pondělí 22. června 2009

Mocná červená Madiranu – Montus 1998

Na mapě vinorodých oblastí jsou místa, která si zaslouží být vyznačena tlustou a výraznou značkou „zde jsou nádherná vína“, ale bohužel jsou pro mnohé spíše plochou neprobádanou, opomíjenou a z mapy jako by se ztrácela. Jihozápadní Francie a oblast Hautes-Pyrénées skrývá jednu takovou, Madiran. Kdysi místo slavné, s vínem rostoucím na více než 1300 hektarech, postupně upadalo a v padesátých letech minulého století se víno připravovalo z hektarů sotva padesáti. Základní a nejslavnější odrůdou oblasti byl a znovu je Tannat, kde již název jasně napovídá velký obsah tříslovin, odrůda vyžadující několik let na lahvi pro nejen nějaké rozvinutí do krásy, ale aby byla vůbec pitelná. Možná i proto v A.O.C., které pro oblast vzniklo v roce 1948, byla nastavena povinnost mít této odrůdy ve směsi 40-60%, ale doplnit ji Cabernetem Sauvignon, Cabernetem Franc či odrůdou Fer Servadou (pěstována v podstatě jen v jihozápadní Francii, vyznačuje se výraznou rybízovou ovocitostí a spíše nevýrazným tříslem). Prostě apelační předpis tak trochu vzal oblasti část její osobitosti, pokusil se ji udělat líbivější a snad snáze prosaditelnou na trhu. A jak to tak bývá, tak musel přijít někdo, kdo předpisy poruší. A přesto vyrobí víno, které se stane téměř legendárním a místo původu na mapy vrátí.

Tím někým byl mladý vinař Alain Brumont, momentálně stojící krom Montusu i za špičkovým Bouscassé či vinařstvím Torus nebo La Rosée. Pro Montus rostou hrozny na svahu s výrazným podílem křídy v podloží a kupou kamení v horních vrstvách, v odrůdovém složení vinic jasně dominuje Tannat (s občasným Merlotem a bílými odrůdami). Alain Brumont v osmdesátých letech u svých vinic výrazně zvýšil hustotu výsadby (8000 keřů na hektar), snížil výnos a změnil i technologie (kvalitnější třídění hroznů, macerace klidně tři až šest týdnů dle ročníku, pigeage, promyšlenější práce se dřevem - použití i malého procenta amerických sudů, malolaktická fermentace v sudech, lahvování bez filtrace; pro Montus se, ač se tomu v Madiranu jinak nijak nebrání, nepoužívá mikroxidace dávkováním kyslíku speciálním zařízením, ale čistě jen skrze dřevo sudů). V roce 1985 nalahvoval poprvé Montus jako čistý Tannat. A elitní Montus Prestige opakovaně dokázalo ve slepých ochutnávkách porazit Cru Classé z Bordeaux. Dříve jsem chutnal „jen“ Château Bouscassé (které je někdy chybně považováno za druhé víno Montusu, ale není tomu tak, jde o samostatnou záležitost s odlišným místem původu hroznů – půdy jsou znatelně více jílovité – a trochu odlišným stylem vinifikace) a pokaždé byl nadšen, očekávání k Château Montus Cuvée Prestige 1998 byla tedy veliká.


Zelená bordó láhev, kovová záklopka, slušně dlouhý plný korek a viněta bez jakýchkoliv doplňujících informací nad rámec zákonem povinných, klasika. První přivonění ke korku dávat odpověď na otázku, s čím budeme mít ten večer čest, pryskyřičně temně ovocité aroma se na něm drží i po několik dalších dní a evokuje některá velká vína z Bordeaux. Víno ve sklence má dost temný odstín s jen málo výrazným důkazem nazrávání, tekutina nepůsobí nějak hustě (alkohol 12.5%), vidět je docela dost depotu. Vůně je pak nádhera, užívám si ji jak jen to jde dlouho, protože se ve sklence postupně rozvíjí a mění a nabízí toho strašně moc. Základ je pryskyřičně-sudovo-ovocitý s ušlechtilými tóny lahvového zrání, bohatý, s vrstvou živočišnosti, uhlí, čerstvě uřízlého kusu dřeva. Obzvláště ten mix smůly a živočišnosti je fantastický. Později se objevují vůně jako makový koláč či sušené ovoce, v prázdné sklence uzené. V chuti je pak víno krásně suché, ovocité, stále s páteří tříslovin a to poněkud drsnějších a trpčích, s pěknou kyselinou, opět živočišnějšími tóny a úžasnou délkou. Vyvážené, skvěle pitelné víno, které mne naprosto nadchlo. Má zvláštní „sedláckou“ ušlechtilost, určitě nelze mluvit o nějaké vyloženě eleganci či jemnosti, spíše se mi opakovaně při pití vybavil popis, který loni použil Tomáš Dominec (ovšem k úplně jiným vínům): „obvykle neuchvacují filigránskou jemností, ale nabízejí poetiku spíše dřevorubeckého rázu“. Zde by šlo přeci jen o dřevorubce s výraznými uměleckými sklony, ale stejně mi to k tomuhle vínu sedí.

Co mne může mrzet je, že se zde Madiran prakticky neprodává a pokud ano, jde právě jen o „legendy“ jako Montus či Bouscassé dovezené v počtu pár lahví a za nesmyslné ceny. Přitom v zahraničí je můžete vidět naprosto běžně a za ceny, vzhledem ke kvalitě, velmi snesitelné. Kdysi zde skončila celá paleta Bouscassé 2000 (spíše omylem, dodavatel jím tenkrát nahradil nějaké závazky, kterým nebyl schopen dostát), víno špičkové a nádherné, ale prodejce s ním tenkrát trpěl a dost těžko se mu prodávalo. Náklady na prodej jedné lahve jsou prostě vyšší, vína nemají takové jméno jako Bordeaux mezi „běžnými konzumenty“ a bez ochutnání ho málokomu prodáte, nápis (Grand) Cru Classé prostě chybí. Výše chutnaná láhev pocházela z aukce a přišla nás (dohromady s P.J.) na tisíc korun. Nedávno jsem zkoušel vydražit ještě Montus 1996, ale tým Tomáše Domince do toho nakonec nešel „pro malý zájem“ (ano, chtěl jsem jen jednu láhev a ne celý case…). Takže tenhle článek můžete brát i jako lehce sobeckou snahu vás na tohle víno navnadit :o) A až příště zase bude příležitost nějaký kousek vydražit, třeba se přidáte…

Pozn. Fotografie vinic a Château Montus pochází z webu katedry Food Science and Technology na Virginia Tech

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails