Jaké je nejlogičtější místo pro propagaci unikátních regionálních produktů? Kde se často zastavují lidé krajem jen projíždějící, kteří nemají vyloženě v úmyslu odbočovat do menších obcí a městeček a hledat, co oblast nabízí? No jasně, benzínové pumpy! Není to žádná originální myšlenka, pokusy s regionálními koutky na unifikovaných pumpách probíhají v Itálii, Francii i Německu, s větším i menším úspěchem. Má to svoji logiku. Jakožto vinný nadšenec či milovník sýra projíždíte nějakou oblastí a vidíte svahy pokryté révou či pasoucí se ovce/krávy/kozy, ale nemáte čas začít zkoumat, kde kdo co vyrábí. Ale palivo dost možná brát budete, nebo se zastavíte na kafe či vyčůrat na pumpě. A tam, hezky viditelně, bude stojan. A v něm prezentace místních „apelací“ (ať už se to v tom státě jmenuje jakkoliv), přehledné info o tom, jaké sýry tam vznikají a které odrůdy či jména si s oblastí máte asociovat. Zakoupíte, doma ozkoušíte a příště se třeba zastavíte na delší dobu a z dálnice odbočíte. Jednoduché, funkční. Možná, někdy. Ale vlastně to píšu kvůli pumpě, kde už dost fajn sýry koupit jde :o)
Ta pumpa je trochu obskurní, je totiž „rocková“, na místním parkovišti pravidelně pořádají koncerty. Vystupují tam i kapely jako Smokie, Slade či Nazareth, prostě drobátko úlet :o) No a krom toho nabízejí sýry, pravidelně každou středu zaváží čerstvé a bohužel to tu výše zmíněnou funkci už neplní úplně beze zbytku, protože část je na objednávku a vykoupí ji místní, je z toho spíš distribuční než propagační centrum. Ale nám se opakovaně poštěstilo. Sýry jsou z mlékárny na farmě Vlčí Jámy poblíž Volar, již v CHKO a NP Šumava a nadmořské výšce okolo osmi stovek metrů. Na několika stovkách hektarů tu se svým stádem plemene Chester (čestr, krycí termín pro „český strakatý“) hospodaří rodina Hošnových. Původně šla většina mléka do Madety, dnes už i do jejich vlastních sýrů (a mlékárny v Německu). Díky podmínkám CHKO (např. omezení hnojení) by asi neměli větší problém přejít na bio, tohle označení ale nenesou (zdůrazňují zdravost a čerstvost a to prý stačí). Farma spolupracuje s Jihočeskou univerzitou (studenti zde analyzují pastviny i mléko, učí se sestavovat krmné dávky a tak) a vůbec působí sympaticky. A sýry mají povedené! Chutnal jsem jen čerstvý nezrající ochucený sýr Viktorie, nadprůměrný. A výtečný Vlčí samet, prostě hodně dobrý hermelín s tlustou sametovou vrstvou plísně, ovšem za výrazně nižší cenu. Jen tak dál!
Sýry z Vlčích jam jsou letošní „táborový“ objev, loni jsem tu psal o pstruhařství v Mlýnech. U vína asi v téhle oblasti žádné zásadní objevy neučiním, byť je kousek od Strakonic obec jménem Mutěnice. A stále budu odkázán na sortiment místních marketů a sámošek. V zápiscích přímo z tábora jsem pár fajn vín našel a narazil i na několik zrůdností. O dalších vínech jsem se zmínit nestihl, něco napravím teď. Kupříkladu je zřejmé, že v těchto obchodech často končí jinak problematicky prodejné zboží, není problém narazit na „starší ročníky“ vín, která měla být už dávno vypita. Ukázkovým příkladem byl jakostí Müller Thurgau 2006 ze ZD Sedlec, naprosto odporně zoxidovaná záležitost. Brrr. Ač normálně mám rád vína s trochou toho lahvového zrání, při krizových marketových nákupech radím sahat po vínech co nejmladších.
Obavu, že půjde o naprostou katastrofu, jsem měl z Ryzlinku Vlašského 2008 polosladký pozdní sběr značky Diana Moravia, původ v mikulovské podoblasti. Podle všeho jde o „nízkonákladovou“ řadu přívlastků typických pro tu či onu oblast od producenta zastupovaného v distribuci Moravskými vinařskými závody Bzenec. Čirá bordeaux láhev, plastová záklopka, korek lepený z drti s pevnou dvojploškou. Spíše bledší barva, výrazná odrůdová vůně do kořenitého medu, lehce citrus, dost příjemné a veskrze slušné, naslepo snadno zařaditelné. V chuti středně plné, sladší ale kyselinou dobře držené, medové, slušná délka, dobře pitelné. Za 87,- Kč v Sparu hodně příjemné překvapení. A jedna z výjimek pravidla, že levná marketová vína jsou obvykle suchá.
S vína různých řad od MVZ Bzenec jsem z marketových nákupů slavil nadprůměrné úspěchy, ale ne vše se vydařilo. Kupříkladu jejich jakostní Chardonnay 2008 zklamalo divným mixem „umělého“ tropiko ovoce, lehké oxidace a nevyváženosti, v chuti byl znát zbytkový cukr a vůbec z ní čouhala kupa věcí. Pitelné, ale naprosto nezajímavé. Upřímně… mohu od vín okolo osmdesáti korun čekat víc? Mohu, ale nepříliš často v obchoďáku dostanu.
Po příjemném zážitku s Cabernetem Moravia od Vinařství Sedlák jsem ozkoušel jejich polosuché zemské Rulandské šedé 2009 (cena 108,-, tedy více než přívlastky a na sámošku v „exkluzivní“ kategorii). Zelená bordeaux láhev, plastová záklopka i špunt. Výrazná ovocitá vůně do exotických plodů, třeba dost manga. V chuti spíše lehčí, dotyk zbytkového cukru ale dost kyseliny, fajn délka a ovocitost opět do tropika, manga a žlutého melounu. Slušně pitelná „moderní“ líbivka.
Další letošní „táborové“ zápisky: Chlazeno v potoce, odplaveno, poštípáno | Čtvero vín z večerek a supermarketů | Kvalita měřená na můry | Portugal, Zweigelt a Muškát
