Pokud chcete z bytu vyhnat návštěvu, která vám likviduje zásoby vína a nemůžete se jí zbavit jinak, nalijte jí suchou sherry :o) Pro běžného konzumenta, který bude očekávat něco trochu jako sladké portské, je první setkání se suchou klasikou obvykle provázeno nepochopením, rozpačitým výrazem a případně i nějakým tím vulgárním výrazem. Pokud budete chtít z bytu dostat mne, rozhodně suchou sherry neotevírejte, to se mne pak hned tak nezbavíte :o) V rámci cyklu ochutnávek netypických (ve smyslu známosti a oblíbenosti mezi konzumenty v ČR) záležitostí jsme nedávno doma otevřeli hned dvanáct sherry různých stylů a producentů a rozhodně šlo o zážitek, který mi potvrdil, že v tomto typu vína je strašná spousta úžasných kousků za ceny, kterým srovnatelně příjemné běžné víno jen těžko může konkurovat. Ale je to jako s olivami. Prvních pár skleniček vám možná nebude chutnat, k sherry je třeba se propít. Když objevíte její kouzlo, už se jí nevzdáte (ne nadarmo jednu dobu fungovala sherry i jako měnový ekvivalent). A rychle začnete litovat, že je jich na našem trhu tak málo.
Na úvod k sherry, technologii výroby, přehledu odrůd a jednotlivých typů, bych doporučil moc fajn článek P.J. z degustace Valdespino na webu O Víně. K tématu najdete nějaké věci též v nedávném zápisku z degustace dvanácti různých fortifikátů a v každé pořádné encyklopedii (+ samozřejmě jsou desítky výborných článků v angličtině), nějaké informace též rozpustím u degustačních poznámek. Ochutnávky se účastnil i jeden velký nadšenec do těchto druhů vín, který zároveň dodal většinu vzorků, pravidelně si je totiž objednává z různých obchodů ve Španělsku a dalších zemích. Leckteré uvedené ceny tedy nejsou běžné MO v ČR, ale jsou přepočteny z eura + poštovné + decentní zaokrouhlení nahoru.
Hidalgo La Gitana Manzanilla
O tomhle kousku jsem se zmiňoval už nedávno, jedná se o jednu z vůbec nejprodávanějších manzanilla sherry ve Španělsku a je velmi oblíbená na trhu v UK, navíc z v podstatě rodinného podniku. Barvou velmi bledá, aromaticky naprosto klasická suchá lehká (rozuměj 15% alkoholu) sherry, jemná, čistá, vyvážená. I v chuti velmi lehké a hodně suché s jakýmsi náznakem sladkosti v podobě karamelizovaného jablka, delší, vyvážené, klasika. Krásné pití „jen tak“ či třeba k lehce ogrilované bílé rybě. Tenhle typ sherry (manzanilla, fino) se obecně doporučuje vypít do půl roku od nalahvování, kdy je nejlepší, a v otevřené lahvi nenechávat déle než týden. Ale vydrží i déle, kvalita klesá velmi pomalu. Cena okolo 185,- Kč.
Williams & Humbert Dry Fino (verze pro M&S)
Jedním z mála míst, kde v ČR vždy, spolehlivě a relativně levně (do 200, spíše okolo 150 a při různých akcích ještě méně) najdete sherry jsou sekce s pochutinami v řetězci Marks & Spencers. Výhodou sherry je, že i ty úplně nejobyčejnější jsou obvykle dost v pohodě a leckdy moc fajn. Tahle je aromaticky intenzivní, slanější, mořská a lehce jakoby reduktivně „zaprděná“, mám tu v poznámce „vyschlé řasy a další podivnosti v odtoku do moře“, leckdo na ochutnávce používal mnohem méně romantické výrazy. Po lehkém nadýchnutí celkem slušné. V chuti krásně suché, výrazné, ostřejší dojezd se znatelným alkoholem, dochuť standardně dlouhá. Korektní, běžné dobře udělané pití. Cena 199,- Kč.
Emilio Lustau La Ina Fino
Zde je „lehký zmatek“ s producentem a snad jsem příběh studiem tiskových zpráv rozklíčoval správně. Původně značku La Ina, která se stala jednou z nejrespektovanějších když se řeklo fino sherry, produkovalo vinařství Pedro Domecq. Ty do svého portfolia získala v roce 2005 skupina Pernord Ricard (u nás pod ně spadá Becherovka), aby následně část značek střelila skupině Osborne a od nich je (opět ale jen část) velmi záhy převzal Emilio Lustau. Je to chaos, leckdy na webech najdete tohle víno stále pod Domecq, každopádně aktuální čerstvá La Ina, i když láhev zůstala tvarově stejná, je určitě už Lustau (dle drobného nápisu na zadní vinětě). Krásně to ilustruje stav celé produkce sherry, kdy trh ovládají spíše velcí hráči a vyloženě rodinné podniky zas tak často nenajdete. I v případě Lustau už jde o velkou firmu, je to ale zároveň jeden z vůbec nejlepších tradičních producentů, který krom větších řad opravdu výborných sherry produkuje i různé speciální maličké šarže od jednotlivých (a na vinětě konkrétně uvedených) almacenistas. Což jsou menší rodinní zpracovatelé (a někdy i pěstitelé, ale často spíše nakupují od farmářů) sherry ve svých vlastních sklepích, ale bez licence na její lahvování. Tradičně almacenistas prodávají hotové sherry pro míchání značek u velkých producentů, Lustau nabízí vybrané kousky i samostatně.
La Ina se prezentovala zvláštní, velmi výraznou a až těkavě do nosu lezoucí vůní, komplikovanější než předchozí vzorky, s tóny kůže lakované barvou ve spreji. Vlivem vzduchu se až překvapivě mění a objevují hromady zajímavých variací. V chuti suché a intenzivní, nijak těžké, krásně pitelné s pomalým nástupem čisté dochuti, která pak ale trvá hodně dlouhou. Druhý den se trochu uhladila, ale stále šlo o trochu „podivnější“ styl, ovšem hodně lákavý ke zkoumání. Cena zhruba 200,- Kč.
Valdespino Fino Dry
O producentovi se něco dozvíte na webu dovozce a v již dříve zmíněném článku od P.J. z degustace. Tohle Fino kupuji celkem pravidelně a společně s Cream Isabella (bude řeč později) šlo pro mne o ukázku opravdu výborných kousků, jedněch z nejzajímavějších na našem trhu. Při ochutnávce bohužel toto Fino předvedlo, že v ČR holt není obrat tak velký a lahve nejspíš leží skladem dost dlouho, protože z kvality, kterou si pamatuji, dost znatelně ztratilo. Původně bledá záležitost byla v barvě již lehce nazlátlá, vůně mírně oříškově medová, jakoby přislazená a naoxidovaná. V chuti suché, stálé čisté, slušně dlouhé, příjemně pitelné, ale dávno pryč je ona křupavá svěžest, kterou víno mělo ještě před pár měsíci. Nebo jsem měl možná smůlu na láhev. Někdy je z vinět dost složité rozklíčovat, kdy bylo víno lahvováno. Cena okolo 300,- Kč.
Osborne Coquinero Fino Amontillado
Osborne je větší skupina s bohatým portfoliem všemožných produktů (vína, šunčičky z iberijského vepříka a tak). Toto víno je ve vůni opět hodně intenzivní a k tomu bohaté, s úvodním úderem kerosinu :o) Ale s dostatkem delikátnějšího projevu a jemnějších nuancí zatím. V chuti plnější, výrazné, oříškové, dochuť se rozjíždí a trvá, efektní, vyvážené, příjemné pití, kde jen trochu zazlobí alkohol. Stylem těžko zařaditelné, už ne Fino a ještě ne Amontillado. Cena nějakých 285,- Kč.
Emilio Lustau Palo Cortado Península
Palo Cortado je poměrně vzácný styl sherry, přirozeně takto vznikne jen do dvou procent celé produkce. Vtip je v tom, že sud původně určený na fino či amontillado (a dolihovaný na 15%) samovolně přijde o vrstvu flóru chránící ho před oxidací. V ten moment je jedné čárce značící typ sherry (více o tomto systému na Gurmetklubu) provedené přeškrtnutí (a z toho vychází jméno Palo Cortado) a víno dolihováno na 17.5%, aby vzduch vydrželo. Pokud je nutné později přidat další alkohol, provede se další přeškrtnutí (dos cortados, tres cortados, …), je to jednoduchý a funkční systém značení, co se v sudu děje.
Oříšková barva, intenzivní, efektní vůně, bohaté, rozinkově sladší, komplikovanější. V chuti perfektně suché, velmi výrazné a přitom dokonale vyvážené, čokoládo-oříškovo-dřevité, efektní, krásné, příjemné delší doznívání. Komplexní, elegantní sherry. Možná dokonce lepší, než jejich Oloroso Don Nuňo popisované minule, které jsem pak pomalu dopíjel několik týdnů a nemohl se no nabažit. Cena již nějakých 580,- Kč, ale za tyhle prachy podobně úžasné klasické víno seženu jen těžko a tohle mi navíc vydrží déle, po malých sklenkách k zpříjemnění mnoha večerů.
Osborne Bailén Oloroso Dry
Tmavá hnědá barva, velmi výrazné, sladkost, rozinky, alkohol, bohatost, krásná klasika. V chuti stále suché, výrazné až explozivní, oříšky, mineralita, doznívání opět v takovém tom bujícím, neustále se rozvíjejícím a měnícím stylu. Dlouhatánské, krásné, jen kvanta alkoholu o sobě občas dají vědět až příliš. Za 285,- Kč je to ale výborné…
Pedro Domecq Río Viejo Oloroso Dry
Řada Río Viejo bude podle všeho též nově spadat pod Lustau, takže o producentovi Pedro Domecq se zde rozepisovat nebudu, byť za touto konkrétní lahví ještě stojí oni. Barva krásná hnědá/oříšková, bohaté a sladší ve vůni, s výraznou linkou dobrého vinného destilátu vyzrávaného ve dřevě. V chuti suché, hodně dominantní kyseliny, plné, dlouhé a intenzivní, efektní příjemné pití. Cena zhruba 285,- Kč.
Gonzalez Byass Solera 1847 Oloroso Dulce
Gonzalez Byass je opět větší skupina a obecně známa především pro řadu Tio Pepe, ale má i špičkové kousky. Je jedním z podniků, které se doporučuje nevynechat při návštěvě Jerezu, část budov jim navrhoval Eiffel a turistickou atrakcí je obrovský sud El Cristo o kapacitě 157.000 litrů, který je obklopen dvanácti menšími „apoštoly“, sudy o kapacitě 6000 litrů. Všechny jsou určeny na sherry, jen Jidáš je pro vinný ocet. Skladové zásoby v (nejen) systému solera a jsou okolo 45 milionů litrů sherry a brandy.
Barva temně hnědá, vůně výrazná, vyzrálá s jasnou sladkostí z odrůdy Pedro Ximenez, linkou jitrocelového sirupu. Efektní, čisté, pěkné. V chuti sladké, likérové, vyvážené a dlouhé, sladkou jitrocel doplňuje dostatek kyselin, kulaté, dřevo, čistota projevu. Jo, takhle bych si slaďák dovedl představit. Nic vyloženě komplikovaného, ale výborné pití. Cena 240,- Kč opět působí směšně nízce, navíc když si člověk uvědomí docela složitý postup výroby a nutnou dobu zrání.
Williams & Humbert Rich Cream (verze pro M&S)
Pěkná hnědá, sladká vůně s trochu kyselejšími tóny, těkavější alkohol, ořechy, rozinky, jednodušší. Hodně sladké až lehce lepivé v chuti, dřevitější dozvuk, ne úplně vyvážené (chybí minimálně něco kyseliny), obyčejné poněkud přeslazené. Pro mne jasný adept na „víno pro babičku“, kterou vyloženě nadchne :o) Ale upřímně stále slaďák, který působí mnohem méně nudně, než leckteré dražší sedmičky různých „výběrů“, které často vznikají v naší drahé vlasti, ale zároveň si na žádnou specialitu nehraje. Běžná cena 199,- Kč (v akcích i 150,-).
Valdespino Oloroso Cream Isabella
Lehce načervenale hnědá barva, svěžejší vůně s jasným cukrem, bohaté, mix oxidativních tónů a oříškového oloroso stylu, drahé dřevo, alkohol decentně zatěká, zajímavé, možno hledat komplikovanější nuance i se tím jen tak bavit a pít „na chuť“. V chuti sladké ale s vyvažující kyselinou, byť cukru by pro mne klidně mohlo být o kus méně. Přesto stále dostatečně vyvážené, bohaté, rozinky, med, koření, pěkná délka, efektní velmi dobré pití, které má šanci hodně zaujmout začátečníky v sherry a bavit i nadšence. Na ochutnávce vyvolalo mezi dvěma účastníky rozhovor na téma „a nepojedeme do Jerezu na dovolenou?“. Lepší trochu nachlazené. Něco jsem psal i dříve z jedné vánoční degustace. Cena okolo pětistovky.
Emilio Lustau East India Solera
V dobách dávno minulých používala španělská flotila sudy se sherry jako stabilizační prvek pro lodě při cestách do Indie. Tato sherry je vyrobena v podobném stylu, prostě trochu tak, jak se typicky dělá spíše Madeira, a to včetně stylu popisu na lahvi (viz titulka článku). Barva hlubší hnědá. Vůně efektní, bohatá, zajímavá a krásná. Oříšky, kandované ovoce, rozinky, trochu přismažené a decentně „petrolejové“ tóny. V chuti sladké s vyvažující kyselinou, plné, efektní a líbivé v naprosto kladném smyslu, trochu připečené a dlouho doznívající. Zajímavý kousek, který mi z těch všech chutnaných nejvíce evokoval posezení v britském klubu u krbu. Cena přibližně 510,- Kč.
Nevím, jak to přišlo ostatním účastníkům, ale já si prostě jen ověřil, že sherry má smysl se věnovat. Vyhledávat, zkoušet a vybrané kousky pít. K rybě, k tapas, jen tak k různým „televizním“ pochutinám (solené brambůrky, olivy, sýry), k dezertům, když je vám zima a venku chladné lezavo (sladké cream), když je vám teplo (manzanilla a fino), když si čtete, když posloucháte hudbu a prostě jen tak pro příjemný večer. Zkuste to taky! :o)
