středa 15. ledna 2014

Červený Potel co není Potel

Bourgogne-Pinot-Noir-2010-Nicolas-PotelSe slušným Burgundskem mám jeden problém. Je drahé. I na místě, čím dál víc. Na druhou stranu jde stále najít základní ale charakterní burgundy, které poskytnout dost fajn zážitek, ale finančně vám krk nezlomí. V tomhle ohledu mám rád běžnější apelace od kvalitních vinařů. Protože tak nějak mi přijde, že generické Bourgogne či vesnický pinot od slavnějšího vinaře mne osloví častěji, než apelace prestižní od vinaře … ne tak schopného :-) A platí to na více místech, ovšem Burgundsko je v tomhle směru pro mne asi nejvýraznějším případem. Včera jsem takto pil Bourgogne Pinot Noir 2010 z Nicolas Potel.

Kovová záklopka, kvalitní celokorek, elegantní viněta. Mix hroznů z Côte de Beaune i Côte de Nuits, studená macerace, fermentace v nerezu a školení ve starších dubových sudech. Nijak tmavá pěkná rudá. Klasická spíše třešňová vůně, trochu květinových tónů, přímočaře svěží ovocný příjemný pinot. I v chuti hodně šťavnaté, mladistvě působící, spíše lehké, dost kyselin až lehce tvrdší, ale zároveň dotyk sladkého ovoce, vyváženost, rozumná délka. Čistě udělaná a poctivě působící základní generická burgunda, nic víc a nic míň. Čekal jsem právě o chlup víc, z dřívějších zkušeností (ač tady jsem psal vlastně jen o bílém a už je to drahně let), to základy třebas od Maison Joseph Drouhin mne poměrem cena/kvalita oslovují snad i více. Nesplněná očekávání nechci svádět na to, že víno skutečně bylo „z Nicolas Potel“ a ne „od Nicolase Potela“, ale roli to samozřejmě hrát mohlo.

Tenhle skvělý vinař, od kterého dnes asi ta nejlepší vína najdete pod jménem Domaine de Bellène (doma si syslím Chambertin a už se na něj těším!), nemá úplně štěstí na byznys. Z Maison Nicolas Potel byl totiž odejit (jedním z důvodu prý i to, že většinu práce stejně odvedla jeho dvojka, Fabrice Lesne, který ovšem vinařství opustil také). Majitel, firma Labouré-Roi (jejíž manažeři šli v roce 2012 do želez pro podezření z podvodů s původem vína), bohužel měla možnost ponechat si jméno. Nicolas Potel se tak stal vlastně značkou (a Domaine Nicolas Potel přejmenoval právě na Domaine de Bellène, aby se vyhnul problémům), což jde tolerovat v případě rodinné firmy ponechávající-si jméno otce či děda, ale takhle to působí… no přinejmenším zvláštně. Asi jako kdyby se Reisten nejmenoval Reisten ale Vinařství Radka Nepraše a po přechodu pod kontrolu Templářských sklepů Čejkovice pod tímto jménem pokračoval nadále. Nebo jako kdyby Vinařství Kovacs (čímž nechci jeho kvality přirovnávat k Potelovi, to fakt nejde) pokračovalo ve fungování i bez Kovacse pod kontrolou Vinných sklepů Valtice… :o) V Maison Nicolas Potel je prý moc šikovný mladý vinař a vůbec, ale stejně z toho nemám dobrý pocit. Ač samotné víno vlastně splnilo to, co se od apelace dá očekávat, a pilo pěkně.

Komentáře používají Disqus