Za poslední rok a půl jsem při různých příležitostech (včetně hromady lahví na jedné z akcí Družstva) opakovaně pil a s velkou chutí otevíral Parotet Vermell z vinařství Celler del Roure ročníku 2014, viz starší zápisek. Stylově mi to hodně sedělo, je udělané čistě a navíc je to víno hodně zajímavé, připravené ve velkých starých amforách a tak. A s bezva cenou. Čtrnáctka je u dovozce BIO Sueño stále k dispozici, já neodolal o při nedávné objednávce ze Španělska přihodil ročník 2016, abych věděl zda se zásobit starší verzí :-) Opět je to Garnacha Tintorera (z více než dvou třetin), Monastrell a Mandó, zrání okolo půl roku v amforách, lahvováno loni na podzim. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavší barva. Příjemně ovocitá vůně, černá třešeň, jahoda, na úvod dotyk divokosti, trocha tuhy, středozemní bylinky, s vyšší teplotou vlhnoucí prach (čím chladnější tím přímočařeji ovocně působí). Suché, čisté, středně plné, s pěknou kyseliny a šťavnatostí, něco svíravosti ale tříslo nijak výrazné, fajn ovocnost, snadno pitelné ale dostatečně zajímavé a poctivě fajn. Čtrnáctka měla o procento alkoholu více a přitom zároveň působila o něco tvrdším dojmem, asi mne bavila o chlup víc, tohle je o něco uhlazenější a taky bezva. Ročník 2012 a 2014 měl ve Wine Advocate (ovšem nehodnotí Parker ale Luis Gutierrez, alespoň teď) 90 bodů, 2016tka má 91.
Abych ze Španělska furt nepil jen nějaké „zvláštnosti“, zachraňované staré odrůdy, amfory a tak, přihodil jsem do košíku jednu klasiku – Remelluri Rioja Reserva 2010. Vinařství se dost proslavilo svým špičkovým bílým vínem, ostatně jsem tu o něm psal a ve stejném článku měl i kupu detailů o samotném vinařství. Psal jsem tu i tomhle červeném (před osmi lety!) v ročníku 2004 a dost mne bavilo, vtipné je že tenkrát stálo na domácím trhu něco přes čtyři stovky. Dnes je to u nás spíš stovek sedm, ve Španělsku v přepočtu asi 450 kaček. Odrůdově dominuje Tempranillo a doplňuje jej Garnacha a Graciano coby červený základ a k tomu trocha bílých odrůd, Viura a Malvasía Riojana, vinice podle všeho směrem k bio. Spontánní fermentace v nerezu a dřevěných tancích, poté 17 měsíců zrání ve francouzských dubových sudech (jak klasika 225l tak stále více 500l a 300l; tímhle směrem jde úspěšný Telmo Rodriguez coby vinař, který se do rodinného podniku navrátil a ročník 2010 je prvním plně v jeho režii). Jde o základní a hlavní víno producenta (když nepočítám speciální projekt s víny z různých okolních obcí, ale z hroznů nakoupených od tamních pěstitelů), ročně toho vyrobí asi 350 tisíc lahví. Takže žádný drobeček :-)
Bordeaux láhev, kovová záklopka, kvalitní celokorek. Pěkná tmavší barva. Již nazrálejší, tmavě ovocná vůně, švestky, poměrně výrazná, s jasným ale dobře zapracovaným dřevem, hořká čokoláda „dusivka“, decentní živočišnost, překvapivě něco jako pomerančová kůra, dost fajn. V chuti suché, s výbornou výraznější kyselinou a stále dost znatelnými jemnozrnnými tříslovinami, opět tmavší ovocnost, kořenitost, lékořice, dobrá délka. Pěkně postavené, seriózní, klasické starosvětské červené. Dobře se pije, nabízí toho spoustu a bude dál kvalitně zrát. James Suckling 95 bodů, Parker 93 bodů. Já neboduji, ale investice nelituji :-)
