Původně jsem si říkal, že krátký výkřik na téma galavečera s vyhlášením výsledků soutěže Vinařství roku 2009 (neplést s Vinařem roku, to je úplně něco jiného) a představení Salonu vín 2010 v Praze ponechám jen v zápisníku na facebooku, ale neudělám to. Národní vinařské centrum, Svaz vinařů ČR ani Vinařský fond, tedy tři strany za akcí stojící, mne neživí a nemohou odvolat z funkce redaktora tohoto blogu :o) Hodit text i sem mne nakoplo několik spíše souhlasných reakcí dalších účastníků právě na FB, například poznámka „stejný zážitek dostaneme degustací vína v metru, v ranní špičce“, což je dost přesný popis celé té „gala“ akce. Samotné vyhlášení výsledků vedené Vojtěchem Bernatským (stejně jako pozdější dražba vín, kde je nutné ocenit 140 tisíc vybraných pro centrum Paraple) mělo podle většiny reakcí švih a styl, ale následná volná zábava u „degustace“ krásně prezentovala, že s kulturou pití vína máme v téhle zemi opravdu ještě hodně co dohánět. Uf.
Nejdřív trocha faktů. Soutěž vyhrál, kdo by to vzhledem k prvnímu ročníku soutěže a jistého spojení se Salonem vín čekal, Vinselekt Miloše Michlovského. Právě on Salon od počátku okupuje největším počtem vzorků. Přeju mu to, napříč různými řadami a stovkami tisíc litrů, které jejich podnik produkuje, si drží stabilně moc dobrou kvalitu. I běžné marketové řady jsou spolehivě slušně pitelné (a leckdy opravdu dobré), jeho špičková vína pak patří mezi to nejlepší, co se dá na Moravě najít. Vypadalo to, že ho výhra potěšila.
Akce se konala v divadle Hybernia a lidi se tam nevešli pohodlně ani s velkou představivostí, rozhodně ne do přízemí s většinou vín a prvního patra s představením finalistů Vinařství roku (více prostoru se prý našlo v pátém patře se slaďáky, netestoval jsem). Místo snahy pohybovat se rozumně to zde spíše fungovalo na principu rozzuřeného nosorožce, zadupáváním slabších jedinců do země a odstrkováním pupkem od lahví se vzorky.
Doutníky a cigárka kouřená u vchodu s jejich typickým smrádkem vnikajícím i do sálu s víny. Vydýcháno a dusno, což podporovalo pocení se vším, co k tomu patří. Proti čemuž bojovaly dámy hektolitry parfémů, úspěšně tak přehlušujíce jakákoliv jemnější aromata vína. Krásně bylo ale cítit gulášek, typickou to pochoutku k vínu. Známé postavičky, které si místo degustačního vzorku dají nakotit rovnou plnou sklenku (na fotce má ale jeden ukázkový případ už upito) v podstatě čehokoliv a korzují prostorem (= doufají, že jim dav uhne). Tříštěné sklo a nastupující „společenská únava“, jinak též ožralost, u některých účastníků. Pocit trapnosti…
Asi tam byla fajn vína, ale já měl tak silný dojem, že mezi ten dav nepatřím, až raději po hodině odešel a jednu pěknou Moravu si otevřel v klidu a pohodě doma. Zkusil jsem sice ochutnat přibližně deset vzorků, ale poznámky jsou krátké a nic moc neříkají, to prostředí prostě vychutnání vína nepřálo ani v nejmenším. Je mi líto, třeba to příště bude vypadat lépe. Pokud si místní zásadní vinařské instituce takhle představují vrcholnou akci pro podporu vín z Čech a Moravy, tak je mi trochu úzko. Možná by jim prospěl krátký výlet do zahraničí či alespoň návštěva galadegustací některých prestižních domácích dovozců, které jsou přeci jen někde naprosto jinde.
Potkal jsem i pár „vinných“ známých z různých jiných degustací (jinak zde byla z velké části pestrá sbírka různých „celebrit“ a profláklých obličejů, což možná z části mohlo za poněkud zvláštní atmosféru) a měnili jsme si snad až trochu provinilé výrazy „co tady vlastně děláme?“. Ta akce se sice konala u vína, ale z mého pohledu o něm příliš nebyla…
