Aktuálně se vzpamatovávám z festivalu Bottled Alive, doháním práci a finalizuji přípravy na celovíkendovou tolkienovskou akci pro tři stovky lidí, takže mne omluvte, že jsem tu toho moc nesepsal :-) Ale u registrací, tabulek, kontroly projektorů a kabelů a redukcí všeho druhu k nim jsem se přeci jen trochu vinně lubrikoval. Při nedávné krátké návštěvě sklepa u Jaroslava Osičky (web) jsem si (než budou hotová jiná vína…) odvezl krabici P.A.N 2022. Psal jsem tu o starších ročnících (obsáhleji 2018, něco k 2021, …) a pravidelně mne baví, ale tohle konkrétní jsem měl teď opakovaně a opravdu uzrálo do krásy. Pinot Noir, André a Modrý Portugal z Velkých Bílovic, zrání v sudech a nerezu, lahvováno bez úprav a jen s minimálním sířením do burgundské flašky pod šroub. Přijde mi to jako taková lokální variace na Beaujolais udělané spíš klasickým způsobem. Trochu výraznější rubínová barva. Prospěje tomu nechat prodýchat, na úvod je to sevřené a lehce reduktivní. Ale se vzduchem! Čerstvá svěží aromatika, červené ovoce, peckoviny, jemně herbálně-kořenitá, lehce pikantní a s postupem času trochu krvavé masitosti. Suché, pocitově trochu štíhlejší a striktnější (André?) i přes 13 alkoholu, červeně ovocné, šťavnaté, s jemnozrnným uhlazujícím se tříslem, chlastací a zábavné a přitom ne jednoduché. Nic pro fanoušky jihu, ale pro ostatní… :-)
Kolik vín odrůdy Žilavka jste pili? Je nemalá pravděpodobnost, že jsem několik málo kousků (samostatně nebo ve směsích) chutnal na nějakých větších festivalech, ale na první dobrou si je nevybavuji a v poznámkách pod klíčovým slovem Žilavka nemám. Je to bílá odrůda původem v dnešní Bosně a Hercegovině a i dnes nejdůležitější právě tam (i když ji jde najít též v Chorvatsku, Srbsku či Makedonii), především na jih od Mostaru, viz i synonymum Mostarska. Chytré knihy praví, že jméno odkazuje k „žílám“ jasně viditelným ve zralých bobulích, a že si ji prý jde splést s Furmintem. Což mne samozřejmě zaujalo! Vína prý bývají plnější, extraktivní, se spoustou kyselin a trochu oříškovými tóny, s potenciálem zrát. Inu je to možné. Já otevřel, díky závozu pár lahví z tohoto vinařství kamarádem co si udělal výlet, kousek z Vino Brkić (web). Čistá Žilavka z biodynamicky obdělávané vinice právě v oblasti u Mostaru, Mjesečar 2022 (v překladu měsíční chodec, láhev 607 z celkových 743) je trochu specialitka. Spontánně kvašené, kontakt se slupkami a celými boboulemi, zrání v 250l bosenských dubových sudech. Nesířené, nefiltrované. Vše jsem si teda dohledal až potom, co mne samotné víno opravdu hodně zaujalo. A to kombinace viněty, vyšší bordó láhev a kratičkého korku z drti s plastovou záklopkou na úvod úplně přesvědčivě nepůsobila. Tmavší barva do zlaté. Krásná, čistá, expresivní zábavná aromatika. Zřetelně macerováno, ale ne nějak přehnaně. Trochu divočeji květinové, lehce sušená citrusová kůra a sušené meruňky, hlubší, trochu pikantní a slané, vrstevnaté. Suché, čisté, středně plné, super kyseliny, vyvážené, strukturované, peckoviny a slanost a lehká svíravost a bezva délka, skvěle zakomponované dřevo. Dostat naslepo, tak nějaké „neznámé jméno z Bosny a Hercegoviny“ netipuju, ale přemýšlím, který producent seriózních naturálních vín ze zavedených regionů to je. Tak až budete mít někdy cestu tímhle směrem, tak máte tip. K nám se to samozřejmě nedováží, ekonomicky to smysl nedává. A totéž platí pro hromadu fantastických věcí z Chorvatska, třeba…
