úterý 17. února 2009

Karafa i s vínem za sto, uzávěry a želatina

Anketa o alternativních uzávěrech stále ještě probíhá (a visí tu i s tím pitomým překlepem v názvu, který bohužel po prvním hlasování nejde změnit), dneska tu ovšem otevřeme jednu láhev, jejíž uzávěr v možnostech vůbec není obsažen a trochu mi připomněl „one cup saké“ z Japonska. Prostě odtrhnete kovovou záklopku a sundáte plastový špuntík. A hotovo. Dá se to znovu zavřít tím kusem plastu, v případě zájmu. Důležitá je ovšem láhev! Tedy „La Caraf“, jak se celá řada těchto vín jmenuje. Je to totiž taková jako že karafa, kterou můžete po vypití vína využívat mnoha způsoby. Ať již opravdu jako karafu na víno, nebo třeba jako vázu či dokonce svícen! Jak doporučuje „cool & trendy” web tohoto vína na www.lacaraf.com, doprovázen otřesným popěvkem „Láááá Caraf… Lacalacalacalacaraf!“. A jednou jednoduchou flashovou hrou, ve které odhalujete obrázek, jež ze začátku hodně připomíná fotku z nějakého pornofilmu. Prostě víno pro teenagery na večírky, jestli jsem to správně pochopil :o)

Mně doma skončila varianta Chardonnay (ještě mají Cinsault a Merlot), na třinácti procentech alkoholu, Vin de Pays d'Oc z Francie, podle všeho Languedocu. Barva je celkem rozumně vysoká, při kroužení ve sklence víno působí docela hutně. Vůně, jednoduchá a tak nějak průmyslově banánoovocitá, navozuje dojem sladkosti. Není nijak zvlášť svěží nebo zajímavá, prostě levné jižní bílé z velké produkce co málokdy překvapí. Chuť, opět dost průmyslová, dojem vína s nějakým tím zbytkovým cukrem podpoří, byť kyselin je tam překvapivě dost. Je to jednoduché, má to je začátek a konec a žádný „děj“, není úplně sladěné, je nudné a po sklence mám pocit, že vypít půl lahve, tak mne druhý den bude zatraceně bolet hlava. Jenže cílová skupina těchto vín podobné věci nejspíš řešit nemusí, na stole při párty bude totiž „La Caraf“ vypadat efektně :o) Jakékoliv extravagantní balení sice napovídá, že obsah nebude stát za nic, takže jsem vlastně o moc víc nečekal. A těch sto korun vlastně utratil spíš kvůli tomu uzávěru, který si prostě chtěl ozkoušet. Holt koníčky :o) Výrobce, Groupe Jeanjean, produkuje asi i slušnější vína, ale tímhle by mne ke zkoušení nenalákal (zatímco tříeurovému Cabernetu od družstva Anne de Joyeuse taky z Languedocu se to povedlo, takže i nejlevnější základ produkce může ovlivnit další nákupní rozhodnutí). Když už teda supermarketové bílé za stovku, tak se rád vrátím třeba k Rieslingu od Beblenheimu.


Ale když jsme u těch uzávěrů… nedávno jsem narazil na zajímavou variantu korku lepeného z drti, což je asi můj nejneoblíbenější uzávěr vína vůbec, statisticky nejčastěji vína s ním mají nějakou vadu (oxidáza, korek). V jednom běžnějším Bordeaux byla klasická drť s pevnou dvojploškou po stranách, ale ty dvojplošky jsou tam hned dvě na sobě. Zajímavé… aneb jak málo stačí k dětské radosti :o)

A na závěr jeden receptík, nic objevného, ale momentálně se to u nás zabydlelo jako jedno z „večírkových“ občerstvení. Prostě klasické šunkové rolky s křenem, ale zalité želatinou, takže drží tvar, dají se transportovat a vydrží déle. Potřeba je nějaká slušná šunka, křenová náplň (křenové pomazánkové máslo / Allmette / Křemílek / Křenex dle chuti s Lučinou nebo Fénixem či co si namícháte z křenu čerstvě na zahrádce vykopnutého), želatina (manželka používá tuhle), kyselá nakládaná zelenina (třeba Semafor), bujon, voda, ocet. Křenovou směsí naplněné šunkové rolky se naskládají do vyššího pekáčku a ozdobí se kyselou zeleninou. Všechno v pekáčku se pak zalije želatinou připravenou z láku z okapané kyselé zeleniny a ve vodě rozpuštěného bujonu (množství dle návodu na želatině), doporučujeme dle chuti přikyselit octem. No a dá se to vychladit, aby želatina ztuhla. Možná nás obviníte z „babicoidní“ patlaniny, ale alespoň tomu neříkáme jménem určeným pro nějaké známé cizokrajné jídlo :o) A hlavně je to moc dobré!

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails