čtvrtek 5. února 2009

Supermarketovky a syndrom podceňování

Nedávný článek o třech červených vínech, ač ze supermarketu bylo jen jedno z nich, následovala pěkná debata o zajímavých nákupech v Albertu / Hypernově. Ano, i milovníci dobrých vín nakupují občas v těchto podnicích a někteří se za to ani nestydí :o) Možná je to jako s tou onanií: „Kdo tvrdí, že nikdy neonanoval, tak onanuje dodnes“. Samozřejmě v našich supermarketech je to o pořádný kus horší než ve stejných podnicích v zahraničí, kde lze koupit skutečně výborná vína vyhlášených regionů, přesto i zde lze objevit mnoho „výhodných nákupů“, slušných vín za rozumné ceny. Hloupé je, že při hledání se často projevují (obvykle oprávněné, ale přesto) předsudky.

Nadšenec do vína ke kousku ze supermarketu, ať už stálo 50,- Kč nebo 250,- Kč, tak nějak přistupuje s tím, že půjde o obyčejné pití, které nějaký pořádný vinný zážitek nepřinese a spíš jen splní úkol jednoduchého doprovodu k jídlu či pití na večírku s přáteli. Nevěnuje mu stejnou péči jako vínu z vinotéky či přímo od vinaře, pečlivě vybranému, dražšímu, známého producenta či z prestižnější oblasti. Místo vhodné sklenky, pořádného hlídání teploty či dekantace ho často prostě jen bez většího zkoumání nalije a hotovo. A nebo se to možná stává jenom mně a zbytečně se to snažím napasovat na nějakou větší skupinu milovníků vína. Snažím se tomuhle nepodléhat, ale nedaří se. Když jsem o víkendu rozléval na návštěvě stokorunový sekt ze sámošky, Saint Croix od Templářů, automaticky jsem čekal, že půjde v lepším případě o něco jako je základní „bohémka“, v tom horším o úplný sajrajt. Ani jsem si pořádně nepročetl vinětu, nezkoumal původ hroznů a tak podobně, co bych u jiného vína vždycky udělal.

Poloprůmyslový ale dost dobře udělaný Cabernet či Sangiovese v pěkné vinotéce, prezentovaný v kvalitním skle a se zasvěceným výkladem prodejce, dost možná koupím. I když mám pocit, že podobná vína se dají pořídit i za půlku ceny právě v tak nějak anonymních lahvích z regálů supermarketů (či předražená v běžných restauracích a hospůdkách, ale stejně anonymní a bez schopnosti personálu k nim něco říct). Je tam ta přidaná hodnota servisu okolo. Možná se na horším pohledu na supermarketovky podepisuje právě tohle, že je přihazujete k nákupu na víkend, nikdo vám k nim neřekne ani slovo, prostě je shrábnete do košíku a je to. Nikdo vám k nim nepoví, že jde sice o základní jednoduché víno na běžné pití, ale velká část hroznů pro výrobní družstvo pochází z vinic, které vlastní jeden takový skromný dědeček, skoro jak z pohádky… :o) Marketingová oddělení vědí, že příběh a historky prodávají, a snaží se je uměle vyrábět ke všem možným produktům, od jogurtu po auta, ale tak nějak to moc nefunguje. Rozhovor s někým, kdo to opravdu viděl, byl tam, zažil (ať už jde o cokoliv) funguje stokrát lépe. Takový ten pocit, že se vám vlastně ani nesnaží něco prodat, jen vypráví příběh o tom produktu a rozhodnutí je na vás. Obranný reflex proti reklamě tu nezafunguje. Ostatně už jen to, že vám někdo s vhodným komentářem konkrétní ze supermarketových lahví doporučí, vy jdete na jistotu vybrat ten „špek“ mezi hromadou balastu, tahle drobnost stačí k lepšímu dojmu z „lovu“ :o)

Prostě si jen tak říkám, zda by láhev „anonymního“ Veltlínu od Znovínu koupená v sámošce chutnala stejně jako totožné víno, ale koupené v jejich prodejně na základě ochutnávky přímo u vinice Weinperky při jejich tradičním jarním putování. Pocity, aktuální nálady a vzpomínky se prostě do každé lahve promítají tak silně, že pokaždé chutná trochu jinak a je to jedině správně. A asi je dobré si uvědomit, že všechno to hodnocení, bodování a popisy jsou jedna velká hra. Zábavná, ale stále jen hra.

Jo a ten sekt od Templářů? Trochu hlubší barva a pěkné intenzivní a vytrvalé perlení, byť s trochu většími bublinkami. Jednorozměrná jednoduchá vůně, trochu jablečné slupky, čistá. A taková je i chuť, víno je to velmi lehké, svěží s dostatečnou kyselinou (ale u sektů mám rád ještě říznější projev), spíš kratší. Velmi snadno pitelné, bez objektivních vad, na letní zahradu bezproblémové. Přímé srovnání s nějakým i základním několikaeurovým Proseccem či crémantem by dost možná projelo, ale když to máte ve sklence samostatně, tak neuráží.

P.S. Sepsáno v lehké ranní kocovině po velice příjemné přátelské degustaci u jednoho z našich dovozců. Omluvte sníženou kvalitu :o) A mám pocit, že jsem tam zapomněl poslední číslo Decanteru. Podivně barevná fotka nemá žádná přímou souvislost s obsahem článku :o)

Něco odkazů na starší články: Tesco víno v plechovce – „Coca-cola culture“ | Bílé Burgundsko a Alsasko ze supermarketu

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails