pondělí 18. ledna 2010

Težká hlava z těžkých lahví

Po celovíkendovém TolkienConu, na kterém jsem naspal celkově asi pět hodin a naběhal několik kilometrů mezi třemi patry školní budovy, jsem úplně zničený. A téma, které mi takhle po ránu vyskočilo v hlavě, jsou (ani nevím proč, zvláštní asociace) těžké lahve. A rozhodně není řeč o novosvětských obludách s hromadou alkoholu, tedy o obsahu, ale o obalu. V dnešní „bio je dobré“ době, kdy sílí tlaky na udržitelný rozvoj, šetření surovinami a neustále se mluví o pojmech jako uhlíková stopa, se právě materiál a váha vinných lahví dostávají na přetřes stále častěji. O co jde? Schválně si zkuste srovnat láhev nějakého padesátikorunového italského vína za supermarketu a tvarově úplně stejný kousek nějakého dražšího dobrého vína, nejlépe to jde na klasické lahvi tvaru „Bordeaux“. Možná budete překvapeni. A to vůbec nemluvím o lahvích různých prestižních výrobců, klasická sedmička od Domaine Leroy je tak masivní a těžká, že působí skoro jako magnum (1.5l) láhev a máte pocit, že i prázdnou by šlo ubít nosorožce. A pak kdo je víc ekologický? Ten, jehož víno se přepravuje v odlehčené lahvi pod 500g, nebo vinařství, které lahvuje do kilových oblud? Hmm…

Na téma „carbon footprint“ tu už jeden článek byl, týkal se jakýchsi „emisních povolenek“ na Novém Zélandu, které dávají vinařům (a dalším zemědělcům) možnost vykoupit se ze škod (emisí CO2) investicí do vysazování lesů a podobně. Ve stejném článku jsem upozorňoval na tlaky přepravovat mladé Beaujolais Nouveau za oceán v lahvích z tvrzeného plastu. Čím dál více, i u velmi dobrých vín, se mluví nejen o alternativách korku jako uzávěru, ale i skla jakožto obalu. U vín „na běžné pití“ se množí dostupnost v množství od tří litrů i v bag-in-box balení a upřímně si myslím, že to má smysl. Z vinných odborníků jsou „v boji za hubnutí“ nejhlasitěji slyšet Jancis Robinson (má na webu i seznam hříšníků) a Oz Clarke, díky nim se téma dostává i do běžných novin a nepřetřásá jen v úzké skupině internetových vinných nadšenců.

bottles Do boje (dost možná především z důvodů ušetřit, který je ovšem stejně legitimní, jako jakýkoliv jiný lépe znějící, pokud výsledkem bude menší plýtvání přírodními zdroji a snížení emisí CO2) se pustilo i Tesco, které již delší dobu používalo lehký typ lahve (420g) a nyní přechází jako první na ještě lehčí. Ten vyvinula firma Kingsland Wine ve spolupráci se Spirits and Quinn Glass a sdružením WRAP (Waste and Resources Action Programme) a váží pouhých 300g. Technologicky to prý úplně snadné nebylo, láhev měla vypadat co nejpodobněji těm současným (= možnost nasadit je ve velkých řetězcích bez nutnosti nějakého zvláštního marketingu a vysvětlování zákazníkům) a mít i podobné parametry v pevnosti (což si vyžádalo úpravy tvaru hlavně v oblasti „ramen“) a možnosti používat je v běžných lahvovacích linkách a dalších krocích procesu. Povedlo se. Tesco tvrdí, že jen oni sami díky této lahvi ušetří 560 tun skla ročně. Vzhledem k tomu, že jako první do nich půjde základní australské červené, tak se Jancis Robinoson obává, aby nedošlo k přílišnému spojení „nové lehké lahve = levná obyčejná vína“, protože je třeba do nich dostat i ty dražší kousky. Mám obavu, že prestižní producenti ještě dlouho setrvají u svých masivních a reprezentativních objektů (u šampaňského, kde je třeba větší pevnost kvůli druhotnému kvašení v lahvi, by se snad ještě dalo chápat). Uvidíme do pár let…

Pozn. Foto lahví z webu sdružení WRAP

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails