Posledních několik dní trávím průběžným dokončováním delšího „bio“ článku, prostě takového souhrnného textu o formách vinaření s omezenou chemií. A aby mi to šlo lépe od ruky, otevíral jsem k tomu i odpovídající vína všech možných kategorií. Od vinařů, kteří jsou certifikovaní bio(dynamici), po takové, jenž jen mají k tématu blízko či se k němu nějak jasně vyjadřují. Prostě čím víc pohledů, a nejlépe rovnou ve sklence, tím lépe. Většinu vypitých vín představím v souhrnném článku, ale jedno si zaslouží zápisek samostatný. Na štědrý den, k polévce kyselici a vinné klobáse s lepenicí, padla láhev z Wagramu, tedy od kolegů z Rakouska. Grüner Veltliner 2008 Alte Reben z polohy Weelfel vinařství Wimmer-Czerny. V tomto případě jde tedy o (Demeterem certifikovanou) biodynamiku ze starých keřů, víno mladičké ale přesto již připravené k pití.
Tenhle podnik je sice především vinařství (z 27ha jejich celkových ploch je vinic 15ha), ale zároveň pěstují další plodiny (bylinky, ovoce) a chovají všemožnou zvěř, prostě taková správná kompletní biodynamická farma. Hodně jsem toho slyšel o jejich prasatech plemene Mangalica, tmavých a chlupatých (to jméno přímo znamená „divoké prase s hromadou sádla“, u nás je chovají, pokud se nic nezměnilo, třeba františkáni v Kadani), pochoutky z nich prý nemají chybu. Díky vlastním kravám si mohou i kompost do biodynamických preparátů hlídat hezky od začátku. Vinař Hans Czerny uplatňuje ve sklepě politiku minimálních zásahů, víno není jakkoliv manipulováno přidanými kvasinkami, enzymy nebo něčím podobným. Ale logicky volba způsobu vinifikace projev vín zásadně ovlivňuje. Typický je ve vinařství Wimmer-Czerny delší kontakt moštu se slupkami (v tomto veltlínu šest hodin), víno leží na kvasničních kalech, je jen minimálně nebo vůbec filtrováno (toto víno bylo místo filtrace dvakrát stáčeno za ustupujícího měsíce). Pracují nejraději se staršími keři, které dokáží využít potenciál rozmanitého podloží ve Wagramu. Taky se mi líbí, jakým způsobem někdy uvádějí archivační potenciál vín. Není to jen lakonické „až deset let“, ale spíše ve stylu „otevřete klidně podzim následující po sklizni, pokud si chcete užít svěžest a mladá ovocitá/květinová aromata, do tří let pokud…“, tak to má vypadat. Na poněkud „retro“ webových stránkách se zmatečnou navigací najdete potřebné informace k jednotlivým vínům a především hromadu informaci k polohám a terroir Wagramu, včetně statistik o teplotách či srážkách.
Výše zmíněný veltlín se skrývá ve vysoké zelené lahvi s plným pěkným korkem, na zadní vinětě se dozvíte i nějakou základní senzoriku. Barva ve sklence je matněji zlatavá a hned po nalití se v ní točilo pár bublinek. Vůně byla na úvod svěží a mladičká, efektní mix květinových a ovocitých aromat, s hutnějšími přezrálými květy (z ležení na slupkách), jemně pepřem a krabičkou od cigaret (v téhle podobě cigarety opravdu můžu, ale jak se to zapálí…). V chuti suché, poměrně výrazné, perfektně vyvážené s dobře zakomponovanou kyselinou, ovocem, lehkým zaperlením na jazyku a celkem běžně dlouhou dochutí. Postupně si uvědomujete mineralitu a další a další složky, které se s vlivem vzduchu rozvíjejí. V téhle podobě báječné mladé víno, méně řízné než základní veltlíny tohoto vinařství (které jsou ovšem taktéž skvělé pití, třeba na rychlejší vypití určený Wagramterrassen vřele doporučuji zkusit, už jsem o nich něco psal tady) a s velkým potenciálem. Chtěl bych ho ochutnat s odstupem několika let.
