středa 28. ledna 2009

Laurot, Pinot, Alibernet

Dneska to zase bude trochu nezáživné, prostě poznámky ke třem červeným ze dní minulých. Jako první přichází Laurot ročníku 2004 z bio koutku v supermarketu Tesco, víno připravené specielně pro ně a které vlastně vůbec nenese snadno čitelnou informaci o vinařství, ze kterého pochází. Ale je to samozřejmě Vinselekt Miloše Michlovského (asi netřeba představovat), který Malverínu a Laurot do supermarketů dodává už roky a vlastně to bylo (a dost možná ještě je) jediné oficiálně certifikované bio víno z našich vinic, které v hyper/supermarketové sítí koupíte. Láhev je celkem bohatá na různé popisky, dokonce i místo původu se nečekaně dozvíte (Břeclav, Prostřední čtvrtky), a uzavřena pod plným pravým korkem. Za víno chtějí nemalých 250,- Kč, já ho kupoval v akci za 161,- Kč. Vypito nedávno s pocity rozporuplnými.

Tak především mi přijde, že to víno by se už teď prodávat nemělo, protože to nejlepší má za sebou. Barva je sice celkem hluboká a vlastně docela mladě působící fialková, ale vůně už na(pře)zrálost prozrazuje jasně. Voní to trpce, hlavní složkou jsou blíže neurčené peckoviny, je tam divná dřevitost, trochu plastiku/bakelitu (ale po nějaké době celkem úspěšně odvětrá) a lehký náznak živočišnosti. V chuti suché, tenčí, dost kyselinek a až trpký projev, ne moc harmonické a velmi jednoduché. Takhle nějak dost často vypadají sudovky vavřince/frankovky/zweigeltu/merlotu za zlomek ceny. Zaplatit za sedmičku 250,- je nesmysl, samozřejmě pokud to neberete jako podporu bio produkce. A v tom případě doporučuji poohlédnout se jinde než v Tescu, levněji (byť bez certifikace) seženete poctivá vína u menších vinařů. Samozřejmě ne všech, chemiků je všude dost, ale najít se dá :o)

Další vzorek je Golguz Alibernet 2006, který jsem přitáhl z návštěvy Bratislavy za zhruba 250,- Sk. Moderní design, hra na „prémiovou řadu“ u vlastně nově vzniklého vinařství, jež je součástí velké agroskupiny… trochu mi to připomíná naše Nové Vinařství. Ale pěkných Alibernetů ze Slovenska jsem pil už dost a tenhle vypadal hodně nadějně – nálepka Salonu vín, zlatá z Víno Tirnavia 2007, stříbrná Vitis Aurea modra 2007, zlatá Vínne Trhy Pezinok 2007. Vytahuji plastový špunt a těším se na vinný zážitek. Barva velmi temná, mladičká a prakticky neprůhledná. Vůně v první plánu praští takovou tou přeextrahovanou „uni ovocitostí“ co najdete v každém druhém supermarketovém Chile či Kalifornii, včetně tamtéž obvykle přítomného bakelitu (čmuchněte si do prázdné KPZtky) a jiných umělých tónů. Postupným vlivem vzduchu se projev trochu mění, přichází černorybízový džus, dřevitost a především nádoba s kvasícím zelím, trochu zelenějších a divočejších tónů, prostě takový mírně Cabernet Moravia styl. Není to moc sladěné, ale vzhledem k tomu plastovému špuntu předpokládám, že bylo myšleno na rychlejší vypití a ne nějakou archivaci. Chuť dost tvrdá a trpká s lehkou hořčinou na konci, vlastně dost tenká, jednoduchá a vůbec. Ty medaile nechápu. Žena to doplnila poznámkou „má to pecky ve vůni i v chuti, asi to moc zmáčkli“. Tož tak. Detailnější info o víně na stránkách Domu národných vín.

A do třetice všeho nepovedeného odskok do Chile, konkrétně pak Casablanca Valley k Pinotu Noir Reserva 2005 od moderního vinařství Veramonte. Pokud vás o něm něco zajímá, mrkněte na jejich web. Láhev moc pěkná, těžká trochu burgundského typu, s tlustší kovovou záklopkou a plným, byť nijak kvalitním, korkem. Tmavá barva, na okrajích trochu nazrálá, pro odrůdy ne úplně typická. Ve vůni už se těším na usušené listy konopí a jo, jsou tam! A taky takové ty ovocně-květinovo-přezrálé tóny, je to intenzivní a koncentrované, trochu otravuje alkohol a především je to „oak monster“, jak by řekl Gary Vaynerchuck. Prostě sud to celé obaluje v podobě až otravné, odhazujete kusy dřeva, plivete třísky a s monstrem se musíte bít o každý kousek ovoce, který chcete načmuchat. Monstrum se sice po nějaké době zadýchá (nějaká ta hodinka v karafě), ale stále má dost sil neopustit bojiště úplně. I ta chuť je koncentrovaná, ale především ovoce se dřevem, hrubší a v závěru i s nějakou hořkostí (mám podezření, že krom sudu tam šla i hromada chipsů). V poslední době jsem pil hned několik moc fajn Pinotů z Chile, které místo původu nezastírají, nehrají si na Burgundsko, a se dřevem pracují citlivě. Tohle je ukázka stylu co už přestává být populární, vítězství dřeva nad hroznem. Škoda. Deset euro pryč. Snad budou další akvizice na Vinexusu lepší.


Poučení: kupovat vína spíše než na základě bio nálepky či informace o vítězství v soutěži po možnosti je ochutnat a zjistit, zda skutečně pár lahví domů chci :o) Dá se tím dost ušetřit. Čím víc lidí bude tohle vyžadovat, tím pravděpodobnější, že možnost ochutnávky se zde stane naprostou samozřejmostí. I v supermarketu (kde se v hromadách průmyslového odpadu dají najít dost povedená vína nejen na běžné pití), natožpak ve vinotéce, může být otevřeno deset lahví a odborný personál, který poradí a navede vás k té správné lahvi. Trocha snění uprostřed týdne :o) A zítra už snad nějaká vína povedená a příjemná…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails