deset let věku. A pak že vína z Moravy nedokáží vyzrávat do krásy.

Jaké víno vás v poslední době nejvíc dostalo? Srazilo do kolena, vyvolalo hromadu vzpomínek a emocí? Jaký je váš oblíbený příběh okolo vína? Vyhledáváte právě taková silná vína, nebo spíš chcete pít dobrý nápoj za rozumné peníze? Sugerujete si vůni té které konkrétní vinice hned potom, co si přečtete její jméno na vinětě? :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails