Mám kousek od bydliště takový vtipný obchod hlavně s drůbeží, jehož specialitou je výloha a dveře komplet polepené ručně dělanými propagačními materiály. Na fotce vlevo můžete vidět něco z toho, co si obchod připravil na Valentýna. Srdíčková polévka mi tedy přijde jako mnohem lepší nápad, než různé jiné nesmysly v obchodech nabízené. Ten večer jsme ale nijak speciálně neslavili, bez jakékoliv souvislosti ovšem padla láhev růžových bublin. Což je typ vína, které rád otevřu i kdykoliv jindy. Šlo o Schilcher Sekt Brut z vinařství Langmann vlg. Lex.
Víno ze Štýrska z odrůdy Blauer wildbacher, připraveno druhotnou fermentací v tanku (Charmat), které se ke mně dostalo na vyzkoušení od Jana Stávka. Poměrně tmavá barva, pěkně perlení s výraznou vytrvalejší pěnou. Efektně ovocné, jahoda, dotyk rybízu a herbální tón. Suché s výraznou kyselinou ale zároveň trochu cukru na ohlazení (na horní hranici kategorie brut), plnější ovocná chuť, minerální, slušná délka. Schilcher, který běžného konzumenta rozhodně nevyděsí, oproti některým klasickým představitelům. Efektní růžovka.
Otevřel jsem postupně pár lahví, které si přivezl z výletu do maďarského Somló. Zsirai Somlai 2008 má zlatavou barvu a výraznou, již naleželejší vůni. Sladší, medové, decentní kořenitost, minerální tón, tak trochu barvy & laky a mírně těkavka, vlašský ořech, decentní podhoubí, je tam toho docela dost. Suché, pikantně šťavnaté díky bezva kyselině, nijak zvlášť plné ale dobře postavené, medovost, fajn délka, pitelnost. Obzvláště za zhruba dvě stovky bezva pití. Vinařství (web) funguje v Tokaji, Somló a Villány, tohle konkrétní víno má původ na Somló, v Apátság-dűlő (odkud jsou třeba parádní věci Tibora Fazekase, které vozí Vinorum), jde o směs ryzlinku vlašského, lipoviny, furmintu a juhfarku, tedy takový průřez odrůdami Somló :-)
Přišel také čas na první láhev Ság Furmint 2012 vinařství Péter Wetzer. Tímto se omlouvám dalším účastníkům výletu, že jsem byl nenasytný a ze zásob obchodu vzal více než jednu láhev :o) Víno nás zaujalo asi všechny a nejen vinětou (matně si vzpomínám na škrábání vosku, kterým je zalito hrdlo, a pozdně noční konzumaci jedné flašky). A ani jsme se přitom neuvědomovali, že není přímo ze Somló, ale z další sopky, Ság, vzdálené asi dvacet kilometrů vzdušnou čarou. Možná je to tím, že kaligrafii na vinětě není úplně snadné rozluštit :) Víno má kalnější žlutou barvu a projev kalů je docela výrazný i ve vůni, hutnější, se zemitými tóny trochu evokujícími některé věci od Jaroslava Osičky, do toho vůně květinové, celek dost svérázný. A to platí i o chuti, suché a poměrně plné, dobře postavené, delší, ale trochu hrubší a neotesané. A kyselin by mohlo být o chlup víc. Přesto má zvláštní kouzlo a bezva nespoutanou energii, kvůli které stojí za pozornost. Vyžaduje trochu času na vzduchu a soustředění, poté se hlavně aromaticky odmění. Nefiltrováno, což je dle projevu asi jasné, spontánně kvašeno a vyzráváno ve dřevě. Vinař normálně dělá bio frankovku a něco pinotu v oblasti Sopron (a hned za hranicemi v Rakousku), při hledání ideálních hroznů na bílé skončil o kousek dál objevením starých výsadeb (i 100+ let) na Ságu. Dost zajímavé, chci zkusit další jeho vína…
